Progresivní thrash-death metalová kapela Spreading Dread přichází s novinkou Nikotin, ve které nekompromisně vyjadřuje svůj postoj k nově zavedenému protikuřáckému zákonu. Klip zobrazuje prostředí politiky, kde si každý prosazuje své zájmy namísto toho, aby se řešily podstatné věci. Když už to ale zajde tak daleko, že se pod rouškou “staráme se o vás” objeví protikuřácký zákon, který omezuje provozovatele hospod ve svobodné volbě, zda budou své podniky provozovat jako kuřácké nebo nekuřácké, začnou normálním lidem pracovat nervy a je nasnadě vzpoura. „Tak co, necháme si srát na hlavu?“
Jedenáctý ročník zajetého in door festivalu je tu !!! Tento rok doufáme, že se Vás sejde co nejvíce, jelikož jsme se rozhodli věnovat výtěžek z akce na Hnutí Mácou, které se snaží pomáhat jednomu z nás a to Marcelu Dufkovi. Více informací zde http://www.hnutimacou.cz/
Země: Česká republika Žánr: progressive thrash / death metal Datum vydání: 8.1.2016 Label: Bret Hard Records
Tracklist:
01. Birth of Consciousness
02. Devolution
03. Oil Stained
04. Conpiracy
05. Karmic Wheels
06. Prayer for the Living
07. State of the Art
08. Salvia divinorum
Jak už to tak obvykle bývá, k druhému počinu pražských Spreading Dread jsem přistupoval zcela odlišně, než jak tomu bylo v případě debutu „…Sanatorium…“. Když jsem totiž před čtyřmi lety nadšeně sepisoval recenzi první placky, chválou jsem nešetřil. Naopak. Debutové album této pětice mi ve své době přišlo vážně super, a přestože po nějaké době počáteční nadšení logicky opadlo, tak se jedná o počin, k němuž se na poměry českých nahrávek vracím pravidelně, a dalo by se říct, že i často. Progresivně laděná kombinace death metalu s thrash metalem v podání Spreading Dread měla na debutu vážně něco do sebe, a proto jsem v souvislostí s druhým albem „Age of Aquarius“ neváhal ani vteřinu a recenzi si uzmul pro sebe.
Samozřejmě se hned nabízí otázka, jestli je „Age of Aquarius“ tak dobré, aby dokázalo srovnat vysokou laťku svého předchůdce a splnit tak očekávání, která v mém případě nebyla zrovna nejnižší. Doufal jsem, že Spreading Dread získali sebejistotu a tam, kde na „…Sanatorium…“ scházelo trochu odvahy vydat se mimo pevně stanovené hranice, tak „Age of Aquarius“ toto napraví. Přestože totiž bylo „…Sanatorium…“ ucelené a vyrovnané hudební dílo, kde se to skvělými momenty jen hemžilo, po nějaké době ztratilo něco málo ze svého lesku a připisuji to právě jisté formě jednotvárnosti, díky níž vybledlo. Ale účelem článku není revidovat vlastní hodnocení čtyři roky starého alba, takže konečně přistupme k aktuální hudební podobě Spreading Dread.
Hned na první poslech je evidentní, že kapela se během oněch čtyřech let vyvíjela, a pokud pominu skvělé technické zpracování, kdy zvuk je čistší, aniž by ztrácel důraz v momentech, kde je to zapotřebí, tak hlavní změnou od minula je, že Spreading Dread své kompozice zjednodušili a zpřístupnili. Základní prvky jsou sice velmi podobné, takže se ke slovu dostanou technicky pojaté kytarové motivy a promyšlené rytmické změny, ovšem celkově vzato jsou písně vzdušnější a množství rockově jednoduchých momentů, jimiž je ta hrubozrnná thrash/deathmetalová bouře prokládána, táhne „Age of Aquarius“ do trochu jiných vod, než ve kterých se koupalo „…Sanatorium…“. Spreading Dread před sebou mají najednou daleko větší prostor k manévrování a nutno říct, že i tentokrát se jim podařilo přijít s dost povedenou deskou.
Asi největší změny ve výkonech jednotlivců jsem zaznamenal v přednesu zpěváka Miroslava Korbela, jenž daleko častěji sahá k melodickému vokálu, který je díky použití robotického efektu místy až moc umělý, což mi není příliš po chuti. Ale to je čistě osobní výtka. Abych nekecal, tak se na „Age of Aquarius“ nacházejí i songy, kde to není nijak na škodu. Skvělá „Conspiracy“ budiž jednou z nich. Další je pak „Devolution“, jež zní místy díky matematicky přesné rytmice skoro jako progresivnější Fear Factory, a právě v této skladbě je onen melodický vokál v pořádku. Zasekávané kytary, přesné bicí a do toho hrubý řev Mirka výrazně hutní hlasitější momenty této písně a dohromady zní tato kompozice z pera Spreading Dread stále jako jeden funkční celek.
