Země: Belgie Žánr: avantgarde metal Datum vydání: 20.1.2017 Label: Season of Mist Tracklist: 01. Meat Heart 02. It Might Be 03. Circle Girl 04. Your Skin Won’t Hide You 05. Digging the Sky 06. Ever 07. Let It Fall Hrací doba: 41:44 Odkazy: web / facebook / bandcamp

Belgičtí Emptiness začali svou existenci jako víceméně řadová deathmetalová sebranka. Nahráli pár alb a nejspíše jim došlo, že cesta do análů historie vede jinudy než přes nevýrazný kolovrátkovitý kostilam. Rozhodli se tedy svou hudbu opepřit něčím kapku zajímavějším. V roce 2012 tak vydali „Error“, které, byť bezpochyby zůstalo deathmetalovým počinem, těšilo posluchače i mírně industriálními prvky a celkově místo tlačení na pilu s cílem o dosažení největší útočnosti dalo prostor hloubání v neotřelých hudebních prvcích. To se nejspíše ukázalo jako dobrá volba, a tak svým následným „Nothing But the Whole“ zabředli Emptiness do ještě hlubších experimentálních vod, opět o krok zpomalili, do jejich hudby vstoupila dynamika jako klíčový prvek a zdálo se, že konečně našli svou polohu. Že se zde děje něco zajímavého, zpozorovali i v profláklém vydavatelství Season of Mist, a Emptiness si tak vzali pod svá křídla. Právě pod tímto labelem tedy vyšla nejnovější deska kapely, „Not for Music“.

„Not for Music“ je přesně tím albem, o němž se těžko říká něco ošklivého, neboť rozhodně nepostrádá nosnou myšlenku, bez pochyb má vlastní a hodně zajímavou tvář, dokonce je i velice dobře provedené, jenže zároveň se o něm nedá mluvit s nadšením. Emptiness se rozhodli pokračovat v zaběhlé trajektorii, a tak servírují počin ještě o něco pomalejší, ještě o něco tišší a ještě o něco temnější, než bylo „Nothing But the Whole“. To je samozřejmě chvályhodné, zejména když by pod velkým labelem mohli spíše zkoušet štěstí útokem na méně zběhlé (zato početnější) posluchače. Problém tkví spíše v kombinaci neprostupnosti povrchu s nepříliš lákavým vnitřkem. „Not For Music“ je jako dárek, který nadšené dítě deset minut pracně rozbaluje, aby uvnitř složitého obalu našlo jen další béžové ponožky. Přesně tak jsem se cítil, když jsem do „Not for Music“ konečně po mnoha a mnoha posleších pronikl. Nezbylo mi než se sám sebe zeptat: „To bylo ono?“

Nerad bych vyvolal dojem, že je „Not for Music“ špatné, spíše jen není tak dobré, jak se může v některých chvílích zdát. Jeho nepřístupnosti napomáhá hned několik prvků. V první řadě jde o album poměrně monotónní, což je nečekané zejména proto, že se Emptiness nebojí sladit klasické metalové prvky s množstvím elektroniky, a vše je navíc protkané opravdu dobře, nikde nenarazíte na příliš viditelný šev, v němž se stýkají rozdílné materiály. Všemu však chybí zapamatovatelnější momenty, kvůli nimž byste se k desce přirozeně vraceli – když jsem si „Not for Music“ pustil, bylo to spíše z donucení a z chuti přijít mu na kloub, než abych si užil poslech samotný. S tím se pojí i minimum vrcholů. Skladby jakoby utíkají odnikud nikam a jen málokterá dojde k výraznějšímu klimaxu. Většina se spokojí s drobným vzedmutím, jež téměř nestojí za řeč. Posledním výrazným prvkem komplikujícím poslech je pak zpěv, který bych nazval šeptavým growlem. To není v případě Emptiness nic nového, dokud však hudba byla výbušná a energická, šlo o zajímavý kontrastní prvek. Na „Not for Music“ se vokál tak nějak ztratí v šumu.

Ona monotónnost je z velké části zapříčiněna zvukem, ve kterém tak nějak vše vyzní stejně, přestože se rozhodně nedá tvrdit, že by Emptiness hoblovali jeden riff celých čtyřicet minut. Přesto jen málo skladeb vystoupí z řady. Závěrečná „Let It Fall“ utkví v paměti, protože obsahuje nejtvrdší momenty alba. „Ever“ zase pomáhá dominantní zapojení elektroniky (ovšem mezi slabší kusy patří tak či tak). „Digging the Sky“ je zase nepochybně dynamická, od klidného úvodu se přes menší vzedmutí ve středu a útlum ve dvou třetinách dojde až k mohutnému ihsanhnovskému riffu v úplném závěru. Ve všech třech případech je to však spíš jen z nouze ctnost, a tak jedinou skladbou, která mě opravdu nadchla, se stala „It Might Be“, jíž tu „pekelnost“ prostě věřím, přestože na to jde vlastně stejným způsobem jako všechny ostatní písně.

Přes všechno výše napsané, a dokonce i přestože si album asi už nikdy neposlechnu, si ho dovolím doporučit, protože je klidně možné, že mi prostě jen nesedlo. Možná by stačil trošku přístupnější zvuk či podobná „drobná“ změna a já bych „Not for Music“ chválil od nebes. Takové jaké je, mě však, i přes nejlepší úmysly kapely, o nichž v nejmenším nepochybuji, prostě nebaví. A na tom to vlastně všechno stojí.