Země: Česká republika Žánr: thrash metal Datum vydání: 21.12.2015 Label: Pařát Magazine Tracklist: 01. Intro 02. Vrahova zpověď 03. Drákulovo zrození 04. Nový mýtus 05. Proti vizím 06. Poslední sen 07. Mocná síla 08. Konec světa 09. Není se kam skrýt 10. Satanův chtíč 11. Je po všem 12. Duše je víc než krev 13. Vrahova zpověď (version 2015) 14. Zemřeš jen na chvíli (new song 2015) 15. Satanův chtíč (version 2015) 16. Je po všem (version 2015) 17. Duše je víc než krev (version 2015) Hrací doba: 63:23 Odkazy: web / bandzone K recenzi poskytl: Pařát Magazine

Nebudu lhát, s čistým svědomím přiznávám, že k hudbě liberecké thrashové kultovky V.A.R. jsem se dostal teprve prostřednictvím její poslední řadové desky „Level 6“ z roku 2014. Přestože jsem už tenkrát věděl, že má tahle sebranka za sebou pěknou řádku let usilovného fungování a v podstatě jako jedni z prvních stáli spolu s několika dalšími u zrodu českého thrash metalu, tak mě to k jejich starším počinům nikterak netáhlo. Myslím, že právě pro ignoranty mého typu se rozhodl časopis Pařát oprášit jejich dnes již legendární demo „Není se kam skrýt“ a koncem loňského roku jej znovu vydat a pamětníkům tak dát možnost si nostalgicky zavzpomínat, kdežto mladším ročníkům ukázat, jak vypadaly začátky thrashmetalového hnutí v našich končinách.

Čeho jsem se před prvním poslechem bál ze všeho nejvíc, bylo technické zpracování. Nikdy jsem nebyl fanoušek demáčů a undergoundových nahrávek s všelijakou zvukovou kvalitou, takže jsem tajně doufal, že V.A.R. to s Pařátem svěří do správných rukou a desku alespoň rámcově přiblíží dnešním standardům. A to se taky stalo. Ve spolupráci s Milošem „Dodem“ Doležalem se jim podařilo dvanáctku skladeb vyčistit, vyzdvihnout jejich instrumentální přednosti, a přesto v nich ponechat atmosféru čtvrtstoletí staré nahrávky, protože původní datum vydání „Není se kam skrýt“ je rok 1990, což už je zatraceně dlouhá doba.

O tom, že ty skladby přežily zkoušku časem a mají co říct i aktuálnímu fanouškovi tvrdé kytarové muziky, není pochyb. Zřejmě nejpatrnější je to u čtveřice nově nahraných písní, u nichž je potěšující to, že kromě aktuálních instrumentálních možností V.A.R. na kompozicích prakticky nic nezměnili a „Vrahova zpověď“, „Satanův chtíč“, „Je po všem“ a konečně i „Duše je víc než krev“ mají v aktuálním provedení nemálo původní intenzity, jež se pod rouškou hutnějšího zvuku nikam nevytratila. Co v několik případech nefunguje, jsou texty, které dnes můžou budit úsměv na tváři, ale v kontextu toho, kdy tyto songu vznikaly, nelze nic moc namítat.

Hlavně prvně uvedená „Vrahova zpověď“ je hitovka jak bič a přesně tohle je typ skladby, jež vážně můžu. Jen pro úplnost dodám, že tato druhá část „No Place to Hide“, která vznikla v roce 2015, obsahuje kromě čtyř starších válů ještě novinkovou píseň „Zemřeš jen na chvíli“. Ta není špatná, kvalitativně za ostatními songy nijak výrazně nezaostává a zpěvák Pavel Berger jí se svým snadno rozpoznatelným vokálem, na nějž jsem si už při poslechu „Level 6“ rychle zvykl, dodává řádnou dávku syrovosti.

