Archiv štítku: Emma Ruth Rundle

Redakční eintopf – leden 2021

Asphyx – Necroceros

H.:
01. Yoth Iria – As the Flame Withers
02. The Body – I’ve Seen All I Need to See
03. Hulder – Godslastering: Hymns of a Forlorn Peasantry

Metacyclosynchrotron:
01. Venefices – Succubacy
02. Maquahuitl – Con su pistola en la mano
03. Diocletian – Darkness Swallows All

Cnuk:
01. Frozen Soul – Crypt of Ice
02. Asphyx – Necroceros

Dantez:
01. Asphyx – Necroceros
02. Emma Ruth Rundle & Thou – The Helm of Sorrow
03. Malakhim – Theion

H.

H.:

Leden tedy nic moc. Prakticky se tu nachází jen jedna deska, o níž mohu říct, že se na ni jakž takž těším, ale ani v tomhle případě nejde o něco, z čeho by mi vlhly spoďary už dopředu. Debut „As the Flame Withers“ řecké kapely Yoth Iria si přesto poslechnu, protože nový projekt Jima Mutilatora (ex-Varathron, ex-Rotting Christ) a Maguse (Necromantia, Thou Art Lord) se mi vynechávat nechce. Loňské EP „Under His Sway“ se mi navíc docela líbilo.

Další dva kousky už sem dávám spíš jen do počtu, abych naplnil kvótu tří alb, ale nijak zásadně je nevyhlížím.

The Body jsou zavedená a uznávaná kapela, ale já osobně jsem je nikdy zásadně neposlouchal. Vlastně si ani nemyslím, že by to neměla být muzika pro mě, spíš jsem si nikdy nenašel čas a trpělivost nechat jejich tvorbě nějaký ten podrobnější poslech. Třeba se tentokrát odhodlám a „I’ve Seen All I Need to See“ ochutnám zevrubněji, protože ukázka zní příjemně bordelově a nějakou větší pozornost by si The Body z mojí strany nejspíš zasloužili.

Pravděpodobně zkusím ještě „Godslastering: Hymns of a Forlorn Peasantry“ dámského projektu Hulder, na jehož debut asi někdo i vyčkává, protože některé starší neřadové tituly měly vcelku ohlas. Já jsem jim zatím nevěnoval pozornost, tak snad to nebude pičovina.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Vzhledem k sestavě asi nepřekvapí, že Venefices zní jako Bestial Raids spáření s Cultes des ghoules, ale přidaná hodnota je velká a já chci víc! „Succubacy“ je už dva týdny online, ale kazeta vychází v lednu a takto sugestivní atmosféra hnusné černé mše se nachází jen vzácně. Dodatečným argumentem budiž, že ve mě tato 12minutová porce zla obnovila chuť konečně dočíst Huysmansovo „Tam dole“.

Objev Ŭkcheănsălâwit mě zase pro změnu tlačí vstříc dalším „indiánským“ blackům a Maquahuitl by se jistě dříve nebo později na řadu dostali, tak proč neprolomit ledy s konceptuálním EP „Con su pistola en la mano“? Ukázka zněla docela dobře a tematicky se to jeví jako odpověď na parádní „El Tigre del sur“.

A pak už to je s novinkami z mého pohledu slabší, každopádně jsem určitě zvědavý na nové tituly Diocletian, co brzy vyjdou u Helter Skelter a Regain Records, zejména EP „Darkness Swallows All“ sestavené z raritních skladeb.

Cnuk

Cnuk:

Po loňském demu „Encased in Ice“ jsem dost zvědavý, co z texaských Frozen Soul vypadne na první dlouhohrající desce. Trochu překvapivě zakotvili u Century Media Records, nicméně to, že bude prvotina nazvaná „Crypt of Ice“ stát za poslech, je jasné už z uveřejněných skladeb. Jejich plíživý a značně neandrtálský death metal by tu měl mučit po vzoru žánrových klasiků.

K takovým klasikům patří dozajista třeba legendární Asphyx, další položka na mém seznamu. Tady si myslím není vůbec nad čím přemýšlet, protože u této kapely si můžete být jisti jak náplní alba, tak i jeho kvalitou. „Necroceros“ budou prostě Asphyx se vším všudy. Uvidíme, jak se podaří navázat na minulé, výborné „Incoming Death“, ale i kdyby „Necroceros“ nebylo takovým zásahem do černého, věřím, že to bude stále dobrá placka.

