10. ročník pražského zimního festivalu Winter Metal Attack, který se bude konat tradičně v klubu Nová Chmelnice. Tentokrát s hvězdným undergroundovým obsazením:
STEORRAH
Ostřílená kapela z německého Bonnu svým ponurým jazzovým pojetím death metalu a akustickými pasážemi připomíná asi nejvíc švédské Opeth.
Letos vydali desku Thin White Paint a WMA 2016 skýtá ojedinělou možnost vyslechnout je naživo v Česku.
web – https://www.facebook.com/STEORRAH/
SPREADING DREAD
Svérázná progresivní thrash metalová banda šílenců z Prahy, která udělala zářez na scéně svojí prvotinou Sanatorium a klipem Bastard Brain.
Aktuálně připravují vydání desky Age of Aquarius, která vyjde 8. 1. 2016 u německého labelu Bret Hard Records a na našem festivalu jí pokřtí!
web – http://spreadingdread.com/
DEATHSTAR
Rázný death metal z Mostu se vrací po dvou letech na WMA!
Kapela má za sebou plno koncertů u nás i v sousedních zemích a v záloze dvě alba – Goldem Feathers (2010) a Beyond All Fears (2013).
Borci představí také nové fláky z připravované desky.
web – http://bandzone.cz/deathstar
DIPHTERIA
Banda deathmetalových bláznů z Prahy má za sebou přes 10 let působení, které přinesly split, tři alba a množství koncertů.
Hoši si razí svou přímočarou cestu a na paškál si berou prohnilost systému a stupiditu násilí.
web – http://bandzone.cz/diphteria
SOUL DECODER
Takhle mladá sympatická partička z Prahy Vás rozhodně nenechá stát v klidu. Energickou smršť ve stylu melodic – death předvádí na tuzemské scéně už druhým rokem. Nedávno zpečetili svůj první počin EP Turn off the Sun
web – http://bandzone.cz/souldecoder
NOXIST
Progresivní melodický death metal z Prahy a okolí, rekrutovaný z akademických kruhů našich vysokých škol.
Kapela s dívčím prvkem na postu kytara/growl letos nahrála své první EP v pardubickém StreetSoundu.
web – http://bandzone.cz/noxist
Speciální host
Speciálním hostem 10. ročníku WMA bude Marcel Dufek a Hnutí Mácou. Máca je človíček postižený mozkovou obrnou, který neztrácí optimismus a rád se s pomocí svých asistentů pohybuje ve společnosti. Tento projekt můžete podporovat různými způsoby – www.hnutimacou.cz
Soutěž o předkapelu
Soutěž ukončena. Zvítězila skupina Misfolded, která vystoupí na začátku akce od 17:00 – http://bandzone.cz/misfolded
Soutěž o merch kapel
V průběhu večera bude do předních řad u pódia vhazován merch hrajících kapel. Na této akci se opravdu vyplatí být vepředu!
16. ledna 2016
klub Nová Chmelnice
Koněvova 2597/219, Praha 3
start 17:00
vstup 190,- Kč
Datum: 25.7.2015 Místo: Česká Lípa, vodní hrad Lipý Účinkující: Bonesaw of the Brains, Бут, Crippled Fingers, Deathstar, Horrible Creatures, I Warned You, Incarnate, Jovanera, Never Left Behind
Českolipská festivalová veselice Agressive Fest se letos konala již podeváté. Já osobně jsem ji však poprvé navštívil až v loňském roce, nicméně vzhledem k tomu, že jsem se tehdy docela příjemně bavil – a to navzdory faktu, že sestavu akce tvoří jen menší domácí kapely – vydal jsem se na místo činu i v letošním roce. Oním místem činu je vodní hrad Lipý (resp. tedy jeho nádvoří), který se nachází ve středu města. Kromě místa konání se samozřejmě neměnilo ani stylové zaměření, takže i tentokrát tvořily páteř programu death metal, grindcore a hardcore. Celkové menu pak čítalo devět položek.
