Po deseti letech blackmetalové magie v rámci Black Plague Circle představují Black Gangrene dvojalbum bosenských Obskuritatem. Před arogantním nihilismem varuje trailer.
Archiv štítku: Obskuritatem
Obskuritatem: splitko s RxAxPxE
Black Gangrene vydají splitko německé power electronics jednotky RxAxPxE a bosenského zla Obskuritatem, které bylo pojmenováno „Holistic Sacrifice for Death’s Majesty“.
Obskuritatem – Hronika iz mraka
 |
|
Země: Bosna a Hercegovina Tracklist: Hrací doba: 42:27 Odkazy:
|
Jelikož nejsme sračinky, co o black metalu mudrují bez dostatečného rozhledu a porozumění, tak to pochopitelně není poprvé, co píšeme o nějaké bosenské černotě. Ostatně hnusným, blackovým surovostem tady věnujeme dost prostoru, a jelikož Black Plague Circle v čele s Obskuritatem umí, tak sem prostě patří.
Od poslední, mnou opěvované desky „U kraljevstvu mrtvih…“ uplynuly tři roky. Ty Obskuritatem vyplnili dvouskladbovým EP „Nekrofilm“ a dvěma tituly, se kterými se kapela ohlédla za prvními roky svého působení. Nyní, když píšu recenzi, tak vidím, že jim také vyšla kolaborační kazeta s Nidernes, kteří letos vydali i slušnou deskou „Darkness Cenotaph“. A když přijde na nejnovější úrodu Black Plague Circle celkově, tak bych rád zmínil poutavě fanatické demo Niteris – „Our Death, His Monument“.
„Hronika iz mraka“ do třetice předvádí dekadentní black metal tradicionalistického vyznění, kde je evidentní snaha psát hypnotické motivy a evokovat nelidskou, temnou atmosféru. S recenzovanou „U kraljevstvu mrtvih…“ se to podařilo takřka na výbornou, za důsledného dodržování psaných i nepsaných pravidel žánru, a ještě tomu Obskuritatem vetkli jakousi přidanou hodnotu. Takový je alespoň můj současný pohled na uvedenou desku. Ale co se týče kvalit desky nejnovější tak jsem mírně na vážkách.
Skladby, které slouží jako intro, outro a mezihra, nenabízí z mého pohledu absolutně nic nového; jen další variaci na Belkètre a jejich instrumentální skladby. Hlavně si ani nemyslím, že by byly nějak zvlášť zajímavé, proto jejich degradace termíny intro/outro, i když jsou určitě autorem míněny jako plnohodnotné kompozice. Ovšem pro srovnání: když totiž začnou hrát úvodní skladby „Vampirska kakofonija“ nebo „U kraljestvu mrtvih…“, tak na mě dýchá ohavně sugestivní atmosféra, jež dokonale uvozuje, co se bude dál dít za hrůzy. Jenže tady jsou songy tohoto typu spíše do počtu.
Dost slušná je třeba závěrečná „Hvalospjev propadanju“, ale nevím, zda je nutné aby měla sedm minut. A něco podobného sužuje i „hlavní“ songy jako „Opor“, „Filozofija biede“ a ten titulní. U všech si totiž myslím, že jsou delší, než je nutné, a v druhé půli vždy dojde na zbytečná opakování dřívějších riffů. Od začátku do konce, po celou svou hrací dobu, mě ničí snad jen „Obamrlost vremena“. Tyhle výtky jsou sice dost subjektivní a leckdo bude nesouhlasit, ale spatřuji zde prostě jednoznačný kámen úrazu.
„Hronika iz mraka“ sice prozatím vnímám jako nejméně působivý dlouhohrající titul Obskuritatem, ale něčím výrazný přeci je. Celkový feeling desky je ve srovnání s předchůdci o něco melancholičtější a slovo „dekadence“ mi tu přijde víc než výstižné. Při každém poslechu si navíc vzpomínám na hodiny strávené s nesvatostí jménem „The Last Station on the Road to Death“ od francouzských Hell Militia, což je deska, kterou opráším tak jednou za uherský rok, ale když už CD roztočím, tak ve mně obvykle po padesáti minutách zůstane jen zničující prázdno. Něco podobného se vlastně párkrát podařilo i novým Obskuritatem, když hráli jako kulisa. Zmar byl účinný, až bylo uvnitř cítit, že budoucnost neskýtá nic pozitivního, ale zároveň i podivně vítaný.
