Archiv štítku: Frozen Soul

Frozen Soul – Crypt of Ice

Frozen Soul - Crypt of Ice

Země: USA
Žánr: death metal
Datum vydání: 8.1.2021
Label: Century Media Records

Tracklist:
01. Crypt of Ice
02. Arctic Stranglehold
03. Hand of Vengeance
04. Wraith of Death
05. Merciless
06. Encased in Ice
07. Beat to Dust
08. Twist the Knife
09. Faceless Enemy
10. Gravedigger

Hrací doba: 39:14

Odkazy:
facebook / twitter / bandcamp / instagram

Snahu o převedení třeskutosti mrazu do hudební formy jde nejčastěji slyšet v black metalu – od dovádění v Blashyrkhu, přes Paysage d’hiver, třeba až po poslední desku ukrajinských Ygg. Výraznější počin s podobnou tématikou v nedávné době vydali texasští Frozen Soul.  PodrobilIi ji ovšem deathmetalovému filtru.

Frozen Soul berou zimu opravdu vážně – odpovídající název doprovází úměrně chladné texty, do modra nasvícené videoklipy i promo fotky. Debut nastolené rozvíjí. „Crypt of Ice“ je protkána ledovou tématikou naskrz – doběla laděný cover se snoubí s názvy tracků, které taky s chladnými synonymy nešetří. Hudbu pak doplňují obligátní samply vichrů, šumů, poryvů, občas skladbu otevře či uzavře úměrně studený synth. Je celkem prdel, že ve stejném časovém rozpětí, kdy kapela debut vydala, Texas pokryla nevídaná vrstva sněhu.

Frozen Soul zapůsobí právě kombinací dané tématiky s žánrem. Atmosféra není sice tak evokativní jak u kapel zmíněných v prvním odstavci, přesto funguje – desce se například občas daří navodit auru známou z „At the Mountains of Madness“ od Lovecrafta. Hudba pak navazuje na pomalý death metal, který v nejtěžkotonážnějších momentech připomene Mortician, ale i industrial metal – například rané Godflesh či obskurnější Dead World. Z death metalu jdou dále cítit Cancer nebo Asphyx, nejpatrnější je ovšem inspirace Bolt Thrower. Nejen z riffů, ale i z vokálů a vlastně celkové stavby skladeb smrdí „Realm of Chaos“, kde postavičky z Warhammeru nahrazují ledovce. Není divu, že v komentářích pod jedním z klipů kapely už někdo stihl Frozen Soul překřtít na Cold Thrower.

Hudebně tedy o nic nového nejde. Moc to nevadí, protože „Crypt of Ice“ šlape na všech frontách skvěle. Návaznost na Bolt Thrower dokonce potěší – nejde alespoň už poměrně otrocký trend oživování švédského zvuku. Vlastně mě trochu překvapuje, jak málo kapel má odvahu si naplno lajznout variaci na template, který raději než na zběsilost a hnus sází na řádný riff. Frozen Soul to jde víc než dobře.

Vyzdvihovat jednotlivé riffy je v rámci „Crypt of Ice“ celkem zbytečné, na každý track totiž připadnou minimálně dva, které by rozštěpily kru. Kytarové motivy navíc občas umocní zpomalovačka, nebo naopak letmý blast beat. Deska sem tam utrpí na prostřelenou monolitičnost, která zapříčiňuje, že se materiál i po více posleších slévá do fádnějšího celku bez výraznějších momentů. Ne, že by jednolitost byla špatná, dá se však dělat překvapivěji a úderněji, což dokazují třeba vypíchnutí Godflesh.

Kytary zní skvěle – řízně a hutně zároveň. Bicí (zde živé) naopak působí, asi po vzoru mechanického bubeníka Mortician, celkem sterilně a ploše. Snare v rychlejších pasážích zaniká, v pomalejších zase zní až moc pleskavě. Zvuk rytmické linky desku sice úplně nepodkopává, kdyby bubny zněly hutněji, celkový dojem by byl ještě lepší.

„Crypt of Ice“ je, i přes vypsaná negativa, jednou z nejsolidnějších desek v rámci tradičnějšího death metalu, které jsem v poslední době slyšel. Jsem zvědav, jak si povedou Frozen Soul dále – zda posunou zvuk i psaní na vyšší úroveň a jestli se radikální koketerie s chladem neomrzí.


Redakční eintopf – leden 2021

Asphyx – Necroceros

H.:
01. Yoth Iria – As the Flame Withers
02. The Body – I’ve Seen All I Need to See
03. Hulder – Godslastering: Hymns of a Forlorn Peasantry

Metacyclosynchrotron:
01. Venefices – Succubacy
02. Maquahuitl – Con su pistola en la mano
03. Diocletian – Darkness Swallows All

Cnuk:
01. Frozen Soul – Crypt of Ice
02. Asphyx – Necroceros

Dantez:
01. Asphyx – Necroceros
02. Emma Ruth Rundle & Thou – The Helm of Sorrow
03. Malakhim – Theion

H.

