Země: USA Rok vydání: 2007 Žánr: supernatural horror Originální název: Stir of Echoes: The Homecoming Český název: Ozvěny mrtvých: Návrat Režie: Ernie Barbarash Hrají: Rob Lowe, Marnie McPhail, Ben Lewis Hrací doba: 89 min

(Budou velké spoilery.)

„Stir of Echoes: The Homecoming“ je typický příklad dvojky, o niž se nikdo neprosil, nikdo ji nepotřeboval a nikdo ji nechtěl, a přece jsme ji dostali. A dle očekávání – nikomu její natočení neprospělo. První „Stir of Echoes“ z roku 1999 se asi nedá považovat za žánrovou klasiku, ale byl to dost v pohodě biják na to, aby si nezasloužil podobné umělé natahování, protože dvojka na svého předchůdce důstojně nenavazuje ani v nejmenším.

Hlavně ale byla jednička „Stir of Echoes“ pevně uzavřeným snímkem, v němž se všechno vyřešilo. Šlo na něm poznat, že jakékoliv pokračování se rozhodně nezamýšlelo. Tím spíš pak „Stir of Echoes: The Homecoming“ působí samoúčelně a neopodstatněně.

„Stir of Echoes: The Homecoming“ je takové to typické pokračování, co jde rovnou na video. Natočí se to za každou cenu, spoustu let po původním filmu, s vidinou vytřískání nějakých chechtáků na povědomém jméně, na nějž si spousta lidí bude určitě pořád pamatovat. Návaznost na jedničku tu prakticky není s výjimkou naprosto základního prvku „vidím duchy“ a vlastně docela nesmyslného návratu jedné postavy (synek hlavní postavy jedničky) v jediné scéně, která žádnou zásadní roli v příběhu nehraje (ani ta postava, ani ta scéna).

Všechno by se ale dalo alespoň do určité míry odpustit, kdyby „Stir of Echoes: The Homecoming“ bylo dobrým filmem, a to v jakémkoliv významu tohoto slova. I kdyby to třeba jednalo o píčovinu jak mraky, ale zábavnou, aby se u toho člověk zasmál. Vezměte si třeba, co za brakové srance produkuje jak na běžícím páse Syfy, a to jim také není cizí prznění starších filmů – ale je to prdel, tak proč kurva ne. „Stir of Echoes: The Homecoming“ ovšem nenaplňuje definici dobrého ani v tomhle obecnějším slova smyslu. Jde jen o nudnou a nuznou televizní břečku pro vyplnění hracího času pozdě v noci, kdy už většina slušných lidí dávno spinká, protože na druhý den vstává do rachoty.

Každopádně, pojďme na to. Sledujeme kořena, co se jmenuje Ted Cogan. Je to voják a právě si kroutí svoji misi v nějaké pouštní díře, dle roku vzniku bych tipoval asi Afghánistán nebo Irák. K základně jede dodávka, nereaguje na výzvy, tak ji hoši v maskáčích odpálí, aby se ukázalo, že tam byla nějaká místní rodinka. Pak zpoza kopce vykoukne frajer s turbanem a pošle pozdrav z RPGčka. Ted to přežije se zraněními, zůstane mu brutální traumička a vrací se domů.

Tohle se stane v příšerně natočeném intru s hovadským filtrem a trhaným obrazem. Ted je doma a pokouší se jej kontaktovat ohořelá mrtvola. Schopnost mluvit s mrtvými v něm probudil zážitek z války. Dál se odehrává to samé co v jedničce. Hlavní hrdina musí zjistit, co se komunikující mrtvolce stalo, a následně křivdu napravit předáním pachatelů spravedlnosti. Jediný rozdíl tkví v tom, že tentokrát se vrah neskrývá v idylickém sousedství, nýbrž ve vlastní rodině.

Film se sice jakoby pokusí načrtnout morální dilema mezi spravedlností a láskou k rodině, ale za řeč to moc nestojí. Ted si tohle dilema vyřeší bez větších nesnází prakticky hned. Ve výsledku se tedy jedná o stejně trapný pokus o zpracování psychické roviny jako ve zbytku filmu s traumatem z války. Ta myšlenka by tam snad někde úplně hluboko i byla, ale maximálně tak náznakem a její zpracování je diletantské.

Hlavně taky celý film čumíte na absolutně nesympatického herce, který hraje jak ponocný. Problémy jeho postavy mi byly úplně u zádele. Navrch se tam vlastně nic moc neděje a snímek ubíhá strašně nudně v unaveném duchu. A vlastně i ti duchové jsou taky unavení a stojí za pytel. Osobně mi bylo naprosto jedno, jak to celé dopadne, spíš jsem doufal, ať už to hlavně nějak dopadne a budu moct jít dělat něco zajímavějšího. Strašně z toho smrdí takové to levné televizní zpracování. Určitě víte, o čem mluvím. V takovém případě se kvalita musí dohnat aspoň na scénáři, ale to se ve „Stir of Echoes: The Homecoming“, jak už jste asi pochopili, neděje.

Výsledkem je tedy maximálně nezajímavé rozblemcané nic, které jen parazituje na jméně staršího filmu. Neexistuje jediný důvod, proč byste se tímhle shitem měli zabývat.

Země: USA Rok vydání: 1999 Žánr: supernatural horror Originální název: Stir of Echoes Český název: Ozvěny mrtvých Režie: David Koepp Hrají: Kevin Bacon, Kathryn Erbe Hrací doba: 99 min

(Budou velké spoilery.)