Ona syrovost je ostatně patrná z celého „Není se kam skrýt“ ve svém originálním znění, tedy z úvodních dvanácti kusů. Drtivá většina songů zní i po takové době velmi autenticky a jako prostředek k tomu, aby si člověk představil, jak to u nás na začátku 90. let v metalové hudbě vypadalo, má všechny předpoklady. Po vcelku zbytečném intru toto demo odpálí zmíněná „Vrahova zpověď“, na niž navazuje další thrash metalová rychlovka „Drákulovo zrození“. Na ní mě strašně baví vokál Pavla Bergera, jenž už tehdy zněl dost nabroušeně. Mezi další hodně povedené věci, které jsem si hned při prvním poslechu oblíbil, patří „Je po všem“ a „Satanův chtíč“ s několika změnami temp a démonickým Bergerem u mikrofonu.

Kdybych měl naopak vybrat písně, na nichž se zub času podepsal nejvíce, tak je to za mě instrumentální „Mocná síla“, která dnes už nemá čím zaujmout, a „Poslední sen“ spolu s titulní „Není se kam skrýt“, z nichž ani jedna mě neohromila jak po kompoziční stránce, tak svým hitovým potenciálem, čímž by se zařadily po bok „Je po všem“ a jí podobných. Celkově vzato se oněch 40 minut (nepočítám skladby nahrané v loňském roce) dá přečkat bez sebemenších obtíží, až jsem byl překvapen, jak dobře se mi „No Place to Hide“ oproti původním obavám poslouchalo.

Když si tak vedle sebe postavím „No Place to Hide“ a předchozí řadovou placku „Level 6“, tak aniž bych chtěl obě nahrávky srovnávat co do celkového dojmu, příjemně mě překvapilo, jak hotovou kapelou V.A.R. již na svém demu byli, ačkoli jsou dnes už trochu jinde. Samozřejmě je slyšet, že tehdy se ve V.A.R. nad nějakými hlubšími souvislostmi v hudbě nepřemýšlelo a hlavní bylo hrát rychle, tvrdě a na koncertech hrozit zlými texty, ale i přes takovou tu dobovou naivitu, kdy se pro inspiraci nechodilo daleko k našim západním sousedům, je „Není se kam skrýt“ i po 25 letech skvělou prezentací toho, že V.A.R. si svou pozici uznávané kapely rozhodně zaslouží. A já jsem rád, že mi dali šanci nahlédnout k tomuto dobovému artefaktu, o nějž bych jinak v žádném případě nezavadil. Remaster, který má smysl!

Země: Česká republika Žánr: thrash metal Datum vydání: 20.10.2014 Label: Pařát Magazine Tracklist: 01. Samota Waldhaus 02. Černej had 03. Krvelačný proudy 04. Stíny a krev 05. Hvězda Lucifer 06. Jednou mě zabiješ 07. Vránami rozklován 08. Nesahej na nás 09. Budou cvakat železa 10. Ledový bytosti Odkazy: web / bandzone K recenzi poskytl: Against PR

Liberecká skupina V.A.R. vznikla již na konci 80. let, a z této pozice je tak možné považovat ji za jednoho z pionýrů tvrdého metalu v našich končinách, když ještě za minulého režimu prezentovala fanouškům přesně to, po čem byl hlad. Přestože se tato parta se zkratkovitým jménem, který v plném znění znamená “Vratislavický alkoholický rachot”, nikdy nedostala na stejnou úroveň jako třeba souputníci Törr či Debustrol, tak to nutně neznamená, že by jejich hudba byla méně kvalitní. Od debutového alba “Personal Destruction” z roku 1992 uplynula dlouhá doba, a přestože kapela v mezidobí fungovala, tak o sobě příliš nahlas vědět nedávala a nebýt loňského počinu “Level 6”, tak jsem vlastně neměl o její existenci ani zdání.

