Archiv štítku: Sklo

Hluková sekce – Czech and Slovak Noise Compilation

Hluková sekce - Czech and Slovak Noise Compilation

Země: Česká republika / Slovensko
Žánr: noise / industrial / drone / experimental
Datum vydání: 12.2.2019
Label: Nomad Sky Diaries

Tracklist:
01. d ESM od – Tuřínovci
02. Paregorik – Chrast
03. Hlukáš – Známe pachy
04. RBNx – fora temer
05. Count Portmon – Melodram
06. Drén – Luciferové delírium
07. Hlukár – VamUžMusiJebať
08. Noitt – UžNejakúDobu
09. Sklo – MASklO stroj
10. Pavel Ondračka – make again again again
11. Urbanfailure – wax routine
12. 900piesek – lietadlová loď
13. NBDY feat. Blondie – Wolfman blues
14. únava materiálu – Predám slovenský kožuch z dovozu

Hrací doba: 79:02

Odkazy:
web

K recenzi poskytl:
Nomad Sky Diaries

Kompilace „Czech and Slovak Noise Compilation“, jak už její název napovídá, poskytuje vhled do útrob hlučivých a experimentálních žánrů v České republice a na Slovensku. Vzhledem k tomu, že se podstatná část přítomných interpretů podílí také na noisovém superprojektu Hluková sekce, je kompilace zaštítěna hlavičkou právě tohoto seskupení.

„Czech and Slovak Noise Compilation“ poslali do světa slovenští Nomad Sky Diaries na audiokazetě a kompaktním disku. Kazeta šla ven v počtu 24 kusů, cédéčka v dévédé obalu se vyrobilo 67 kopií.

Sedmdesátiminutovou nálož lomozu otvírá cosi s názvem d ESM od, což je samozřejmě Eine Stunde Merzbauten, tedy aktuální projekt Radka KopelaNapalmed a dalších, a hned na začátek jde o koňskou dávku avantgardy. Tenhle projekt už v minulosti ukázal, že se nebojí různých podivností, viz třeba „HlaSlova (Slabý text)“ z alba „nESMysl“ – tenhle takzvaný song jsem v životě zvládnul dát celý na jeden zátah pouze jednou. A to si dovolím, že zvládnu dost zvěrstev, haha.

Zde prezentovaná stopa „Tuřínovci“ se teda konzumuje mnohem lépe a poslechnul jsem ji úplně v pohodě několikrát. Vlastně je to i docela sranda, a kdybych se hodně, ale fakt hodně snažil, možná bych v tom našel i nějaký smysl. Připravit byste se každopádně měli na téměř sedm minut mlaskání, prskání, kašlání, chrochtání, brumlání, prdění pusou, napodobování kozího páření, náznaků nápěvků, hromady dalších orálních pazvuků a občasných hlubokomyslných proslovů typu „prase!“, „dobytek“, případně „kdo se směje naposled, to je tuřín / kdo se směje první, to je taky tuřín“. Prostě umění, víš jak. Skoro i bez ironie.

No, hned vzápětí dostane posluchač pecku na sonar, protože přijde harsh noise „Chrast“ od projektu Paregorik, dalšího poměrně tradičního jména na české hlukové scéně. Tenhle výplach byste si určitě měli užít, protože další podobně ortodoxní harsh noise už na kompilaci nabízí jen Drén se stopou „Luciferové delírium“ a 900piesek a jejich „lietadlová loď“.

Neříkám ale, že tímhle „Czech and Slovak Noise Compilation“ vyčerpalo svoje zásoby noisu. Už snesitelnější hluky předvádí ještě Hlukár se skladbou „VámUžMusiJebať“ a jeho vliv se samozřejmě prolíná i dalšími stopami, v nichž už se ale objevuje i výraznější užití industrialu či dronu, vždy odměřeno v odlišném poměru.