Na duchařiny tu pičuju docela často. To jste si už asi zvykli, pokud se ve zdejším filmovém koutku hrabete pravidelněji. Sice dost často dodávám, že i mezi supernatural horory se tu a tam najdou slušné kousky, ale konkrétní příklady jsem tušil nikdy nedal, ani jsem tu žádný takový doposud nepředstavil, tudíž by se mohlo zdát, že se jedná o alibistickou floskuli, abych nevypadal zaujatě. Ale ono pár solidních počinů skutečně existuje. A nyní konečně nastal čas, abychom se zde podívali i na něco rozumnějšího z toho subžánru.

Ústřední postavou „Stir of Echoes“ je Tom Witzky. Obyčejný kořen od rodiny na předměstí, žije v baráku se svou manželkou a synkem. Chodí do práce, občas se účastní sousedských akciček a kalbiček, sem tam jde na fotbalový zápas. Docela typický a nijak zvlášť zajímavý, leč v určité míře poměrně spokojený život.

Jedná taková sousedská kalbička mu nicméně dost nečekaně obrátí život vzhůru nohama. Jeho manželka Maggie má totiž trochu crazy sestru Lisu, která žere všechny ty spirituální a esoterické sračky. Z alkoholického tlachání a dohadů o tématu vznikne nápad, že se Tom nechá zhypnotizovat. Na konci seance Lisa Tomovi přikáže, aby víc otevřel svou mysl, čímž nechtěně aktivuje jeho do té doby dobře skryté schopnosti dorozumívat se s mrtvými.

Mrtví ale nechodí jen tak na pokec. Ozývají se, jen když něco chtějí, a nedají pokoj, dokud to nedostanou. Tom Witzky to brzo pozná na vlastní kůži, protože jeden duch zrovna něco chce. Chtěl to už po synkovi, jenž je ale moc malý na to, aby cokoliv zvládnul, takže duch přesune svou pozornost k probuzenému tatíkovi, jemuž nenechá klidu, dokud nevykope jednoho kostlivce ve skříni zdánlivě idylického sousedství a neučiní zadost spravedlnosti vůči těm, co v jeho domě kdysi zabili.

Nezní to jako nějaká velká hitparáda, ale ve skutečnosti je „Stir of Echoes“ natočené dost zručně a docela zábavně. Zejména v té části, kde ještě není úplně jasné, o co přesně ve filmu nakonec půjde, „Stir of Echoes“ boduje a navzdory určité dávce klišé mu toho vlastně nejde zas tak moc vyčítat. Líbí se mi i to, že podání je spíš komornější, neobjevují se žádné pokusy o velké strašení a bafání, natožpak laciné lekačky. Dokonce bych si i dovolil říct, že „Stir of Echoes“ má svým pojetím blíže k thrilleru říznutému kriminálkou, v němž se náhodou objevuje i nějaký nadpřirozený prvek, než ke klasickému supernatural hororu. Aspoň tedy k tomu, jak jej podávají filmaři v poslední dekádě a něco. Výsledek tedy stojí primárně na hercích, jimž s přehledem vládne Kevin Bacon v hlavní roli, jenž dokázal skvěle podat, jak jeho postavě postupně začíná šibat a nedokáže přestat s odhalováním pravdy i za cenu ztráty zaměstnání a odcizení se od vlastní rodiny.

Dejme tomu, že první polovina až dvě třetiny se tedy dost povedly. Snímku bohužel začíná docházet dech v momentě, kdy by měl naopak vrcholit, a jakmile se události začnou trochu vyjasňovat, lehce se to rozpadá pod vlivem naprosto průhledné a neobjevné pointy. I přesto „Stir of Echoes“ stále považuji za jednu z těch snesitelnějších filmových duchařin, s nimiž jsem měl tu čest.

I navzdory svým kvalitám se mi „Stir of Echoes“ zdá trochu přehlížené, ne úplně doceněné a také ve své době nebylo nějak zásadně úspěšné. Člověk nemusí být úplně génius, aby na přišel na důvod. Snímku výrazně uškodilo, že šel do kin jen měsíc po extrémně úspěšném „The Sixth Sense“, s nímž sdílí mnohé podobnosti, například motiv dítěte, které vidí mrtvé lidi. Díky nadpřirozenému nadání dostupnému jen malému procentu populace pak „Stir of Echoes“ připomene také další hororovou klasiku „The Shining“ od Stephena Kinga.

Svým způsobem je ale trochu podpásovka mlátit filmu tyhle spojitosti o hlavu. „Stir of Echoes“ totiž vzniklo na základě románu „A Stir of Echoes“ od amerického spisovatele Richarda Mathesona. Kniha vyšla v roce 1958, tedy dlouho předtím než vzniklo „The Sixth Sense“, a dokonce i dlouho předtím, než King napsal „The Shining“. Na to se ale historie neptá. Načasování nasazení „Stir of Echoes“ do kin se jednoduše moc nepovedlo, a snímek tak zůstal ve stínu slavnějšího kolegy.

Na názor většiny ale samozřejmě sere pes. Pokud máte chuť na solidní žánrovku, která jde trochu jiným směrem než novodobé supernatural horory à la „The Conjuring“, klidně „Stir of Echoes“ dejte šanci. Není to šleha, z níž byste si měli káknout do trenýrek, ale na jedno podívání zafunguje a na hodinku a půl poslouží jako důstojná společnost.