„VII – Kenoma“, čtvrté album Fyrnask, vychází 30. dubna u Ván Records. Venku je videoklip ke skladbě „Niðamyrkr“ – sledujte níže.
Archiv štítku: Fyrnask
Fyrnask: nové album
Němečtí Fyrnask se po pěti letech hlásí s novou deskou. „VII – Kenoma“ vychází 30. dubna u Ván Records. Tracklist s obalem následují.
01. Hraevathefr 02. Sjodhandi blodh 03. Nidhamyrkr 04. Helreginn 05. Daudhvana 06. Blotgudh
Redakční eintopf – duben 2021
 |
|
H.: Metacyclosynchrotron: Cnuk: Dantez: Sokol, doktor z hor:
|
H.:
Duben se zpočátku netvářil nijak zásadně, ale nakonec se to tam hezky nasypalo! Na první flek dejme třeba Wędrowcy~tułacze~zbiegi. Nad jihopolskou scénou okolo Let the World Burn jsme zde hromadně onanovali již nejednou a zrovna tenhle projekt patří k tomu nejlepšímu, co se tam dá najít, byť třeba není tak na očích jako Furia nebo Massemord. Cokoliv z dřívější tvorby je super, minulé album „Marynistyka suchego lądu“ u mě svého času vyhrálo s přehledem titul desky roku a loňské elektronické ípko „Berliner Vulkan“ zabíjelo taktéž. To by v tom byl čert, aby „Futurista“ opět nekandidoval na nejvyšší příčky!
Hodně vysoko může v ročním zúčtování zamířit také druhá nahrávka Neptunian Maximalism. Už „Éons“ loni patřilo k nejpozoruhodnějším deskám sezóny a ambice novinky „Solar Drone Ceremony“ nejsou o nic nižší. Jedna 55 minut dlouhá kompozice nandává psychedelii až do pekla a osobně se v tom topím moc rád. Titul navíc zdobí famózní obal, to je pomalu škoda hovořit. Jestli tohle příští leden nenapíšu jako artwork roku, tak se budu hodně divit!
Na třetí příčku do eintopfu tu mám hned několik kandidátů, ale vypíchnu německé Fyrnask, kteří po pěti letech představí novou desku „VII – Kenoma“. S „Eldir nótt“ i „Fórn“ jsem strávil poměrně dost času, takže od novinky očekávám a chci to samé.
Metacyclosynchrotron:
Devět let stará deska „Rise, Vulcan Spectre“ vraždí jak zkurvypičizmrd a tak si troufám tvrdit, že nové album thrashmetalových Nekromantheon je nejzásadnější metalovou událostí dubna.
Přijde-li na vyhrocený black/deathový fanatismus, je tištěný fanzine The Sinister Flame jeho ztělesněním. Proto rád sleduji vydání eponymního vydavatelství a možná i samí víte, že desky Domains, Aethyrick nebo Ordinance jsou zásahem do černého. Skotské Ifrinn jsem dosud neznal, ale vypuštěná skladba z chystaného EP „Caledonian Black Magick“ zaujala fest, neboť smrděla po „Lokabrenna“.
Funeral doom mám rád, ale poslední, skutečně ukrutná záležitost, co mi stála za pozornost, byla druhá deska Tyranny. Kvalitního funebráctví určitě vychází víc a problém bude na straně mého nezájmu, ale to se teď změní. Ukázku z nových Fuoco Fatuo jsem totiž zkusil prakticky náhodou, ale výsledkem bylo udivené „ty vole“. Až to bude venku, zavírám se do tmavé místnosti se sluchátky a nechám se zvuky svést do obsidiánových temnot. A když je teda řeč o funerálu, mám zkusit i nové Aphonic Threnody?
Cnuk:
Z dubnových desek ve mně nejvíce pozornosti vzbuzuje „Solar Drone Ceremony“ od Neptunian Maximalism. Obsahuje jednu živou skladbu o padesáti minutách, kterou tito Belgičané nahráli před rokem v Bruselu. Nese si v sobě všechny atributy známé z „Éons“, ale díky délce je to zase přeci jenom jiný zážitek. Nelze samozřejmě opomenout ani skvostný obal, jenž si zaslouží bližší prozkoumání.
Šanci dám dozajista i novým Altarage. Ani v jednom z předchozích řadových případů jsem jim nesedl úplně na lep, ale dobrá hudba to byla vždycky. Od „Succumb“ tak nečekám nic zásadního, ovšem zveřejněná skladba „Magno evento“ se mi teda líbí dost a lomoz „Forja“ také není marný, takže se moc rád nechám překvapit, jak na tom bude zbylá náplň alba.
Dantez:
Druhá deska kanadských Spectral Wound sklidila mnoho pozitivních ohlasů napříč metalovými weby. Přestože mě bavila, z „Infernal Decadence“ jsem necítil nic moc extra, jen fajn svižný black metal po vzoru Sargeist. „A Diabolic Thirst“ se nejspíš tohoto mustru nevzdá, songwriting se ale posouvá fest. Oba vydané singly jsou boží – tah na bránu je brutální, struktura songů ladná a melodičnost vybalancovaná. Vše navíc umocněno cool coverem. Zbytek desky si vpálím hned, jak to půjde.