Na Obskuritatem jsem se těšil a z výsledku jsem trochu rozpačitý. Možná by prospělo, kdybych mohl desce věnovat více času za vhodného rozpoložení a pořádně se v jejím fluidu vykoupat, jenže skladby nenabízí až tak silné podněty, abych si ony chvíle vyhradil stůj co stůj. Skutečně prvotřídní jsou zde jen vokály a snad i náležitá produkce. Je tedy problém ve mně, anebo v hudbě? Tak jako tak, můj hlad po veskrze negativním Black Metalu balkánské provenience bývá v dnešních dnech dostatečně ukojen, protože poslední Malevolum stále pravidelně sjíždím.
Obskuritatem / Nidernes: kolaborace
Lidi z Obskuritatem a Nidernes se v průběhu zimy sešli a společně evokovali neviděné síly dlící v temnotách. Výsledek můžete posoudit s kazetou nově vydanou Black Gangrene Productions a Death Manifestations. Následuje krátká ukázka.
Obskuritatem: ukázka z třetí desky
Nové album bosenského zla Obskuritatem je za dveřmi a novou desku „Hronika iz mraka“ vydají portugalští Black Gangrene na CD, vinylu a kazetě. Nechybí samozřejmě ukázka.
Redakční eintopf – červenec 2020
 |
|
H.: Metacyclosynchrotron: Cnuk: Dantez:
|
H.:
Bosenské zlo Obskuritatem bude samozřejmě povinnost. Minulá deska „U kraljevstvu mrtvih…“ se mi zdála skvělá a její vinylovou verzi jsem svého času docela intenzivně sháněl, takže s poslechem „Hronika iz mraka“ nebudu moc otálet. Vypuštěný song slibuje, že novinka by měla taky stát za to, takže volba číslo jedna je tentokrát jasná.
K poslechu „Æequiizoiikum“ od Khthoniik Cerviiks jsem se ještě nedokopal, přestože promo verze se mi na disku válí už nějakou dobu, ale ujít si to nenechám, to je snad jasné. Kór když předešlá řadovka vyšla už před pěti roky.
Na závěr to střelím trochu od boku a pošlu hlas katalánskému projektu Amargor. Letošní demo „Cilicis fragmenten el que queda d’un“ nebylo žádný zázrak a možná se až moc schovávalo za nečitelný zvuk, ale nějaký potenciál se v něm dal slyšet. Ukázky z nadcházejícího debutu „Fins a reeixir dins la claror de l’amargor“ mi znějí slibně a baví mě i jejich sound čitelného kanálu, tak snad to bude fungovat i celé.
Metacyclosynchrotron:
Když vidím černobílý rádoby xeroxovaný obal, z repráků se line šum a sólista tam vyje cosi o upírech, tak si myslím něco o debilech a kroutím hlavou, že tyhle mrdky vůbec někdo vůbec vydává (a poslouchá). Jenže Obskuritatem jsou regulérní zlo a kvalitní black metal ve své nejryzejší podobě, takže „Hronika iz mraka“ si nemůžu nechat ujít. K oběma dosud vydaným deskám se navíc rád vracím a kapela vlastně podnítila můj zájem o bosenskou blackovou scénu. Dalším důvodem budiž, že „Veritas et violentiam“ od (pravděpodobně spřízněných) Malevolum pro mě zůstává jednou z nejsilnějších věcí, co jsem letos slyšel, a tak doufám, že i noví Obskuritatem zaujmou podobně.
Z druhotiny Khthoniik Cerviiks jsme prozatím docela nesvůj, ale vzhledem ke kvalitě dřívějších nahrávek a parádnímu koncertu na Never Surrender se k „Æequiizoiikum“ snažím pravidelně vracet a odkrývat jeho zákoutí. Stále totiž platí, že kapela má prostředky, jak oslovit náročné i vybíravé posluchače bez ohledu na to, zda jsou tím míněni kovaní fundamentalisté nebo vyzobávači, kteří hledají něco spešl napříč žánry.
No, a nové Spirit Possession sjedu a doporučím z prostého důvodu: Ukázka smrděla výraznou inspirací Negative Plane. Pro někoho bude rovněž významné, že stejnojmenný debut vychází u Profound Lore.
Cnuk:
„Alphaville“ od Newyorčanů Imperial Triumphant je jasnou záležitostí. Tady mám očekávání hodně vysoká. Minulé „Vile Luxury“ bylo výborné a následující koncert v Underdogs’ rovněž tak. O tom, že patří mezi nejzajímavější jména v dnešním metalu, nemám pochyb. Navazovat na „Vile Luxury“ asi nebude lehké, ale když se jim tenkrát podařilo překonat i „Abyssal Gods“, tak proč by něco podobného nemohli zopakovat také teď?
