 |
| Datum: 12.6.2010 Místo: Mnichovo Hradiště, Vostrov Účinkující: Abstract Essence, Bad Face, Belphegor, Cruadalach, Darzamat, Dive, Dymytry, Euthanasia, F.O.B.
|
Kdyby se hlasovalo o nejsmolnější festival, já bych zvednul ruku pro Metalgate. Na jednu stranu je to výborně zorganizovaná akce, u níž je vidět, že to někoho prostě baví pořádat, na druhou stranu je však způsob, jakým fest přichází o headlinery, opravdu neuvěřitelný. Loni zde měli vystoupit Vader, ale tak trochu zapomněli, že už na ten samý den mají domluvenou jinou akci, takže museli narychlo naskočit God Dethroned. Letos to měli na Vostrově rozbalit Dark Funeral… jenže zapomněli, že už slíbili exkluzivní vystoupení v ČR pořadatelům zlínského koncertu. A to u aktuálního ročníku nebyli jediní, protože pořadatelům vypadli rovněž Liveevil a Six Degrees of Separation, což je – když vezmeme v úvahu, že na Metalgate hraje devět kapel – celá třetina line-upu. Prostě pech. Náhradníci za všechny vypadnuvší smečky byli ale zdárně nalezeni, takže třetímu ročníku Metalgatu nic nestálo v cestě. Pojďme se podívat, jak to všechno proběhlo…
Nevděčná úloha zahajující kapely připadla na Bad Face. Vedro bylo úmorné a většina lidí si tak zavlažovala hrdlo pivním mokem ve stínu. Kdyby Bad Face hráli později, jistě by se na ně sešel větší dav a bylo by to hned o něčem jiném, ale takhle to byla skoro jen veřejná zkouška a vyznělo to tak trochu do prázdna. Možná je to docela škoda, protože věřím, že jinak by jejich hudba publikum určitě dokázala rozproudit, ale někdo to holt otevírat musí.
Bad Face na pódiu střídají maskovaní Dymytry, kteří se na festival dostali jakožto vítězové soutěže Metalgate Massacre. U téhle skupiny jsem se nikdy neuměl přenést přes zpěv. Jednak mi tam nesedí čeština (nemám nic proti zpívání v češtině, ale tady mi to prostě neleze do uší), nesedí mi texty, které se k jejich maskám absolutně nehodí, takže celá image à la Predátor vyznívá samoúčelné, a nakonec moc odvázaný nejsem ani ze samotného vokálu. Kousky, kde se spíše řvalo, neznějí tak špatně, ale jinak fakt ne. V konečném důsledku tak na Dymytry zůstávají zajímavé jen ty masky. Bavící se hlouček pod pódiem, který se oproti předchozí formaci notně rozrostl i rozpohyboval, by ale s mými připomínkami jistě nesouhlasil. Holt, co se dá dělat, jedeme dál.
Následující Dive jsem naprosto vůbec neznal a zněli… tak nějak divně, což však v žádném případě nemusí být negativum. Jejich produkce se ukázala být absolutně nefestivalovou hudbou, alespoň podle návštěvníků Metalgate to tak vypadalo, protože si většina z nich během setu Dive dopřávala oběd. Další kapela, která si hrála v podstatě sama pro sebe. Abych byl ale upřímný, já osobně bych si taky radši poslechnul spíše ty vypadnuvší Liveevil, za něž Dive zaskakovali.
Tady podle původního programu měli nastoupit Six Degrees of Separation, ale i oni museli svůj koncert z pracovních důvodů zrušit. Věřím, že sehnat adekvátní náhradu za ně asi není nic lehkého, ale zrovna Euthanasia? Někomu se určitě líbili, ale já je prostě nemám rád. Asi se nemůžu přenést přes tu křesťanskou pachuť, co je u nich cítit (to víte, jsem odkojen na trve cvlt satanic black metalu, hehe). Zkráceně řečeno: mě to nebavilo.
Konečně to začíná být zajímavé. Inovativní muziku já rád a Abstract Essence takovou určitě předvádějí. K tomu přidejte viditelnou sehranost a tím pádem i adekvátní nadhled, dále pak nasazení, skvělý vokál a brutální hlášky (“Kdo mi koupí ruma, dostane pusu… na prdel!”) a nemůže vám vyjít nic jiného než hodně dobrý koncert, který byl postavený hlavně na novějších věcech (nechyběla například ani “Commercial Shit”, ze starších pak třeba “Lost Life”). Zvláště když už se to ******** vedro dalo na ústup. I když při posledním songu se dalo na ústup tak moc, až z toho byl brutální liják.
Než folkoví Cruadalach nazvučili, průtrž mračen pomalu ustala, takže do toho kompletní devítičlenná smečka mohla vlítnout naplno. Sice se na pódium sotva vměstnali, ale nezabránilo jim to v parádním rozeskákání publika i sebe samých. Někdo by se možná mohl podivit, proč kapela, jež má na kontě zatím jen jedno třískladbové promo, může dostat tak dobrý hrací čas, ale kdyby viděl ten rozjařený kotel, hned by to pochopil. Cokoliv něco-folk holt táhne. Každopádně se musí nechat, že naživo má hudba Cruadalach o dost větší koule, takže vlastně není moc co vytknout. Jo, i mně se to líbilo. Vrcholem byla jednoznačně brutální překopávka Zlatovlásky.