Dost mě zaujala rovněž barvitější souhra kytarové dvojice, která je oproti předchozí placce zajímavější. Jistě je to podpořeno otevřenější kompoziční stránkou, jež dává kytarám víc prostoru pro experimenty, a ty tak celkově znějí vytříbeněji. Za všechny skladby bych v tomto ohledu vypíchl dlouhou „State of the Art“ s výraznými melodickými sólovými výstupy, které proplétají takřka celou písničku, v níž se dostane i na bubínky, což je motiv, jaký bych si minulém albu nedokázal představit, kdežto tady zapadl naprosto bez problému. Co se oněch melodických kytar týče, tak za vypíchnutí stojí rozhodně druhý track jménem „Oil Stained“. Nemůžu si pomoct, ale úvod mým uším zní jako variace na neoklasický metal mistra Malmsteena. Ona celkově je „Oil Stained“ melodičtější a právě zmíněný robotický vokál mi zde přijde tak nějak nepatřičně. Možná by si tato píseň zasloužila i povedenější melodii, ale pasáž ve středu hrací doby, kdy se Spreading Dread stanou opět nekompromisním a technicky smýšlejícím tělesem, nemá chybu.
Snad jediný problém, díky němuž se „Age of Aquarius“ na svého předchůdce nemůže dotáhnout, je absence kompozice, která by mi utkvěla v hlavě na první poslech. Ona je novinka zcela určitě albem jednodušším, než byl její předchůdce, protože už jenom to množství melodií posluchače protáhne těmi osmi skladbami lépe než kopa technických riffů a oddaná kombinace thrash metalu s deathmetalovou hutností, ale přesto mi při poslechu schází song ve stylu „Bastard Brain“ se vší svou živelností a hrubostí. Toto alespoň částečně splňuje snad jen „Karmic Wheels“ a o něco podobného se snaží ještě „Prayer for the Living“, jež ostrými kytarovými riffy slibuje řádnou řežbu, ovšem je vzápětí negována skvělou melodickou vokální linkou.
Je zřejmé, že Spreading Dread ušli od svého debutu dlouhou cestu a vydali se směrem, který je posluchačsky přívětivější. Ta změna je dost výrazná, takže si občas v koutku duše postesknu po větším nářezu ve stylu rychlejších věcí z období před čtyřmi roky, jichž se na „Age of Aquarius“ neschovává tolik, kolik bych si představoval. Ovšem jestli si myslíte, že nemá smysl si letošní placku Spreading Dread pouštět, protože nemá čím překvapit a úbytek riffů ji pohřbívá, tak ručím, že i přes jisté dílčí výtky se jedná o album vyspělé, chytré, a přestože obsahuje množství melodických vsuvek, tak nepůsobí v žádném případě lacině. A za to si pánové zaslouží pochvalu. Dobrá práce.
10. ročník pražského zimního festivalu Winter Metal Attack, který se bude konat tradičně v klubu Nová Chmelnice. Tentokrát s hvězdným undergroundovým obsazením:
STEORRAH
Ostřílená kapela z německého Bonnu svým ponurým jazzovým pojetím death metalu a akustickými pasážemi připomíná asi nejvíc švédské Opeth.
Letos vydali desku Thin White Paint a WMA 2016 skýtá ojedinělou možnost vyslechnout je naživo v Česku.
web – https://www.facebook.com/STEORRAH/
SPREADING DREAD
Svérázná progresivní thrash metalová banda šílenců z Prahy, která udělala zářez na scéně svojí prvotinou Sanatorium a klipem Bastard Brain.
Aktuálně připravují vydání desky Age of Aquarius, která vyjde 8. 1. 2016 u německého labelu Bret Hard Records a na našem festivalu jí pokřtí!
web – http://spreadingdread.com/
DEATHSTAR
Rázný death metal z Mostu se vrací po dvou letech na WMA!
Kapela má za sebou plno koncertů u nás i v sousedních zemích a v záloze dvě alba – Goldem Feathers (2010) a Beyond All Fears (2013).
Borci představí také nové fláky z připravované desky.
web – http://bandzone.cz/deathstar
DIPHTERIA
Banda deathmetalových bláznů z Prahy má za sebou přes 10 let působení, které přinesly split, tři alba a množství koncertů.