Oproti tomu na druhé straně spektra stojí závěr kompilace nabízející to nejklidnější. „Wolfman blues“ od NBDY a Blondie ještě malinko píská, ale oproti některým předešlým palbám ve výrazně umírněnějším podání (nechápejte pejorativně). Finální „Predám slovenský kožuch z dovozu“ od únavy materiálu už je vlastně docela chillout.

Pojďme nicméně k tomu hudebně nejzajímavějšímu, co se na „Czech and Slovak Noise Compilation“. Vyloženě špatný mi nepřijde žádný příspěvek – některé z nich se sice poslouchají hůře, ale to tak nějak plyne z podstaty prezentovaných žánrů. Jakmile noise není výzva, tak je něco sakra špatně. V tracklistu o 14 položkách každopádně najdeme i vyloženě povedené skladby.

Za mě osobně vede „UžNejakúDobu“ od Noitt a „waxing routine“ od Urbanfailure. První frčí v kombinaci noisu, dronu a industrialu, která na první pohled může vypadat docela standardně, ale ve druhé půli song začne víc pískat a pomalu vykazuje hypnotické schopnosti. Ještě omamnější je pak příspěvek Urbanfailure s nekompromisní basovou linkou, vlastně skoro až beatem.

Hluková sekce - Czech and Slovak Noise Compilation

O kousek níž oproti dvěma zmiňovaným stojí další trojice tracků, které jsou ale pořád dostatečně dobré a zajímavé na to, abych je tu zmínil. „fora temer“ od RBNx v první části nabízí temný pomalý drone, k němuž se ve druhé půli přidá jedna z těch striktnějších noisových pasáží na kompilace. V jednoduchosti je krása.

„Melodram“ od Count Portmon zaujme vývojem, hlukovou rozmanitostí a v rámci kompilace si song zapamatujete i díky mluvenému slovu na konci. Nakonec upozorním na „MASklO stroj“ od Skla, a to z toho důvodu, že jejich nahrávce „Sound Quadrature“ jsem svého času vůbec nepřišel na chuť. Tady se ale jedná o dobrou záležitost s temně avantgardním nájezdem a vypjatým hlukovým středem opepřeným saxofonem.

Jasně, na nějaký běžný pohodový poslech „Czech and Slovak Noise Compilation“ určitě není stavěné. Spíš než kvůli hluku si to ale myslím kvůli povaze kompilací, které jsem se nikdy aktivně a sám od sebe nenaučil poslouchat. Jestli mě ale bavilo se tímhle probrat kvůli recenzi? To určitě jo. Pár povedených kusů se tu určitě najde a jako exkurze po československé hlukařině to taky funguje uspokojivě.


Sklo – Sound Quadrature

Sklo - Sound Quadrature

Země: Česká republika
Žánr: industrial / experimental / free jazz / noise
Datum vydání: 31.8.2017
Label: Sky Burial Productions

Tracklist:
01. Bio Mass
02. Full (of) Tenision
03. Fast Healin
04. Side Lying
05. Two Blocks in a Tearoom
06. All Tomorrow’s Parties

Hrací doba: 40:23

Odkazy:
bandcamp / bandzone

K recenzi poskytl:
Sky Burial Productions

Experimentální muziku mám dost rád a čas od času nepohrdnu možností vyresetovat si mozek nějakou sonickou nenormálností, která jde ve své netradičnosti až do míst, kde hranice mezi hudbou a kakofonií bývá nejasná. Nejsem však tolik domýšlivý, abych tvrdil, že jsem v tomto oboru odborníkem, jemuž není rovno, ale něco takového stejně nepotřebuji. Člověku ke štěstí stačí subjektivní pocit, že mu to něco předává, a právě ten v experimentálních žánrech nacházím dost často.

