Archiv štítku: ritual ambient

Lamia Vox – Alles ist Ufer. Ewig ruft das Meer

Lamia Vox - Alles ist Ufer. Ewig ruft das Meer

Země: Rusko / Česká republika
Žánr: ritual ambient
Datum vydání: 30.4.2020 (digital) / 1.8.2020 (physical)
Label: Cyclic Law

Tracklist:
01. Three Dreams
02. Eternity
03. Dionysus
04. Song of Destiny
05. Animus
06. I Call the Stars on High
07. The Return

Hrací doba: 35:05

Odkazy:
facebook / bandcamp

Původem ruská hudebnice Alina Antonova, která aktuálně přebývá v Praze a která je v hudebním světě známá spíše jako Lamia Vox, vydala své předešlé album „Sigillum Diaboli“ už před sedmi lety. To je poměrně dlouhá doba, takže se snad dá říct, že si holka dala se svou novou deskou dost záležet.

Nedá se úplně tvrdit, že v mezičase jako by Lamia Vox neexistovala, místy o ní slyšet bylo. Ať už třeba z hlediska live vystoupení, tak i z hlediska dalších kolaborací. V roce 2014 přispěla audio doprovodem ke knize „Inlumaeh“ od Krista Morta. Na metalovém poli nešlo moc přehlédnout její kolaboraci s norskými Mare na jejich debutové dlouhohrající desce „Ebony Tower“. Jedna její skladba posloužila jako outro závěrečné písně „Labyrinth of Dying Stars“ a další dvě vyšly samostatně jako sedmipalcové EP „All Hope Abandon“.

Na nový řadový počin jsme nicméně museli čekat až do letošního roku. „Alles ist Ufer. Ewig ruft das Meer“ (v anglickém překladu „Everything is shore. The sea calls forever“) nese název po posledním verši básně „Gesänge“ německého básníka a lékaře Gottfrieda Benna (1886 – 1956). V rámci zajímavostí načtených z Wikipedie (aspoň to přiznám, haha!) můžeme zmínit, že Benn byl celkem pětkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu anebo že zpočátku sympatizoval s nacisty (dokonce byl jedním ze signatářů deklarace, jejímž prostřednictvím 88 německých spisovatelů a básníků vyjádřilo podporu Adolfu Hitlerovi), aby se od nich posléze odvrátil.

Pojďme nicméně na samotné „Alles ist Ufer. Ewig ruft das Meer“, protože tady se rozhodně máme o čem bavit a najde se tu hodně k poslechu. „Alles ist Ufer. Ewig ruft das Meer“ je totiž, jednoduše řečeno, bravurní album a po mém skromném soudu patří společně s „Through Doors of Moonlight“ od At the Altar of the Horned God k tomu úplně nejlepšímu, co jsem prozatím letos v ranku ambient / ritual / experimental hudby slyšel.

Bude to znít jako klišé, ale „Alles ist Ufer. Ewig ruft das Meer“ vládne skvostnou atmosférou. Z hlediska nálad a schopnosti zprostředkovat silné zážitky novinka Lamia Vox nijak nestrádá a dokáže zapůsobit. Mohl bych zde začít hlásat jakési blitky o spirituální zkušenosti, ale na podobné emoční výlevy mě nikdy neužilo a přijde mi skoro až nepatřičné něco takového v recenzích ledabyle plivat na všechny strany.

Lamia Vox

Faktem nicméně zůstává, že v tom naprosto ideálním případě by měla hudba být něčím víc než pouhou zábavou nebo kulisou; měla by svého posluchače zasáhnout a nějakým způsobem, vzletně řečeno, alespoň na chvíli povznést. Tohle album se podobnému stavu blíží. Ačkoliv většinu času poslouchám metal, žánry, kam spadá i Lamia Vox, jsou podle mě k poskytnutí podobně strhujícího poslechu mnohem vhodnější, a proto je také obecně vzato považuji za umělecky kvalitnější. S deskami jako „Alles ist Ufer. Ewig ruft das Meer“ se v tom utvrzuji.