Hoši si razí svou přímočarou cestu a na paškál si berou prohnilost systému a stupiditu násilí.
web – http://bandzone.cz/diphteria
SOUL DECODER
Takhle mladá sympatická partička z Prahy Vás rozhodně nenechá stát v klidu. Energickou smršť ve stylu melodic – death předvádí na tuzemské scéně už druhým rokem. Nedávno zpečetili svůj první počin EP Turn off the Sun
web – http://bandzone.cz/souldecoder
NOXIST
Progresivní melodický death metal z Prahy a okolí, rekrutovaný z akademických kruhů našich vysokých škol.
Kapela s dívčím prvkem na postu kytara/growl letos nahrála své první EP v pardubickém StreetSoundu.
web – http://bandzone.cz/noxist
Speciální host
Speciálním hostem 10. ročníku WMA bude Marcel Dufek a Hnutí Mácou. Máca je človíček postižený mozkovou obrnou, který neztrácí optimismus a rád se s pomocí svých asistentů pohybuje ve společnosti. Tento projekt můžete podporovat různými způsoby – www.hnutimacou.cz
Soutěž o předkapelu
Soutěž ukončena. Zvítězila skupina Misfolded, která vystoupí na začátku akce od 17:00 – http://bandzone.cz/misfolded
Soutěž o merch kapel
V průběhu večera bude do předních řad u pódia vhazován merch hrajících kapel. Na této akci se opravdu vyplatí být vepředu!
16. ledna 2016
klub Nová Chmelnice
Koněvova 2597/219, Praha 3
start 17:00
vstup 190,- Kč
Pražská metalová kapela SPREADING DREAD zveřejnila klip k úvodní skladbě DEVOLUTION z připravovaného alba AGE OF AQUARIUS. Klip dokumentuje úpadek lidské společnosti formou sci-fi příběhu z daleké (?) budoucnosti.
Nečekaně jsem dostal šanci recenzovat debutové album pražských Spreading Dread, “…Sanatorium…”, takže jsem si tento nosič běžel s napětím na konci června vyzvednout na poštu. Spreading Dread je jméno, se kterým jsem neměl doposud žádné zkušenosti a slyšel jsem jen jednu píseň na Bandzone, která ve mně nezanechala žádné větší očekávání, přestože kapela řeže styl hudby, který mám rád a papírově by se mi měl líbit. Až později jsem zjistil, že to bylo spíše tím, že jsem tomuto zběžnému poslechu nevěnoval dostatek pozornosti, než kvalitou, ale o tom až později. Nevěděl jsem tedy, co mám od “…Sanatorium…” očekávat, navíc českou undergroundovou scénu nějak podrobněji nesleduji, takže v tomhle ohledu to pro mě byla taky premiéra a krok do neznáma.
“…Sanatorium…” bylo nahráno v druhé polovině loňského roku v Pardubicích ve studiu StreetSound, a když si přičteme, že o master se postaral Miloš “Dodo” Doležal, což jsou pojmy na české scéně zaběhlé a kvalitu zaručující, bylo jasné, že “…Sanatorium…” nemůže znít špatně a po technické stránce je opravdu všechno v naprostém pořádku. Booklet je vyveden v černé barvě a je doplněn o zajímavé ilustrace Jana Hory, kdy každá z nich vystihuje text jednotlivé skladby. Je sice fakt, že bych si dokázal představit jiný cover, protože i v bookletu je několik povedenějších motivů, ale tohle je otázka vkusu. Album je koncepční a textově se zabývá drogami, sebezničujícími myšlenkami, zkažeností společnosti a mnoha dalšími tématy; texty jsou na velice dobré úrovni, zanechaly ve mně dobrý dojem a vůbec nepůsobí neprofesionálně, jak je u anglicky zpívajících kapel časté.
