Datum: 4.10.2018 Místo: Praha, Underdogs’ Účinkující: Hetroertzen, LvxCælis, Sektarism

„Černý havran vám vyklove bělmo,“ lákal pořadatel na vystoupení Hetroertzen v Praze. Nechápu, proč je nutné na koncerty lákat podobnými debilními výkřiky do tmy, které nemají prakticky žádné opodstatnění. Zvlášť když hned poté následuje informace o „postapokalyptickém black metalu“ (co je kurva na Hetroertzen post-apokalyptického, vysvětlí mi to někdo?) a gramatická chyba („Chilský“ namísto v kontextu správného „chilský“… velkoryse pomineme, že kapela už nějakých deset roků sídlí ve Švédsku). Docela bych byl rád, kdyby podobné sračky vymizely, protože to zbytečně degraduje hudbu na nějakou kolotočovou zábavu. U nějakých melodických sraček mám samozřejmě v píči, ale k tak magickému žánru jako black metal se tyhle agro-pindy fakt nehodí.

Mnohem radši bych viděl, kdyby si organizátor lépe ošéfoval o dost důležitější harmonogram večera. Už dlouho před akcí visel program na stránkách a ve stejné podobě byl avizován ještě odpoledne v den koncertu. A když včas dorazím na místo, zjistím, že se to celé na poslední chvíli posunulo a že už jsem přišel o polovinu LvxCælis. Tak ale kurva, tohle se nedělá. Konec v rozumnější hodinu byl sice kvůli nočním spojům vítaný, ale ty vole, příště by to chtělo trochu včasnější informování, aby návštěvník nepřicházel o kus koncertu, za nějž si zaplatil.

Na LvxCælis jsem byl poměrně zvědavý. Tuhle skupinu jsem měl už delší dobu na seznamu, ale pořád jsem se nemohl dokopat k tomu, abych si ji pustil, tudíž jsem si myslel, že by mě třeba živá prezentace konečně mohla přesvědčit. Ten den jsem v práci sjel jejich poslední desku „The Watchers“ z roku 2015 a ta mi přišla na první poslech vcelku zajímavá.

Z koncertu jsem nicméně nakonec nic moc neměl. Jak už jsem řekl, prakticky o půlku LvxCælis jsem přišel kvůli posunutí programu na poslední chvíli. Po mém příchodu kapela odehrála další dva songy, během nichž jsem se pomalu aklimatizovat a trochu vnímat muziku, když došlo k bezeslovnému úprku za plachtu. Předpokládal jsem, že asi mělo jít o misantropický konec bez rozlučky, i když v tomhle případě dost useknutý, takže jsem se pomalu vydal k obhlédnutí místního libého sociálního zařízení, když vtom LvxCælis začali zničehonic hoblovat další píseň. Hádám, že za přerušením asi mohla být urvaná struna nebo tak něco. Každopádně, set LvxCælis byl tím pádem ještě víc rozkouskovaný a roztříštěný, takže ve finále jsem si z něj odnesl akorát tak hovno.

Sektarism je skupina, u které jsem vždycky chtěl, aby mě bavila, ale ona mě vůbec nebavila. „Le son des stigmates“ ani „La mort de l‘infidèle“ jsem nezvládl doposlouchat do konce snad ani jednou, jak mě to brutálně nudilo, takže s letošním „Fils de Dieu“ už jsem se pro jistotu ani neobtěžoval (pustil jsem si jej ovšem ke psaní těchto řádků a jsem si skoro jistý, že skladba „Oderint dum metuant“ zazněla jako otvírák/intro). Živě byl nicméně jejich podivný religiózní funeral doom mnohem zajímavější.

Kapela na pódium došla ze zadních prostor klubu v průvodu doprovázeném o bubínek a hrdelní zaříkávání (což se samozřejmě neobešlo bez miliónu kamer a foťáků… chodíte na muziku, nebo si to jen natočit?). Na samotné scéně se nacházelo velké množství svíček a svícnů, což v kombinaci s prostředím Underdogs‘ vypadalo moc dobře. Také vzhled samotných muzikantů neponechal nic náhodě a nahrával atmosféře – všichni v kutnách a bez bot. V kombinaci s výkonem na pomezí fanatismu a brutálního přehrávání dalo dohromady zajímavou podívanou.

V určitých momentech to mělo docela sílu a velký náladotvorný potenciál, v jiných to bylo mírně úsměvné. Třeba když o sebe hudebníci zakopávali nebo když si kompars málem rozbil hubu na schůdku z pódia. Komparsem mám na mysli týpka, jenž na nic nehrál, celou dobu jen klečel vedle bicích a kýval se do rytmu, aby se na konci zvedl, vzal svícen a pomazal jeho voskem čela posluchačů v prvních dvou řadách. Na konci se ještě rozdala kadidla jak lízátka a šlo se pryč. Nejsem si jistý, jestli to bylo opravdu dobré, ale makalo to víc jak z alba a rozhodně to byla bžunda.

Jako poslední přišla řada na Hetroertzen, které jsem viděl naposledy na Prague Death Mass II v roce 2013. Od té doby se dost změnilo. Hetroertzen hrají pouze ve čtyřech, tehdejší zpěvák Deacon D. se přesunul za bicí a vokálů se ujal kytarista Anubis. Taktéž vizuálně byl letošní koncert úplně jiný. Zatímco před pěti lety to bylo dost velké divadlo a kapela se zjevně hodně soustředila na to, aby se jednalo o blackmetalový rituál se vším, co si pod tím člověk představí, letos to bylo víc o samotné hudbě. Bez pozlátek a lákadel pro oči víc vynikla esence samotné muziky. A o se ukázalo jako krok dobrým směrem – což říkám i se vzpomínkou na to, jak mě teatrální vystoupení na druhém Prague Death Mass tehdy bavilo.

Hetroertzen byli v téhle podobě syrovější a zejména v těch nejrychlejších pasážích z toho lezla autentická agrese a „vznešenost“ typická pro královský metalový žánr. Může se to zdát jako málo, vezmeme-li v potaz, co za kraviny na pódiu předváděli třeba Sektarism, nebo v porovnání s dřívější podobou koncertů Hetroertzen, ale podle mě to málo rozhodně nebylo. Jedinou teoretickou nevýhodou by mohla být monotónnost, ale na to Hetroertzen nehráli tak dlouho, aby se stihla dostavit. Po necelé hodince bylo hotovo a ve mně zbyl dojem charismatického vystoupení.