Nutno ale zmínit, že „Alles ist Ufer. Ewig ruft das Meer“ není žádná neprostupná monotónní zeď zvuku. V jádru se vlastně jedná o písničkovou nahrávku a jednotlivé stopy také provázejí silné a zapamatovatelné motivy. Ať už jde třeba o jednoduché, leč vysoce účinné melodie v „Eternity“ a „Dionysus“ anebo skoro až výpravný nádech jako třeba v „Song of Destiny“, Lamia Vox dokáže pro každý song přijít s něčím, co jej v rámci celku jednoznačně definuje, a přitom tento celek stále dává smysl jakožto ucelená deska.

Nějaké prudce chytré shrnutí snad není nutné, protože jestli jste předešlý text četli a nepřeskočili jste rovnou na poslední odstavec, pak byste měli vědět, zdali se mi „Alles ist Ufer. Ewig ruft das Meer“ líbí. A o ničem jiném než prezentaci názoru pisatele recenze není. Abychom to ale zakončili na veselou notu, povím vám ještě vtip:

Jak se říká té hnusné věci, co zbude po obřízce? Žid.


At the Altar of the Horned God – Through Doors of Moonlight

At the Altar of the Horned God - Through Doors of Moonlight

Země: Španělsko
Žánr: ritual ambient / black metal
Datum vydání: 17.4.2020
Label: I, Voidhanger Records

Tracklist:
01. A Ka Dua
02. Before the Flames of Undefiled Knowledge
03. Prayer I
04. Prayer II (Oh Glorious Pan)
05. Perdition in the Oneness
06. Malediction
07. A Circle of Swaying Leaves

Hrací doba: 36:04

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
I, Voidhanger Records

Občas se stane, že člověku stačí poslechnout jeden song nebo dokonce jen jeho část, aby věděl, že tohle je muzika přesně pro něj a že se mu to bude líbit. Mně se tohle stalo u debutového alba španělského projektu At the Altar of the Horned God s názvem „Through Doors of Moonlight“. Před vydáním byla do éteru vypuštěna skladba „Before the Flames of Undefiled Knowledge“ a hned po jejím prvním poslechu jsem se začal na desku dost těšit, protože jsem měl tušáka, že tohle mi bude fest chutnat. Jsem rád, že jsem se nespletl a že se tento odhad nakonec do puntíku potvrdil i po poslechu celého „Through Doors of Moonlight“, přestože nahrávka nakonec zní malinko jinak, než jsem si představoval. Vůbec mi to ale nevadí, protože kvalita je dost vysoká na to, aby mě At the Altar of the Horned God přesvědčil.

Nejprve však několik slov k samotnému interpretovi. Jak padlo, At the Altar of the Horned God pochází ze Španělska. Jedná se o nový projekt HeolstoraMystagos. Zatímco v Mystagos jede na blackmetalové vlně, v rámci At the Altar of the Horned God se vydává trochu jiným a žánrově širším směrem. I přesto se mezi muzikou obou formací dají nalézt společné jmenovatele. Když vynechám evidentní skutečnost, že i na „Through Doors of Moonlight“ se nakonec objevují blackmetalové skladby (což je jen tak mimochodem přesně ten rozdíl mezi mojí předběžnou představou a reálnou podobnou alba, jak jsem zmiňoval výše – nečekal jsem, že dojde na metal), tak můžu poukázat třeba na vokály. Na nich lze tu podobnost slyšet dost jasně.

Jak už jsem ale naznačoval, black metal tvoří pouze jednu složku produkce At the Altar of the Horned God. Řekl bych, že přinejmenším stejně velkou část hrací doby si pro sebe zabírá ritual ambient. To vás samo o sobě na prdel asi neposadilo, ale věřte tomu, že jeho úroveň je vysoká a atmosféra magická. Písně „A Ka Dua“, už jmenovaná „Before the Flames of Undefiled Knowledge“, „Malediction“ a zaříkávací „Prayer II (Oh Glorious Pan)“ jsou jednoduše bravurní.

Atmo elementy se nicméně v menší míře objevují i v primárně blackmetalových stopách jako „Perdition in the Oneness“ a „A Circle of Swaying Leaves“. Největší černotou desky a zároveň jedinou striktně blackmetalovou skladbou je tak „Prayer I“, která ze svého žánru vystupuje snad jedině vokálem. Každopádně ani ona neuhýbá z nastavené nálady a svou meditativností do kontextu celého „Through Doors of Moonlight“ pasuje prakticky bezchybně. Což se dá ostatně bez obav tvrdit i o mírně pestřejších „Perdition in the Oneness“ a „A Circle of Swaying Leaves“.