V sobotu 25. července sice brzo po ránu na Českou Lípu padaly přívaly deště, ale do odpoledních hodin, kdy program akce začínal, se počasí vyspravilo, takže když nastupovala první Jovanera, dalo se již hovořit o vedru. Možná ne nesnesitelném, ale pořád natolik velkém, aby byla veškerá aktivita přítomných posluchačů omezena jen na popíjení piva. Ale to možná nebylo jen počasím – takový je holt úděl prvních vystupujících. Nicméně, Jovanera produkuje úderný hardcore, který je sice možná prudce neoriginální (vystoupení plné škrkavých riffů, které jsou pro tenhle žánr tak typické – jistě si umíte představit), ale živě funguje dobře – má-li podporu v publiku. Ačkoliv tedy kapela své vystoupení vyloženě neflákala, žádná velká šleha to nebyla, protože se prostě všichni přítomní krčili ve stínu a s pivem ruce maximálně pokyvovali hlavou.
Žezlo přebírají I Warned You, jejichž zpěvák Máza se na festivalu objevil již v loňském roce jako host u pořádajících Crippled Fingers. Tentokrát tedy přijel se svou vlastní kapelou, nicméně i tu trápil stejný problém jako předešlé kolegy, tedy že hrála pro spíše statické posluchače, ačkoliv se k podobné hudbě hodí spíše pařící (ne však pářící se) zvěř. Karlovarské pětici to sice docela šlapalo (doma si možná tyhle moderní sekačky nepustím, jak je rok dlouhý, ale na koncertech mě to docela baví), jinak však nešlo o nijak zvlášť zázračné vystoupení.
O trochu zábavnější byli Deathstar, kteří – když nic jiného – jsou alespoň technicky namakaní, umí hmatníky svých kytar pořádně prohnat a se svými nástroji si rozumí. A vlastně i na samotném vystoupení bylo znát, že tenhle kvartet už toho má odehraného dost, protože šlo o profesionální set… možná trochu profesorský, ale ne v tom negativním slova smyslu. Určitě mě to bavilo o něco víc než obě předcházející kapely a šlo o sympatický výkon, nicméně obecně vzato to pořád nebylo nic, co by člověku vyrazilo dech.
Sérii koncertů, které sice nejsou špatné, ale do nějakého kulervoucího zážitku mají také hodně daleko, prodloužili rovněž Bonesaw of the Brains. Tohle (aktuálně) trio z Varnsdorfu jsem živě neviděl hodně dlouho a v paměti jsem je měl nevím proč uložené spíš jako grindovou partu, ale současná podoba skupiny se nese víc v death metalovém duchu. Avšak to bylo asi tak nejzajímavější, co mě na jejich koncertu zaujalo, protože jinak šlo o nijak neobjevnou hoblovačku, která se s pivkem v ruce příjemně poslouchá, ale nic moc navíc v tom není.
Je osm večer, skoro půlka programu je už minulostí a konečně se objevuje skupina, o jejímž vystoupení mohu bez uzardění říct, že mě skutečně bavilo. Což je svým způsobem paradoxní, jelikož Horrible Creatures byli vlastně jedinou vystupující formací, již jsem v předstihu neznal. Když se to tak vezme, tak ani v tomhle případě nešlo hudebně o nic moc výjimečného, ale karlovarský kvartet ten svůj death / thrash metal sypal s opravdu ukázkovým nasazením a energií. Žádný z muzikantů se příliš nešetřil a všichni hráli (popř. zpívali) na plný plyn, od čehož je neodradilo ani stále poměrně statické publikum. Tady za mě palec nahoru, protože tohle bylo dobré.
První, kdo dokázal lidi skutečně rozhýbat, byli až grindoví zabijáci Бут. Jihočeská úderka se s ničím nemazala, drtila svůj nemilosrdný agresivní grindcore se skutečným zápalem a snad i díky kraťoučkým nekompromisním vypalovačkám (jednou z nich byl i cover od Brutal Truth) to utíkalo opravdu pekelně rychle. A jak již bylo řečeno, na Бут se už konečně rozpoutal i nějaký ten kotel, který hnal kapelu kupředu. V tomhle případě to bylo v podstatě bez výhrad – z mého pohledu nejlepší kapela na letošním Agressive Festu.