Asphyx

Dantez

Dantez:

Nový rok pravděpodobně otevřu poslechem nových Asphyx. Od „Necroceros“ neočekávám nic převratného, jen přímý, střednětempý metal smrti, kteří holandští servírují na vysoké úrovni už více než 20 let.

Je dost možné, že si duel „May Our Chambers Be Full“ mezi Emmou Ruth Rundle a Thou z října najde cestu do mého žebříčku nejlepších alb za rok 2020. Navazující EP „The Helm of Sorrow“ proto otočím rád. Z nadcházející krátké nahrávky je už nyní k poslechu cover od The Cranberries, který dokonale zachycuje celkovou esenci kolaborace.

Jsem zvědavý i na první full-length švédských Malakhim, kteří věrně kráčejí ve šlépějích švédské ortodoxie. EP „II“ bylo fajn a první singl „The Splendour of Stillborn Stars“ se mi prozatím trefuje do noty více než nedávna novinka podobně laděných Ondskapt. „Theion“ proto určitě vyzkouším.


Emma Ruth Rundle – On Dark Horses

Emma Ruth Rundle - On Dark Horses

Země: USA
Žánr: post-rock
Datum vydání: 14.9.2018
Label: Sargent House

Tracklist:
01. Fever Dreams
02. Control
03. Darkhorse
04. Races
05. Dead Set Eyes
06. Light Song
07. Apathy on the Indiana Border
08. You Don’t Have to Cry

Hrací doba: 42:03

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

K recenzi poskytl:
Rarely Unable PR

S americkou zpěvačkou a kytaristkou Emmou Ruth Rundle jsme se na našich stránkách potkali prozatím jen nepřímo, ale doposud jsme se jí nevěnovali prostřednictvím žádného většího článku. To dnes napravíme. Dovolím si každopádně začít s menším představením, přestože pro znalce může jít o zbytečné opakování.

Emma Ruth Rundle pochází z Los Angeles v Kalifornii, ale v současné době přebývá v Louisville v Kentucky. Na kontě má čtyři velké sólové desky, z nichž ta první se jmenuje „Electric Guitar One“ a vyšla v roce 2011, zatímco ta poslední pochází z loňska a nese název „On Dark Horses“. Právě ona nás v téhle recenzi bude zajímat. Než se ale letmo podíváme na její hudební náplň, určitě bude stát za to zmínit ještě další působiště téhle činorodé hudebnice.

V rámci své sólové tvorby totiž Emma Ruth Rundle netvoří muziku, která by měla být blízká většině posluchačů metalu (nějak mám pořád tendence pracovat s představou, že většina čtenářů poslouchá primárně metal, takže se doufám neurazíte, není-li to zrovna váš případ), přestože třeba minulé album „Marked for Death“ v sobě mělo trochu rockovější feeling. Formace jako Marriages (o desce „Salome“ se svého času docela mluvilo, hráli i v České republice po boku Wovenhand) nebo Red Sparowes, v nichž Emma působí, už by ale mohly něco říkat více lidem.

Což ale není všechno. Dále jste se s ní mohli setkat i díky četné spolupráci s Jaye Jayle, jejichž skvělou desku „No Trail and Other Unholy Paths“, na níž Emma vydatně hostovala skoro v každé skladbě, jsem zde osobně nedávno recenzoval. Evan Patterson z kapely hostovačku na „On Dark Horses“ jen tak mimochodem oplácí. Nehledě na to, že Emma Ruth Rundle a Jaye Jayle vydali také společný split „The Time Between Us“.

Pojďme ale konečně k samotnému „On Dark Horses“. Kdybych měl hudbu na tomhle albu popsat nějak rychle a jednoduše, byť třeba docela zkratkovitě, řekl bych vám, abyste si představili něco na půl cesty mezi jemnějšími polohami Chelsea Wolfe a Lanou Del Rey. Realita je samozřejmě trochu složitější a barvitější, to bychom Emmičce křivdili, kdybychom se spokojili jen s takovou definicí, nicméně jistou podobnost s oběma zpěvačkami na „On Dark Horses“ najít lze. Ať už je melancholie Lany anebo potemnělý feeling Chelsea. Například hned úvodní skladba „Fever Dreams“ jako by vypadla z tvorby Chelsea Wolfe, a to včetně podobného hlasového zabarvení.

