Vesmírný black Mesarthim má na Bandcampu dvě nové nahrávky. Dlouhé album „The Degenerate Era“ a EP „The Planet Nine“.
Archiv štítku: Mesarthim
Mesarthim: nové EP
Před několika dny vyšlo další EP australského projektu Mesarthim. Novinka se jmenuje „Presence“ a prozatím je k mání pouze digitálně. Obal, tracklist a poslech níže.
Mesarthim – .- -… … . -. -.-. .
 |
|
Země: Austrálie Tracklist: Hrací doba: 38:01 K recenzi poskytl:
|
Australané Mesarthim na sebe prvně upozornili v loňském roce vydáním debutové desky „Isolate“. Ta nabídla relativně zajímavé pojetí vesmírného atmo/post-black metalu. Namísto neprostupné dusivé nálady a industriálních ruchů se totiž vydali stravitelnější cestou a hlavně zaujali poněkud zvláštní náladou, která byla v jejich případě… no, pozitivní. Nešlo o žádný velký zázrak a trvanlivost materiálu nebyla nijak závratná, ale jako celek to mělo svůj vnitřní smysl a tehdy jsem si říkal, že do budoucna by se z Mesarthim mohla vybarvit vcelku pěkná záležitost. Kdybych jen tušil…
Samozřejmě, není úplně košer, když vydáváte jedno album za deset járů; je žádoucí své příznivce zásobovat nějakým materiálem – v rozumné míře. Mesarthim se ovšem vydali do opačného extrému a v letošním roce rozjeli takovou přehlídku vydávaných počinů, až to přestává být hezké. Hned v únoru přišel singl „Suffocate“, následovala dvě EP „Pillars“ a „Spire“ (obě březen) a v srpnu druhá řadovka „.- -… … . -. -.-. .“. Než jsem se ovšem dokopal k sepsání její recenze, Mesarthim už stačili vypšouknout další dvě minialba „The Great Filter“ a „Type III“. Je pravda, že se nejedná o extrémně dlouhé nahrávky, ale i tak jsou to dohromady bezmála dvě hodiny muziky a šest placek – v jednom roce.
Na rovinu říkám, že takové kvantum počinů odmítám poslouchat, byť bylo EP „Pillars“ o něco hratelnější než jeho dlouhohrající předchůdce „Isolate“. Nicméně Mesarthim nejsou zdaleka tak dobří, abych musel slyšet každou minutu jejich tvorby – obzvláště po ochutnání toho, co se nachází na „.- -… … . -. -.-. .“. Rozhodl jsem se totiž věnovat Australanům ještě trochu času právě s druhým velkým albem a tentokrát mě to mnohem víc odrazuje, než přesvědčuje…
Jedním z důvodů, proč jsem se do počinu Mesarthim znovu pustil, je i obal a název. Minimalistický artwork mě baví, a i když je pravda, že zrovna obaly má tahle skupina dobré vlastně vždy, tento má nejlepší atmosféru. „Absence“ v Morseově abecedě už je jen taková kravina, přesto potěší. Vlastní náplň ale nijak zvlášť nezaujme, což je vlastně docela zajímavé, poněvadž na „.- -… … . -. -.-. .“ Australané opustili výrazné pozitivní klávesy, jež byly hlavním poznávacím prvkem „Isolate“. To by se mohlo zdát jako dobrý krok. Jenže pozor. Novinka se víc blíží konvenčnímu post-black metalu, což asi bude mnohým posluchačům vyhovovat, ale mě osobně tenhle subžánr nikdy příliš nebavil. Tím pádem to pro mě výhra zrovna není. Pokud však žerete kapely jako Germ, asi se vám „.- -… … . -. -.-. .“ líbit bude.
Ne, že by se deska nedala poslouchat. Sežvýkat se to dá relativně v pohodě a bez újmy na zdraví. I navzdory tomu, že mnohé momenty jsou trochu čtyřprocentní, ale takhle se ta standardní „blacková pošta“ prostě hraje – bohužel. Jindy je to melodické pidlikání docela oukej a člověka to neuráží, ale na druhou stranu si nevzpomínám na žádnou pasáž, jež by z poslechu vytrhla v tom pozitivním slova smyslu a u níž bych se pozastavil, že tady se něco opravdu vyvedlo. Snad jen několik málo motivů ve finální „-….“ dokáže aspoň letmo zaujmout. Jinak si celé „.- -… … . -. -.-. .“ plyne v takové jednotvárné mase, která toho ve svých útrobách ukrývá mnohem méně, než se na první pohled může zdát. Mesarthim jako by se snažili vzbudit dojem něčeho hlubšího, jenže ve skutečnosti je jejich produkce vcelku průhledná a nedokáže strhnout.
