Země: USA Žánr: horror punk Datum vydání: 31.8.2010 Label: Roadrunner Records Hodnocení: Seda – 7/10 H. – 6/10 Průměrné hodnocení: 6,5/10 Odkazy: facebook

Druhý počin od pekelných Murderdolls je tu. Tato kapela má jednu nevýhodu – je stále brána jen jako side project Joeyho Jordisona, který je bezpochyby největší personou tohoto uskupení. Pravidelně se umisťuje na prvních místech v anketách o nejlepšího bubeníka. A pokud o Murderdolls moc nevíte, tak Joey zde místo sezení u bicí zvolil kytaru a je hlavním skladatelem, společně se zpěvákem Wednesdayem 13. Ten si svou sólo dráhou a vystupovaním s Gunfire76 udělal také slušné jméno a s Joeym jsou hlavními mozky.

Už je to osm let, co spatřil světlo světa debut “Beyond the Valley of the Murderdolls”. A protože je osm let dlouhá doba, zvuk se trošku změnil. Na prvním počinu byla hudba hodně do punku, na aktuální desce je to přece jen více hardrock. Na kvalitě přidala i produkce, která je uplně jinde než dříve. Změnu poznáte vlastně hned, pokud si pustíte starší počin a bezprostředně po ní novinku.

Po krátkém intru, které navodí atmosféru, je tu “Chapel of Blood”. Patří přesně k těm písním, kde už po prvních pár vteřínách a kratším rozjedu poznáte, že to prostě bude pecka. Stejně na mě působí i druhá “Bored ’til Death”, úvodní riffy à la tenhle mám prostě velmi rád, a když se v podobném duchu nese zbytek, nemůže to dopadnout jinak než skvěle. Že Murderdolls rádi zpívají o drogách a smrti, poznáte už jen podle názvů jednotlivých songů. Viz zmiňovaná “Bored ’til Death”, “Drug Me to Hell” anebo “Summertime Suicide”. Mou nejoblíbenější peckou je ale osmá “My Dark Place Alone”, řekl bych, že nejrychlejší počin na desce. Všechny písně jsou velice chytlavé. Po prvním poslechu vám určitě dvě až tři v hlavě zůstanou, posledně jsem stále vzpomínal na “Chapel of Blood” a “Death Valley Superstars”. Stejně jako před lety je deska obsáhlá. Zde je to patnáct kousků, na prvním počinu jich také bylo patnáct, pokud jste ale měli speciální edici, měli jste celých 21 songů. Obrovskou výhodou je, že i když je tu těch věcí tolik, poslech neupadne do stereotypu.

“Women and Children Last” je kvalitní deska s velice chytlavými melodiemi. Pokud akceptujete vetší odskočení z punku, bude vás to hodně bavit. Je to ideální album, když například někam jedete, uteče s ní rychle čas a nemusíte se soutředit pouze na ní. Skvěle vás nabudí, takže jsem to volil k poslechu i po ránu, dobře to probouzí. Kvalitativně dosahuje první desky, jsou to velice podobné práce a je težké říci, která z nich je na tom lépe.

Další názory:

Murderdolls na své novince nepředvádějí ani zdaleka nic, co by byť i jen trochu náročnějšího posluchače mohlo uspokojit, ale to evidentně ani nebyl záměr. “Women and Children Last” má zjevně za úkol narvat do posluchačů pořádný rokec od podlahy. Otázkou do pranice však zůstává, jestli se dvojici Wednesday-Jordison povedlo alespoň tohle. Na jednu stranu vlastně i ano, některé pecky jsou vážně dobré (hlavně ze začátku alba, třeba taková “Chapel of Blood” je možná ten nejlepší kousek), jiné na mě ale zase působí až moc afektovaně a… jak jen to říct… příliš “americky”, jestli mi rozumíte. Každopádně nemůžu tvrdit, že by mě poslech “Women and Children Last” nějak otravoval. Když si nahrávku pustím jako kulisu k něčemu, tak funguje celkem dobře.
H.