Datum: 2.5.2014 Místo: Praha, Exit-Us Účinkující: Goatwhore, Mortals, Skeletonwitch

Měsíc na turné, 29 koncertů ve 30 dnech, navíc den volna hned po prvních dvou akcích, takže celkem 27 koncertů v řadě každý den. Taková je bilance evropského turné tří zámořských smeček Skeletonwitch, Goatwhore a Mortals. (Nehledě na fakt, že samotní Skeletonwitch už bez kolegů pokračují dalšími sedmi akcemi, takže ti to mají rovnou 34 vystoupení ve 34 dnech). A na úplném konci tohoto maratonu, 27. koncert v řadě z 27, byla i pražská zastávka v klubu Exit-Us. Můžu však prozradit rovnou, že ani takovýhle záhul nebyl na výkonu kapel v Praze naštěstí vůbec znát…

Jako první přesně načas nastoupily Mortals… a ypsilon na konci slovesa není chyba autora článku, je to tak správně. Ne, že by snad v téhle skupině hrály neživé věci, jen je tříčlenná sestava složena kompletně z dámského osazenstva. Ještě zajímavější však bylo to, že všechny tři to byly spíš takové maminy, u nichž by člověk už vůbec neočekával, že se seberou a pojedou hrát na měsíc do Evropy zlo metal do zaplivaných klubů. Nicméně stalo se, a tak Mortals svůj sludge s lehkou blackovou patinou v Praze skutečně předvedly. Zatímco Skeletonwitch i Goatwhore jsou docela rychlé metalové brusky, muzika Mortals je spíš hutnější a drtí kosti ve středním tempu, což dozajista platilo i v živém podání. Jakkoliv to totiž může znít vzhledem k sestavě plné ženských trochu paradoxně, mělo to koule.

Sice jsem popravdě vůbec nepochopil, proč měla bubenice Caryn Havlik na hlavně rohatou helmu a proč se při hraní sludge místy tvářila sluníčkově jak Dáda Patrasová v Kouzelné školce, ale jinak to tam třískala dost slušně. Zbylé dvě kolegyně se taktéž nijak neflákaly, a i když se (s výjimkou oné helmy… fakt v ní vypadala trochu dementně) na pódiu neodehrávaly žádné kejkle, rozhodně mě to bavilo celou dobu, co Mortals hrály, byť to nebylo nijak zvlášť dlouho. Trojice totiž představila pouhé čtyři vály, takže za slabou půlhodinku bylo vymalováno. Jenže i za tu dobu myslím Mortals dokázaly zanechat dobrý dojem… vzhledem k tomu, že spustily takřka zničehonic, hrály ze začátku takřka do prázdného sálu, než lidi stačili slézt dolů od baru, ale na konci už nějaký ten menší ohlas byl. Začátek večera tedy povedený.

Následující Goatwhore celou akci oproti Mortals nakopli do vyšších rychlostních obrátek. Jejich agresivní kombinace blacku, thrashe a deathu je docela krutá hoblovačka už při poslechu studiové tvorby, a i když z alb je to občas docela jednotvárné, živě tomu tak nebylo a kapele to šlapalo ve vražedném tempu po celou dobu. Kultovním trikem Hellhammer vybavený Zack Simmons to zpoza bicích poháněl kupředu a strunná sekce do toho řezala taktéž zodpovědně. Vlastně se nejméně projevoval hlavní mozek a kytarista Sammy Pierre Duet, zatímco baskytarista Trans Am svůj nástroj místy drtil fakt jak blázen. Zpěvákovi Benu Falgoustovi toho taky nejde moc vytýkat, protože svoje hlasivky rovněž nešidil… snad teda jen to, že místy působil trochu směšně, když naznačoval hoblování na kytaru po vzorů kolegů. Trochu to totiž vypadalo, jako kdyby si chtěl honit péro.