Další velké věci očekávám od alba „Ultimate Success Today“ z dílny Protomartyr. Po vydání posledního EPčka „Consolation“ jsem jim pro příště prorokoval zásadní desku. Nyní se tedy ukáže, jak to všechno bude. Jejich dráha má doposavad vzestupnou tendenci; bude „Ultimate Success Today“ jejím vrcholem?
Třetí příčku věnují už o něco zapadlejší libůstce. Tou je nová porce shnilého death metalu od Bastard fucking Priest. „Vengeance… of the Damned“ bude sice jenom krátkohrající počin o čtyřech skladbách, ale i tak se moc těším. Jejich poslední řadovku „Ghouls of the Endless Night“ jsem svého času drtil pořád dokola, a tak doufám, že novinka bude podobný, byť o něco kratší výplach.
Dantez:
Momentálně se nejvíce těším na druhou desku od chamberpopového bezksichtu, Jonathana Breeho. Tato podivnost se na netu před pár lety proflákla singlem „You’re So Cool“, který má ke dnešku na YouTube už okolo 17 miliónů shlédnutí. Ostatní tracky už tak silně nerezonovaly, čemuž se trochu divím, protože se co do kvality i stylovosti zmíněnému hitu vyrovnávají. Soudě dle nových singlů tomu nebude jinak ani na „After the Curtains Close“. Pro fanoušky podivných popových výstřelků opředených noirovým fluidem by mělo jít o povinnost.
Zajímavě se tváří i druhá deska „A Hero’s Death“ od irských Fontaines D.C. Loňský debut smrděl potenciálem, kapelu však brzdil nedostatek nápadů a příliš okaté přebírání trademarků od nejzásadnějších post-punkových těles. Pokud budou Fontaines D.C. na novince svéráznější, klidně by se mohli vyšvihnout na soudobou špici žánru mezi kapely jako Protomartyr nebo Idles. Titulní skladba naznačuje, že by se tak mohlo stát.
Určitě otočím i debut kanadské zloby Shezmu. Předchozí materiál jsem slyšel jen zběžně – celkem mě sral zvuk. Byl sice příjemně zatuchlý, materiálu však ubíral na kýžené hutnosti. Na „À travers les lambeaux“ je produkce vytříbenější a s hudbou, která zní jako variace na Bölzer s větším zápalem pro death metal po vzoru Incantation, souzní podstatně lépe.
Obskuritatem: kompilace
Black Gangrene vydají 2LP kompilaci starého materiálu bosenských Obskuritatem, tedy všech skladeb, které vyšly před „Vampýrskou kakofonií“ včetně dvou nevydaných skladeb. Na Soundcloud byla nahrána jedna ukázka (odkaz).
01. Heic noenum pax 02. Thronum mortuorum mures inclusi essent 03. Rotten Sounds of Diseased Mind 04. Ritual of Black Candles 05. Untitled 06. Untitled 07. Untitled 08. The Veils of Darkness Are Covering My Rotten Corpse 09. Through the Paths of Death 10. Untitled
Obskuritatem – U kraljevstvu mrtvih…
 |
|
Země: Bosna a Hercegovina Tracklist: Hrací doba: 40:32 Odkazy: –
|
Bosna a Hercegovina se možná nezdá být zemí black metalu zaslíbenou, ale kapely jako Void Prayer, Cave Ritual, Sulphuric Night, Niteris nebo Obskuritatem, jež jsou součástí takzvaného „The Black Plague Circle“, by mohly oslovit i ty nejortodoxnější vyznavače odporného šumu, který se kdysi linul z kobek hradu francouzských Černých legií. V současné době se uvedený kruh kapel nezdá být tak výrazně aktivní jako dříve, ale loni vydali zajímavý full-length Void Prayer a hlavně Obskuritatem, o kterých bude právě řeč.
Prvotní kazetová vydání Obskuritatem byla striktně limitovaná a představovaly primárně ambientní tvář kapely. K úplnému příklonu k black metalu došlo snad až s debutovým albem „Vampirska kakofonija“, které prvně vyšlo v roce 2016 na limitované kazetě a nabídlo pouze tři skladby, avšak vinylové vydání skrze čínský label GoatowaRex přidalo pět dalších. Nebudeme se hádat, zdali je „Vampirska kakofonija“ regulérní dlouhohrající debut nebo ne a představíme si nahrávku nejčerstvější „U kraljevstvu mrtvih…“ vydané Black Gangrene Productions v listopadu 2017.
