Archiv štítku: Porta Nigra

Porta nigra – Schöpfungswut

Porta nigra - Schöpfungswut

Země: Německo
Žánr: black metal
Datum vydání: 17.1.2020
Label: Soulseller Records

Tracklist:
01. Die Kosmiker
02. Das Rad des Ixion
03. Die Augen des Basilisken
04. Die Entweihung von Freya
05. Unser Weg nach Elysium
06. Schöpfungswut

Hrací doba: 46:49

Odkazy:
facebook / bandcamp / instagram

K recenzi poskytl:
Sure Shot Worx

Řekl bych, že Porta nigra je kapela, která za pozornost obecně vzato stojí. Přinejmenším tedy na obou dosavadních počinech se tak německé duo profilovalo. Debut „Fin de siècle“ (2012) byl zajímavý a docela povedený avantgardní black metal s citem pro velké a krásně vypointované momenty – například čistě odzpívané pasáže skladby „Megalomaniac“ si bez problémů vybavím i teď. Přestože měla prvotina i slabší místa, celkově se jednalo o nadprůměrnou nahrávku.

To hlavní ale dorazilo až s druhým albem „Kaiserschnitt“ z roku 2015. Tady již Porta nigra hráli jako osobitá skupina. Představili hodně divné ladění kytar, vyladili dekadentní atmosféru do maxima a přisypali ještě víc těch opravdu skvělých pasáží. Takové nahrávky si člověk nechá milerád líbit.

Nebyl důvod se domnívat, že by třetí řadovka „Schöpfungswut“ měla zklamat. Od vydání „Kaiserschnitt“ ostatně uběhlo celých pět let, takže Porta nigra měli dost času na to, aby nový materiál vypilovali. Bez zajímavostí není ani skutečnost, že Gilles de Rais a Obscurus k sobě v loňském roce přibrali do party nového zpěváka Tongue, což není nikdo jiný než André MeyrinkChaos Invocation (u nichž ostatně Obscurus hrával několik let na bicí a natočil s nimi dvě desky „Black Mirror Hours“ a „Reaping Season, Bloodshed Beyond“, takže ta návaznost je zřejmá).

Navzdory všem papírovým předpokladům ale „Schöpfungswut“ zklamalo, a to dost těžce. Porta nigra opustili zmiňovanou osobitost „Kaiserschnitt“ a zvukem se vrátili blíž k „Fin de siècle“, akorát tentokrát se hrubě nedostalo na jakékoliv zajímavé nebo skutečě dobré nápady. Pokud bych měl použít nějakou zkratku, klidně by se dalo říct, že „Schöpfungswut“ působí jako béčkový vývar z „Fin de siècle“, který vznikl v době, kdy si Porta nigra vybrali slabší chvilku a nebyli zrovna ve skladatelské formě.

Novinka je po všech směrech víc metal a víc black metal. Ubylo avantgardy, pokřivených nápadů i dekadentních nálad… a všeho takovým způsobem, že mluvit v souvislosti se „Schöpfungswut“ o avantgardním black metalu je těžce mimo mísu. Němci se rozhodli víc hoblovat, ale na pořádný black metal, který by nějak dokázal zaujmout, v sobě mají málo zápalu, protože si s sebou stále nesou zvuk starších alb. Porta nigra se pokusili vykročit trochu jinam, ale jednou nohou pořád zůstali na svém, a v tomhle rozkroku jim uklouzla noha, nabili si hubu a držkou se zaryli do bahna průměru.

Porta nigra

Může to zní jako příliš ostrý verdikt pro album, které je vyprodukované a zahrané s takovým přehledem, ale já to tak bohužel cítím, poněvadž „Schöpfungswut“ na mě působí dost slabě. Skladby jsou povětšinou nudné a všechny na jedno brdo, aniž by dokázaly strhnout, udržet pozornost atmosférou nebo cokoliv. Nuda je přirozeným důsledkem takového stavu. Z jednotvárného celku vystupuje snad jedině „Die Augen des Basilisken“, ale ne v tom dobré slova smyslu, protože její začátek mě už fakt prudí. Jinak mi to přijde celé na hovno.