Pokud od kosmického black metalu čekáte něco na způsob Darkspace, tak u Mesarthim samozřejmě pohoříte na kvadrát. Jak již padlo, „.- -… … . -. -.-. .“ je počin určený spíš příznivcům moderního post-black metalu, jimž by se to líbit mohlo. Za mě to ovšem za přílišnou pozornost nestojí.
Mesarthim: nové EP
Australští Mesarthim pokračují v rychlém přidávání nových nahrávek do své diskografie. Právě dnes vychází už pátý letošní počin „The Great Filter“. EP obsahující jednu píseň o více jak dvaceti minutách poslouchejte na Bandcampu, kde najdete i další detaily.
Mesarthim: nové album je venku
Australané Mesarthim se nijak neflákají. Svůj debut „Isolate“ vydali loni, letos už stihli dvě minialba „Pillars“ a „Spire“, která nyní následuje i druhá dlouhohrající deska. Novinka se jmenuje „.- -… … . -. -.-. .“ („Absence“ v Morseově abecedě) a prozatím je k mání jen digitálně. Možnost poslechu a další podrobnosti hledejte na Bandcampu.
Mesarthim – Pillars
 |
|
Země: Austrálie Hrací doba: 37:21 K recenzi poskytl:
|
Před nedávnem jsme tu v recenzi probírali debutovou desku „Isolate“ od australského projektu Mesarthim. Už tehdy jsem v ní psal, že kapela má na kontě ještě novější EP s názvem „Pillars“, a zároveň jsem avizoval, že se na něj v dohledné době také podíváme. Dohledná doba nastala právě nyní, tak pojďme na věc.
Předně je nutno zmínit, že ačkoliv se jedná „jenom“ o minialbum, není „Pillars“ žádným druhořadým počinem či nepříliš viditelnou jednohubkou. Popravdě řečeno, kdyby to kapela označila jako klasickou dlouhohrající desku, asi by na to nikdo neměl kecy, jelikož hrací doba nahrávky dosahuje 37 minut (na desku normálka, na EP úctyhodná stopáž), což je o pouhých šest minut méně než u „Isolate“. Každopádně, pro příznivce Mesarthim je to jistě dobrá zpráva, protože mají další slušnou porci materiálu k poslechu. Navíc, hlavní je přece jenom kvalitativní náplň disku, nikoliv formální označení, tak hurá k nějakým podrobnostem.
Po hudební stránce se Mesarthim oproti „Isolate“ nijak zvlášť neposunuli. To ale není žádným velkým překvapením, vezmeme-li v úvahu skutečnost, že „Pillars“ vychází pouhého tři čtvrtě roku po debutu. Opět se tedy jedná o vesmírem opředený atmosférický black metal ve středním tempu, jehož hlavní devízou je relativně netradiční pojetí v podobě pozitivněji naladěné atmosféry. Ta stejně jako posledně plyne především z výrazných kláves, které lze označit za tu hlavní složku muziky Mesarthim a právě za ten nástroj, jenž to celé táhne kupředu.
Přesto si jistých menších rozdílů povšimnout lze. Předně se mi zdá, že tentokrát se Mesarthim dokázali vyvarovat těch vyloženě teplých a přespříliš sladkých motivů, což samozřejmě kvituji. Stejně tak ubylo i takové té echt pozitivní nálady, takže „Pillars“ se nese v o něco málo vážnějším duchu, byť je pravda, že o nic temného se nejedná ani tentokrát. Nicméně je to z mého pohledu dobré směřování a už jen díky onomu nižšímu „gay levelu“ považuji „Pillars“ za o trochu lepší počin než „Isolate“. Pokud se vám ovšem debut líbil, nemusíte se bát, že by šlo o nějaký obrovský obrat, jsou to spíš takové pocitové nuance, takže myslím, že i s „Pillars“ byste měli být spokojeni.
Vedle toho mi připadá, že se na EP podařilo přinejmenším v jisté míře odbourat i druhý neduh, který jsem v recenzi „Isolate“ vyčetl. „Pillars“ na mě totiž působí trvanlivěji a prozatím se mi ještě neoposlouchalo. A když to sečtu všechno dohromady, tak bych se nebál označit minialbum za povedené. Tak či onak, v Mesarthim je cítit potenciál a další kroky těchto Australanů hodlám sledovat. Příznivci atmo-blacku by si na tohle jméno počíhat určitě měli.
Mesarthim – Isolate
 |
|
Země: Austrálie Tracklist: Hrací doba: 43:34 K recenzi poskytl:
|
Už jen obálka „Isolate“ zcela jasně křičí, že tato deska bude svou atmosférou mířit mimo náš svět. Odhad je to samozřejmě správný, jelikož kroky Mesarthim skutečně směřují do kosmických dálav a mezi hvězdné mlhoviny. Nicméně, v tomto případě by bylo docela liché očekávat zdrogovanou psychedelickou jízdu a pohnutí mysli. Mesarthim volí spíše atmosféricky blackmetalové rozjímání a ve velké míře i melancholii. Jejich podání stylu je ovšem – to si můžeme na rovinu říct hned teď – relativně zajímavé.