Vyhlížím i novinku Altarage. Trochu mi přijde, že jsem jeden z posledních, který jim tu portalovskou kakofonní hru pořád žere, ale nemůžu si pomoct. Přijde mi, že podobně laděný death metal nikdo nehraje tak težkotonážně jako právě Altarage. „Succumb“ sice trochu děsí hodinovou délkou, desku však natahuje finální, 20 minut dlouhý kolos, takže kdo ví, o co vlastně půjde.
Zábavní by mohli být noví Bewitcher, kteří z posledních ukázek znějí, jako kdyby někdo vzal Athenara z Midnight a řekl mu, aby začal kecat do goticko-deathmetalového psaní Tribulation.
Sokol, doktor z hor:
„Kraft“, „Pitch Black Brigade“, „I krig“ a „Milorg“ od Vreid, pohrobku Windir, to bylo svého času něco! Jenže pak, jak je u solidních kapel dobrým zvykem, mne Vreid začali neskutečně vytáčet a kompletně jsem na ně zanevřel. Co takhle jim dát novou šanci s květnovou novinkou? „Wild North West“ vyjde na konci dubna a já jsem opravdu zvědavý, zvláště když „Lifehunger“ sklízel pozitivní hodnocení.
Oproti Vreid, kteří mne po „Milorg“ začali srát, se to u formace Bongzilla nestalo. Ono taky nemělo jak, protože od „Amerijuanican“ těhle zahuhlaných bažináčů uplynulo šestnáct let. Takže jsem hodně zvědavý, v jakém hávu se novinka „Weedsconsin“ ponese. Nečekám nic převratnýho, jen poctivý stoner/sludge, jak ho mám rád.
Na poslední věc jsem spíš zvědavý, než že bych se těšil. Vlastně váhám s poslechem. Nesnáším reuniony. Dokázal jsem ho prominout jen pár veličinám, ale Godspeed You! Black Emperor rozhodně ne. Jejich diskografie pro mne končí „Yanqui U.X.O.“ a basta fidli. Ale druhého dubna tu bude k mání „G_d’s Pee at State’s End!“ a já si budu zase klást otázku – pustím si nové Godspeed You! Black Emperor, anebo ne? Na 90% ne, ale stejně si nechávám těch deset procent.
Fyrnask – Fórn
 |
|
Země: Německo Tracklist: Hrací doba: 50:31 K recenzi poskytl:
|
Spiritualismus a rituály se v posledních letech staly blackmetalovým trendem. Bohužel. Nyní už jde o zprofanované pojmy, k jejichž užívání se hrne každý pozérský výmrdek, aniž by měl ponětí, o čem mluví. Všude je najednou okultistů jak nasráno, každý hraje v kápích, na pódiu má lebky a svícny, nikdo už nehraje koncerty, všichni musejí provádět rituály. Je to obrovská škoda, že se tato žánrová větev zvrhla v takovou módní záležitost, neboť black metal, je-li podán s patřičným zanícením a těmi správnými jedinci, skutečně může mít a mnohdy i má silný spirituální nádech a schopnost uhranout a pohltit. I navzdory současné poněkud neutěšené situaci však naštěstí stále existují tací, v jejichž rukách rituální a spirituální black metal opravdu naplňuje to, co si člověk pod takovým pojmenováním představí. Fyrnask k takovým dozajista patří.
Přiznám se, že debutovou desku „Bluostar“ jsem doposud neslyšel, tudíž nejsem schopen posoudit její kvality a hudební směřování. K Fyrnask jsem se dostal až s druhým opusem „Eldir nótt“, jenž vyšel na podzim roku 2013. A vlastně se bez přehánění jednalo o lásku na první pohled, protože hned s úvodním poslechem mi bylo zřejmé, že jde o záležitost, před jejímž majestátem je na místě se poklonit. A s velkou radostí mohu říct, že situace se opakuje i na nové desce „Fórn“.
Obsah „Fórn“ lze vlastně rozdělit do dvou kategorií – avšak s poznámkou, že se jedná jen o umělé rozlišení pro potřeby recenze, v reálu je samozřejmě nanejvýš žádoucí nahrávku vstřebávat jako jeden nedělitelný celek, protože právě v takové podobě je její účinek nejsilnější a atmosféra nejkoncentrovanější. První a snad i většinovou z těchto kategorií je samozřejmě black metal. V něm není nouze o rychlé momenty a vichřice, nicméně jeho nálada není agresivní. I v těch nejzběsilejších chvílích si Fyrnask drží meditativní auru, jež dozajista nejvíce tryská v pomalejších a atmosféričtějších pasážích, jichž je na „Fórn“ také dost. I v těch rychlých však na posluchače stále dýchají primordiální pohanské rituály, přírodní rozjímání a již omílaná spiritualita. Vše bez náznaku kýče nebo pocitu trendovosti – podání Fyrnask je uvěřitelné a působivé.