Nejlepší hrací časy si pro sebe uzmuly dvě pořadatelské kapely. Tou první z nich byli již výše jmenovaní Crippled Fingers, kteří se na rozdíl od loňského ročníku, kdy vystoupili se třemi hostujícími zpěváky, představili již v kompletní stále sestavě. Zpočátku mi to připadalo, že to nebude ani zdaleka takový nářez jako set, jejž Crippled Fingers předvedli na tom samém místě před rokem, ale postupně se to i tentokrát parádně rozjelo, vystoupení nabralo výborný spád a šlo o parádní hardcorovou show. Kotel již jel na plné obrátky (přece jen bylo znát, že skupina je místní), energie lítala na všechny strany a zábava to bylo výborná.
Agressive Fest už se pomalu začíná chýlit ke konci a jako předposlední v celém line-upu jsou na řadě Incarnate, tedy další místní – a pořadatelská – smečka. Na loňském ročníku mě jejich set příliš nenadchl, avšak tentokrát to mělo švih a byla to sranda. Muzika je to sice tuze jednoduchá, vokál jak z chlívku, ale šlapalo to dobře. Na předchozí dvě kapely sice Incarnate neměli, ale v pomyslné tabulce výkonů patřili do horní poloviny. Jako poslední pak na pódium nastoupili ještě Never Left Behind, ale po konci Incarnate už jsem se odebral pryč.
Celá akce probíhala v pohodovém přátelském duchu, prostředí hradu je výtečné a celé pojetí festivalu je sympaticky undergroundové a je na něm znát, že se koná především kvůli tomu, že to ty lidi baví. Nicméně abych byl upřímný, po hudební stránce se mi loňský ročník líbil o něco více – což je svým způsobem trochu paradoxní, když letos ubylo čistého hardcoru, který není zrovna mojí krevní skupinou.
Je pravda, že žádná z osmi kapel, jež jsem viděl, nepředvedla nějaký fail a vlastně šlo ve všech případech o solidní koncerty. Skutečně dobří mi však tentokrát připadali pouze БУТ a Crippled Fingers (a i v těchto případech ani omylem nešlo o nějaké životní zážitky), zatímco ten zbytek byl… inu, takové ty neurážející „proč ne“ koncerty. Na druhou stranu, i přesto je Agressive Fest pořád sympatická akce, a pokud bydlíte někde v dostupné vzdálenosti, není důvod se sem někdy nepodívat.
Datum: 18.1.2014 Místo: Praha, Nová Chmelnice Účinkující: Zodiac Ass, Return to Innocence, Deathstar, Unborn, Halalí, 7Sins of Surviving, Stockholm Syndrome
Jak už je v posledních letech docela zvykem, v lednu opět zastihla Novou Chmelnici událost, která dostala od pořadatelských Unborn do vínku název Winter Metal Attack a která i letos nabídla poměrně zajímavou sestavu účinkujících. Vedle samotných Unborn byli velkým tahákem rovněž znovuzrození Return to Innocence, Halalí slibovali přinejmenším nějakou tu srandu a zbytek v čele s německými headlinery Zodiac Ass mohl alespoň překvapit. Soupiska tedy lákavá, Chmelnice co by kamenem dohodil a zbytek došel, volná neděle na obzoru a akreditace v kapse. Uznejte sami, za takových podmínek se fakt dost blbě odmítá…
Ačkoli jsem se do útrob žižkovského klubu dostal relativně včas, jisté neodkladné povinnosti, které se mi tu nechce rozmazávat, mi bohužel neumožnily věnovat plnou pozornost prvním vystupujícím, kapele Stockholm Syndrome, takže jsem většinu jejich setu poslouchal tak napůl ucha a do sálu se dostal až na poslední dvě písničky. Jenže i takhle mě to dost bavilo. Trio muzikantů totiž ten svůj do metalového výrazu zabalený rock’n’roll nejenže umí sympaticky odprezentovat, ale zřejmě také docela rozumně složit. Nebylo to sice nic převratného, ale pěkně to šlapalo, mělo to tak akorát koule a mně bylo nakonec vážně docela líto, že jsem Stockholm Syndrome nestihnul komplet. Příště si dám určitě pozor, aby se to neopakovalo.
