Na stránce No Clean Singing streamuje nové album blackmetalových Israthoum z Nizozemska v celé své délce. „Arrows from Below“ vydávají New Era Productions a poslechnout si ho můžete zde.
Archiv štítku: Israthoum
Redakční eintopf – prosinec 2019
![]() |
H.: Metacyclosynchrotron: Cnuk: Dantez:
|

H.:
Arkona se ještě nikdy nesekla a prozatím si drží čistý štít – každá dosavadní deska je skvělá. Platí to i o posledních dvou počinech „Chaos.Ice.Fire“ a „Lunaris“, které Poláci vydali po dlouhé odmlce. Můžeme jenom doufat, že novinka „Age of Capricorn“ jejich renomé neublíží. Myslím si ale, že navzdory nudnému obalu si Arkona kvalitu tradičně pohlídá a na finále roku půjde o jednoho z favoritů na poslech.
Moc nebudu váhat ani u Mosaic a jejich předlouho slibované první řadové desky „Secret Ambrosian Fire“. Dříve vypuštěný sedmipalec „Cloven Fires“ dokázal příjemně namlsat, tak snad album velká očekávání naplní. A nezapomeňte na to, že souběžně s řadovkou vychází také nové EP „Fensterverse und Nachtgespinste“.
Za hřích určitě bude stát také „Arrows from Below“ od nizozemských Israthoum, jimž jsem doposud věnoval méně pozornosti, než by si asi zasloužili. Co jsem ale doposud slyšel, to se mi vcelku líbilo, tak snad tentokrát překonám lenost a zkusím tomu dát hlubší poslech.

Metacyclosynchrotron:
Mosaic jsem jednu dobu blíže sledoval, protože EP „Old Man’s Wyntar“ a debut spřízněných Alchemyst ve mně zanechaly silné dojmy. Jenže pak jsem se v těch různých kratších titulech začal ztrácet, načančaný folklórní okultismus kapely působil taky všelijak a navíc mi absolutně nešlo do hlavy, kdo soudný, co stojí o jakousi integritu, by se kurva dneska paktoval se ztraceným případem jménem Blake Judd. Mosaic měli teda nakročeno do cíleného zapomnění, avšak recenzovaná singlovka „Cloven Fires“ zněla dobře, a tak nechávám výše uvedené za sebou a pozorně si poslechnu, co „Secret Ambrosian Fire“ nabízí.
Za Israthoum a jejich „Channelling Death and Devil“ jsem tu kdysi v krátkosti loboval a stále si myslím, že se jedná o velice povedenou nahrávku, která stojí za pozornost. Nové album „Arrows from Below“ prý představuje vrcholné dílo kapely, čemuž se mi prozatím nechce věřit, protože ho už poslouchám. Záblesky velkoleposti tam teda jsou, ale celek mi furt nesedí. Fanoušci pravověrného Black Metalu bez náznaku pózy by měli každopádně Israthoum zkusit, i kdybych se náhodou k recenzi nedokopal.
Stejně jako Mosaic vydávají své první album také kanadští Trajeto de cabra, jejichž jméno jsem si do paměti vypálil díky demu „Antichrist dominium“ a nekompromisní show spřízněných Necroholocaust před rokem v Berlíně. No, první ukázky ve mně vzbudily spíše obavy, zdali kapela nespadla do ranku zbytečné tupoty, ale pořádného war metalu není nikdy dost, takže desku zkusím celou.

Cnuk:
Najít mezi prosincovými deskami něco, co stojí za zmínku v eintopfu, vyžadovalo trochu investigativní práce, ale zadařilo se. Ukrajinští deathmetalisté Rattenfänger představí šestého prosince novinku „Geisslerlieder“, čímž naváží na sedm let starou prvotinu „Epistolae obscurorum virorum“. Tam měl jejich odporný death/doom svoje kouzlo a dle dvou dostupných ukázek z chystané nahrávky to vypadá, že ze své zemitosti nic neztratí ani na „Geisslerlieder“.
Druhá placka se rovněž rochní v death metalu, avšak tady už se jedná o veterány, konkrétně chicagské Cianide. Koncem měsíce vydají EPčko „Unhumanized“, od kterého toho zrovna moc nečekám, ale konečně uslyšíme nový materiál, a to po dlouhých osmi letech. Samozřejmě, že další „The Dying Truth“ s legendárními riffy a šroťákem to nebude, ale v příjemnou jednohubku věřím.