Vedle black metalu ale na „Fórn“ hraje důležitou roli i přírodní ambient. Ten se objevuje pravidelně v mezihrách „Forbænir“, „Vi er dømt“, „Urðmaðr“, „Fornsǫngvar“ a „Havets kjele“ a někdy i v začátcích jinak blackmetalových skladeb. Důkazem budiž hned první metalová kompozice „Draugr“, jejíž půlminutové intro je doslova famózní. Rád bych ovšem zdůraznil, že v tomto případě množství meziher nijak nenarušuje celistvost desky – právě naopak. Z mého pohledu má i tato složka na albu zcela právoplatné místo a s její absencí by „Fórn“ ze svého kouzla jistě ztratilo. Náladová roztříštěnost rozhodně nehrozí, což by mělo nepřímo vyplývat i z toho, jak jsem výše popisoval atmosféru samotného black metalu. Black metal i ambient totiž u Fyrnask dýchají totožným duchem.
Již několikrát zazněla slova jako atmosféra nebo rituál – není to náhodou. V extrémně silné náladotvornosti totiž tkví největší přednost „Fórn“ a Fyrnask obecně. V tomto případě opravdu máme tu čest s albem, jehož síla je dostatečná na to, aby člověka dokázala zhypnotizovat, vtáhnout do svých útrob a na necelou hodinu jej pohltit. Právě díky ohromně sugestivní atmosféře se daří držet posluchače v napětí (tohle podtrhuji) již od úvodní „Forbænir“ až do samotného konce, aniž by došlo na jakákoliv hluchá místa nebo momenty, v nichž by pozornost polevila. A dávkování za deštivých nocí a v hluboké tmě zážitek jen umocňuje.
V letošním roce už vyšlo hned několik vysoce zajímavých blackmetalových alb. „Fórn“ patří k těm nejzajímavějším a nejpůsobivějším. Bez nadsázky či přehánění – zde se bavíme o jednom ze žánrových vrcholů aktuální sezóny a blackmetalové špičce.
Fyrnask: stream novinky
Nová deska německého projektu Fyrnask se jmenuje „Fórn“ a vyjde již 20. května u Ván Records. Počin v celé jeho délce můžete poslouchat na na Bandcampu, kde najdete i další potřebné podrobnosti.
Fyrnask – Eldir Nótt
 |
| Země: Německo Žánr: black metal Datum vydání: 23.9.2013 Label: Temple of Torturous Hodnocení: 9/10
|
Německý jednočlenný projekt Fyrnask se pro mě stal jednou z těch záležitostí, které si seženete jen tak náhodou a čekáte, co se z toho vyklube… a ono se z toho vyklube něco, co vás doslova posadí na prdel. Pod obalem s hejnem bílých holubic na černém pozadí, což je na poměry black metalu motiv poměrně nezvyklý, se totiž ukrývá neuvěřitelně silná deska, již bych se rozhodně nebál označit za skvost.
Úvod “Eldir Nótt” obstarává bezejmenné intro, které se stupňuje hodně pozvolně, ale velice dobře graduje a člověka opravdu dokáže navnadit na to, co se má dít v následujících 50 minutách. Hned s první regulérní skladbou “Vigil” pak Fyrnd, jediný člen Fyrnask, zcela zřetelně ukazuje, proč ode mě jeho dílo dostává tak vysoké hodnocení. Pokud občas řeknete, že vás některé album doslova pohltí, tak zde je to přesně ten případ. Jakmile nastoupí úvodní mohutná zvuková stěna a s ní různé atmosférické prvky v pozadí, posluchač hned začne tušit, že zde rozhodně nepůjde o nic triviálního. A ještě než “Vigil” poprvé dospěla do konce, ta deska už mě měla. A všechny následující písně na “Eldir Nótt” mi bezezbytku potvrdily, že je to zcela právem. Ať už se Fyrnd pustí do dlouhých opusů jako “Jarðeldr” či “Síaða”, nebo nasadí nemetalová intermezza jako “Suonnas sedir” či “Samas stígr”, vždy se jedna o skoro dech beroucí zážitek.
Největší předností “Eldir Nótt” je zcela bezesporu neskutečně hutná, silná a hluboká atmosféra prastarého šamanismu a primitivních pohanských rituálů. Nemůžu si pomoct, ale přesně takto na mě “Eldir Nótt” působí, byť třeba obálka tomu neodpovídá… tma osvětlená jen otevřeným ohněm, jeskyně, kosti… a obrovsky působivý zážitek.
Tak jako tak je “Eldir Nótt” doslova lahůdkovou záležitostí pro všechny black metalové fajnšmekry. Nemůžu si pomoct, ale pod hlavičkou Fyrnask vyšel opus, který považuji za jednu z nejkvalitnějších žánrových nahrávek tohoto roku, a už teď vím, že “Eldir Nótt” bude o místo v top5 2013 minimálně bojovat – s reálnými šancemi se tam dostat.