Objektivním pohledem není „Schöpfungswut“ vyloženě špatná nebo snad sračková deska, subjektivně však ano. Průměrná a nezajímavá je ale v každém případě. Navíc jí ohromně škodí obrovský kvalitativní sešup oproti „Kaiserschnitt“ a s tím spojené zklamání. Pro něco takového nemám omluvu nebo pochopení, a to ani kdybych chtěl. A navíc stejně nechci. Nevím, co si Porta nigra při skládání „Schöpfungswut“ mysleli a jaká byla jejich vize pro tuhle desku, ale jestli opravdu chtěli, aby jejich třetí řadovka zněla takhle, tak jde o ještě horší variantu, než že se jim eventuálně rozumnou prvotní myšlenku nepodařilo přetavit ve smysluplný výsledek. Tak či onak, tady jednoznačně palec dolů.


Vinyly Porta Nigra a Entropia

Labely Musica Noire Records a Arachnophobia Records mají na programu dvě společná vinylová vydání. 15. února pustí do světa „Kaiserschnitt“, loňskou řadovku německých black metalistů Porta Nigra, a to na černém, rudém a bílém LP (každá verze limitována na 100 kusů). Přesně o měsíc později pak vyjde druhé album „Ufonaut“ od Poláků Entropia. To bude k mání v černé (233 kopií) a žluté (100 kopií) barvě. Předobjednávky už běží na webu obou vydavatelství.


Redakční eintopf #74 – březen 2015

Enslaved - In Times
Nejočekávanější album měsíce:
Enslaved – In Times


H.:
1. Dødheimsgard – A Umbra Omega

Ježura:
1. Enslaved – In Times
2. Moonspell – Extinct
3. The Gentle Storm – The Diary

Kaša:
1. Nightwish – Endless Forms Most Beautiful
2. Moonspell – Extinct
3. Enslaved – In Times

nK_!:
1. Nightwish – Endless Forms Most Beautiful
2. Celldweller – End of an Empire (Chapter 03: Dreams)

Atreides:
1. Dødheimsgard – A Umbra Omega
2. Enslaved – In Times
3. Ufomammut – Ecate

Zajus:
1. Barren Earth – On Lonely Towers
2. The Prodigy – The Day Is My Enemy

Skvrn:
1. Enslaved – In Times
2. Dødheimsgard – A Umbra Omega
3. Porta Nigra – Kaiserschnitt

Přijde mi to, jako kdyby nový rok sotva začal, a o on už je tu jeho třetí měsíc známý pod kódovým označením březen. Tak jako tak, je nutno uznat, že letošní rok je v něčem skutečně výjimečný – snad poprvé v životě se mi nestalo, abych si při psaní data pletl letopočty a psal tam předchozí verzi, naopak jsem si na 2015 zvykl takřka okamžitě. Uznejte sami, že tohle je informace, bez níž byste se skutečně neobešli!

Dosti vtipů, pojďme radši na to, kvůli čemu jsme se tu dnes sešli, čímž samozřejmě nemám na mysli nic jiného než nový eintopf. Redakce tentokrát pro tento měsíc vypíchla celkem desítku počinů, přičemž tři nejočekávanější pocházejí ze severní Evropy – což dá rozum, protože sever je na mapě nahoře, takže je jasné, že severské počiny musí být v tabulkách očekávání taky nahoře, nebo ne? Každopádně, úplně nejvýše vystoupali progresivní Norové Enslaved se svou novou deskou “In Times”, jež by opětovně měla potvrdil jejich vysoký standard. V těsném zavěsu za nimi jsou další Norové, opětovně hudebně netradiční, tentokrát však na poli industriálního a avantgardního black metalu – samozřejmě je řeč o Dødheimsgard, kteří se vracejí po dlouhých osmi letech s nahrávkou “A Umbra Omega”. Oproti tomu třetí seveřani do party jsou z Finska a naopak reprezentují ten největší metalový mainstream – ano, podle všeho máme v redakci i frajery, kteří se nebojí přiznat, že těší na “Endless Forms Most Beautiful” od Nightwish

H.