Dantez:
Jak už to tak bývá, závěr roku stojí co do hudebních i filmových novinek za totální vyližrybu. Při beznadějném hledání alespoň něčeho obstojného mne trochu potěšila kompilace Burial, která sestává z materiálu předem nevydaného a vydaného na neřadových počinech. Když už nic, jde alespoň o pěknou útěchu za fakt, že od krále temného garage soundu stále nedostáváme novou plnohodnotnou desku.
O německém projektu Mosaic toho zase tolik nevím, ale EP „Cloven Fires“, které desku „Secret Ambrosian Fire“ předestírá, napovídá, že by mohlo jít o solidní black metal se snesitelnou porcí „pagan“ aury. Za opačný konec tahají Oath of Cruelty, kteří na debutu „Summary Execution at Dawn“ představí nasraný death / thrash s občasnými inklinacemi k war metalu.
Israthoum: nová deska v prosinci
Novinka nizozemských Israthoum pojmenovaná „Arrows from Below“ vyjde po odkladech způsobených hledáním labelu 13. prosince na CD a LP u New Era Productions. Níže máte obal, hudební ukázky k dispozici prozatím nejsou, ale proč si nepustit recenzované „Channeling Death & Devil“?
Israthoum: pár slov o novince
Blackmetalisté z Israthoum hlásí, že dokončili novou nahrávku „Arrows from Below“, která nabídne pět nových skladeb a remix dříve vydané „Ascetic Temples“. Kapela momentálně hledá vydavatele a slibuje ještě rouhavější a temnější materiál, než který jsme mohli slyšet na poslední desce „Channeling Death and Devil“.
01. Litany of Spite 02. Laetetur cor 03. Adlivun 04. Bracu magistrïs 05. Ascetic Temples 06. Tuam vocavit
Israthoum – Channeling Death and Devil
![]() |
Země: Nizozemsko Hrací doba: 47:46
|
Portugalsko-nizozemští Israthoum nepatří mezi profláknuté blackmetalové spolky. Vzpomínám si, že jsem letmo zakopl o druhé album „Black Poison and Shared Wounds“ a seznámil se s příbuznými kapelami Ab Imo Pectore a Angrenost. Nejednalo se z mého tehdejšího pohledu o marné, ale ani o nijak zvlášť zajímavé nahrávky, a proto jsem k dalšímu hudebnímu snažení členů zůstal lhostejný. Moji pozornost ale nedávno přitáhlo v pořadí již třetí dlouhohrající album Israthoum – „Channeling Death and Devil“. Nebudu kecat, zaujal mě název. A ten obsah desky naštěstí vystihuje.
Israthoum mi svou atmosféru, zvukem a přístupem připomněli triumfální ohnivou čerň korunní desky Watain „Casus Luciferi“ a také skvělé EP finských Cornigr – „Funereal Harvest“. Recenzovaná novinka není pochopitelně až tak výborná a hudebně je také poněkud jinde, protože postrádá například fanatickou dravost uvedených děl. Ale jsou zde jiné aspekty, které činí z „Channeling Death and Devil“ nahrávku hodnou pozornosti.
Když si pustíte úvodní titulní skladbu tak budete mít do pěti minut jasno, zdali je vám souzeno si „Channeling Death and Devil“ oblíbit, protože „TO“ něco tam buď ucítíte, nebo ne. Možná vás skladba zaujme ortodoxními riffy, parádně aplikovaným sborovým zpěvem nebo povedeným závěrečným sólem. A to máte před sebou dalších osm vyrovnaných skladeb, ve kterých Israthoum vytáhnou ještě několik es. Solidních kytarových motivů to je dost, mě osobně těší decentní užití kláves a zmíněné zpěvné party mě dostanou stejně spolehlivě jako pasáže, kde hrají prim zefektované kytary, viz celá „Drudges of Ruination“ nebo druhá půle „A Bleak Fulgency in Splendour“.
Nemám pocit, že by „Channeling Death and Devil“ bylo narváno doslova výjimečnými nebo strhujícími nápady, faktem však zůstává, že kvalita zde je a po celou hrací dobu nedochází k větším lapsům. Skladby jsou poměrně variabilní, i když mi mezi sebou trochu splývají. Holt, některým (třeba zmíněným Watain a Cornigr) bylo do vínku dáno více a Israthoum musí ten nedostatek talentu dohánět pílí. Když jsem si navíc pročetl texty, tak jsem se jen utvrdil v názoru, že jsou muzikanti doopravdy oddáni esenci žánru, a to bez jakékoliv pompy či přetvářky. „Channeling Death and Devil“ si ale doporučení zasluhuje nejenom za věrnost blackmetalové magii.