Celkově vzato tedy na „Through Doors of Moonlight“ nevidím jedinou slabou písničku a vlastně si nevybavuji ani nějakou slabší pasáž, která by mi vadila. A to v tom chválení můžu jít ještě dál – nejenže tu není žádná vata, ale drtivá většina hrací doby mi dokonce přijde skvělá.

At the Altar of the Horned God

Zároveň mohu vyzdvihnout také trvanlivost materiálu. „Through Doors of Moonlight“ je deska, která mě zaujala okamžitě; hned na první poslech jsem věděl, že tohle je prostě ono a líbí se mi to. Debut At the Altar of the Horned God ovšem nabízí tak dobrou náplň, že bez problémů porušuje i nepsané pravidlo, které praví, že co rychle zaujme, také rychle omrzí. „Through Doors of Moonlight“ točím už fest dlouho a pořád si poslech užívám na maximum bez známky opotřebení. A to se nestává často.

Nebudu vám nic zapírat. „Through Doors of Moonlight“ se mi strefilo do vkusu, a to po všech stránkách. Baví mě obal, se zaujetím jsem si přečetl i texty, což se mi nestává tak často, a samotný hudební obsah je skvost. Všehovšudy se nebojím říct, že první počin At the Altar of the Horned God patří k deskám, jež mě doposud v letošním roce zaujaly ze všech nejvíce, a dokonce si myslím, že tohle bude mít šanci promluvit i do pořadí v celoročním zúčtování. Tohle na mě prostě mohutně zafungovalo, takže nemůžu udělat nic jiného než poslat jednoznačný palec nahoru.


Pact Infernal – The Gehenna Odyssey

Pact Infernal - The Gehenna Odyssey

Země: Německo
Žánr: ritual ambient / industrial techno
Datum vydání:  28.6.2019
Label: Altar

Hrací doba: 24:14

Odkazy:
web / facebookbandcamp

Pokud si někdy rádi odfrknete u temnějšího ambientu, jako je Arktau Eos, Zoät-Aon nebo Sephiroth, zbystřete. Pact Infernal jsou na tom totiž kvalitativně stejně a přidávají k tomu něco navíc. Většina materiálu projektu vyšlo pod labelem Horo Samurai, který se specializuje zejména na vydávání techna. A právě z techna si uskupení půjčuje hlubokou basu a úderné kopáky, na které vrství temné zvukové plochy, industriální hluky a rituální vybubnovávání. Ve výsledku tak dostáváme ambient, který pohlcuje atmosférou a zároveň má dostatek spádu na to, aby po chvíli nenudil.

Poslední EP „The Gehenna Odyssey“ je toho výborným důkazem. Pact Infernal se na něm drží zajetého, pečlivě budovaného zvuku, který představují na čtyřech hutných skladbách. EP proto může posloužit jako iniciační nahrávka, přes niž si noví posluchači najdou cestu k dalšímu materiálu, zejména pak ke dvojici EP „The Descent“ mapující cestu skrze kruhy Dantova pekla a dlouhohrající „Infernality“, na němž tohle tajemné duo okusíte v dynamičtějších polohách.

Zpět ale k novince. „The Gehenna Odyssey“ se od začátku s ničím nesere. Úvodní „Itzrel Itrzrel Azazel“ otevírá EP apokalyptickou bicí smyčkou, kterou posléze doplňuje střídmá, ale opojná kovová melodie. „Path to Topeth“ pokračuje v podobném duchu, avšak masivní zvuk mění za exotičtější, ale stejně funkční aranže. „Kothar-Wa-Khasis“ nabízí střídmější rytmiku a spojuje ji s ambientními šumy a industriálními hluky. Všechny aspekty se ve finále spojují na nejdelší „Render unto Moloch“. Slyšíme abrazivní lomoz, basy i zkreslené nápěvy. Díky tomuto různorodému mixu zvukových atributů track skvěle graduje až do úplného finále.

EP „The Gehenna Odyssey“ představuje Pact Infernal spíše na ambientnější straně hudebního spektra. I tak mu však nechybí momentum a variabilita. Jestli si vás ritual ambient říznutý elementy techna získal, dejte šanci i podobně laděným projektům, jako jsou Nastika, Sam KDC nebo Ancestral Voices.