Deska toho ovšem nabízí i víc, díky čemu Emma Ruth Rundle nezní jako nějaká napodobitelka. Vlastně je ta podobnost nejvíc hmatatelná ve zmiňované „Fever Dreams“, jinak zní „On Dark Horses“ víc jako svébytná deska. V některých písničkách, třeba „Darkhorse“, lze například postřehnout určité paralely i se spřízněnými Jaye Jayle. Asi nejpádnějším důkazem toho, že Emma není žádné béčko a že je naopak i velmi schopnou skladatelkou, bude šestá skladba „Light Song“. Ta je skutečně podmanivá, kouzelná a osobně ji bez váhání považuji za vrchol celé kolekce. Minimálně tenhle song vám důrazně doporučuji vyzkoušet. Netvrdím ale, že jde o to jediné, co na „On Dark Horses“ stojí za slyšení.

Obecně řečeno bych poslech „On Dark Horses“ doporučil těm z vás, kdo máte náladu na pomalejší melancholickou desku se zádumčivými podtóny, které se daří nezabředávat do kýče (snad jedině s výjimkou závěrečné „You Don‘t Have to Cry“, kde se už balancuje dost na hraně). Zároveň by vám nemělo vadit občasné rockovější vzedmutí, které ovšem celek neruší a zapadá do něj přirozeně. Na první poslech to celé může znít trochu utahaně, ale stačí tomu dát šanci, a zjistíte, že „On Dark Horses“ není uondané a jednotvárné, ale má svou vnitřní dynamiku a skrývá v sobě i jednu skvostnou píseň („Light Song“). Pokud vám to zní sympaticky, pak s poslechem nemusíte moc váhat.


Koncertní eintopf – říjen 2018

Hetroertzen, Sektarism, LvxCaelis

H.:
1. Taake, Bölzer, One Tail, One Head a Slegest – Praha, 16.10. (event)
2. Hetroertzen, Sektarism, LvxCælis – Praha, 4.10. (event)
3. Emma Ruth Rundle, Jaye Jayle – Praha, 16.10. (event)

Onotius:
1. Minsk, Zatokrev – Praha, 23.10. (event)
2. Hetroertzen, Sektarism, LvxCælis – Praha, 4.10. (event)
3. Soviet Soviet, Baical, Don Juan – Praha, 5.10. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Hetroertzen, Sektarism, LvxCælis – Praha, 4.10. (event)
2. Taake, Bölzer, One Tail, One Head a Slegest – Praha, 16.10. (event)
3. Goath, The Negative Bias, Ain, 0N0 – Bratislava (Slovensko), 27.10. (event)

Cnuk:
1. Master, Brutally Deceased, Pikodeath, Sabathory – Jaroměř, 20.10. (event)
2. Benefit pro Save the Syrian Children – Praha, 6.10. (event)
3. The Adicts, The Fialky – Praha, 11.10. (event)

H.

H.:

V říjnu se chystají hned dvě hodně zajímavé blackmetalové akce, které si nenechám ujít. O kousek více se asi těším na kombo Taake, Bölzer, One Tail, One Head a Slegest. Sice jde o formace, které jsou u nás k vidění relativně často, nicméně dohromady jde o kurevsky lákavé kombo. Tady mě zajímají vlastně úplně všechny kapely, tudíž rozhodně nehodlám přijít pozdě.

V těsném závěsu následují Hetroertzen, Sektarism a LvxCælis. První jmenovaní jsou živě hodně silní a vizuálně působiví, takže se vyplatí přijít, i když nemáte dopodrobna naposloucháno. Věřte mi, že to bude fungovat i tak. Zato Sektarism mě z alb doposud nijak zásadně neoslovili a LvxCælis jsem prozatím věnoval méně pozornosti, než by si nejspíš zasloužili. Ale třeba mě živá vystoupení přesvědčí, že to není tak blbé respektive že jsem měl začít poslouchat už dříve.

