 |
|
Země: Německo Tracklist: Hrací doba: 41:03 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
První pohled (H.):
Mám dojem, že Němci Khthoniik Cerviiks si postupem let – pravděpodobně spíš náhodou než cílevědomým směřováním k takovému stavu – vybudovali pověst kapely elitní i elitářské. Nepřijde mi, že by popularita Khthoniik Cerviiks byla nějak zásadně veliká nebo že by se o jejich činnosti mluvilo obzvlášť nahlas, a to i v rámci mikrosvěta undergroundového extrémního metalu. Stejně tak se mi ale zdá, že jejich tituly bývají ceněné vysoko a že jejich jméno budí mezi zasvěcenými respekt.
Osobně bych k tomu dodal, že tento respekt pokládám za zasloužený, poněvadž nahrávky Khthoniik Cerviiks se skutečně mohou pyšnit vysokou kvalitou i osobitým soundem. To jsou atributy, jichž by si měl posluchač cenit, protože je nelze nalézt na každém rohu a u každé druhé kapely.
Řekl bych, že Khthoniik Cerviiks si výraznější pozornost začali získávat díky demosnímku „Heptaëdrone“, jehož vydání se ujali němečtí Iron Bonehead Productions (jejichž značce ostatně Khthoniik Cerviiks zůstávají věrni do dnešních dnů). Už na něm formace představila svůj specifický náhled na kombinaci death metalu a black metalu, již posléze kultivovala i na dalších počinech. První dlouhohrající zásek „SeroLogiikal Scars (Vertex of Dementiia)“ (2015) i splitko „With Gangrene Edges / Voiidwarp“ (2017), na jehož druhé straně se objevila další nevšední deathmetalová kapela Howls of Ebb, potvrdily, že těmto Němcům se skutečně vyplatí věnovat pozornost.
Ani se druhou řadovou deskou „Æquiizoiikum“ si Khthoniik Cerviiks ostudu neuřízli a s přehledem naplňují kvalitativní standard, na nějž si už od nich posluchač zvykl díky dřívějším releasům. Síla kapely plyne ze zvláštního přístupu k prezentovaným žánrům. Na poměry black metalu Khthoniik Cerviiks hrají nezvykle technicky a s nadprůměrnou úrovní instrumentální ekvilibristiky. Na poměry technicky hrajících metalů ale Němci pořád rubou striktní metalovou smrt a neutápějí se ve zbytečných onaniích, neztratili živočišnost a animálnost. Srážka těchto dvou pohledů přináší osobitý mix. „Æquiizoiikum“ na tento trademark Khthoniik Cerviiks na první poslech nezanevřelo.
Rozdíly oproti „SeroLogiikal Scars (Vertex of Dementiia)“ se nicméně určitě najdou. Přišlo mi, že na debutu se nacházelo víc různých kytarových ojebů a podivných vychytávek. „Æquiizoiikum“ zní na první poslech přímočařeji, což ale nutně neznamená jednodušeji. Různé kytarové kejkle se samozřejmě nevytratily, ale znějí méně nápadně a Khthoniik Cerviiks je tentokrát víc zapustili do metalového celku.
Srovnáme-li pak materiál z „Æquiizoiikum“ s tím, co skupina předváděla třeba na „Voiidwarp“, tedy své straně splitu s Howls of Ebb, i zde jsou rozdíly jasně patrné. Songy ze splitka nabízely výraznější vybočující momenty, někdy třeba i vyloženě melodické pasáže. Osobně bych někdy na albu Khthoniik Cerviiks klidně uvítal i více industriálních stop. Na „Æquiizoiikum“ tuto sortu reprezentuje intro „Schizophradio (KC Exhalement 2.0: Technocide Inertiia)“ a outro „Voiidwarp (KC Inhalement 2.0: Meta Material Monoliith)“. Především to druhé zmiňované se povedlo.
Prozatím hodně mluvím o tom, co na „Æquiizoiikum“ oproti starším titulům ubylo, což může svádět k přesvědčení, že novinka lehce zklamala, ale tak tomu určitě není. Album na mě působí o něco sevřeněji, rozhodně se však stále jedná o skvělý a nápaditý materiál. Sice jsem zmiňoval i jistou přímočarost, ale to chápejte relativně. V případě „Æquiizoiikum“ se stále bavíme o poměrně složitých kompozicích a zamotaných písních, což v konečném důsledku také prodlužuje životnost nahrávky. Když to dám všechno dohromady, vyjde mi, že novinka je stejně jako starší počiny výborná a měli byste jí dát nějaký poslech.
Pro čtenáře, kteří přeskakují rovnou na poslední odstavec, ještě připojím stručnou verzi: Khthoniik Cerviiks zajebali dobře, pusťte si to.
Druhý pohled (Cnuk):
Porovnávat starší tvorbu Khthoniik Cerviiks s „Æquiizoiikum“ prozatím nemohu, avšak originalita aktuálního alba mě dozajista přiměje se na předchozí počiny také podívat důkladněji. Přestože je styl těchto Němců velice osobitý, paradoxně není velkým problémem ho přiblížit pomocí přirovnání k jiným kapelám. Už s prvním skřípotem kytar a zazněním divných harmonií přijde na mysl jméno Voivod, a jelikož se tyto aspekty projevují v death/blackmetalových hranicích, lze slyšet třeba takové Sadistik Exekution. No a kombinace sci-fi rachotu Voivod a fukkin metalu Sadistik Exekution je snad lákavá, ne?
„Æequiizoiikum“ je pevně ukotvené jako celek, s klasickým intrem a outrem, a bez výrazných kvalitativních výkyvů. Snad jen skladba „Bloodless Epiiphany (Délire des négations sequence 2.0)“ mi přijde poněkud strožejší na nápady, ale zbytek stopáže rozhodně nabízí dostatek zajímavých motivů, a tím pádem i důvodů, proč si album pouštět rád a často. „Odyssey 3000“ a „Δt (Recite the Kriitiikal Mæss)“ bych pak označil za to nejlepší.
Pravdou je, že nejvíce mě tu baví právě kytarová práce. Ne snad, že by zbytek kapely předváděl nějaký průměr, ale kdyby Khraâl Vri*ïl nehrál tak, jak hraje, tak by se to tomu průměru v ranku black a death metalu dost blížilo. Co ale na tom, když výsledný zvuk a atmosféra fungují. Spíše tím chci říci, že na jistých postech tu je ještě prostor ke zlepšování.
Poslech „Æquiizoiikum“ se ale jednoznačně doporučuje. Dobrou vlastností této desky je také to, že se tu kloubí krkolomná technicita s poměrně snadnou stravitelností, takže si nahrávku mohou užít i ti, kteří běžně divnometaly nevyhledávají. Khthoniik Cerviiks jsou zajímaví a bude se vyplácet je do budoucna sledovat.