H.:

Březen je sice oproti natřískanému únoru trochu slabší, pár pozornosti-hodných kousků se zde však jistě najde. Nade všemi však pro mě ční jeden jediný a není jím nic jiného než dlouho očekávaná “A Umbra Omega” od norských maniaků Dødheimsgard. Na novou desku se čekalo (no, vlastně ještě čeká) dlouhých osm roků, ale zrovna tahle kapela svá alba nikdy nepálila ve vysoké kadenci a zatím pokaždé to čekání stálo za to. Dødheimsgard rozhodně mají na co navazovat, protože šílená jízda “Supervillain Outcast” i stylotvorné “666 International” jsou extrémně silné nahrávky, věřím však, že Vicotnik a jeho kumpáni opětovně ukážou, že jméno Dødheimsgard nemá status kultu jen tak pro srandu králíkům.

Ježura

Ježura:

Letošní březen zdá se pokračuje v únorem nastoleném trendu a během jeho 31 dní se na nás sesype celá řádka zajímavých počinů. Naštěstí se však neopakuje bratrovražedný souboj mezi dvěma potenciálně skvostnými deskami, a tak o svém eintopfovém favoritovi nemusím ani trochu přemýšlet. “In Times” od Enslaved je pro mě jednou z vůbec nejočekávanějších desek roku a v rámci březnového edičního plánu ji zkrátka nemůže porazit vůbec nic a to se přitom můžeme těšit na celou řadu zajímavých věcí… Za všechny zmiňme třeba portugalské veterány Moonspell, jejichž novinka “Extinct” má vzhledem ke kvalitám svých předchůdců rozhodně na co navazovat, nebo naopak zbrusu nový projekt The Gentle Storm, jehož prvotina “The Diary” může asi jen těžko dopadnout jinak než výtečně vzhledem k tomu, jaká dvojice muzikantů za jeho vznikem stojí. To ale není zdaleka všechno, takže i kdyby snad nějakým nekonečně smolným řízením osudu ani jeden z mých žhavých tipů nedopadl dle očekávání, stále nebudeme na suchu – a to je fajn.

Kaša

Kaša:

I navzdory faktu, že si svou cestu na březnové zařazení do regálů hudebních obchodů pomalu a jistě brázdí obrovské množství počinů, tak počet pro mou maličkost zajímavých nahrávek by se dal s přehledem spočítat na prstech jedné ruky, takže se pojďme podívat na tři zástupce z této nepočetné skupiny. Za takovou sázku na jistotu považuji hlavně dvojici Enslaved a Moonspell, jejichž novinky “In Times”, respektive “Extinct”, vyhlížím vcelku netrpělivě. Moonspell zní po prvních ukázkách slibně, Enslaved mě příliš neoslovili, nicméně i tak čekám od obou zajímavé věci. Nemůžu si však pomoct, ale i když Nightwish nepatří mezi mé oblíbence, tak na první album s Floor Jansen u mikrofonu jsem docela zvědavý. Doufám, že singlovka “Élan” je jen důkazem, že Holopainen za první ukázky rád vybírá ty nejslabší kousky z alba, protože na prdel jsem si z této průhledné hitovky nesedl. Nevím sice, co přesně od “Endless Forms Most Beautiful” očekávat, ale na jeho poslech jsem ze jmenovaných tří počinů asi nejzvědavější, tak se nechám (ne)překvapit na konci března.

nK_!

nK_!:

Že bude letos březen v mých očích takhle smutný a hudebně prázdný jsem nečekal. O to méně jsem čekal, že do eintopfu na první místo zvolím Nightwish. Nightwish, které poslouchám spíše z nostalgie, a to jen málokdy. Nicméně nové zpěvačce Floor Jansen to v řadách finských snílků docela sekne a její hlasový projev mi imponuje více než v případě Anette Olzon. Klipovka “Élan” se také povedla, tak uvidíme, co ještě uslyšíme. Ještě jsem zvědavý co nového nahraje Celldweller, ale to opravdu jen proto, že nevím, na co jiného se zaměřit.