Do třetice doporučím koncert Emmy Ruth Rundle, což je holčina z Marriages nebo Red Sparrowes. Na strahovskou Sedmičku přijede se svým sólovým projektem, s nímž čerstvě vydala album „On Dark Horses“ na značce Sargent House, což by už sama o sobě měla být známka kvality. Deska se mi zdá příjemná, a jestli si myslíte, že by vás mohlo bavit něco na půli cesty mezi starší Chelsea Wolfe a Lanou Del Rey, tak téhle akci zkuste dát šanci.

Onotius

Onotius:

Koncertní říjen nabízí docela pestrou paletu zajímavých koncertů všemožných žánrů, což je vlastně celkem pochopitelné vzhledem k tomu, že klubová scéna v tomhle období většinou vrcholí. Na druhou stranu, těch naprostých must-see akcí je tu kupodivu třeba v porovnání s loňskem docela pomálu. To nicméně neznamená, že nebude na co chodit. V první řadě si určitě nenechám ujít pražskou návštěvu post-metalových Minsk po boku Zatokrev, kteří společně mimochodem upekli splitko, jež vyjde 5. října. Samotná akce se koná v úterý 23. října v klubu Underdogs’. A v tomto smíchovském klubu zůstaneme i pro další doporučení, a to pro původně chilský blackový rituál v podání Hetroertzen a jejich supportu v podobě LvxCælis a francouzských funerálních doomařů Sektarism. Ti zahrají hned zkraje měsíce – první čtvrtek. A vlastně i mé třetí doporučení zůstane ve stejném prostředí – tentokrát ale nepůjde o metal, nýbrž o post-punk. Hned den po Hetroertzen, tedy 5. října, totiž do Underdogs’ dorazí italští Soviet Soviet.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

V říjnu budu na koncerty spíše srát, protože listopad toho bude perný, ale pár akcí doporučím rád. Být z Prahy, tak určitě neváhám nad návštěvou koncertu Hetroertzen, LvxCælis a Sektarism. První jmenované jsem viděl dvakrát a bylo to super, i když dnes hrají v trochu jiném koncertním složení, Sektarism nedávno vyšlo nové album u End All Life / Norma Evangelium Diaboli, takže to asi sračka nebude, ale roli černého koně by mohli sehrát LvxCælis. Jak klapne zvuk, může to být fakt síla.

Na TaakeBölzer samotné bych asi nešel, bo tu naživo hrají skoro furt, každopádně strašně rád vzpomínám na ten parádní kotel, co měli One Tail, One Head na prvních dvou ročnících Prague Death Mass. Trondheimští konečně představí svoje první album, aby to pak definitivně zabalili. Že bych si tedy ještě jednou a naposledy zajel rozdat a utržit pár ran?

No a pokud jste náhodou ze severních Uher, tak doporučuji vidět Goath, kteří zahrají na konci října v Bratislavě. Vydávají je Ván Records a naživo to jistě bude námrd jak svině; Pro bližší představu doporučuji nahlédnout do [H]itlerovy recenze. The Negative Bias budou mít asi slušnou atmosféru, elektro-akustický set 0N0 může být zajímavý a jestli je hudba Ain tak dobrá, jak silácké jsou jejich cool-occult kecy, tak bude o kvalitní sobotní kulturu jistě postaráno. Minimálně se pak můžete po skončení dokalit na jakési industrial/techno či co to tam má být.

Taake

Cnuk

Cnuk:

Dvacátého října bych se rád dostavil do jaroměřského Bastionu, kde zahrají deathmetaloví veteráni Master včele s Paulem Speckmannem. Předskakovat jim budou našinci Brutally Deceased a Sabathory a česko-němečtí Pikodeath. Studiově Master sice už za moc nestojí, ale naživo by to mohla být jiná.

V Praze je říjen výživný. Nakonec jsem vybral dvě menší záležitosti, jako třeba zajímavou akci, co se koná hned první říjnový víkend, kdy v pražském klubu Underdogs’ vystoupí špinavé mlátičky Mörkhimmel, Sekeromlat a Vole. Vystoupení je benefiční akcí pro Save the Syrian Children. Dále 11. vystoupí v MeetFactory kultovní punkáči The Adicts. Ti aktuálně jedou turné k nové desce „And It Was So!“, ale určitě dojde i na klasiky, takže Viva La Revolution!