 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 53:00 Odkazy:
|
Nevím, zda jsem byl jediným, kdo nepostřehl žádné zvěsti o nadcházejícím albu Sleep, ale jeho vydání mě příjemně překvapilo. Samozřejmě jsem věděl, že se Sleep vrátili zpátky, tomu už je ale bezmála deset let. Původního bubeníka Chrise Hakiuse chvíli po návratu nahradil Jason Roeder z Neurosis, který tak doplnil starou známou dvojici Matt Pike a Al Cisneros. Členové Sleep v období svého spánku nezaháleli, spolky jako Om a High on Fire jsou asi všem dobře známé, ale jejich domovskou základnu probudili opět k plnohodnotnému studiovému životu až po dlouhých dvaceti letech.
Z tvorby Sleep jsem měl vždy nejraději jejich druhou nahrávku „Sleep’s Holy Mountain“. „Jerusalem“ mě nikdy příliš nenadchl, zato poupravený „Dopesmoker“ mám už raději. Přesto mi tam stále něco k absolutnímu blahu chybí. Přisuzuji to ne zrovna dobré situaci v kapele, která se snažila vytvořit jednopísňovou nahrávku, ale nesetkala se s pochopením u vydavatelů. Ostatně to také zapříčinilo jejich rozpad.
O to nadšenější jsem z vydání „The Sciences“ byl, jelikož se v podstatě jedná teprve o třetí album, které kapela nahrála v plně funkčním stavu. A materiál je to vskutku na výsost povedený. Daleko předčil má očekávání. Ono něco jiného je být rád, že nějaká nová deska vůbec vyšla, a něco jiného je být rád, když ta deska ještě k tomu stojí za to. S „The Sciences“ máme co do činění s jedním z nejlepších počinů dosavadního roku 2018.
„The Sciences“ je klasicky tvrdým a pomalým stonerem s monotónností sobě vlastní. Nedochází tu k žádným nečekaným výpadům, Pike se nebojí zasólovat, ale jeho hlavní doménou jsou především riffy, jichž opět vysolil hned několik výborných. Všechno má ten správně podladěný mohutný, ale přitom stále přístupný zvuk, takže navodit atmosféru dalekého vesmíru, kde mají astronauti ve skafandru místo dýchacích přístrojů bonga, se daří dokonale. Navíc poslech v právě probíhajících tropických vedrech dokonale umocňuje všudypřítomný potem zatuchlý odér, jak se na vás umaštěné riffy lepí a zaříkávání Ala Cisnerose způsobuje mrákoty. Zkrátka ideální čas na to užít si právě třeba „The Sciences“, ono se toho stejně moc jiného v tomhle počasí dělat nedá.
Novinka „The Sciences“ obsahuje šest skladeb, přičemž jednu z nich, „Sonic Titan“, známe už z vydání „Dopesmoker“, na kterém se objevila její živá verze ze studia. Té jsem nikdy dříve nevěnoval moc pozornosti, ale v novém hávu se rázem stala mým nejoblíbenějším kusem celého alba. Dvanáct a půl minuty úplného stonerového vesmíru řeže fakt výborně. Z dob tvorby „Dopesmoker“, tedy roku 1996, pochází rovněž následující těžká váha „Antarcticans Thawed“ a opět se trefuje do černého.
Stejně tak jsem si oblíbil „Marijuanaut’s Theme“, která je vtipná nejen svým názvem, ale také textem. Ostatně kolem trávy se tu točí úplně všechno, což v případě Sleep není nic nového. Co už je trochu méně obvyklé, jsou odkazy k praotcům žánru – Black Sabbath. Nejenomže se v textu výše zmíněné písně objevuje jakási planeta Iommia a prolétává se Iommosférou, v „Giza Butler“ se v tomto názvosloví pokračuje, no a její jméno asi netřeba dále dovysvětlovat. Instrumentálky „The Sciences“ a „The Botanist“ slouží jako intro respektive outro a vhodně ohraničují hlavní čtyři díla.
Sleep jsou nejenom zakladateli stoner/doomového žánru, ale doposavad platí za jednoho z hlavních představitelů, jenž má i v roce 2018 co říci. Při poslechu si kolikrát říkám, jestli to vlastně není jejich úplně nejlepší deska. Každopádně se toho v daném žánru v posledních letech moc lepšího neudálo, zdali vůbec něco. Kdo by náhodou neměl dost, tak v květnu vyšel také singl „Leagues Beneath“, rovněž solidní záležitost. Zkrátka Sleep do toho letos hrábli pořádně a „The Sciences“ by nemělo rozhodně nikomu utéci.