Archiv štítku: Duobetic Homunkulus

V/A – Jiná hudba – Czech Experimental and Progressive Compilation

Jiná hudba - Czech Experimental and Progressive Compilation

Země: Česká republika
Žánr: avantgarde / experimental
Datum vydání: 16.3.2015
Label: Dysphoricam Audio Productions

Tracklist:
I. Deska duchovní
A. Strana lyriky
01. Blachut – Intro/Smysl
02. Masáž – Leden
03. Masáž – Únor
04. Masáž – Březen
05. Masáž – Duben
06. Masáž – Květen
07. Masáž – Červen
08. Masáž – Červenec
09. Masáž – Srpen
10. Masáž – Září
11. Masáž – Říjen
12. Masáž – Listopad
13. Masáž – Prosinec

B. Strana nespoutanosti
14. Ohne Stunde Minuten – OSMinut
15. eá – Phill Et
16. eá – Phakt Amt

II. Deska materiální
C. Strana kovu
17. Mankurt – Nícení struků
18. Mankurt – Od strojů!
19. Duobetic Homunkulus – Oharky železa
20. Duobetic Homunkulus – Fotosyntéza

D. Strana kávy
21. Massola – Aokigahara
22. Massola – Hekatombé
23. Massola – 11 Cutting Moments
24. Massola – Tinnitus Report
25. Nachttante – sturmlineführer

Hrací doba: 64:00 (18:10 / 15:35 / 13:38 / 16:37)

K recenzi poskytl:
Dysphoricam Audio Productions

Kompilace „Jiná hudba – Czech Experimental and Progressive Compilation“ mi svým způsobem přijde jako dost odvážný počin. Za prvé, jak ostatně titul celé kolekce prozrazuje, jedná se o kompilaci, což podle mě obecně není zrovna disciplína, jejíž nakupování by se těšilo nějaké výrazné popularitě. Dále se jedná o kompilaci okrajových a optikou průměrného posluchače podivných žánrů, navíc ani žádných mezi sebou vyloženě příbuzných nebo podobných. „Jiná hudba – Czech Experimental and Progressive Compilation“ sbírá avantgardní spolky, progresivní death metal, noise i různé další kombinace zmíněných, případně i s vlivy dalších nezmíněných stylů. Na základě toho bych řekl, že „Jiná hudba“ není určena zájemcům o žánry, nýbrž zájemcům o nevšední muziku obecně a posluchačům s otevřenou myslí.

Tohle všechno samo o sobě zásadně snižuje okruh lidí, které by něco takového mohlo zajímat. Aby toho ale náhodou nebylo málo, tak se jedná o první vydaný počin brněnských Dysphoricam Audio Productions, a to rovnou na výpravném dvojvinylu v gatefoldu s péčí a kvalitou, jež svým gramodeskám kolikrát nevěnují ani zavedené kapely s výrazně větší základnou fandů. A pro jistotu se nechalo vylisovat rovnou 500 kusů. To aby se to třeba náhodou nevyprodalo, víš jak. Na tohle fakt někdo musí být pořádně chlupaté koule.

Jak už padlo, kompilace se dělí na dva černé asfalty – desku duchovní a desku materiální. První zmiňovaná mně osobně přijde krapet lepší a hlavně vyrovnanější, ačkoliv musím přiznat, že to ve velké míře plyne ze subjektivního vkusu, poněvadž materiální deska a především její strana kovu nabízí žánry, k nimž mám aktuálně nejdále.

Strana lyriky na duchovní desce nabízí příspěvky Blachut a Masáže. Blachut jsem doteď neznal, ale jejich „Smysl“ mi přijde hodně v pořádku. Bicí, basu a akordeon doplňuje hodně neortodoxní vokál, ale celé to dává parádní… no, smysl a je za tím vidět skladatelství. Super věc a hned na začátek jeden z vrcholů kompilace.

Zato Masáž a jejich debut „Kvok!“ jsem svého času jel dost a i tady mě jejich kombinace akustické kytary a metalových bicích baví. Kapela ve dvanácti krátkých příspěvcích zhudebňuje básně J. H. Krchovského, jehož zhulené verše a lyrika s přednesem Masáže skvěle ladí. I za tak krátkou dobu se navíc stíhá několik excelentních momentů jako třeba v „Lednu“ nebo „Září“. Výborné.