Jako druzí v pořadí byli původně avizováni grindoví srandisté Halalí, jenže ti nakonec celý večer z mně neznámých důvodů uzavřeli, takže se program o jedno místo posunul a na řadu přišli 7Sins of Surviving, o kterých jsem věděl jen to, že produkují něco, co má blízko deathcoru. Což o to, tato domněnka se potvrdila, jenže i tak mě 7Sins of Surviving docela překvapili, protože ostré a rytmické corové riffování sem tam doprovozené nějakým tím breakdownem bylo zhusta podloženo klávesami, což výsledek posouvalo do melodických a dá se říct až epických vod, a jakkoli všemožné odrůdy coru nejsou zrovna mým šálkem čaje/kávy/horké čokolády, tahle podivuhodná směska na mě docela zapůsobila a hudebně mě to určitě zaujalo. Co se živého vystoupení týče, až na trochu nečitelné kytary (což ale nejde na vrub kapely) a intonačně vcelku přesný, ale i tak ne úplně přesvědčivý čistý zpěv frontmana Paina nemám moc co vytýkat. Ostrý vokál byl naopak vážně super, instrumentální výkony všech zúčastněných také v pohodě, nasazení příkladné, srandičky funkční a dekolt klávesačky vážně přitažlivý. Přesto jsem se ale nebavil až tak, jak bych se papírově bavit měl, a nemám tucha, čím to bylo. Dojem ale 7Sins of Surviving zanechali dobrý a to se rozhodně počítá.
Na Return to Innocence jsem slyšel už vážně moc chvály a pro mě osobně byli rozhodně největším tahákem večera, takže nechat si jejich vystoupení ujít prostě nepřipadalo v úvahu. A jak se dost záhy ukázalo, byl to velmi moudrý tah. I když mi samý začátek ještě nijak extra strhující nepřišel, už o pár skladeb později jsem si set Return to Innocence opravdu naplno užíval. Mně do té doby neznámá muzika této kapely dostála své pověsti a byl vážně zážitek to jenom poslouchat, ale skutečnou korunu tomu nasadil charismatický frontman. Ten svým nasazením, výrazem i skvostným vokálním projevem doslova opanoval pódium a spolu se svými spoluhráči si podmanil i celý klub. Odezva publika byla poprvé za večer opravdu parádní a Return to Innocence se za svůj výborný výkon dostalo zcela zasloužené odměny. Pro mě rozhodně jeden ze dvou vrcholů večera a zároveň hozená rukavice – Return to Innocence se totiž v dohledné době budu muset podívat na zoubek trochu víc.
Pořadatelé celé akce, pražští thrasheři Unborn, jsou bezpochyby stálicí domácí scény a po právu je chová v oblibě celá řada fans, takže jsem od jejich koncertu nečekal nic menšího než další parádní nářez, jaký už mi pánové párkrát předvedli. Co jsem si přál, to jsem také dostal a Unborn určitě nezklamali. Průřez dosavadní tvorbou opět potvrdil jejich formu, a ačkoli to není ještě ani rok, co Unborn křtili aktuální desku “Awakened to Reality”, na Chmelnici představili song z příštího alba, na kterém už se evidentně tvrdě maká. Za sebe mohu říct, že pokud mě paměť nešálí, novinka zněla vážně dobře a až podezřele nethrashově, takže se máme určitě na co těšit. Z Unborn jsem tedy odcházel spokojený, i když zase ne tak nadšený jako třeba ze zmiňovaného loňského křestu. Těžko to ale klást za vinu kapele, která odvedla bez debat dobrý výkon – jen už mě to na poněkolikáté holt tak nesundalo.
Mostečtí Deathstar požívají v českém undergroundu také ne úplně zanedbatelného věhlasu, takže i v jejich případě jsem byl dost zvědavý, co se z toho vyklube. A vyklubala ze z toho fakt parádní muzika, která všechen ten hype (jestli tomu tak můžu říkat) okolo kapely naprosto ospravedlnila. Precizně a se zápalem odehraný, technicky promakaný death metal moderního střihu, to se zkrátka počítá a i Deathstar navázali na mimořádně rozjetý večer prakticky ve všech ohledech. Lidé dost řádili, já jsem si také občas trochu zaházel řepou, ale přesto se dostavil podobný pocit, jako v případě 7Sins of Surviving – nebavilo mě to tak, jak by podle všech myslitelných ukazatelů mělo. To ale kapele mohu vyčítat jen sotva, protože ta podala vážně super výkon, takže to můžete brát jenom jako takovou zbytečnou poznámku na okraj.
