Země: Polsko Žánr: death metal Datum vydání: 30.10.2016 Label: Godz ov War Productions Tracklist: 01. Sepulchlar Psalms 02. Monolith of Death 03. Forsaken Tribe 04. Kaplica ducha zgniłego 05. Abyss of Torment 06. Black Rain Upon the Mountain of Doom 07. Whispering the Incantation of Eternal Fire 08. Cromlech [Darkthrone cover] Hrací doba: 34:30 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Godz Ov War Productions / Freelance PR

Člověk by čekal, že metalových kapel s tak neoriginálním názvem jako Kingdom bude asi tak milión, jenže jistá nejmenovaná internetová bible každého správného metalisty ukazuje pouhých pět skupin s tímto jménem, přičemž minimálně tři z toho už dávno nefungují. Ale to nic nemění na skutečnosti, že název Kingdom je pořád obyčejný a že si polské trio s jeho vymýšlením asi v roce 2003 nedalo moc velkou práci.

Na druhou stranu, z jistého úhlu pohledu je to vlastně docela trefné, protože Kingdom neprodukují nic výlučného ani co do hudební stránky. Čímž jejich produkci zatím nijak nehodnotím, jen říkám, jak to je – skoro bych si totiž dovolil říct, že právě řečená teze o neoriginalitě Kingdom je docela objektivním faktem. Poláci drhnou hnusný špinavý death metal a rozhodně v tomhle ranku nejsou ani zdaleka jediní. Pokud Kingdom doposud neznáte a prahnete po podobných jménech, abyste si mohli utvořit nějakou představu, tak mohu jmenovat – a záměrně u toho zůstanu jen v Polsku a jen u formací, jejichž tvorbu jsme již u nás recenzovali – kupříkladu Embrional, Kult mogił nebo Hell United. Kdybyste ale toužili najít podobnost například i s takovými Incantation anebo s přivřenýma očima třeba s chrastiči ze švédské školy, nejspíš byste rovněž uspěli.

Co byste naopak čekat neměli, tak to je třeba technická vytříbenost zámořské deathmetalové vlny nebo epická vycizelovanost krajanů z Behemoth či Hate. Asi je zřejmé, že tady budeme mít co do činění s hutnou deathmetalovou náloží, jejímž hlavní smyslem a snad i hlavní předností je animálnost, nikoliv instrumentální ekvilibristika. Na druhou stranu, vše je relativní – jakkoliv Kingdom rozhodně umí zasypat a mnohé momenty z novinky „Sepulchral Psalms from the Abyss of Torment“ jsou příjemně zvěrské, v žádném případě nejde o strop bestiálnosti. Kdybych tu hlásil, že větší extrém neuslyšíte, tak bych se musel propadnout – jistě nebudete mít problém si vzpomenout na ještě větší pekla, než jaká jsou ke slyšení zde. Což nic nemění na tom, že kupříkladu současná tvorba výše jmenovaných Hate je proti „Sepulchral Psalms from the Abyss of Torment“ jako večerníček a že die-hard fandové Dymytry by si z téhle fošny pochcali peřiny.

Od předchozího dlouhohrajícího zářezu „Morbid Priest of Supreme Blasphemy“ z roku 2013 do sestavy přišel nový baskytarista, jímž je Sabesthor (zde jako STH) z veteránů North, a také se trochu proměnil sound. Minulé album mělo zvukový kabátek ještě hnusnější, špinavější a s trochou fantazie lehce načichlý black metalem. „Sepulchral Psalms from the Abyss of Torment“ je o něco čitelnější, sází spíš na hutnost a zní, abych tak řekl, ortodoxněji deathmetalově. Na každý pád však v tomto případě nedokážu říct, co z toho je lepší nebo horší, poněvadž oba přístupy mají něco do sebe. Výběr ponechám na vašem zralém uvážení a subjektivních preferencích. Naproti tomu u obálky je můj názor docela jednoznačný – u novinky je sice také cool a k náplni desky sedne jak prdel na hrnec, ale artwork „Morbid Priest of Supreme Blasphemy“ mě i přesto bavil ještě víc.

Na extrémnosti desce ubírá na poměry žánru vcelku vysoká pestrost materiálu. Nacházejí se zde pravověrné extrémní vypalovačky jako („Monolith of Death“), hutné kousky ve středních tempech („Abyss of Torment“), chytlavější „hitovky“ („Forsaken Tribe“) i třeba pomalé pasáže (úvod „Whispering the Incantation of Eternal Fire“). Nechybí ani kytarová sóla, z nichž bych vyzdvihl především to v „Kaplica ducha zgniłego“, a navrch to Kingdom zalijí důstojně odvedenou předělávkou „Cromlech“ od norského kultu Darkthrone, byť hlavní rozdíl oproti originálu tkví v převedení skladby do současného soundu, jenž je oproti počátku 90. let přece jen dost jinde i u kapel tohoto ražení.

Na druhou stranu, ačkoliv variabilita alba zapříčiňuje, že to není takový nápor, jako kdyby byl tracklist narvaný jen songy typu „Monolith of Death“ či „Black Rain Upon the Mountain of Doom“, pro někoho tento stav může být spíše výhodou, protože „Sepulchral Psalms from the Abyss of Torment“ činí o něco stravitelnějším. Současná dramaturgie však není špatnou volbou, protože má materiál svou kvalitu – odpustil bych si snad jen „Forsaken Tribe“, jež je v kontextu nahrávky zbytečně skočná, strašně rychle se mi zajedla a zanedlouho jsem ji začal přeskakovat.

