Země: Ukrajina Žánr: black metal Datum vydání: 1.10.2018 Label: Ashen Dominion Tracklist: 01. Pathogenesis as Grace 02. Xenomorph Synthesis 03. Wrong Alien Endorphin 04. Blame to Human Begins 05. Nuclear Dogma AN602 06. Mephistophes Discipline 07. Helvetestoner 08. Error Circulation Hrací doba: 42:10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Grand Sounds PR

Formace s poněkud divným názvem Chapter V:F10 nepatří k těm, které by byly hodně na očích a všude se o nich mluvilo. Osobně si ale myslím, že by si o trochu víc pozornosti zasloužili, protože jejich tvorba je dost kvalitní. Platilo to už o debutu „Syndrome“ z roku 2015 a platí to i o loňském počinu „Pathogenesis“.

Nemělo by to být zas takovým překvapením, že Chapter V:F10 se mohou hned od počátku pochlubit solidní úrovní, protože za kapelou stojí relativně známá jména z ukrajinské blackmetalové scény. Na stranu druhou to ale trochu překvapení je, protože muzika Chapter V:F10 mi přijde o level výše než ostatní projekty Astarotha Merce. Jeho asi nejznámějším působištěm je projekt Raventale, který jsem si nikdy nedokázal příliš oblíbit. Sem tam dobrá pasáž, ale celkové dojmy nic moc. Ještě hůře jsou na tom Balfor, kde se rovněž angažuje. Jejich muzika mi vždycky přišla jako přinejlepším průměr.

Kromě toho se Astaroth Merc objevuje i v koncertní sestavě Virvel av morkerhatet, což je zase hlavní působiště druhého pachatele Chapter V:F10, Howlera, jehož si můžete dále pamatovat třeba z Tele.S.Therion nebo z taktéž těžce průměrných Balance Interruption. Nakonec ani ti Virvel av morkerhatet nejsou žádný velký zázrak.

Proto mi přijde docela zvláštní, že Chapter V:F10 je fakt skvělá muzika. Podobně jako debut „Syndrome“, také „Pathogenesis“ přináší výborné žánrové řemeslo, které sice neoplývá nějakou vysokou originalitou, ale vše bez sebemenšího zaváhání dohání na skladatelském skillu a náladotvornosti. Deska je plná výborných riffů, parádních melodií, které nejsou vtíravé a výslednému dojmu pomáhají opravdu hodně. Skladby jsou chytře poskládané, Ukrajinci je umí dobře vygradovat, silných pasáží se tu nachází požehnaně a některé z nich bych se vlastně nebál označit za docela působivé.

Chapter V:F10 si na „Pathogenesis“ obecně libují v delších skladbách. Hned tři mají plus, mínus osm minut a jedna další bezmála jedenáct („Nuclear Dogma AN602“). Zbylé čtyři kousky jsou ze tři čtvrtin jen mezihry („Xenomorph Synthesis“, „Blame to Human Begins“, „Error Circulation“), takže jediným kratším kytarovým songem zůstává „Mephistophes Discipline“. Nicméně ani ta kvalitou oproti delším kusům nijak zásadně nezaostává a díky vkusné melodické lince má na desce své právoplatné místo.

Vzpomínám si moc dobře, že podobné pocity jsem měl svého času také ze „Syndrome“. I tehdy jsem si říkal, že na tom vlastně na první poslech není nic zvláštního, a přesto si mě to album velice rychle získalo na svou stranu. Nicméně… ačkoliv jsem o debutu v dobové recenzi hovořil vlastně podobně, jako hovořím nyní o „Pathogenesis“, posun mezi oběma nahrávkami je ve skutečnosti značný. Schopnost tvořit výborné blackmetalové skladby sice zůstala, ale určité věci se trochu změnily.

Předně je okamžitě slyšet posun ve zvuku, druhé album zní méně zastřeně a naopak víc čitelně. Zdá se mi, že přibylo i melodií a středního tempa, ubylo rychlých pasáží. Dohromady mi z toho vychází, že „Pathogenesis“ je stravitelnější a vstřebává se snáze. Jakkoliv na tenhle druh vývoje většinou nadávám, zrovna v případě Chapter V:F10 mi dává smysl, protože nechává ještě znatelněji vyniknout ty elementy, v nichž tkví jádro kvality a zajímavosti kapely. Všehovšudy bych tedy řekl, že „Pathogenesis“ je ještě lepší než „Syndrome“.

„Pathogenesis“ je obecně vzato trochu nenápadná nahrávka, ale dovolím si tvrdit, že se vyplatí si ji poslechnout.