Jméno německých Zodiac Ass jsem nikdy předtím neslyšel, podobně na tom byla asi i většina ostatních návštěvníků, a tak vystoupení téhle kapely předcházel jeden velký otazník. Jenže ačkoli jsem byl spíše skeptický, Zodiac Ass se nakonec představili v mnohem lepším světle, než jsem si byl vůbec schopen představit, a svůj post headlinera s přehledem obhájili. Přesně podle očekávání to hudebně nebyl žádný velký převrat, ovšem způsob, jakým to zafungovalo, nesnese výtky. Bylo to vážně moc zábavné, relativně chytlavé ovšem ne kýčovité, mělo to koule a nechyběl tomu nadhled. Samotní muzikanti – evidentně překvapení parádní odezvou publika – se opravdu snažili a krom všeobecného nasazení stíhali i rozhazovat úsměvy, přípitky a díky na všechny strany… Jestli letošní Winter Metal Attack přinesl nějaké skutečné překvapení, byl to určitě výkon Zodiac Ass, protože jejich vystoupení byla opravdu jedna velká metalová party, kterou si snad všichni přítomní, kapelu nevyjímaje, užili dosyta. Pokud se u nás Zodiac Ass zase někdy ukážou (jako že je to po úspěchu, jaký sklidili, takřka nevyhnutelné), poctít jejich koncert návštěvou by určitě nebylo od věci.
Headliner večera odehrál, zanechal po sobě samé dobré dojmy a na programu zbývalo už jen jediné jméno – přesunutí Halalí. A ačkoli jsem byl tou dobou už docela unavený, grindová tancovačka v podání do veselých oblečků vyšňořených Pražáků na mě nějakým záhadným způsobem zabrala, což mělo za následek jediné – produkci retardovaných tanečních kreací, kterým jsem se nakonec oddával drtivou část setu, takže jsem se dění na pódiu i mimo děj moc nevěnoval a nějakými objektivními postřehy tedy bohužel asi neposloužím. Přesto (nebo spíš právě proto) ale mohu naprosto odpovědně prohlásit, že to byla vážně sranda a opravdu řádná afterparty, která celou akci důstojně (dobře, to asi není úplně správné slovo) zakončila.
Z toho všeho tak nějak automaticky vyplývá, že se Winter Metal Attack 2014 vydařil opravdu náramně a kdo na Chmelnici vážil cestu, určitě se domů nevracel zklamaný. Dobré nebo rovnou skvělé výkony kapel totiž podpořily i další faktory jako mimořádně příznivá účast publika, rozumně naceněný vstup i pivo a v neposlední řadě také celková atmosféra, dílčí srandičky a všemožné další úkazy, kterých se za večer odehrála v režii návštěvníků celá řada. Jestli mě paměť neklame, loni jsem si z Winter Metal Attacku odnášel dost podobné dojmy, takže už teď začínám vyhlížet ročník příští. Jestli si totiž udrží nebo rovnou navýší dosavadní úroveň, bude se opět na co těšit.
Hned po ránu jsem se konečně dokopal k tomu, abych se šel podívat na mostecké Deathstar, o nichž všichni mluví s velkým nadšením. Věřte tomu nebo ne, ono to vážně bylo dobré. Na jedné straně sympaticky civilní vystupování, na straně druhé opravdu parádní, vychytaný death metal. Pravda, kotel pod pódiem se vážně nevařil, což je v 10 ráno pochopitelné, ale Deathstar si své odehráli s úsměvem a troufám si tvrdit, že všechna přítomná ranní ptáčata pobavili.
Po Deathstar jsem si dal dlouhou přestávku, vyplněnou hraním pokeru a dodržováním pitného režimu. Všechny průběžně hrající jsem sice poslouchal z dálky na půl ucha, to ano, ale vyvozovat z toho nějaké závěry by samozřejmě nebylo zrovna dobré. Pozadí jsem se uráčil zvednout až na Ingrowing, kteří mne opravdu, ale opravdu nebavili. Podobný případ jako Dementor předchozího dne – neměnné ratata beze změny a hlavně bez špetky jakékoliv zábavnosti. To vědět, hrál bych dál poker (smích).
