 |
|
Země: Česká republika Tracklist: B. Strana nespoutanosti II. Deska materiální D. Strana kávy Hrací doba: 64:00 (18:10 / 15:35 / 13:38 / 16:37) K recenzi poskytl: |
Kompilace „Jiná hudba – Czech Experimental and Progressive Compilation“ mi svým způsobem přijde jako dost odvážný počin. Za prvé, jak ostatně titul celé kolekce prozrazuje, jedná se o kompilaci, což podle mě obecně není zrovna disciplína, jejíž nakupování by se těšilo nějaké výrazné popularitě. Dále se jedná o kompilaci okrajových a optikou průměrného posluchače podivných žánrů, navíc ani žádných mezi sebou vyloženě příbuzných nebo podobných. „Jiná hudba – Czech Experimental and Progressive Compilation“ sbírá avantgardní spolky, progresivní death metal, noise i různé další kombinace zmíněných, případně i s vlivy dalších nezmíněných stylů. Na základě toho bych řekl, že „Jiná hudba“ není určena zájemcům o žánry, nýbrž zájemcům o nevšední muziku obecně a posluchačům s otevřenou myslí.
Tohle všechno samo o sobě zásadně snižuje okruh lidí, které by něco takového mohlo zajímat. Aby toho ale náhodou nebylo málo, tak se jedná o první vydaný počin brněnských Dysphoricam Audio Productions, a to rovnou na výpravném dvojvinylu v gatefoldu s péčí a kvalitou, jež svým gramodeskám kolikrát nevěnují ani zavedené kapely s výrazně větší základnou fandů. A pro jistotu se nechalo vylisovat rovnou 500 kusů. To aby se to třeba náhodou nevyprodalo, víš jak. Na tohle fakt někdo musí být pořádně chlupaté koule.
Jak už padlo, kompilace se dělí na dva černé asfalty – desku duchovní a desku materiální. První zmiňovaná mně osobně přijde krapet lepší a hlavně vyrovnanější, ačkoliv musím přiznat, že to ve velké míře plyne ze subjektivního vkusu, poněvadž materiální deska a především její strana kovu nabízí žánry, k nimž mám aktuálně nejdále.
Strana lyriky na duchovní desce nabízí příspěvky Blachut a Masáže. Blachut jsem doteď neznal, ale jejich „Smysl“ mi přijde hodně v pořádku. Bicí, basu a akordeon doplňuje hodně neortodoxní vokál, ale celé to dává parádní… no, smysl a je za tím vidět skladatelství. Super věc a hned na začátek jeden z vrcholů kompilace.
Zato Masáž a jejich debut „Kvok!“ jsem svého času jel dost a i tady mě jejich kombinace akustické kytary a metalových bicích baví. Kapela ve dvanácti krátkých příspěvcích zhudebňuje básně J. H. Krchovského, jehož zhulené verše a lyrika s přednesem Masáže skvěle ladí. I za tak krátkou dobu se navíc stíhá několik excelentních momentů jako třeba v „Lednu“ nebo „Září“. Výborné.
Strana nespoutanosti začíná s Ohne Stunde Minuten, což je další z názvo-variací projektu Eine Stunde Merzbauten, za nímž stojí klasici českého noisu z Napalmed. Trochu paradoxně, „OSMinut“ nezní tak nespoutaně jako jiné nahrávky formace, dokonce bych i řekl, že na poměry Eine Stunde Merzbauten zní song nezvykle muzikálně, jestli se vůbec něco takového dá o improvizovaném skládaní skřípotu a pípání prohlásit. Každopádně fajn osm minut.
eá vůbec neznám a údajně se má jednat progovou věc až s přesahem do zeuhlu. No, s tím se dá asi souhlasit a myslím, že už jen tenhle žánrový nástin mluví sám za sebe. Za mě se každopádně jedná o jeden z nejzajímavějších příspěvků na „Jiné hudbě“ a určitě si od eá poslechu i další věcí. Vzhledem k tomu, že právě v objevování nových věcí tkví jedna z největších hodnot kompilací, dá se už tady tvrdit, že „Jiná hudba“ tenhle úkol v mém případě splnila.
Pojďme na desku materiální a její stranu kovu. Jak název napovídá, právě tady se posluchač dočká největšího metalu, i když naštěstí ani od Mankurt a Duobetic Homunkulus netřeba očekávat průměrné riffování. Minimálně druhé jmenované seskupení je mi hodně sympatické svou estetikou, ale hudebně mě ten její avantgardní death metal prostě nedokáže oslovit. Nejvíc mě tedy baví pasáž krátká pasáž bez kytar a samply z „Нас не догонят“ od t.A.T.u. – obojí v „Oharcích železa“. Songy Mankurt na mě působí podobě, ale líbí se mi ještě o kousek méně.
Strana kávy ale spravuje náladu. Massola frčí na saxofonové podivnosti, pod níž lze s trochou trpělivosti vystopovat vlivy grindu bez kytar – a je to fest v pořádku.
Vrchol „Jiné hudby“ nicméně trochu nečekaně přichází až v úplném závěru se „sturmlineführer“ od Nachttante. Další z kapel, o jejichž existenci jsem do téhle doby netušil, ale o to víc pak takové překvápko potěší. Skladba obsahuje jeden mimořádně hypnotický motiv, na němž jsem si fakt parádně zafičel, ale i okolo něj se nachází hromada zajímavého k poslechu. „sturmlineführer“ nasává vlivy krautu, ale dává je do kontextu tvrdšího sludgové spodku. Určitě se poohlídnu i po další muzice od Nachttante.
Celkově mi „Jiná hudba“ rozhodně přijde zajímavá a rozmanitá. Vydávání podobného počinu na vinylu je ovšem trochu „overkill“, protože nevěřím tomu, že chuť dávat jehlu na drážky zrovna tohoto elpíčka bude přicházet nějak často, spíš naopak. Ale to možná plyne i z toho, že v kompilacích obecně nespatřuji dlouhodobou hodnotu.
Svůj význam „Jiná hudba“ přesto nepochybně má. Jednotlivé příspěvky jsou povedené a až na stranu kovu mě baví, přičemž i u ní za to mohou spíš subjektivní vkusy. Do hledáčku díky ní vyskočilo pár nových slibných jmen. I na základě toho lze říct, že kompilace dále poskytuje zasvěcený náhled na avantgardní proudy v okrajových hudebních stylech na našem území.
A v neposlední řadě: odvaha, s jakou se k vydání počinu přistoupilo, koresponduje s odvahou, s níž k muzice přistupují samotné kapely. Což je samozřejmě vysoce sympatické.