Pojďme k tomu nejdůležitějšímu a tím je samotná hudba. Spreading Dread pohybují někde na pomezí thrash metalu a death metalu s progresivními až technickými vlivy. Přestože se členové kapely pohybují věkově někde za hranicí 25 let, tak zní “…Sanatorium…” velice vyzrále a kapela působí velice sehraně, jako by se vůbec nejednalo o první album v jejich diskografii. Jednotlivé songy jsou až neuvěřitelně propracované a přestože se stopáží pohybují za hranicí šesti minut a víc, tak znějí dostatečně chytlavě a úderně bez ztráty toho technického hávu, který celou desku proplétá, což je svým způsobem umění, tohoto výsledku dosáhnout. O úvod desky se stará úderná “World Consuming Itself”. Na nic se nečeká a zpěvák to spolu s celou kapelou odpálí hned ze začátku. Zhruba po minutě a půl přijde na řadu parádní atmosférická střednětempá pasáž, která se postupně dovalí až ke skvělému sólu. To má v závěru skladby svého neméně povedeného bratříčka, a hned na úvod jsem byl omámen vynikající prací kytaristy Šimona Kotrče, který je také výhradním skladatelem. Spousta technických riffů a náročných sól, která ze sebe na “…Sanatorium…” vydal, svědčí o jeho nadprůměrném talentu. Jeho kumpáni pochopitelně nehrají druhé housle a rytmická sekce v obsazení baskytarista Michal Pejznoch, jehož nástroj je po celou pěkně čitelný, a bubeník Karel Šafařík, mi dala několikrát vzpomenout na SchuldinerovyDeath v období “Symbolic”. Zpěvák Miroslav Korbel disponuje agresivním vokálem, někdy až growlem, který do thrash/deathové jízdy, jak ji Spreading Dread předvádí, pasuje naprosto dokonale. Nejedná se sice o bůhvíjak originální projev, ale svůj účel plní skvěle, když je potřeba, tak se přitlačí na pilu, občas se trošku stáhne do pozadí a hlavně nepůsobí stereotypně, takže nemám žádné výtky, sem tam mu dokonce vypomůže kytarista Šimon.
Jako druhý přichází na řadu asi největší hit, i když je nečekané, že takto pasuji zrovna “Losing Time”, která je s osmi minutami druhým nejdelším kouskem na desce. Píseň odstartuje parádní melodický riff a v rychlejším tempu skladba postupně uhání až k mohutnému refrénu. Vrcholem songu je pomalejší part, jenž je ozdoben zvonivou akustickou kytarou, ta se pak pomaličku a nenuceně přerodí v první kytarové sólo, za které by se nemuseli stydět ani mnohem slavnější kolegové mistrného kytaristy. Za přítomnosti dvoukopákové palby Karla Šafaříka uhání “Losing Time” dál k impozantnímu závěru, ve kterém ze sebe kapela vydala skutečně vše.
“Bastard Brain” odpálí krátká bubenická vyhrávka a z ultrarychlého tempa, se kterým se kapela vytasí hned na začátku, se poleví opět až v prostředku písně. Díky tomu, že kapela šikovně střídá různá tempa a nálady, nezačne deska jen tak nudit a sklouzávat k jistému stereotypu. Další hitovkou je titulní skladba “Sanatorium”, ve které mne na první poslech zaujalo nervní vrzání dveří a úvodní kytarová pasáž, která jako by vypadla z rukávu Nergalovi z Behemoth, parádní výkon zpěváka, který tuhle velice agresivní pecku posunul minimálně o třídu výš, a výrazná basová linka ženou skladbu k mocnému finiši. Z dálky se vynoří melodický zpěv, který titulku ozvláštní a vzhledem k tomu, že jde o velmi výrazné koření, tak se s ním zachází opatrně a není tak dopuštěno, aby došlo k narušení celkové atmosféry.
Následující dvojice skladeb “Doubts” a “Revelation of Dreads” si je dost podobná a dalo by se říct, že songy nepřichází v rámci alba s ničím novým a jen opakují postupy z předchozích skladeb, ale není tomu tak doslova. Zatímco “Doubts” je neskutečný, energický nářez s nějakou tou technickou vsuvkou, tak “Revelation of “Dreads” je trošku slabší, ale možná je to jen můj dojem, kdy po skvělém úvodu a před mistrným závěrem jenom trošku zapadne. Ten mistrný závěr si na svá bedra vzala jedenáct minut trvající instrumentálka “Repantance”. O ní se toho nedá moc napsat, to prostě musíte slyšet, takže k ní se vyjadřovat nebudu a nechám to na vás, ale mě osobně už dlouho instrumentální skladba se stopáží nad deset minut takhle nezaujala a představuje důstojnou tečkou za silným albem.
Jak už jsem na začátku říkal, nejsem žádný znalec české tvorby a zvláště pak mladých/neznámých kapel na české tvrdě metalové scéně, ale po “…Sanatorium…” od Spreading Dread tento můj názor budu muset poopravit a možná právě toto je ten impuls, který mi otevřel oči, že i na české scéně se dá přijít s mimořádně kvalitní deskou, která se dokáže vyrovnat minimálně evropskému žánrovému standardu. I po mnoha dalších a dalších posleších “…Sanatorium…” jenom rostlo a tak to má být!
