Datum: 29.8.2013 Místo: Praha, Exit-Us Účinkující: Sombres forêts, Wyrm, Kraake

Jelikož jsem školou stále povinný a o prázdninách měl relativně volný program, rozhodl jsem se navštívit nějaký pražský podzemní koncert a spojit ho s návštěvou příbuzenstva. Vytipoval jsem si pár akcí a nakonec si vybral datum 29. srpna, kdy se měli v pražském Exit-Usu ukázat Kanaďané Sombres Forêts a dvojice českých předskokanů. Rozhodně to nebyla sázka na jistotu. Duo českých kapel Kraake–Wyrm mi do té doby nic neříkalo, avšak zvědavost spatřit kanadské Sombres Forêts, kteří letos objíždí první větší turné, zvítězila.

Teď už ale k samotnému večeru. Jelikož jsem na místo dorazil vzhledem k nepředvídatelnosti pražské dopravní sítě raději dříve, měl jsem ještě dobrou hodinku do doby, kdy se v klubu rozezněly první tóny kytar. Čas jsem využil k prozkoumání přilehlého okolí, podíval se, jak se daří nešťastné O2 aréně, kouknul na zápas ragbistů a vypsal si odjezdy nočních tramvají na zpáteční cestu, o té však později.

Při zahájení půlhodinového setíku Kraake mi hodinky ukazovaly nějakých 20:20, tudíž celý večer probíhal trochu ve skluzu. Tahle mladá mostecká sebranka má studiově za sebou zatím letošní demo a několik tuzemských koncertů. Když spustili svůj surový black metal, v blízkosti pódia se potulovalo nějakých 30 lidí, kdy polovina z nich vlastně netušila, že už všechno začalo. Kraake si dají kromě hudby záležet i na vizuální stránce a mimo corpse paintů se v akci objevily dva obrácené kříže a krev tekla proudem. I když muzika Kraake není žádná black metalová revoluce, celkem slušně se to poslouchalo. A ačkoli nemůže popřít svou trve image, záchvaty smíchu se mi vyhýbaly. Snad jen při zvučení, kdy Valfarin přepnula ze svého “civilního” hlasu na growl a spustila démonické “hovnoo”. Zvuk byl na první skupinu uspokojivý a úkol načít večer se ctí byl splněn.

Od o poznání zkušenějších Ústečáků Wyrm se čekalo víc než jen zahřát publikum. Kapela vystačila se svými nástroji a ač nevybaveni různými serepetičkami (sličná Arsay bohatě postačila), u mě byli o úroveň výš než jejich mostečtí sousedé. Navíc mě kapela přesvědčila zabrousit po své studiové tvorbě, i když na poslední desku bylo všude možně napliváno. Set uběhl rychle, vlastně byl dost krátký, možná jen o pár minut delší než vystoupení Kraake.

Když Wyrm odkráčeli z pódia, začalo čekání na ty, kvůli kterým snad každý investoval těch 250 korun… Sombres Forêts. A vyčkávání to bylo předlouhé. Po vyladění správného zvuku se totiž Kanaďáné odebrali do zázemí Exit-Usu na nezvykle dlouhou dobu. Lidé se mezitím začali přemísťovat ze zadních pozic až pod pódium a spousta z nich se nervózně rozhlížela, kde je Kanaďanům konec. Až po opravdu dlouhé době se zajímavě namaskovaní Sombres Forêts ukázali. V tu dobu bylo na hodinkách již hluboce po dvacáté třetí a všichni se obávali, zda tito depresivní black metalisté svůj set nezkrátí.

Upřímně jsem si nebyl jist, zda formace dokáže přenést svou brilantní atmosféru ze svých studiovek i do živého formátu. Navíc je třeba si uvědomit, že Sombres Forêts je vlastně jednočlenný projekt Annatara, kterého na jevišti doprovázelo duo hudebníku z Gris a dva další, pro veřejnost zatím neznámí muzikanti. Všechny obavy však vyvrátily první tóny, pětice hudebníků za to vzala zostra a Annatar a spol. silnou atmosférou omámily všechny přítomné. Jsem kapele vděčný, že odehráli spoustu kousků z nového “La mort du soleil”. Náhlé zvraty, kdy do odlehčené atmosféry uhodí čtveřice kytar a Annatarův fenomenální skřehot, byly naživo několikrát znásobeny. Zvuk byl slušný, možná bych ještě více vytáhnul vokální linii, ale to už záleží na vkusu každého posluchače. Sombres Forêts byli ten večer jediní, kteří do svého vystoupení zakomponovali i klávesy, dlouhou dobu osiřele stojící v rohu pódia. Ovšem jakmile za ně Annatar vzal, koncert se dostal do ještě intenzivnějších dimenzí. Bohužel poslední tóny zazněly poměrně brzy. Kapela se po hodině hraní s tajemným “Merci…” a hlubokým úklonem odebrala za upřímného potlesku do útrob klubu. Na druhou stranu se Kanaďanům nedivím, už další den hráli v Berlíně a nevím, jestli měli zrovna klidnou noc.

Při čekání na zpáteční tramvaj mě čekalo nemilé překvapení. Ano, spoj jsem si nezvykle vzorně našel, k mému údivu bylo o hodinu víc, než jsem měl v plánu. Tudíž jsem šupal na nejbližší tramvajový uzel, kde jsem s vynaložením zbylých sil dostihl “tu pravou”. Hlavou mi běhala spousta myšlenek, jak vlastně zhodnotit takový intenzivní zážitek. Ano, pauza mezi před posledním vystoupením a kratší set Kanaďanů dojem z večera trochu kazily, ovšem hudebně to byla naprostá paráda a kvůli hudebnímu prožitku a hltání téhle bravurní atmosféry onen den do Exit-Usu těch 50 lidí přišlo.