Secret of Darkness už jsem viděl hodněkrát, ale od mého posledního setkání s nimi se opět proházela sestava a hlavně odpadly klávesy. Co se samotného výstupu týče… rozhodně to bylo lepší než předchozí Ingrowing, hlavně díky tomu, že muzika nebyla tak jednotvárná, ale i tak žádná sláva. Asi nejdůležitější poznatek bylo to, že skupina hrála především z chystaného dlouhohrajícího debutu a že ten nový materiál zněl o poznání agresivněji, než jak tomu bylo na minialbu “…and the Dark Begins”, což by nemusela být v případě Secret of Darkness špatná cesta. Uvidíme, až dorazí studiová podoba. Jinak mě ještě upřímně pobavily zuřivé děkovačky prázdné ploše, z níž se neozývala takřka žádná odezva.
Kvalitně to tam rozhýbali až Opitz. Pravda, nic extra chytrého za tím hledat nelze, prostě bláznivý grind jak noha, ale v tuze zábavném podání, jemuž vévodil lehce maniakální pan zpěváček se svými grimasami. Ale ve zkratce – bylo to energií přetékající set v čele s hitovkami jako “Kaufland” nebo “Zabředněte v letargii”.
“Možná se zeptáte, proč hrajeme tak pomalu. My to prostě jinak neumíme,” prohlásil Kverd v průběhu koncertu následujících Heiden. A opravdu, Brněnští uhodili na hodně jinou strunu (před nimi grind, po nich grind), díky čemuž se jejich přemýšlivý black/doom/rock nepotkal s moc velkým zájmem, ale jak vidno, ani samotní hudebníci evidentně na převážně death/grindovém festiválku nečekali veliký aplaus. Za sebe však mohu říct, že jsem si je poslechl s chutí a líbilo se mi to opravdu moc. Holt je mám rád. Heiden hráli pouze a jenom z chystané desky; ukázky mi voněly docela psychedelickým dojmem (což ale mohlo být způsobeno živým provedením), ale každopádně zajímavě. To jsem opravdu zvědavý, co z toho na podzim vyleze.
Od G.O.R.E. jsem toho moc nečekal, ale jejich show byla totálně vyhlazovací. Představte si ten nejbrutálnější gore výplach, sem tam diskotékové intro, jednu hlášku za druhou, nekontrolovatelný kotel a všudypřítomnou srandu. Tak takhle nějak to tam vypadalo. Skvělé!
I když už jsem Dymytry viděl v poslední době vícekrát, než bych byl býval potřeboval, uznávám, že naživo nejsou špatní, ačkoliv ze studia mě to nebaví ani za nic. Akorát by už nebylo špatné a) trochu proměnit setlist (stále ty stejné songy ve stejném pořadí); b) změnit hlášky mezi písničkami, protože pokud mám mluvit sám za sebe, přijde mi docela trapné, když na každém jejich koncertě slyším ty stejné prupovídky. Poprvé to možná bylo vtipné, podesáté už opravdu ne… pokud ale pominu tyto fakty, nejednalo se o špatnou půlhodinku, v níž mi nejzajímavější přišla trochu více “přigrowlovaná” verze songu “Strážná věž”.
Abstract Essence se vyšvihli do smokingů a předvedli klasicky výbornou a hlavně zábavnou show. Pódiu tradičně vládl zpěvák Ondřej (i když ne jen pódiu – v průběhu koncertu si udělal i dlouhé kolečko po areálu) a jeho hodně sprosté a hodně vtipné hlášky. Abstract Essence jsou další skupinou, kterou vídám opravdu často, ale na rozdíl od jiných mě téměř vždy baví. Snad protože jsou jejich koncerty vždycky správně ujeté, ale pokaždé trochu jinak.
Abstinenz z Německa se po stránce image tvářili jako nějací extrémní zlouni – čemuž kromě nepostradatelného corpse paintu a ještě nepostradatelnější krve napovídaly i ohníčky (jak pochodně, tak jeho plivání ke konci setu) nebo ostnatým drátem omotaný obrácený kříž -, ale hudebně šlo o vcelku neškodný klávesový black metal, jenž mne nijak víc nezaujal. Ale uznávám, že na pódiu se na to díky zmiňovaným rekvizitám dívalo a hezky, a nepopírám, že do black metalu laděné kytary mezi vesměs death/grindovými sebrankami lahodily mému sluchu, ale žádný zázrak to nebyl. Vcelku příjemný a rychle uběhnuvší show ano, ale žádná extratřída.
