 |
| Nejočekávanější koncerty: Brutal Assault – Josefov, 10.-13.8. Sortilegia – Praha, 21.8. |
|
H.: Skvrn: Onotius: Metacyclosynchrotron:
|
Mohlo by se zdát, že koncertní eintopf na srpen musí mít jasného vítěze v podobě Brutal Assaultu. Nicméně pozor, letos to tak jednoznačné nebylo. Slovutný festival se sice před nikým sklonit nemusel, ale naše celoredakční eintopfování jej postavilo na roveň černé mši v podání kanadského zla Sortilegia. Souboj obřího fesťáku a podzemní akce dopadl 2:2 a níže se dle jednotlivých voleb dočtete, kdo z nás je komerční sráč a kdo fajnšmekr (vtip)…
H.:
Známe to, léto se nenazývá festivalovou sezónou pro nic za nic. Naopak klubová sezóna prožívá každoroční kóma, v němž se jen výjimečně objeví náznak života. Kdo by to byl řekl, že právě v téhle době vykoukne jedna z nejočekávanějších akcí nikoliv jen léta, ale rovnou celého roku. S kanadským kultem Sortilegia jsem se prvně setkal na druhém ročníku Prague Death Mass a od tohoto koncertu jsem i já musel začít uctívat. Kanadské duo mě tehdy suverénně odpálilo a i v extrémně silné konkurenci se stalo jedním z vrcholů festivalu (a z těch formací, jaké se tehdy dostaly do pozice mých osobních vrcholů, byli jediní, koho jsem předtím neznal). Touha vidět tohle ultimání syrové zlo znovu a v klubu na samostatném koncertě je veliká, tudíž jsem rád, že 21. srpna bude ukojena. Nic menšího než uhrančivé arcipeklo neberu!
Skvrn:
Během srpna nechávám underground opět brečet kdesi v koutě a již potřetí valím na josefovský Brutal Assault. Což znamená spoustu stanů, spoustu za kapelami spěchajících lidí, patrně i stupňů Celsia. Jenže hudební lákadla všechny neduhy v mých očích (stále) převažují. Před očima sice vidím, jak bídně dopadne pokračování tak zvané Oriental stage a vystoupení King Dude či Sigh si budu muset odříct, nicméně oblíbenci na tradičních pódiích doufám nezklamou. Středa a pátek jsou asi nejvíc. První den přijedou Neurosis, Chelsea Wolfe nebo Thaw, v pátek se zastaví pro změnu In the Woods… či Monarch. A ten den i Coroner s Year of No Light, jen zde si budu muset vybrat – kolize zatraceně bolí. Ale je jediná vážnější, v ostatní dny hrající lákadla mají své současně vystupující rivaly převážně nezajímavé, případně mě netankující. Tak desátého až třináctého, na Ihsahnovi, Moonsorrow, Mgła, výše zmíněných i jiných na viděnou.
Onotius:
O tom, co bude dominovat mému srpnovému koncertnímu eintopfu, jsem měl jasno už dlouho dopředu. Vzhledem k tomu, že se opět na josefovském Brutal Assaultu objeví nejedna má srdeční záležitost, dřepět doma by byla skutečně chyba. Ať už se jedná o post-metalové Neurosis (které jsem sice jednou v roce 2013 viděl, ale už teď se třesu nedočkavostí, až si dám repete), technicky deathovou Obscuru, norského mága Ihsahna, francouzskou Gojiru, polské Behemoth (které jsem trestuhodně ještě neviděl)… a takhle bych mohl ještě nějakou dobu pokračovat. Podobně jako vloni bohužel nastává v programu nejedna kolize, tudíž budu muset volit například mezi švédskými Shining a Mastodon, Dying Fetus a Mortal Cabinet (kdy ještě na třetí scéně bude hrát King Dude), ba dokonce mezi Satyricon (kteří mají zahrát celou kultovní „Nemesis Divina“) a skvělými Cattle Decapitation. Nu, co se dá dělat – chápu, že nejde zavděčit se každému. I tak se těším jak malej harant!
Metacyclosynchrotron:
S letními festivaly jsem si již užil své a o opáčko nestojím. Přesto mi organizátoři Brutal Assaultu udělali radost s festivalovou afterparty, kde vystoupí kultovní Angelcorpse. Svou účast stále spíše zvažuji, ale rozhodně by nebylo marné vidět Helmkampa a Palubického znova, když naposledy tomu bylo za zvlášť debilního zvuku a sotva dvacetihlavé účasti. Rozhodne momentální nálada a stav účtu. Avšak prvořadou, nesvatou povinností bude komorní vystoupení kanadských Sortilegia o týden později. Ptáte se, proč se jebat za jednou kapelou do Modré Vopice a ještě ji upřednostnit před Angelcorpse? Protože set Sortilegia na Prague Death Mass II by se dal výstižně popsat jako totální temnota a tím nenarážím jen na pouhou absenci osvětlení (Koldovstvo „zpívala“ za jedním svícnem, což byl prakticky jediný zdroj světla v sále). Jednalo se tehdy o tak mocný zážitek, který vybízel k srovnání s vystoupením Mare na PDM I. A koncert Mare je těžko popsatelný, zdrcující černý trans. Takže tak.