Novinka je věnována památce jednoho ze zakladatelů V.A.R. a kytaristy Jana “Sznega” Brtky, jenž loni zemřel, ačkoli se na tvorbě “Level 6” podílel a zúčastnil se i nahrávání. Stejně jako předchozí alba by se i následník “Za pět minut po smrti”, jež vyšlo v roce 2007, dal zařadit do thrash metalové škatulky, ačkoli toho thrashe s přibývajícími léty ubývá a v podání V.A.R. nepopírá vliv domácího bigbítu ohlodaného na kost. Žádné příkrasy (pokud pominu letmé využití kláves) a dodělávky; “Level 6” je album agresivní, explozivní a na nic si nehrající, což je na něm velmi sympatické. Přičtěte k tomu vcelku povedené texty plné agrese a skvělý zvuk z domácího studia Hacienda Miloše “Doda” Doležala a máme na stole album, které by papírově mělo zabíjet. A taky, že ano! Jednou z hlavních devíz V.A.R. je nabroušený vokál Beruna, jenž zní sebejistě jak v nižších polohách, které sluší hutným kytarovým spodkům, tak při výše položeném řevu, k němuž zase skvěle pasují řezavé kytary, jako to V.A.R. předvádějí ve “Vránami rozklován”.

Abychom si odbyli věci nepříjemné, tak hned z fleku můžu říct, že jediné, čeho se “Levelu 6” nedostává, je celková vyrovnanost. Na albu lze najít několik skvělých válů, které masakrují na míle daleko, přičemž těchto skladeb převládá, nicméně při délce 40 minut jsem měl album nejednou problém doposlouchat na jeden zátah. Skladby “Nesahej na nás”, “Jednou mě zabiješ” a částečně i “Budou cvakat železa” s překvapivými klávesami v pozadí nejsou vyloženě špatné, ale postrádají spád a při jejich poslechu jsem postrádal energii, jíž jiné skladby nešetří.

Pojďme ale k příjemnějším položkám tracklistu, mezi něž bych zařadil zabijáckou dvojici “Černej had” a “Samota Waldhaus”. Ty jsou totiž spolu se zmíněnou “Vránami rozklován” nejlepšími vály na “Levelu 6”. Zatímco “Černej had” reprezentuje pomalejší a hutnější kompoziční stránku “Levelu 6”, “Samota Waldhaus” je klasická rychlovka, v níž hrají stejnou roli jak robustní kytarové riffy umocňované hřměním baskytary, tak rychlé bicí Jenyho, který hraje úsporně, leč efektně. Fanoušky, kteří kapelu už nějaký čas sledují, nezaskočí položka “Hvězda Lucifer”, již V.A.R. prezentovali na DVD “Thrash and Drink Till Death!!! – 20 Years Alive!” z roku 2010. V této skladbě se objeví i klávesy, které čas od času vystrčí růžky zpoza kytarové hradby, a jak jsem jim prvních pár poslechů nemohl přijít na jméno, protože narušovaly špinavou a syrovou atmosféru, tak uznávám, že mají leckdy své opodstatnění a třeba ve “Hvězdě Lucifer” zvedají atmosféru o třídu výš.

V.A.R. nenatočili v žádném případě špatnou desku. Ačkoli obsahuje několik slabších písní, tak když si vezmu, že ještě před pár měsíci jsem o existenci této party vlastně ani neměl tušení, tak je to počin, který má kvality na to, aby posluchačům ukázal, že i po všech těch letech může tato sebranka vztyčit vlajku v podobě slušného alba, které se na scéně mezi ostatními matadory tuzemské scény neztratí. Přestože “Level 6” reprezentuje V.A.R. v roce 2014 jako kapelu, jež se svým kořenům nevzdálila příliš daleko, a jedná se o desku lehce retrospektivní, což podtrhuje rovněž staromilský a hodně špinavý sound, tak má co říct i mladším příznivcům tvrdé hudby na domácí scéně.