Řekové Planet of Zeus ohlásili, že jejich čtvrté album ponese název „Loyal to the Pack“ a vyjde 6. května v Řecku a 13. května ve zbytku světa. O vydání se postarají ihaveadrumrecords.
Archiv štítku: Planet of Zeus
Planet of Zeus – Vigilante
 |
| Země: Řecko Žánr: stoner metal Datum vydání: 22.4.2014 Label: Ihaveadrum Records Tracklist: Hodnocení: 6,5/10 K recenzi poskytl:
|
Řecká čtveřice Planet of Zeus se letos pohybuje na scéně již čtrnáctým rokem, takže lze s jistotou říct, že to nejsou žádní zajíčci, kteří by se teprve sehrávali, a na jejich novince je to každopádně znát. O jejich historii se toho příliš neví, takže krom toho, že vznikli v roce 2000 v Aténách, se milovníci biografických údajů musí spokojit s tím, že letošní album “Vigilante” je v pořadí jejich třetím studiovým zářezem a že výsledek je na takto neznámou partu, jejíž význam zřejmě nepřesahuje velikost lokálního spolku, překvapivě dospělý a ucelený. Ale k tomu až později, začnu totiž klasicky ze široka.
Jak už jsem nakousl, “Vigilante” je třetím albem Planet of Zeus a navazuje tak na debut “Eleven the Hard Way” z roku 2008, po němž následoval o tři roky mladší sourozenec “Macho Libre”. S další tříletou odmlkou pak přichází novinka, která vznikla ve stejné sestavě jako obě dosavadní alba. Jmény vás zatěžovat nebudu, protože Planet of Zeus nejsou o instrumentálních hrátkách a až na výjimku v pozici zpěváka a kytaristy Babise z čtyřčlenné řady nikdo nevyčnívá. Tahle parta totiž drhne špinavě chlapský sludge metal říznutý stonerem, který je ve všech směrech podřízený vlivu amerického jihu, jenž je považován za jakousi mekku této hudební odnože.
Zapomeňte na nějaké evropské poznávací znamení v tvorbě Planet of Zeus (ani anglická výslovnost Babise nic neprozradí), protože nebýt toho, že bych neměl k dispozici letmé informace o kapele, tak zemi původu zcela určitě netrefím. Nakolik je fakt, že si Planet of Zeus velice jednoduše zaměníte s kteroukoli podobnou partou výhodou nebo naopak nevýhodou, je tématem k diskuzi. Nicméně, přestože originality tahle parta příliš nepobrala a hned v první písni “The Great Dandolos” můžete říct, že víte, jak bude znít zbytek alba, tak taková ta neotesaná špinavost a agrese táhnou “Vigilante” nahoru až neskutečným způsobem. Jinými slovy to album baví, ačkoli víte, že to je kopírka známějších jmen, které už něco znamenají. Mně osobně přijde tvorba Planet of Zeus jako takový hybrid Clutch a pomalejších High on Fire.
Jednou z nejsilnějších stránek “Vigilante” je jeho vyrovnanost. Bohužel to jde ruku v ruce s tím, že na albu není vyložená pecka, která by nad ostatními vyčnívala a zasekla drápky hned na první poslech, ale po celou tři čtvrtě hodinku podávají Planet of Zeus stabilní výkon, díky němuž je zase nemožné říct, že by některá z částí této desetiskladbové skládačky neměla šmrnc, což je ve výsledku jedině dobře. Favority, kteří mě strašně baví, si ale najdu i tak, takže krom natlakované jízdy “The Great Dandolos”, jež album otvírá, je to určitě “A Girl Named Greed” s až bluesovou kytarou ve slokách a houpavá “No Tomorrow”. Ta vzdáleně čerpá z odkazu Black Sabbath, když se krom Iommiho jednoduchého ústředního riffu dostane i na psychedelií poprášenou první polovinu. Moc dobrá záležitost.
Přestože je album po celou svou hrací dobu stylově pevně uzavřené, tak si žánrový nadšenec nemusí zoufat nad nudným materiálem. Kytary jsou samozřejmě hlavní náplní této nahrávky a pohrávají si často s velmi povědomými motivy (“Sky High Heels”, “Tornado”), ale není to nic na škodu, protože ty skladby jsou tak pohodově napsané, že i když zpěvák Babis v některých kouscích pořádně zařve, tak postrádám z nahrávky vyloženě negativní tlak a atmosféru, která by mě měla umlčet. Prostě to všechno tak nějak hezky plyne, má to svůj klasický sound, drajv, což přidává “Vigilante” na autentičnosti, protože i přes povedený zvuk zní kapela špinavě a v kytarovějších momentech dokonce jako by se natáčelo přímo na pódiu. Za všechny se přímo nabízí úvodní “The Great Dandolos”, která má spoustu šťávy.
Je potřeba něco dodávat? Myslím si, že z výše uvedeného je vyznění “Vigilante” zřejmé, takže bych řekl, že ani ne. Máte rádi sludge a stoner metal? Jo? Fajn, tak v tom případě pěsti na prsa a klusem pro něj, protože ačkoli nespadnete ze židle ohromeni úžasem, tak se pravděpodobně slušně pobavíte. No, a jestli jej rádi nemáte, tak tomu i tak dejte šanci, protože takhle příjemná deska by mohla tím správným odrazovým můstkem k větším jménům a pravým žánrovým klenotům. V každém případě byste nemuseli prohloupit.