H.:

Leden tedy nic moc. Prakticky se tu nachází jen jedna deska, o níž mohu říct, že se na ni jakž takž těším, ale ani v tomhle případě nejde o něco, z čeho by mi vlhly spoďary už dopředu. Debut „As the Flame Withers“ řecké kapely Yoth Iria si přesto poslechnu, protože nový projekt Jima Mutilatora (ex-Varathron, ex-Rotting Christ) a Maguse (Necromantia, Thou Art Lord) se mi vynechávat nechce. Loňské EP „Under His Sway“ se mi navíc docela líbilo.

Další dva kousky už sem dávám spíš jen do počtu, abych naplnil kvótu tří alb, ale nijak zásadně je nevyhlížím.

The Body jsou zavedená a uznávaná kapela, ale já osobně jsem je nikdy zásadně neposlouchal. Vlastně si ani nemyslím, že by to neměla být muzika pro mě, spíš jsem si nikdy nenašel čas a trpělivost nechat jejich tvorbě nějaký ten podrobnější poslech. Třeba se tentokrát odhodlám a „I’ve Seen All I Need to See“ ochutnám zevrubněji, protože ukázka zní příjemně bordelově a nějakou větší pozornost by si The Body z mojí strany nejspíš zasloužili.

Pravděpodobně zkusím ještě „Godslastering: Hymns of a Forlorn Peasantry“ dámského projektu Hulder, na jehož debut asi někdo i vyčkává, protože některé starší neřadové tituly měly vcelku ohlas. Já jsem jim zatím nevěnoval pozornost, tak snad to nebude pičovina.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Vzhledem k sestavě asi nepřekvapí, že Venefices zní jako Bestial Raids spáření s Cultes des ghoules, ale přidaná hodnota je velká a já chci víc! „Succubacy“ je už dva týdny online, ale kazeta vychází v lednu a takto sugestivní atmosféra hnusné černé mše se nachází jen vzácně. Dodatečným argumentem budiž, že ve mě tato 12minutová porce zla obnovila chuť konečně dočíst Huysmansovo „Tam dole“.

Objev Ŭkcheănsălâwit mě zase pro změnu tlačí vstříc dalším „indiánským“ blackům a Maquahuitl by se jistě dříve nebo později na řadu dostali, tak proč neprolomit ledy s konceptuálním EP „Con su pistola en la mano“? Ukázka zněla docela dobře a tematicky se to jeví jako odpověď na parádní „El Tigre del sur“.

A pak už to je s novinkami z mého pohledu slabší, každopádně jsem určitě zvědavý na nové tituly Diocletian, co brzy vyjdou u Helter Skelter a Regain Records, zejména EP „Darkness Swallows All“ sestavené z raritních skladeb.

Cnuk

Cnuk:

Po loňském demu „Encased in Ice“ jsem dost zvědavý, co z texaských Frozen Soul vypadne na první dlouhohrající desce. Trochu překvapivě zakotvili u Century Media Records, nicméně to, že bude prvotina nazvaná „Crypt of Ice“ stát za poslech, je jasné už z uveřejněných skladeb. Jejich plíživý a značně neandrtálský death metal by tu měl mučit po vzoru žánrových klasiků.

K takovým klasikům patří dozajista třeba legendární Asphyx, další položka na mém seznamu. Tady si myslím není vůbec nad čím přemýšlet, protože u této kapely si můžete být jisti jak náplní alba, tak i jeho kvalitou. „Necroceros“ budou prostě Asphyx se vším všudy. Uvidíme, jak se podaří navázat na minulé, výborné „Incoming Death“, ale i kdyby „Necroceros“ nebylo takovým zásahem do černého, věřím, že to bude stále dobrá placka.

Asphyx

Dantez

Dantez:

Nový rok pravděpodobně otevřu poslechem nových Asphyx. Od „Necroceros“ neočekávám nic převratného, jen přímý, střednětempý metal smrti, kteří holandští servírují na vysoké úrovni už více než 20 let.

Je dost možné, že si duel „May Our Chambers Be Full“ mezi Emmou Ruth Rundle a Thou z října najde cestu do mého žebříčku nejlepších alb za rok 2020. Navazující EP „The Helm of Sorrow“ proto otočím rád. Z nadcházející krátké nahrávky je už nyní k poslechu cover od The Cranberries, který dokonale zachycuje celkovou esenci kolaborace.

Jsem zvědavý i na první full-length švédských Malakhim, kteří věrně kráčejí ve šlépějích švédské ortodoxie. EP „II“ bylo fajn a první singl „The Splendour of Stillborn Stars“ se mi prozatím trefuje do noty více než nedávna novinka podobně laděných Ondskapt. „Theion“ proto určitě vyzkouším.