Pořadatelé Tortharry předvedli svou klasiku, čili brutální a precizně zahraný death metal. Odezvu od přítomného lidu měli jednu z největších za celý víkend, za což také onen lid odměnili vydatným metáním triček a otvíráků, přesto jsem se na ně tak nějak moc nesoustředil. Bylo to dobré, to jistě, ale já jsem byl myšlenkami trochu jinde a spíše jsem z povzdálí v sedě relaxoval, než abych nějak aktivně vnímal.
Hlavní hvězda druhého dne, Pestilence, už mě však ze zamyšlení vytrhla. Holanďané si přesně dle své pověsti nachystali technické orgie (aby také ne, když měli dohromady ve třech lidech 21 strun), které každému příznivci hmatníkových onanií jistě musely udělat radost. Ačkoliv já osobně moc velkým příznivcem podobných hrátek nejsem a přestože mě mé poslední živé setkání s nimi nebavilo, tentokrát to bylo vážně super a opravdu se mi to líbilo. Pestilence není skupina, jež by hrála na nějakou velkou pódiovou show; u těchto hudebníků vás dostatečně zabaví sledování prstolomných kreací na kytarách. Speciálně bych vyzdvihl baskytaristu Jeroena Paula Thesselinga, který se svým nástrojem předváděl vskutku obdivuhodné věci. Nutno zmínit, že Metalgate Czech Death Fest byl vůbec první koncert, na němž Thesseling předvedl svou speciální bezpražcovou baskytaru se sedmi strunami. Trochu úsměvné na setu Pestilence byl taktéž fakt, že si pánové nenachystali žádný setlist a po každé písničce se seběhli k bicím, aby se domluvili, co že to vlastně budou hrát dál. Přídavky (“Land of Tears” a “Out of the Body”) už hráli doslova na přání, co si kdo vykřičel z publika. Ale i přesto to byl velice dobrý set.
Z V.A.R. jsem viděl pouze závěrečnou část, jelikož jsem se zdržel na autogramiádě Pestilence. Z toho kousku však mohu bez problému soudit, že libereckým veteránům nedochází dech ani náhodou a ten jejich thrash metal hobluje stále kvalitně. Abych učinil zadost i té informativní části, dodám, že na jejich místě měli původně vystoupit Return to Innocence, ale jak jsem se dozvěděl od přítomného bubeníka Hektora, sestavu nedávno opustil baskytarista Orbb, takže byli nuceni koncert odříct.
Na závěr festivalu před noční cestou domů jsem si ještě nemohl nechat ujít jihočeské grindové chlíváky Gutalax. A řeknu vám, dobře jsem udělal, jelikož to byl kulervoucí set. Nechyběly bílé kombinézy pomazané něčím podezřele nahnědlým, plynové masky, záchodové prkýnko a samozřejmě ani výborný porno grind v tom nejlepším provedení. Nejdříve intro z “Ghost Busters” a po něm už jen sekec mazec s krásně prasečím chrochtáním. Logicky se hrálo zejména z aktuální fošny “Shit Beast”, čili nářez, co vám budu povídat.
Jak to celé vyhodnotit? Povím vám to asi takhle – přemýšlel jsem, jestli by nebylo lepší vyrazit na Sonisphere, hlavně kvůli Iron Maiden, ale nakonec jsem dobře udělal, že jsem dal přednost malému festiválku s takřka rodinnou atmosférou před monstr akcí s milionem lidí. Užil jsem si příjemné prostředí (kde jinde uvidíte pódium v podstatě na břehu rybníka), viděl několik opravdu skvělých kapel, krásně se opil, prostě spokojenost. Organizace naprosto profesionální a bezproblémová, zvuk ve většině případů v pořádku (pokud si člověk nestoupl přímo pod reprobedny, že ano). Takže v podstatě nemám výtek. Jen na příští rok by to chtělo objednat menší horko (smích).