Země: Ukrajina Žánr: black metal Datum vydání: 5.4.2015 Label: Bloodred Distribution Tracklist: 01. Progression 02. Reclaim 03. Nectar 04. Hollow 05. Mercury 06. Ending Hrací doba: 36:00 Odkazy: – K recenzi poskytl: Bloodred Distribution

Já vím, že to není úplně nejstrategičtější postup si verdikt své kritiky vyzradit hnedle v prvním odstavci, ale když tak o tom přemýšlím, ono je to vlastně úplně jedno, protože tak jako tak vám nikdo nemůže zabránit v tom, abyste přeskočili všechen ten balast, jemuž se trochu nadneseně říká recenze, a přečetli si až ten úplně poslední odstavec. Každopádně, hned na začátek tedy prozradím, že tahle deska – jmenuje se „Syndrome“, jen tak mimochodem – je hodně velké a nečekané překvapení. Jedná se totiž o mnohem lepší nahrávku, než jsem v předstihu předpokládal.

Nicméně vzhledem k tomu, že „Syndrome“ je debutem (a zároveň úplně prvním vydaným nosičem) nepříliš známé skupiny, začněme takovým tím obligátním představováním. Formace s trochu prapodivným názvem Chapter V:F10 pochází z Ukrajiny a jejím hlavním hybatelem je Astaroth Merc. Nejedná se sice o muzikanta, jenž by měl za sebou působení v nějaké legendární formaci nebo tak něco, ale jeho hlavní působiště, jímž je jednočlenný projekt Raventale (s nímž letos jen tak mimochodem také vydal nové album „Dark Substance of Dharma“, jež vyšlo začátkem října), rozhodně není záležitost, o níž by nikdo nikdy neslyšel.

O důvodech, proč Astaroth stvořil nový, dle všeho čistě studiový projekt Chapter V:F10 a proč „Syndrome“ nevychází pod hlavičkou Raventale, nemám sebemenší tušení. Jisté kosmetické rozdíly zde sice jsou, ale vzato kolem a kolem mi nepřijde, že by si hudba obou těch skupina byla natolik vzdálená, aby nešlo „Syndrome“ prohlásit za počin Raventale. Nakonec je to ale vcelku jedno a nemá cenu se v tom nějak zvlášť vrtat, protože hlavní je jiná věc – hlavní je totiž stále hudba a ta je v případě „Syndrome“ opravdu parádní. Ani v nejmenším jsem nečekal, že by mě snad „Syndrome“ mohlo takhle chytnout, avšak i navzdory tomu, že se ten počin při pohledu zdálky netváří jako něco zvláštního (a formálně vlastně ani ničím zvláštní není), ten výsledek má jednoduše tak vysokou kvalitu, že se rozhodně vyplatí si Chapter V:F10 poslechnout.

Hlavní náplní nahrávky je black metal takového, řekněme, trochu modernějšího střihu. Po stylové stránce se Chapter V:F10 vlastně nijak zvlášť neodlišuje od desítek dalších podobných skupin, ani se zde nenachází nic, co by tu kapelu nějakým způsobem na první pohled vyčleňovalo z bezejmenného zástupu. Síla Chapter V:F10 však netkví v originalitě či nezaměnitelnosti. Hlavní síla „Syndrome“ tkví především ve skvělém provedení a vysoce povedeném uchopení již dávno známých konceptů a postupů. Navíc desce obrovsky hraje do karet právě ten moment překvapení, jelikož to album je ve své podstatě strašně nenápadné, takže o to víc pak člověk žasne, že ho to prostě tak strašně baví.

„Syndrome“ je ale poskládané skutečně chytrým způsobem. Atmosféra je povedená, kytarová stránka je velice nápaditá a stará se o množství výtečných momentů, avšak ani ostatní nástroje nezůstávají pozadu. Možná trochu překvapivě (zase!) mě tu hodně baví hra bicích, jejichž mnohé přechody jsou opravdu parádní. Jasně, já chápu, že když to takhle napíšu, tak to nezní jako něco, z čeho by si měl člověk sednout na zadek, nezní to nijak zvláštně, ale jak říkám – právě i v téhle nenápadnosti svým způsobem vězí jedno z největších kouzel téhle desky. Když si totiž poslechnete skladby jako „Reclaim“, „Nectar“ nebo „Mercury“… tomu prostě nelze nic vytýkat, protože je to všechno poskládané s takovým umem, že jen těžko jde dělat něco jiného, než se bavit poslechem.

Když k tomu navíc člověk připočte relativně krátkou hrací dobu 36 minut, během nichž není šance se začít nudit, a fakt, že i zbylé nejmenované písně – úvodní, více jak sedmiminutovou „Progression“ počínaje, výtečnou finální instrumentálkou „Ending“ konče – jsou velice povedené, není už moc co řešit. „Syndrome“ možná nevyhraje cenu za originalitu nebo objevnost, ale v tomto případě to vůbec nevadí, protože i tak se jedná o nadmíru sympatické album, jehož poslech můžu jenom doporučit…