Šero už se proměnilo v regulérní tmu a přichází čas na smečku, jejíž jméno se na všech plakátech skvělo tím největším písmem – Belphegor. Rakouští milovníci rozličných úchylností neponechali nic náhodě a předvedli to, co se od kapely jejich ražení čeká – nic menšího než absolutní peklo! Pravda, Dark Funeral jsou sice Dark Funeral… ale Belphegor jsou zase Belphegor a já ty blázny mám rád. Jejich hudba – a dvojnásob to platí o pomalejších válech – v sobě v neodolatelném balení mísí jakousi perverzi s dekadentní atmosférou… a že na Vostrově předvedli dostatek obojího.
|
Setlist Belphegor: |
V setu Belphegor převládaly zejména rychlejší a drtivé pecky, brutální nářez začal hned s léty prověřenou “Bleeding Salvation” a až do samotného konce kapela nepolevila s tím, čemu já říkám “kurevský nářez”, což perfektně korespondovalo s jejich patřičně krvavou koncertní image (a nechyběla ani Helmuthova sado-maso čepička při “Bondage Goat Zombie”). Osobně jsem je zatím vždycky viděl hrát půl hodiny, kde valili právě jen rychlé songy, na Metalgate se jim však vzhledem k headline pozici vešly do setlistu i některé pomalejší kompozice, tleskám třeba za opětovné hraní nepřekonatelné “Sepulture of Hypocrisy” – vážně maso. Ze stále ještě aktuální desky “Walpurgis Rites – Hexenwahn” zazněly jen dvě písničky – “Walpurgis Rites” a výtečná “Veneratio Diaboli – I Am Sin”, což ale na druhou stranu vyvažovala přítomnost všech zásadních hitovek. A pokud mě sluch a paměť nešálí, hodili i ukázku z nadcházejícího alba – song “Pest and Terror”. Ostatně, prohlédněte si přiložený setlist. Zkráceně řečeno, jednoznačně nejlepší vystoupení, jaké jsem zatím od Belphegor viděl.
Druhá zahraniční návštěva – Darzamat – přijela z Polska. Při letmém poslechu na MySpace mě jejich muzika moc nezaujala, ale na koncertě to nebylo vůbec špatné. Kytarově jim to drhlo dobře, growling chrliče Flaurose byl dostatečně hluboký a na rozdíl od studiové podoby mě ani nerozčiloval vokál zpěvačky Nery, která se navíc opravdu pěkně kroutila do rytmu (smích). Každopádně mě osobně, jako neznalce kapely, jejich výkon přesvědčil, že bych jim měl dát druhou (a větší) šanci, než jen letmý poslech. A navíc mi jejich výborné vystoupení zavdalo dostatečný důvod, abych se – až k tomu budu mít příležitost – na ně zase někdy přišel naživo podívat.
Závěr akce se nese opět ve znamení české bandy, úkol to celé zakončit připadl na F.O.B. Naneštěstí už však má únava dosahovala enormních rozměrů, takže jsem je takříkajíc nedával. Kouknul jsem jen na malinký kousek, z něhož si dovoluji usuzovat, že určitě hráli dobře, ale už jsem prostě musel jít spát do stanu, jinak bych to tam zalomil ve stoje (smích). Poslední, co si z Metalgate 2010 pamatuji je, že hráli překopávku od Motörhead.
Odpustit si samozřejmě nemůžeme ani obligátní vyhodnocení celé akce z nehudebního úhlu. Z pohledu návštěvníka bylo lidí příjemně málo a člověk se tak na rozdíl od jiných festů nemusel nikde tlačit, nepochybuji však o tom, že pořadatelé by platících návštěvníků uvítali klidně víc. Do prověřeného a dobře zařízeného areálu na Vostrově by se jim o něco málo větší dav jistě vešel. Nazvučení jednotlivých formací mi přišlo naprosto v pohodě a v podstatě jsem nezaznamenal nějaký větší problém, takže scénář, kdy zvuk pohřbí celé vystoupení, se naštěstí nekonal. Zvukaři holt v porovnání s jinými akcemi nechrápali, ale opravdu zvučili. Organizačně byl MetalGate celkově pokryt opravdu dobře až na jedinou výjimku, a sice stanování. Festival, kde by si člověk nemohl hned po příjezdu rozbalit své plátěné obydlí, jsem zažil opravdu poprvé (upozorňuji, že na loňském ročníku jsem nebyl, protože jsem si tenkrát spletl červenec s červnem (smích)). A úschovna taky nikde, takže kdo nedorazil autem, měl prostě smůlu. Až na tenhle jediný detail se ale jednalo dle mého názoru o vydařenou akci.