 |
| Země: Norsko Žánr: black metal Datum vydání: 3.6.2013 Label: My Kingdom Music Tracklist: Hodnocení: 7/10 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Hned na začátek si dejme menší opáčko ze zeměpisu – jaké suroviny se v Norsku těží nejvíce? Že si to ze školních lavic nepamatujete? Inu, tak já vám to tedy povím – kromě rybolovu se Norské království orientuje převážně na těžbu dřeva, ropy, zemního plynu… a samozřejmě black metalu, jehož příval z norských hor a hvozdů asi hned tak neustane. Jestli se dá o nějaké zemi tvrdit, že její zásoba black metalových kapel je takřka nevyčerpatelná, bylo by to právě zde. Člověk si myslí, že už musel slyšet snad o všech, když vtom se objeví další nová smečka a pak další a ještě jedna a tak dále…
Jak se bystrý čtenář jistě ihned dovtípil, v případě Revelation’s Hammer máme co dočinění s dalším z onoho nekonečného zástupu norských black metalových projektů. Nezřídka se stává, že podobné projekty mají na svědomí protřelí mazáci, jimž přestalo stačit jejich domovské působiště, pročež se pustili do dalšího vedlejšáku. To ovšem není tak úplně případ Revelation’s Hammer, neboť zde je hlavním tahounem kapely jistý Accuser, který – pokud se mi vše podařilo správně pochopit – předtím nikde nepůsobil. Aby však ona formulka o protřelých mazácích byla naplněna alespoň částečně, s nahráváním bezejmenného debutu Accuserovi píchnul bubeník Myrvoll z Nidingr a o mix a mastering se rovněž postarali pěkní veteráni, jejichž portfolia ukrývají dosti solidní výčet kultovních až legendárních jmen. Jak ovšem dopadla samotná muzika? Pojďme se na to podívat…
Jak již bylo řečeno, Revelation’s Hammer jsou samozřejmě black metal jak řemen, což je asi ta nejdůležitější informace, kterou ohledně “Revelation’s Hammer” potřebujete znát, nicméně pojďme to zkusit trochu podrobněji. Promo materiály album hrdě přirovnávají ke kapelám jako Emperor, Dark Funeral nebo Watain, ale upřímně, ve všech třech případech se jedná o pěknou blbost. Pokud pomineme základní žánrové zařazení, s Dark Funeral toho mají Revelation’s Hammer společného hodně málo a s Emperor úplné nic. Ze zmiňované trojice má muzika asi nejblíže k Watain, ale i ti jsou podle mě dost daleko od samotné náplně “Revelation’s Hammer”. Podobnost najdeme maximálně tak po zvukové stránce v tom smyslu, že se jedná o “poslouchatelnou” záležitost s poměrně kvalitním soundem, žádný garážový bordel, po hudební stránce už méně.
Ke komu bych tedy Revelation’s Hammer přirovnal? No, to je panečku trochu těžší dotaz. Ne, že by byla kapela natolik originální, ale spíš z té muziky slyšíte jednou tohle, podruhé tamten vliv, po celou dobu se jede v zaběhnutých šlépějích, které již byly dávno vyšlapány. Podobně se to má i s tím zmiňovaným soundem – po technické stránce je to hodně dobré, hezky to drtí, nástroje jsou vyvážené, vše je pěkně slyšet, a to i včetně příjemně vytáhnuté baskytary, která si čas od času střihne pěknou parádičku, nicméně je to takové to “to už jsem slyšel”, ten zvuk nemá vlastní charisma. Co tím mám na mysli? Pokud bych měl dát hodně křiklavý případ a zůstat v žánru i zeměpisných šířkách, vzpomeňte si třeba na mocné “Ordo ad chao” od Mayhem – když pomineme hudební stránku, tak už jen z toho samotného zvuku naskakuje husí kůže. U Revelation’s Hammer si řeknete “dobrý” a konec.
Nyní ovšem k těm příjemnějším vlastnostem “Revelation’s Hammer”, kterých je – i když by se to na základě výše řečeného nemuselo tak úplně zdát – vlastně docela dost. A ta největší se přímo nabízí – nic z toho, co bylo až doposud řečeno, totiž nijak nebrání tomu, aby si člověk desku parádně užil. Nějakým způsobem zde totiž zmiňované nedostatky vlastně vůbec nevadí a upřímně se sám dost divím, jak mě album baví. Není v tom nic konkrétního, jednoduše je “Revelation’s Hammer” zábavná nahrávka, jež člověku dost překvapivě v pohodě vydrží i na dvojciferný počet poslechů, což není tak úplně k zahození.
Další zajímavou věcí, která se vlastně do jisté míry pojí se zmiňovaným “jednou slyšíte tohle, podruhé tamto”, je to, že jde o desku dost pestrou. Pestrou, aniž by Revelation’s Hammer byť i jen na vteřinku opustili black metalový žánr. Sem tam nějaká sypačka, sem tam středně rychlá pasáž, občas nějaký chytlavější moment, díky němuž by šlo teoreticky vzít na milost ono přirovnání k Watain, výjimečně se ozve i nějaký ten záhrobní riff, občas i nějaká ta typická severská vyhrávka, byť ty jsou staženy trochu do pozadí a prim hrají riffy, našlapaná rytmika a parádní krákoravý vokál. Třeba v “Avgudsdyrkelse” se zase Revelation’s Hammer vytáhnou s prdel-nakopávajícím black’n’rollem, který je pro tu správnou atmosférou doplněn o pořádně odplivnutí nebo ženské hekání. Jak vidno, o množství motivů rozhodně není nouze. A opakuji, že to vše stále v rámci čistokrevného black metalu. Zcela jistě je i tohle jedním z důvodů, proč “Revelation’s Hammer” dokáže vydržet takovou dobu a proč albu nijak neškodí ani delší hrací doba jednotlivých songů.
I když jsem to moc nečekal, ve výsledku je “Revelation’s Hammer” dost slušná nahrávka, která sice spíš než na nějaké inovace nebo originalitu sází na tah na bránu – ale jak vidno, i takhle to může fungovat. Kromě toho hraje Revelation’s Hammer do karet fakt, že se jim podařilo svou muziku přesně vybalancovat na tu hranu, kdy je to ještě natolik “pravý” black metal, aby zlé fotky nevyznívaly spíš jako nechtěný vtip, ale pořád dost přístupný na to, aby jej bez sebemenších problémů schroupali i lidé, kteří si na nějaké garážovky nepotrpí. Hodně silná 7.