Strana nespoutanosti začíná s Ohne Stunde Minuten, což je další z názvo-variací projektu Eine Stunde Merzbauten, za nímž stojí klasici českého noisu z Napalmed. Trochu paradoxně, „OSMinut“ nezní tak nespoutaně jako jiné nahrávky formace, dokonce bych i řekl, že na poměry Eine Stunde Merzbauten zní song nezvykle muzikálně, jestli se vůbec něco takového dá o improvizovaném skládaní skřípotu a pípání prohlásit. Každopádně fajn osm minut.

vůbec neznám a údajně se má jednat progovou věc až s přesahem do zeuhlu. No, s tím se dá asi souhlasit a myslím, že už jen tenhle žánrový nástin mluví sám za sebe. Za mě se každopádně jedná o jeden z nejzajímavějších příspěvků na „Jiné hudbě“ a určitě si od  poslechu i další věcí. Vzhledem k tomu, že právě v objevování nových věcí tkví jedna z největších hodnot kompilací, dá se už tady tvrdit, že „Jiná hudba“ tenhle úkol v mém případě splnila.

Pojďme na desku materiální a její stranu kovu. Jak název napovídá, právě tady se posluchač dočká největšího metalu, i když naštěstí ani od Mankurt a Duobetic Homunkulus netřeba očekávat průměrné riffování. Minimálně druhé jmenované seskupení je mi hodně sympatické svou estetikou, ale hudebně mě ten její avantgardní death metal prostě nedokáže oslovit. Nejvíc mě tedy baví pasáž krátká pasáž bez kytar a samply z „Нас не догонят“ od t.A.T.u. – obojí v „Oharcích železa“. Songy Mankurt na mě působí podobě, ale líbí se mi ještě o kousek méně.

Strana kávy ale spravuje náladu. Massola frčí na saxofonové podivnosti, pod níž lze s trochou trpělivosti vystopovat vlivy grindu bez kytar – a je to fest v pořádku.

Jiná hudba – Czech Experimental and Progressive Compilation

Vrchol „Jiné hudby“ nicméně trochu nečekaně přichází až v úplném závěru se „sturmlineführer“ od Nachttante. Další z kapel, o jejichž existenci jsem do téhle doby netušil, ale o to víc pak takové překvápko potěší. Skladba obsahuje jeden mimořádně hypnotický motiv, na němž jsem si fakt parádně zafičel, ale i okolo něj se nachází hromada zajímavého k poslechu. „sturmlineführer“ nasává vlivy krautu, ale dává je do kontextu tvrdšího sludgové spodku. Určitě se poohlídnu i po další muzice od Nachttante.

Celkově mi „Jiná hudba“ rozhodně přijde zajímavá a rozmanitá. Vydávání podobného počinu na vinylu je ovšem trochu „overkill“, protože nevěřím tomu, že chuť dávat jehlu na drážky zrovna tohoto elpíčka bude přicházet nějak často, spíš naopak. Ale to možná plyne i z toho, že v kompilacích obecně nespatřuji dlouhodobou hodnotu.

Svůj význam „Jiná hudba“ přesto nepochybně má. Jednotlivé příspěvky jsou povedené a až na stranu kovu mě baví, přičemž i u ní za to mohou spíš subjektivní vkusy. Do hledáčku díky ní vyskočilo pár nových slibných jmen. I na základě toho lze říct, že kompilace dále poskytuje zasvěcený náhled na avantgardní proudy v okrajových hudebních stylech na našem území.

A v neposlední řadě: odvaha, s jakou se k vydání počinu přistoupilo, koresponduje s odvahou, s níž k muzice přistupují samotné kapely. Což je samozřejmě vysoce sympatické.


Jiná hudba: kompilace je venku

Brněnští Dysphoricam Audio Productions vydali 1. prosince jakožto svůj první počin kompilaci „Jiná hudba – Czech Experimental and Progressive Compilation“. Najdete na ní výběr kapel z netradičních žánrů od avantgardního metalu až po noise. Těšit se můžete na příspěvky od jmen jako například Masáž, Massola, Eine Stunde Merzbauten nebo Duobetic Homunkulus. K dispozici je 2LP v limitaci 500 kusů. Poslech v přiloženém přehrávači.


Duobetic Homunkulus – Ani já, ani ty, robit něbudzeme, šedněme do koča, vozit še budzeme.

Duobetic Homunkulus - Ani já, ani ty, robit něbudzeme, šedněme do koča, vozit še budzeme.
Země: Česká republika
Žánr: avantgarde death metal
Datum vydání: 25.2.2013
Label: Zero Budget Productions

Odkazy:
web / facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Zero Budget Productions

První pohled (Stick):

Duobetic Homunkulus jsou veselá sebranka. O tom svědčí už ne zrovna zapamatovatelný název jejich posledního počinu. Na koleni složená a nahraná nahrávka je vypiplaná do největších detailů, tudíž vás ani nenapadne, že to všechno se nahrálo na počítači a slepilo doma. Rovněž digipackové provedení nemá chybu. Úchylná továrnická atmosféra na mě dýchla hned v první chvíli, kdy jsem jej otevřel.

