Země: Česká republika Žánr: folk Datum vydání: 16.6.2019 Label: selfrelease Tracklist: 01. Molitva 02. Lovec a vòlk 03. Počva 04. Vlčí mák Hrací doba: 23:00 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Ďyvina

Ďyvina je ostravská folková formace, v jejímž čele stojí Vít Přibyla z Pilgrim, další české folkové skupiny, jejíž album „The Roots“ zde kdysi recenzoval jeden z našich bývalých kolegů. Já osobně jsem ale Pilgrim vlastně nikdy pořádně neslyšel; až nyní před touhle recenzí jsem si pustil nějaké dva náhodné songy a příliš mě to nezaujalo, plus mi to na můj vkus připadalo moc veselé a trochu mi vadilo využití angličtiny. Ale možná jsem se jen trefil do špatných písniček. Co se ovšem týče Ďyvina a jejich prvního EP „Počva“, zde je situace docela jiná. Čtyřskladbová nahrávka mě baví víc, než jsem si ze začátku připouštěl.

Nakousl jsem jazykovou stránku Pilgrim, takže v ní mohu pokračovat i u „Počvy“, protože tady mi to přijde zajímavé. Ďyvina totiž zpívají převážně v mezislovanštině, což je umělý jazyk zamýšlený jako univerzální dorozumívací prostředek mezi všemi slovanskými národy. V poslední době byl hojně diskutován také v souvislosti se snímkem „Nabarvené ptáče“ Václava Marhoula, kde byl rovněž použit. Jako perličku mohu říct, že jedním z autorů mezislovanštiny je i docent katedry, kam jsem chodil, který mi přednášel hned několik předmětů (doteď si pamatuju, že ze softwarového inženýrství mi dal céčko, chacha) a také byl v komisi u mých státnic. Docela fajn týpek se zajímavými přednáškami.

Ale to už jsem trochu odbočil, tak zpátky k Ďyvina. Osobně se mi užití mezislovanštiny dost líbí. A nejen kvůli tomu, že jsem se potkal s autorem jazyka, ale především proto, že mi to přijde sympatičtější a hlavně smysluplnější (!), než když se někdo snaží dělat podobnou folkovou muziku a zpívat v nepasující angličtině anebo se pokoušet o staroslověnštinu, aniž by na to měl patřičné znalosti. Zde má tedy kapela plusové body.

Tohle samo o sobě samozřejmě na dobré album nevystačí, ale „Počva“ toho má naštěstí víc k nabídnutí. Jejich pohanský folk je opravdu příjemný, plný hezkých melodií (viz třeba „Lovec a vòlk“ nebo titulní „Počva“) a s uspokojivě podmanivou náladotvorností. Cením si toho, že celý materiál je pojatý s jakousi přirozeností – folklórních nástrojů se sice objevuje poměrně dost, ale jejich užití je citlivé. Také zpěv je úplně na pohodu a není zbytečně přepálený, což mi vadilo třeba na desce Jednoho kmene. Jednoduše se mi zdá, že nejdůležitější je samotná kompozice a její atmosféra, a to mě baví.

Rovněž se mi líbí, že Ďyvina se ani nepokoušejí o nějakou chytlavost a rozjuchanost, jejich pojetí folku na žánr nahlíží spíš z hlediska melancholie a zádumčivosti, aniž by se jednalo jen o minimalistický balast. V neposlední řadě je super, že se konečně nějaká taková skupina obešla bez obligátního hu-ha, na které už jsem fakt alergický, a radši skutečně zpívá.

Když tak o tom přemýšlím, vlastně na „Počva“ nevidím příliš chyb, snad vyjma detailů jako obal, který mě příliš nezaujal. Dokonce bych si i nechal líbit, kdyby byla nahrávka delší než jen pouhých 23 minut, a také bych se nezlobil za vydání na fyzickém nosiči, protože tohle je muzika, u níž si určitě dokážu představit, že bych si ji koupil a občas pustil. A to si podobné záležitosti kupuju spíš zřídka, protože většinou raději vysypu prachy za nějaké další raw black metal zlo z Portugalska.