Atreides

Atreides:

Naštěstí stejně jako v únoru, tak ani v březnu není moc o čem diskutovat. Stačí projet nadcházející alba a tři jména jsou pro mě naprosto jasná: V prvé řadě stojí norští Dødheimsgard s deskou “A Umbra Omega”. Povinnost naprosto bez debat. Avantgardní zběsilost navazující na věčnost starý počin “Supervillain Outcast” už stihla odhalit první plody a ty signalizují, že březnová sklizeň bude už jen z tohohle důvodu zatraceně stát za to. Další v pořadí jsou progresivní vikingové a krajané Enslaved. Je neuvěřitelné, že i po dvanácti zářezech do diskografie udržují laťku zatraceně vysoko a chuť dál pokračovat, takže na ten třináctý v podobě “In Times” jsem vážně zvědavý. Na závěr svého skrovného výčtu ovšem zamířím do zcela jiných, podstatně teplejších vod. Italská psychedelická stálice Ufomammut se chystá těsně před koncem měsíce vydat album “Ecate” a je jasné, že i když jejich kadence taky nepatří mezi nejdelší, novinku nesmím minout, protože tihle pánové jen tak nezklamou.

Zajus

Zajus:

Březnový seznam alb je, alespoň na metalové scéně, hodně dlouhý. Po úvodním potěšení, že bude z čeho vybírat, jsem však zjistil, že si ani tak téměř nevyberu. Mezi záplavou nezajímavých jmen nakonec naštěstí jedno vystupuje: Barren Earth. Tuhle superkapelku jsem si dosud vždy dost užil, a tak není důvod předpokládat, že by tomu tentokrát snad bylo jinak. Abych však nebyl nudný, přihodím ještě jednu záležitost. The Prodigy pro mě existovali naposledy někdy po roce 1997, kdy vydali skvělé “The Fat of the Land”. Když už jsem však letos zjistil, že stále fungují a zjevně se jim daří víc než dobře, nedá mi to, abych jim nedal další šanci. Žádné zázraky popravdě ale nečekám.

Skvrn

Skvrn:

Jmenovat můžu nespočet kapel, které po úspěšných začátcích usnuly na vavřínech, vývoj ponechaly stranou a s obročním intervalem pravidelně krmí své nenáročné posluchačstvo. To Enslaved jako jedni z mála píší 24. rokem kariéry úplně jiný příběh. Pětice bergenských hudebníků přichází s každou vydanou řadovkou s obměněnou tváří, jež přirozeně posouvá po krůčcích celou diskografii kupředu. Já doufám, že z extrémního nadstandardu Enslaved ani tentokrát nesleví a “In Times” opět ukáže něco nového a neokoukaného. Norům se to takřka pokaždé povedlo, tak proč teď ne? Pod velkou firmou kapela vydává již roky a jiné nebezpečí mě nenapadá, možná ani neexistuje. Významnou událostí je nepochybně taktéž návrat nepředvídatelných Dødheimsgard. Po dlouhých osmi letech je aktivita kapely díky novince “A Umbra Omega” opět hmatatelná a já u toho rozhodně nebudu chybět. Netuším, kam se toto těleso za opravdu slušnou dávku let vyvinulo, ale čert to vem, cítím, že to bude hodně dobré. Za třetí do party volím Francouze Porta Nigra, kteří mě zaujali až při průzkumu, co že nás v březnu čeká. Debutové “Fin de siècle” jsem propásnul, nicméně již teď vím, že v případě “Kaiserschnitt”, jak se novinka jmenuje, toto nehrozí.