Leckdy se ovšem stává, že nedojde ke správné konstelaci hvězd (případně k čemukoliv jinému se stejným významem – nechám na vás, jak to nazvete) a hudba (?) vysílá na úplně jiných frekvencích než na těch, na nichž jsem schopen a ochoten přijímat signál, jakkoliv jsem anténu naladil do experimentální polohy. Nicméně i tahle nekomfortnost a nejistota, jak poslech dopadne, patří k lákadlům takové muziky. Vždyť všechny ty noisy, industrialy, temno-ambienty a šílené improvizace na pokraji akustické agonie posloucháme právě proto, aby nás něco vytrhlo ze šedi a stereotypu běžného poslouchání. Technicky vzato by tedy někdo mohl říct, že nedocenění nějaké experimentální nahrávky neimplikuje její nekvality, nýbrž jenom a pouze nepochopení. Lze snad nějak rozumně zhodnotit něco, co je již ze své podstaty postaveno na abstrakci dovedené do extrému?

Samozřejmě, že prohlásit tohle v nějaké recenzi je alibismus nejhrubšího zrna; způsob, jakým si umýt ruce nad něčím, co se mi vlastně nelíbí. Dokonce se mezi recenzenty najdou mocipáni, kteří jsou schopní podobnými žvásty obhajovat i bezpohlavní mainstreamovky. Osobně jsem se takovým berličkám snažil vždy vyhýbat, nicméně u nahrávek jako „Sound Quadrature“ se takový pocit chtě nechtě vkrádá na mysl.

Hrát si na machra a tvrdit, že všechno chápu a všemu rozumím, nemám zapotřebí. S naprostým klidem si zvládnu přiznat, že je něco nad mé síly. „Sound Quadrature“ je… není to přímo album, u něhož bych musel hodit ručník do ringu, ale nejsem tomu dalek. Tahle deska mi dala dost zabrat, průběžně ji poslouchám již nevím kolik měsíců, ale pořád mám dojem, že mi zde něco uniká a že bych to měl ještě pokoušet a dál se tou změtí zvuků prokousávat. A přitom si ani nejsem jistý, jestli je ona kýžená hudební nirvána na dosah, jestli se neskrývá už za rohem u příštího poslechu, nebo jestli je stále v nedohlednu… ani jestli vůbec existuje.

S recenzí ovšem nejde otálet věčně, a tak jsem se rozhodl vám své dojmy nabídnout ve stavu, v jakém jsou nyní, ačkoliv to místy působí rozervaně jako srdce zavilého romantika. Jedním z těchto dojmů je rozhodně náročnost. „Sound Quadrature“ není určeno pro zběžné poslechy a odpočinkové vstřebávání. Ostravský projekt Sklo zde plynule přechází industrialem, minimalistickým skoro-tichem, free-jazzovou improvizací a hlukovými výpady, tu a tam přihodí nelidské skřeky anebo nelibozvučné skřípění. Ve všech ohledech jde o záležitost bez záchytných bodů, bez jakýchkoliv jasně daných struktur, bez čehokoliv, co by šlo svému posluchači alespoň trochu naproti.

Paradoxně nejblíže je mi těch několik málo čistě noisových momentů, protože je to aspoň hlukový nátlak. Sice ani ten nepatří k výstavním příkladům stravitelnosti, ale chytám se na něj, protože bordel mi cizí není. Dokonale se ovšem ztrácím třeba ve chvílích, kdy se nad industriálními plochami líně převaluje až nepříjemně znějící altsaxofon. Byť uznávám, že nepříjemnost zde může být považována spíše za klad, ne-li dokonce záměr.

„Sound Quadrature“ je bezesporu albem, na nějž běžná měřítka neplatí, a pokud mi někdo bude tvrdit, že se mu to líbí v tom pravém slova smyslu, tak mu nejspíš neuvěřím. Osobně jsem desku poslouchal intenzivně, až jsem se mnohé její části (ale zdaleka ne všechny) naučil takřka nazpaměť, takže několik sugestivních momentů jsem tu našel. Jako celek mě to však nedokázalo oslovit nebo pohltit, nezvládnul jsem to pochopit a plně (d)ocenit. Na čí straně je chyba? Toť otázka, na niž neznám odpověď. Nekomfortnost jsem ovšem při poslechu rozhodně cítil, takže jestli šlo o tu, lze misi „Sound Quadrature“ považovat za úspěšnou.

Sklo - Sound Quadrature