Hoši nešetřili na praštěném názvu alba, nešetřili ani na názvech skladeb. Všechny jsou pojmenované řádně psychoticky (“Jarmilky horizontálního obrážeče Bédy” – to snad mluví samo za sebe) a stejně tak jsou zahrané. Představte si, jak se dechovka zkříží s technickým death metalem avantgardního rázu, a možná dostanete matnou představu o tom, co vlastně tihle dva továrníci vytvářejí. Liché takty, táhlé riffy střídané sekanicemi, běsné bicí, sem tam nečekaná vsuvka (tu harmonika, tu gottovský vokál). Na jejich válech rozhodně nepoznáte, že to nahrávali ve svých obývácích (tedy mimo zpěvů, ty se nahrávaly v jakémsi kulturáku), tedy Walis (zpěv/kytara a další serepetičky) a Wokis (basa a další legrácky). Ten vypulírovaný zvuk dneska nevyleze z kdejakého studia a naprogramované bicí ve vás rozhodně nevzbudí pocit chladné elektroniky.

Nejen zvuková stopa je vymakaná, ale ta obrazová za ní ani trochu nezaostává. Mimo výtvarné stránky je samotné CD napěchované speciální stopou, ve které se můžete mrknout na fotky, přečíst si o vybavení, na které se hraje nebo o začátcích souboru. Co mě překvapilo hodně, bylo i přibalení tabulatur, to kdyby se nějaký šílenec chtěl ty jejich eskapády opravdu naučit. Docela dobře si neumím představit, jak se taková muzika dá prezentovat naživo. Už jenom poslech je vcelku náročná činnost, protože tohle vám do hlavy nevleze ani na desátý poslech. Všechny skladby se pomalu zahryzávají do vašeho mozku a zanechávají hluboké šrámy. Při délce 23 minut je “Ani já, ani ty, robit něbudzeme, šedněme do koča, vozit še budzeme.” bleskové dílo, a pokud jste zvyklejší na náročnější hudbu, nebude pro vás problém tohle protočit i několikrát po sobě. Popravdě, tahle věc se fakt nedá příliš popisovat tohle se musí slyšet. Povinnost pro všechny avantgardně laděné posluchače, opravdu jsem koukal, že někdo umí něco takového složit, dát tomu ucelený (továrnický) koncept a ještě to zahrát a pak to prezentovat. Bravo, pánové!


Druhý pohled (Zajus):

Znáte to. Večer trochu popíjet, do postele hodně po půlnoci, budík v pět a od šesti u soustruhu. Pořádně utáhnout obrobek a hlavně nezapomenout kličku ve sklíčidle. Mistr pustí rádio, aby šla práce lépe od ruky, jenže místo klasické cimbálky začne hrát rambajz nesoucí jméno dlouhé jako ten nejdelší hřídel. Duobetic Homunkulus vyfrézovali hodně zvláštní obrobek. Stejně jako v případě EP “Části a mechanismy strojů” jde o neotřelou technicko avantgardně death metalovou záležitost, která je navíc legována malým množstvím jakési dechovky. Povrch debutového alba kapely může působit poněkud drsně, jenže to je jen zdání a při bližším pohledu zjistíte, že jde naopak o album poctivě vyleštěné.

Abyste udrželi tempo s neustále se měnícími rytmy, budete se muset hodně otáčet. Technicky precizní jsou oba klíčoví dělníci, jak Wokis a jeho “kytarově suspenziální hřídelo”, tak Wallis se svými “bassově nosnými vodícími lištelami”. Navíc se v tom všem šílenství najde prostor i pro melodie. Tak například zpěv v dechové části skladby “Polámal se hřídeleček” či prazvláštní ústřední motiv písně “Když muž se strojem snídá” z hlavy asi jen tak nedostanu. Některé vstupy piana jsou pak bez nadsázky perfektní. Pokud bych měl přeci jen hledat nějaké ty slabé stránky, asi bych zmínil že jde o album poněkud krátké. Na druhou stranu, radši sedm precizně vyrobených obrobků, než dvakrát tolik zmetků. Pochvalu naopak zaslouží krásný digipack.

Vážněji řečeno, já jsem z debutu Duobetic Homunkulus nadšený nejméně tak, jako jsem byl kdysi nadšený ze zmíněného EP, tedy nemálo. Jen nevím, co by o si o něm myslela paní Evženie z úvodní skladby. A nyní ke strojům!!!