Na úvod by se asi slušelo nepříliš známou formaci představit. Jenže zde jaksi není co představovat, neboť není známo, kdo za touhle kapelou – nebo možná ještě lépe řečeno studiovým projektem – stojí. Ví se jen to, že jde o duo pocházející z Austrálie. První známkou života bylo právě dnes recenzované dlouhohrající album „Isolate“, jež vyšlo v půli loňského roku. Nicméně potenciál v Mesarthim velmi rychle zavětřil kultovní label Avantgarde Music, jenž vzal skupinu pod svá křídla a původně jen digitálně vydanou nahrávku vypustil v únoru do světa znovu a tentokrát již v důstojné fyzické podobě. Nutno dodat, že Mesarthim na nic moc nečekali a krátce po reedici „Isolate“ naservírovali druhý, tentokrát už zbrusu nový počin v podobě EP „Pillars“, o němž bychom si měli pohovořit velmi brzy v jiném článku.
Jistě vás hned na konci prvního odstavce napadlo, v čem že to podání vesmírného black metalu u Mesarthim tak zajímavé. Čistě co do té metalové složky vlastně nic moc. V tom úplném základu se totiž jedná o normální depressive blackmetalové výrazivo, jak jej všichni známé od mnoha jiných skupin. A to včetně vokálu, byť se nejedná o takový ten charakteristický suicidal jekot. Zde je ten řev spíše utlumený a jakoby hlubší, ale do nějaké nefalšovaně DSBM formace by to sedlo úplně v klidu a nikoho by ani nenapadlo se nad tím pozastavovat.
Správně začínáte tušit, že Mesarthim k tomuto základu budou přidávat cosi navíc, a samozřejmě máte pravdu. Ona relativní zajímavost a v neposlední řadě také ona „vesmírnost“ totiž pramení z velmi výrazných kláves. Takhle napsané to asi na první pohled nevypadá jako nějaké extrémní terno, ale nutno k tomu dodat, že ty klávesy jsou nejen mnohde melancholické, ale místy skoro až regulérně sladké nebo dokonce popové. Zní vám to spíš jako negativum. Popravdě, kdyby se mě někdo snažil na poslech nalákat zrovna tímhle, tak bych si spíš představit nějakou kokotinu a dotyčného poslal vymřít do škarpy…
Jenže ono to navzdory očekávání docela funguje. Alespoň mě osobně ta nahrávka poměrně baví. Mesarthim navíc po celou dobu jedou podle takřka neměnného receptu pomalých až středně rychlých riffů, nad nimiž plují ony vtažené klávesy, ale ani to nijak nevadí. Není problém se do toho zahloubat a ten poslech si po většinu času vlastně i užívat. Atmosféra je funkční, ale pokud to doposud nevyplynulo z již řečeného, tak vězte, že se skutečně jedná o melancholický poslech. Ten „depressive“ black metal není depresivní ani za mák, stejně tak je to na světelné roky (jak příhodné přirovnání) vzdáleno nátlakům typu Darkspace. Nálada Mesarthim je spíše… no, pozitivní. A právě v tom tkví ona zajímavost, protože pozitivnost je to poslední, co bych u kosmického black metalu vyhledával, a také to úplně poslední, co by mě papírově u kosmického black metalu mělo bavit.
Jsou jen dvě věci, co trochu pizdí kladné dojmy. Jednak je to skutečnost, že Mesarthim se – vzhledem k nastavenému směřování ne úplně neočekávatelně – bohužel nevyvarovali několika homosexuálních momentů. Většinou se ta míra „teplometství“ drží v rozumné normě, takže „Isolate“ působí sympaticky až příjemně. U některých motivů se však tu míru nepodařilo odhadnout úplně stoprocentně a je to na můj vkus trochu moc. Na druhou stranu ale musím sportovně uznat, že nikdy to není tak moc přes čáru, aby mi činilo nějaké velké obtíže to kousnout a počkat, než ten teplý motiv za chvilinku odezní. Druhý problém pak tkví v tom, že po prvotním zaujetí a velmi zábavných úvodních posleších se tak formulka docela rychle opotřebuje.
Vzato kolem a kolem však „Isolate“ stále považuji za vcelku povedené album, jehož poslech mohu doporučit těm z vás, jimž se zamlouval třeba debut taktéž australského projektu Germ. Tu paralelu s „Wish“ totiž není těžké slyšet, jen si to představte trochu monotónnější, hudebně i vokálně. Tu monotónnost však nechápejte jako negativum… spíš to berte jen jako trochu odlišné podání téhož.
