 |
|
Země: Belgie Tracklist: Hrací doba: 50:28 K recenzi poskytl:
|
Monads je formace, které funguje již od roku 2011 a v jejíž sestavě se nachází několik poměrně zajímavých jmen, ale až doposud o ní nebylo příliš slyšet. Hned v onom roce 2011 vyšel na kazetě první demosnímek „Intellectus iudicat veritatem“, jenž se později dočkal i dvou CD reedic, ale po něm se Monads na delší dobu odmlčeli a šest let dávali dohromady svou debutovou desku „IVIIV“…
Než se na „IVIIV“ pořádně vrhneme, podíváme se nejprve na onu sestavu, když jsem u ní avizoval nějaká zajímavá jména. V Monads hraje třeba Corvus z Cult of Erinyes (také v koncertní sestavě We All Die (Laughing)), Rob Polon, jehož můžete znát z kapel jako Epoch (reedici alba „Sacrosanct“ loni vydali čeští Lavadome Productions) nebo Omega Centauri, či Hans Cools, který v současnosti hraje na kytaru u švédských Hypothermia.
Jak vidno, sestava Monads se skládá z ostřílených borců, kteří už v minulosti dokázali vytvořit zajímavá alba a kvalitní muziku. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že i Monads by měli stát za zkoušku, ačkoliv se tentokrát frajeři pustili do doom / death metalu, tedy metalového subžánru, který ještě prakticky nehráli.
„IVIIV“ nabízí čtyři skladby a asi není těžké si spočítat, že při celkově hrací době lehce přes 50 minut nepůjde o žádná podměrečná nedochůdčata, nýbrž o pořádné macky. A skutečně – i nejkratší „Your Wounds Were My Temple“ se přehoupla přes desetiminutovou hranici a nejdelší „The Despair of an Aeon“ nechybí mnoho k dovršení šestnácti minut. To jsou čísla jako dělaná pro pořádnou doomovou tryznu.
A začátek úvodní písně „Leviathan as My Lament“ také nasvědčuje, že „IVIIV“ nejspíš bude přinejmenším slušná práce. První riffy znějí dost dobře a začínal jsem se během nich dost těšit na následující průběh desky. Bohužel to však až taková sláva není.
Na „IVIIV“ se vlastně neděje nic moc špatného. Je znát, že za Monads stojí zkušení muzikanti, kteří vědí, jak za své nástroje vzít (žádné dvojsmysly), takže celá nahrávka je z technického i řemeslného hlediska na dostatečné výši. Nicméně slovo řemeslo by se tady dalo použít i v jeho negativním smyslu, protože vzato kolem a kolem se na debutu Monads neodehrává nic víc než docela standardní cvičení na téma doom / death metalu bez jakékoliv přidané hodnoty navíc.
Formálně je tedy vše v pořádku, ale subjektivně mě „IVIIV“ nijak zásadně nebaví. Ať jsem se snažil sebevíc, nikdy jsem nedokázal držet pozornost po celou dobu poslechu, vždycky se myšlenky rozutekly do jiných směrů, protože nahrávka prostě není tak silná, zajímavá nebo zvláštní, aby dokázala mozek zaměstnat. Anebo jestli to chcete slyšet v přízemnější formulaci – místy jsem prostě trochu nudil.
Na jednu stranu je tohle asi tak jediné, co mohu debutu Monads skutečně vytknout. Na straně druhé se jedná o docela veliký prohřešek, poněvadž řemeslná úroveň, technické parametry a formální záležitosti přece nikoho nezajímají. Klidně ať je to poloamatérský binec, hlavně když to má nějakou atmosféru a dokáže to nějak zaujmout. U „IVIIV“ jsem ovšem nějaké zaujetí, které by stálo za zmínku, nenašel. Je to subjektivní? Rozhodně ano. Nebudu se však tvářit, že tomu tak není, a nebudu zbytečně chválit, jen abych se držel nějaké domnělé objektivnosti. Ta v případě vnímání hudby a umění obecně nedává smysl.
Kdybych to měl nějak shrnout, asi bych neřekl, že Monads natočili špatnou desku. Vyloženě špatná hudba zní přece jenom trochu jinak, než co Belgičané předvádějí. Přesto mě „IVIIV“ nijak zásadně nebavilo, už nikdy si jej nepustím a případné další počiny Monads mě nejspíš nebudou nějak zvlášť zajímat.