Zmínka o Black Legions/Les légions noires má své opodstatnění, jelikož Obskuritatem účinně stimulují chutě na veskrze zlý blackmetalový primitivismus, co mě občas přinutí vytáhnout splitko „March to the Black Holocaust“ (jedna z mála LLN nahrávek, kterou mám doopravdy rád). Taktéž se domnívám, že Obskuritatem (a další uvedené bosenské kapely) osloví i fanoušky dnes populárních portugalských zel jako Mons Veneris, Black Cilice nebo Irae.
Obskuritatem nehrají příliš agresivní hudbu. Někdy lehce „skočnou“ (viz „Gdje tišina vječno vlada“), sem tam dojde i na dílčí brutálnější pasáže, ale zpravidla se hudba nese ve středním tempu, které dává vyniknout jednoduchým a efektivním kytarovým motivům. Ty lze popsat jako ponuré, noční, nelidské atd. Chcete-li konkrétní přirovnání, vzpomeňte si na devadesátkové Belkètre v atmosférických polohách, které nabídly skladby jako „Hate“, „Despair“ nebo „Voarmtre Zuèrkl Vuorhdrévarvtre“. Obskuritatem rovněž nedělá problém k posluchači promlouvat výhradně skrze kytary a na této desce se tak děje na začátku a na konci, ale zbytek alba nabízí klasický formát, kytar, bicích a hlasu.
Spousta riffů – a každá skladba nabídne minimálně jeden takový – je velice nakažlivých. Víckrát se mi v posledních týdnech stalo, že jsem si nevědomky či úmyslně broukal/pískal různé melodie, přičemž jsem si uvědomil, že temnota Obskuritatem rozhodně nepramení jen z raw produkce nebo odporného vokálu. Ony jednoduché motivy temným žánrovým fluidem oplývají zcela inherentně a bohatě. Za nej(ne)mocnější ve své vampýrské zlovolnosti bych jistě označil titulní skladbu, ale i všechny ostatní nabízí tu samou nesvatou auru, která mě k desce tolik přitahuje, byť každá maličko jinak. Perfektně zde zapadá i punková „Oči u magli“, která je coverem skladby Satana Panonského, což byl takový jugoslávský GG Allin, o kterém doporučuji si více přečíst třeba zde, protože byla to neméně zajímavá postava.
Vokál ani zvuk nedosahují přehnaných extrémů. Zodpovědný člověk má výborný hlas a užitá mateřština (ostatně jako i další slovanské jazyky, když se trochu zadaří) zní v kontextu této hudby opravdu skvěle. Zvuk je, jak jsem naznačoval, surový, zřejmě stvořený na koleni, ale snadno čitelný. Hlavně se zde nestává jako na „Vampýrské kakofonii“, aby kytary utápěly bicí natolik, že byste si je museli domýšlet. I když, pravda, v titulní skladbě „U krajlevstvu mrtvih…“ se nachází pasáž, kdy bicí začnou zničehonic „vypadávat“. Snad kvůli dojebané pásce, jelikož předpokládám, že Obskuritatem nahrávali na vícestopý kazeťák nebo něco takového.
Na recenzi „Vampýrské kakofonie“ jsem si brousil zuby již někdy v polovině minulého roku, ale nakonec jsem se ní vybodnul. Když ale v listopadu vyšla deska nová, už jsem neváhal a makal na tom, ať vám Bosňáky mohu představit. Mám sice slabost pro kdejaká hudební zvěrstva, ale mezi nekritické fanoušky ubzučených, polo-improvizovaných trve sraček se neřadím a Gloatre v názvech ve mně automatickou úctu také nevyvolává. V Obskuritatem jednoduše dřímá nezanedbatelná objektivní kvalita, stejně jako hmatatelná blackmetalová magie, která vám při odevzdaném poslechu vyjeví království mrtvých, kde vládne věčné ticho…
Obskuritatem: nové album
Bosenské zlo Obskuritatem představuje nové album „U kraljevstvu mrtvich…“, které vyjde desátého listopadu na CD a kazetě u Black Gangrene Productions. Kazeta bude mimochodem obsahovat bonusovou skladbu a ukázku v podobě „Gdje tišina vječno vlada“ najdete webu Decibel Mgazine.
