 |
|
Země: Itálie Tracklist: Hrací doba: 39:44 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
První pohled (H.):
Zatímco někteří muzikanti své aktivity pevně spojí s jediným projektem, jemuž jsou věrni po celou dobu, jiní neváhají prostřídat hromady kapel. Tahle hromada může být relativní, z určitého úhlu pohledu vypadá jako hodně i něco pěti a deseti jmény, ale existují borci, kteří to zvládnou vyhrotit i do mnohem větších otáček. Italský (primárně) bubeník Gionata Potenti a.k.a. Omega a.k.a. Thorns k takovým rozhodně patří. Tenhle chlapík rozhodně dělá svému příjmení čest a patří ke skutečně potentním hudebníkům.
V případě Omegy je nicméně mimořádně zajímavá jedna věc. Vystřídat hodně kapel teoreticky nemusí být až takový problém, ale nastřádat takovou sbírku zajímavých respektovaných formací, jako se to povedlo právě jemu, to už je bezesporu kumšt. Desek, na nichž se Omega podílel, jsme zde za ty roky recenzovali už poměrně dost (pokud se věnujete primárně black metalu, tak by bylo docela umění jej úplně vynechat), ale vzhledem k tomu, že se dnes budeme bavit o jeho osobním sólovém projektu, můžeme si jeho činnost představit trochu obšírněji. A i tak nezmíníme úplně všechno, protože by se z toho stal spíš telefonní seznam.
Potenti začal být na blackmetalové scéně aktivní koncem devadesátých let, kdy usedl za bicí u dvou zavedených italských skupin Frostmoon Eclipse (zde působí dodnes) a Handful of Hate (s nimi nahrál tři řadovky a tři ípka). Přibližně o deset let později se objevil také v řadách další italské ortodoxní stálice Kult a za zmínku jistě stojí také účast ve Fides Inversa.
Postupem času ovšem Omega začal rozšiřovat své pole působnosti i do zahraničí. Vazby má třeba na Řecko, kde působil u Acherontas nebo Macabre Omen, či Francii, kde si zahrál s Glorior Belli (i vedlejšákem 11 as in Adversaries) a také se připojil k avantgardním velikánům Blut aus Nord. Mimoto se podílí i na nahrávkách norských Enepsigos, ukrajinského projektu Moloch či španělských Cryptic Wanderings. Před pár lety se připojil k sestavě Chaos Invocation z Německa (desku s nimi ale ještě nenatáčel) a podílel se i na mezinárodním super projektu Martröð.
Vynechat samozřejmě nemůžeme ani Omegovy osobní projekty. Tím nejdéle působícím je Deathrow – pod jeho hlavičkou Potenti vydal už čtyři desky, z nichž ta poslední nese název „The Eerie Sound of the Slow Awakening“ a vyšla v roce 2014. V Deathrow se věnuje ortodoxnímu black metalu, ale co jsem z toho slyšel, nijak zvlášť mě to nezaujalo. Zajímavěji působí projekt Darvaza, o němž se v posledních letech poměrně mluví. Zde se Omega stará o kompletní instrumentální stránku a s vokály jej doplňuje Wraath z Behexen, Dark Sonority, Ritual Death a dalších.
Ke všem těmto jménům letos přibývá další projekt Nubivagant, v němž se Omega podobně jako v Deathrow stará úplně o vše – kompletní instrumentální složku i vokály. Na debutové desce „Roaring Eye“ nicméně Potenti představuje výrazně zajímavější a osobitější formu black metalu než v Deathrow.
Z hudebního hlediska „Roaring Eye“ nepředstavuje žádné boření zajetých pořádků. Díky prezentovaným náladám jsem si při poslechu vzpomněl kupříkladu na německé Lunar Aurora nebo Imperium Dekadenz; od věci určitě nebude připomenout ani Darvaza, byť Nubivagant sází víc na atmosféričtější nebo chcete-li melancholičtější polohy.
„Roaring Eye“ ovšem výrazně odlišuje jeden zásadní prvek, jenž z alba ční suverénně nejnápadněji. Nečekejte žádný agresivní skřehot, Omega pro Nubivagant zvolil majestátní čistý zpěv. A byla to dobrá volba. Právě vokál si z nahrávky zapamatujete nejvíce a právě díky němu působí „Roaring Eye“ svébytněji, než ve skutečnosti po instrumentální stránce je.
To ale neberte jako výtku. Ten zpěv tomu skutečně sedí a Omega jím náladu desky posouvá o velký kus dál. Dokonce si dovolí vybalit i zdánlivě laciné popěvky jako nananána hned v úvodní skladbě „Wonders of the Invisible World“, ale vůbec to nepůsobí nepatřičně nebo nevhodně, naopak se jedná o jeden z nejvýraznějších momentů „Roaring Eye“. Znovu se tedy potvrzuje, že nechybí-li odvaha a nápad, dá se black metal ohýbat na spoustu rozličných způsobů, aniž by ztratil svou esenci.
Všehovšudy se tedy v případě „Roaring Eye“ bavíme o výrazném a povedeném počinu. Hudební stránka baví a doplňuje ji pro tento druh black metalu nezvyklý vokál. Díky němu prvotina Nubivagant získala nevšední feeling, pročež ve finále zanechá veskrze pozitivní dojem. Tohle mi dost sedlo.
Druhý pohled (Dantez):
Omega v rozhovoru pro Bardo Methodology uvedl, že Nubivagant vznikli na popud skladby „The Silver Chalice“ od Darvaza, která pracuje s melodičtějšími linkami a čistým zpěvem. Nubivagant si tedy bere zvuk od spřízněného projektu, ubírá mu na agresi a vynahrazuje ji melodičností a meditativním vibem.
Právě ono kontemplativní rozpoložení je nejpoutavějším elementem debutu. „Roaring Eye“ do posluchače valí jeden hypnotický riff za druhým. Kompozice songů je napříč deskou víceméně stejná, strukturou se výrazněji vychyluje jen instrumentální „Solemn Pearls“. Každý track se liší spíše nábojem – první „Wonders of the Invisible World“ je odlehčenější a více staví do popředí melodie, „Crawling the Earth“ je stále melodická, tahem na bránu ale více přiznává dceřiné Darvaza. Obě polohy se snoubí ve finální „The Plague of Flesh“.
„Roaring Eye“ má záměr, atmosféru i styl. Deskou prostupuje specifická aura, která má nejblíž, ale stále daleko k ověřeným rituálním alkáčům Urfaust. Nubivagant se dá vytknout jen patrná šablonovitost a repetitivnost. Což o to, opakování určitě dodává meditativně laděné muzice na síle. Na desce se ale několikrát doslova opakují i sloky, a tak „Roaring Eye“ sem tam působí doslova zaloopovaně, jako by nebylo více času na psaní textů. Hudební paleta kapely je naštěstí originální natolik, že případný ctrl+c, ctrl+v faktor jde odpustit.