Každopádně, v setlistu Kozaděvky (to jméno je fakt boží) nechyběl solidní počet válů z poslední placky „Constricting Rage of the Merciless“, z nichž nejvíce vraždily našlapaná hitovka „Baring Teeth for Revolt“ a hlavně zabijačka „FBS“ alias „Fucked by Satan“. Nicméně se samozřejmě objevily i pecky ze starších desek, namátkou třeba „Collapse in Eternal Worth“ z předposlední „Blood for the Master“ nebo už v podstatě povinná šlupka „Apocalyptic Havoc“, s níž Goatwhore svůj set uzavřeli. Během jejich koncertu už bylo v klubu plno (naštěstí ale ne až takovým způsobem, aby to bylo člověku nepříjemné) a hlavně na ty zuřivější thrashovější kusy publikum zabíralo hodně ochotně. Tak jako tak, ani Goatwhore si ostudu rozhodně neutrhli. Jediná škoda je, že skupina nehraje se dvěma kytarami, protože hlavně během sól byla absence druhé šestistrunky citelná, ale rozhodně nešlo o nic, co by mělo dojem vyloženě pokazit.

Abych řekl pravdu, právě na Goatwhore jsem se těšil možná nejvíc, protože u Skeletonwitch jsem se trochu bál toho, že kapela na turné vyjela už bez svého dosavadního zpěváka Chance Garnetta, který, zdá se, již u Skeletonwitch skončil, když jej Američané už nevedou ani mezi členy na svém Facebooku. Nakonec se však ukázalo, že to byly plané obavy, jelikož Skeletonwitch zabíjeli i tak a zcela právem si svou black/thrashovou pilou vyhoblovali titul krále večera. Ostatně, zběsile hrající kapele, již zezadu jistil zhusta pokérovaný a do půl těla svlečený bubeník Dustin Boltjes, zdatně sekundoval náhradní vokalista, jímž nebyl nikdo jiný než Andy Horn známý hlavně jako někdejší frontman hůlem opředených death metalistů Cannabis Corpse. Andy vypadal jako kříženec toho nejortodoxnější fandy thrash metalu a toho nejoldschoolovějšího příznivce heavy metalu, brutální rapist knír nevyjímaje, ale svůj čas na pódiu se Skeletonwitch si naprosto ukázkově vychutnával. Parádní uvřískaný zpěv neustále doplňoval o spoustu opiček a zábavných grimas, při uvádění „This Horrifying Force (The Desire to Kill)“ prohlásil, že nám nyní zahrají „jednu hnusnou věc“, a vrtal se přitom v nose a obecně si show vyloženě užíval.

Skeletonwitch jeli asi hodinu v kulervoucím tempu, což není moc velký problém, protože podobně vlastně vypadá celá jejich tvorba. Jedna zběsilá pecka tím pádem stíhala druhou a vydatný kotel kapelu podporoval, ať se zrovna hrál nějaký známý kus jako „Beyond the Permafrost“ nebo cokoliv jiného. Mě osobně potěšila hlavně výtečná jízda „The Infernal Resurrection“ z fošny „Forever Abomination“, kterou považuju za jeden z nejlepších tracků Skeletonwitch vůbec. Rozhodně i v tomhle případě hodně na pohodu koncert. Sice se mi pocitově zdálo, že v průběhu Goatwhore bylo v sále víc lidí, ale Skeletonwitch zase měli mnohem vydatnější a divočejší kotel, takže určitě není od věci tvrdit, že i oni měli v Praze úspěch.

Musím říct, že docela příjemně tentokrát překvapil i Exit-Us, který obecně moc nemusím, ale tentokrát jako místo konání posloužil zcela bezproblémově. Bylo to snad poprvé, kdy jsem v tomhle klubu zažil, že žádná z kapel neschytala zvuk ve stylu „pojď mě mrdat do ucha“ a že všechno znělo hodně dobře. Skvělá volba byla také to, že v malém (a určitě špatně větratelném) sále byl konečně zákaz kouření, ale trochu se bojím, že to byla záležitost spíš pořadatele tohohle konkrétního koncertu, nikoliv klubu. Tak jako tak, palec nahoru, a to i pro lidi, kteří to dodržovali, protože jsem neviděl jediného burana, jenž by si i přes zákaz dole zapálil. A aby těch pozitiv nebylo málo, dokonce i pivo (konkrétně nefiltrovaný Staropramen) bylo ten večer hodně dobré. Z mého pohledu teda snad po všech stránkách spokojenost, a abych řekl pravdu, dlouho jsem nebyl na „obyčejném“ hoblovacím metalu, který by mě bavil stejně ten den Skeletonwitch, Goatwhore a Mortals.