Jistě, „Sepulchral Psalms from the Abyss of Torment“ není žádný vyslovený zázrak. Navíc mi popravdě řečeno o chlup víc sedělo minulé „Morbid Priest of Supreme Blasphemy“ s oním ošklivějším soundem. Přesto se stále jedná o solidní fošnu, s níž si Kingdom ostudu nedělají. Nějak je mi tahle banda sympatická, na čemž se nic nemění, i když nepopírám, že jde v tomhle ranku slyšet i lepší věci. Přesto – na pohodu placka, která se dá párkrát s chutí protočit.

Země: Polsko Žánr: death metal Datum vydání: 25.3.2013 Label: Hellthrasher Productions Tracklist: 01. Slaves of Ruins 02. Krwawiąca rana 03. Beast of the Sea 04. Morbid Priest 05. Supreme Blasphemy 06. Supposed to Rot [Nihilist cover] 07. Summomed from Dead 08. Nameless King 09. Tombs of Dead 10. Syn ognia Hodnocení: 7,5/10 Odkazy: – K recenzi poskytl: Hellthrasher Productions

Poláci Kingdom za sebou mají deset let existence a dvě studiové fošny. Ta první vyšla v roce 2008, ta druhá nazvaná “Morbid Priest of Supreme Blasphemy” vyšla letos v březnu. Smečka je to vcelku neznámá, tak není od věci, trochu se jí mrknout na zoubek. Aktuální fošna byla nahrána v tříčlenné sestavě, přičemž se na vokálech vedle hlavního zpěváka (a kytaristy) Lewana podílel Sobiech (znám také jako Xytremus). Mimo coveru letitého šlágru “Supposed to Rot” z dílny švédské ikony Nihilist, z níž se pak stala cháska Entombed, je celé album čistě autorská práce kapely. Ještě s výjimkou minutového atmosférického intra k otvíráku “Slaves of Ruins”, jež vytvořil Warzyk, který album pomáhal nahrávat a také jej zmixoval. Nahrávalo se totiž relativně na koleni, přímo ve zkušebně.

Důraz je zde kladen na hrubý death metal, hojně se inspirující severskými bandami, viz výše zmíněný cover Nihilist. Rozhodně ale nečekejte melodické kudrlinky à la mladší odnož severského melodického death metalu, tady se to bere pěkně od podlahy, vzpomenete si spíše na spolky typu Abhorrence či Convulse. Za sebe musím říct, že je dost příjemné poslouchat death metalovou kapelu z Polska, nekopírující Behemoth, Vader nebo americkou scénu. Jasně, obsah je tak jako tak relativně nepůvodní, ale přesto album při necelé půl hodině díky svému přímočarému zaměření relativně baví. Blasfemické texty jen doplňují atmosféru, která připomíná vstupní bránu do pekla. Mimo anglických se tu objevují i dva polské zářezy “Krwawiąca rana” a “Syn ognia”. To vše zabalené do krásného obalu a bookletu, po výtvárné stránce to aspoň z mé strany můžu označit za skvost.

Zvuk rozhodně není vypulírovaný a čistý, přesto ho musím označit za kvalitní. Je to přesně to nazvučení, jaké by podobná hudba měla mít. Chřestivé, relativně utopené kytary, splňující žánrové standardy. Relativně jednoduchá a účelná hra bez výraznějších technických vylomenin. Občas se objeví nějaký sólový výjezd či vyhrávka, ale plní především ozvlášťnující (či uvolňující) funkci, takové nadechnutí před dalším ďábelským atakem. Výrazněji se tak projeví v šlapající “Nameless King”, kde nezapře orientální nádech. Mimo kytary se Lewan věnuje ještě hrdelnímu rouhání, což se mu někdy daří lépe, někdy hůře. Nepoužívá totiž klasický growling, spíše se věnuje zvláštnímu zastřenému mluvozpěvu, který někdy působí nechtěně trochu zvláštně než hrozivě.

Rytmická sekce tady nejspíš nikoho nezklame, basa drží spodky tak, jak by se od ní očekávalo, ale dočkáte se i občasných samostatných sekcí, například v basovém infernu v úvodu “Supreme Blasphemy”. Někdy ale pod kytarou dost zvláštně “vrčí”, což na mě ze začátku působilo docela rušivě, a nebyl jsem si jist, zda je to tak schválně, nebo to tam prostě uniklo. Na své si tu ale přijdou milovníci jiného rytmického nástroje, a to bicích, které obsluhuje Sliwa. Ty jsou totiž nazvučeny sice poněkud syrově, ale nahrávce to rozhodně sluší, navíc jsou v rámci možností rytmicky rozmanité, přesto jsou všechny finesy využité tak akorát, nic není přehnaně zběsilé či nahodilé.

Album má celkově slušný spád a skladby odsýpají, nejdelší má něco málo přes čtyři minuty. Většinou se horko těžko dohrabeme ke stopáži přes tři minuty. Přesto skladbám většinou nic nechybí, i přes fakt, že při prvním poslechu mohou působit trochu stereotypně. Mě si deska taky získávala pomalu, ale nakonec si dokáže svým způsobem podmanit. Respektive dokážete uznat, že Kingdom rozhodně disponují slušným materiálem, který dovedou umně rozvést a přitom se vyvarovat nějakého nedodělku či zbytečného natahování. Mé výtky vůči “Morbid Priest of Supreme Blasphemy” jsou tak spíše dílčího charakteru. Jsou to především zvláštní vokály (což je už na vkusu každého) a také fakt, že ve finále toto album nepřináší vůbec nic nového. Beru to tak, že je to prostě zábavná půlhodinka kapely, kterou pokud budu mít možnost vidět naživo, určitě nevynechám.