 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 25:52 Odkazy:
|
Na zapáchající deathmetalové těleso Cianide si dnes už asi jen málokdo vzpomene. Mezi největší jména se nikdy nedostali a navíc na sebe upozorňují velice poskromnu. Jsem přesvědčen, že kdo ale někdy slyšel jejich první desky, ten na nestoudný šroťák prvotiny „The Dying Truth“ a falešná kytarová sóla druhého alba „A Descent into Hell“ jen tak nezapomene. Je sympatické, že v řadách Cianide se stále nachází původní dvojka, tedy kytarista Scott Carroll a basák Mike Perun. Navíc bubeník Andy Kuizin zde působí už také dlouhou řadu let, takže sestava má spolu odehráno opravdu hodně. Svůj death / doom metal si Cianide střeží už více jak třicet let a nic na tom nemění ani jejich nejnovější studiová nahrávka „Unhumanized“, což je pětiskladbové EP, které má však více jak pětadvacet minut.
Cianide se s tím nikdy moc nesrali. Drhnou tu svoji smrt bez jakýchkoliv úhybků. Rozhodně se nejedná o kapelu, od které čekáte, že s novou fošnou načrtne budoucí směřování žánru. Přesně naopak. Jsou z Chicaga a jejich styl by se dal svoji primitivností a dřevností přirovnat právě k Master. Možná dokonce až k Six Feet Under. Stejně tak jsou slyšitelná i pojítka s Autopsy, z novějších zvěrstev pak Coffins (s těmi si střihli i splitko) nebo Carcinoid. Vždycky zněli nejlépe v momentech, kdy se až po hlavu rochnili v pomalých tempech. Když od třetí desky začali doom pomalu upozaďovat, začala se s tím vytrácet i jejich hnusná aura a přesunuli se do nelichotivého průměru.
„Unhumanized“ ale zastihuje Cianide opět po mnoho letech v dobré formě. Kvalitativně se zcela jistě blíží spíše k prvním dvěma albům než několika posledním řadovkám, které tak jsou, včetně té dosud poslední „Gods of Death“ z roku 2011, překonány. Na hudbě Cianide se dle očekávání nic nemění – „Unhumanized“ si bere z obou světů death/doomového žánru. Stejně tak opět platí, že pomalejší brutality jim sedí více. Jednou takovou je právě titulní skladba. Výborný kousek a skutečný reprezentant zdejšího materiálu. Smrtící zatěžkané tempo, brutální riffy a kraví zvon. Co víc si od Cianide přát? I rychlejší party na EPčku zvládají s gustem, což jenom ukazuje, že když se to sejde, i tato disciplína v jejich podání stojí za to. Přesvědčí o tom hned úvodní „Serpent’s Wake“.
Přes dosavadní chválu jsou tu také slabší momenty, kdy se začne projevovat zejména délka jednotlivých skladeb. Přestože ale něco zní, řekněme, obyčejněji, je to stále zahráno a složeno chytlavě, takže svou pozornost si „Unhumanized“ udrží. Velkým plusem je také vitalita nového materiálu; ta chuť, s jakou se do toho Cianide opřeli, je znát. Dost dělá také zvládnutá produkce, která je tak akorát hnusná. Tvrdosti prvních opusů se na „Unhumanized“ nedosahuje, čímž má blíže k pozdější tvorbě Cianide, ale jako připomínka starých časů funguje na výbornou.
Obecně vzato je EP „Unhumanized“ krásnou ukázkou, zač je toho staroškolské smrtící řemeslo. Není to nic výjimečného, ale svou necelou půlhodinku si odehraje v pohodě. V současné době death/doomovým kapelám docela pšenka kvete a při poslechu nových Cianide je jasné, že se mezi mladíky tito veteráni určitě neztratí. Na studiový návrat si snad nemohli vybrat lepší dobu, takže doufejme, že na dlouhohrající fošnu dojde také. Jestli bude alespoň tak dobrá jako „Unhumanized“, pak to bude stát za to.
