Země: Česká republika Žánr: thrash metal Datum vydání: 20.10.2014 Label: Pařát Magazine Tracklist: 01. Samota Waldhaus 02. Černej had 03. Krvelačný proudy 04. Stíny a krev 05. Hvězda Lucifer 06. Jednou mě zabiješ 07. Vránami rozklován 08. Nesahej na nás 09. Budou cvakat železa 10. Ledový bytosti Odkazy: web / bandzone K recenzi poskytl: Against PR

Liberecká skupina V.A.R. vznikla již na konci 80. let, a z této pozice je tak možné považovat ji za jednoho z pionýrů tvrdého metalu v našich končinách, když ještě za minulého režimu prezentovala fanouškům přesně to, po čem byl hlad. Přestože se tato parta se zkratkovitým jménem, který v plném znění znamená “Vratislavický alkoholický rachot”, nikdy nedostala na stejnou úroveň jako třeba souputníci Törr či Debustrol, tak to nutně neznamená, že by jejich hudba byla méně kvalitní. Od debutového alba “Personal Destruction” z roku 1992 uplynula dlouhá doba, a přestože kapela v mezidobí fungovala, tak o sobě příliš nahlas vědět nedávala a nebýt loňského počinu “Level 6”, tak jsem vlastně neměl o její existenci ani zdání.

Novinka je věnována památce jednoho ze zakladatelů V.A.R. a kytaristy Jana “Sznega” Brtky, jenž loni zemřel, ačkoli se na tvorbě “Level 6” podílel a zúčastnil se i nahrávání. Stejně jako předchozí alba by se i následník “Za pět minut po smrti”, jež vyšlo v roce 2007, dal zařadit do thrash metalové škatulky, ačkoli toho thrashe s přibývajícími léty ubývá a v podání V.A.R. nepopírá vliv domácího bigbítu ohlodaného na kost. Žádné příkrasy (pokud pominu letmé využití kláves) a dodělávky; “Level 6” je album agresivní, explozivní a na nic si nehrající, což je na něm velmi sympatické. Přičtěte k tomu vcelku povedené texty plné agrese a skvělý zvuk z domácího studia Hacienda Miloše “Doda” Doležala a máme na stole album, které by papírově mělo zabíjet. A taky, že ano! Jednou z hlavních devíz V.A.R. je nabroušený vokál Beruna, jenž zní sebejistě jak v nižších polohách, které sluší hutným kytarovým spodkům, tak při výše položeném řevu, k němuž zase skvěle pasují řezavé kytary, jako to V.A.R. předvádějí ve “Vránami rozklován”.

Abychom si odbyli věci nepříjemné, tak hned z fleku můžu říct, že jediné, čeho se “Levelu 6” nedostává, je celková vyrovnanost. Na albu lze najít několik skvělých válů, které masakrují na míle daleko, přičemž těchto skladeb převládá, nicméně při délce 40 minut jsem měl album nejednou problém doposlouchat na jeden zátah. Skladby “Nesahej na nás”, “Jednou mě zabiješ” a částečně i “Budou cvakat železa” s překvapivými klávesami v pozadí nejsou vyloženě špatné, ale postrádají spád a při jejich poslechu jsem postrádal energii, jíž jiné skladby nešetří.

Pojďme ale k příjemnějším položkám tracklistu, mezi něž bych zařadil zabijáckou dvojici “Černej had” a “Samota Waldhaus”. Ty jsou totiž spolu se zmíněnou “Vránami rozklován” nejlepšími vály na “Levelu 6”. Zatímco “Černej had” reprezentuje pomalejší a hutnější kompoziční stránku “Levelu 6”, “Samota Waldhaus” je klasická rychlovka, v níž hrají stejnou roli jak robustní kytarové riffy umocňované hřměním baskytary, tak rychlé bicí Jenyho, který hraje úsporně, leč efektně. Fanoušky, kteří kapelu už nějaký čas sledují, nezaskočí položka “Hvězda Lucifer”, již V.A.R. prezentovali na DVD “Thrash and Drink Till Death!!! – 20 Years Alive!” z roku 2010. V této skladbě se objeví i klávesy, které čas od času vystrčí růžky zpoza kytarové hradby, a jak jsem jim prvních pár poslechů nemohl přijít na jméno, protože narušovaly špinavou a syrovou atmosféru, tak uznávám, že mají leckdy své opodstatnění a třeba ve “Hvězdě Lucifer” zvedají atmosféru o třídu výš.

V.A.R. nenatočili v žádném případě špatnou desku. Ačkoli obsahuje několik slabších písní, tak když si vezmu, že ještě před pár měsíci jsem o existenci této party vlastně ani neměl tušení, tak je to počin, který má kvality na to, aby posluchačům ukázal, že i po všech těch letech může tato sebranka vztyčit vlajku v podobě slušného alba, které se na scéně mezi ostatními matadory tuzemské scény neztratí. Přestože “Level 6” reprezentuje V.A.R. v roce 2014 jako kapelu, jež se svým kořenům nevzdálila příliš daleko, a jedná se o desku lehce retrospektivní, což podtrhuje rovněž staromilský a hodně špinavý sound, tak má co říct i mladším příznivcům tvrdé hudby na domácí scéně.