 |
| Země: Izrael Žánr: experimental rock Datum vydání: 16.4.2015 Label: Schwarz Neon Licht Tracklist: Odkazy:
|
„Právě toho dne přišli Izákovi služebníci a pověděli mu o studni, kterou vykopali. Řekli mu: ‚Našli jsme vodu!‘ Nazval ji Šibea (to je Přísežná). Proto se to město jmenuje Beer-šeba (to je Studně přísahy) až podnes.“ (Gen 26:32)
Beerševa (jak zní dnes používaný překlad) je i přes svou nešťastnou polohu vzkvétajícím městem. 20 kilometrů od hranic Západního břehu Jordánu a jen dvakrát tolik od Pásma Gazy je to poslední místo na světě, kde byste hledali klid. Na východ od Beerševy se však tyčí památník, na němž se trochu klidu našlo. Památník připomínající oběti první arabsko-izraelské války, kterému místní neřeknou jinak než Andarta.
Právě tam byla, před živým publikem a bez přípravy, nahrána „A N D A R T A“. Protože předchozí věta skrývá hned dvě zajímavé skutečnosti, zastavme se na chvíli a podívejme se na ni podrobněji. We Are Ghosts nejsou typickou kapelou, jsou spíše kolektivem, který v případě „A N D A R T Y“ čítá devět členů. Se svou hudbou navíc We Are Ghosts nechodí do studia, nahrávají ji přímo před publikem na živých vystoupeních. A ve skutečnosti ani to není pravda, neboť před publikum přichází bez hudby – ta vzniká až na pódiu. A pódiem byl v případě nejnovějšího alba právě Památník Negevské brigády.
Mohli byste si myslet, že devět hudebníků na pódiu a nulová příprava nutně vyústí v chaos, hluk a rozvrat, jenže „A N D A R T A“ je ve skutečnosti uhlazená, uklidňující a semknutá. Jakousi tajemnou sehraností hudebníků vzniklo album, jemuž náleží jak klady studiové tvorby (dobře „napsaný“ materiál a skvělý zvuk), tak koncertů, v tomto případě zejména atmosféra místa vzniku. Ony kvality nejsou pro We Are Ghosts ničím novým, na žádném dosavadním albu to však dosud nebylo tak zřetelné jako právě na tom letošním.
Žánrově nejsou We Are Ghosts snadno uchopitelní, hudba se navíc v průběhu alba mění s ohledem na to, kteří hudebníci ji právě tvoří. A protože ti mají v zásobě širokou škálu nástrojů počínající houslemi, mandolínou či zvonkohrou a končící výdobytky moderní doby (od syntezátorů po iPad, nekecám), je rozsah We Are Ghosts poměrně široký.
Základ v podobě výrazné rytmiky a ambientních ruchů na pozadí, ať už vznikají s pomocí jakéhokoli nástroje, je však prakticky v každé písni. Přesto však lze rozlišit tři polohy, okolo kterých se šestice skladeb otáčí. Tu nejjemnější a mně nejsympatičtější symbolizuje úvodní „Yahalom Shachor“. Klidný a vyrovnaný zpěv Shany Kedar snadno zastiňuje hluky na pozadí, primitivní rytmiku (v první skladbě například úplně chybí baskytara) i příjemně znějící kytary a vyrovnat se mu dokáže snad jen jímavá melodie houslí.
To druhá poloha, reprezentovaná většinou skladeb, je energičtější a více než na city hraje na podmanění posluchače výrazným rytmem. Výsledky jsou trochu rozpačité. Někdy to funguje na jedničku (třeba v devítiminutové „Deserted Monuments [Shalom Aleichem]“, jíž se celou proplétá jediná melodie v mnoha variacích), jinde je však jednoduchý rytmus na škodu. Píseň „Luna [we love you Polly]“ má pouhé tři minuty, její výrazný a orientem načichlý motiv však bohužel začne být otravný už za poloviční čas.
Někdy We Are Ghosts vyloženě zaexperimentují, jak zkusili s kratičkou „Go!“, v níž se výrazná a dost bláznivá směsice elektronických zvuků otáčí kolem dramatické baskytary. Jindy naopak („Yesh Gesher [Bein Haolamot]“) nacházejí Izraelci sílu v jednoduchosti.
Poslední výrazná poloha se vyskytuje nejen v závěrečné titulní skladbě, nýbrž v menší míře i ve všech předchozích. Čtvrt hodiny trvající „A N D A R T A“ připomíná krautrockové klasiky zasazené do současného post-rockového rámce a s mírným odkazem k poslednímu počinu amerických Swans unáší posluchače na vlnách silné a gradující repetice.
Ono je nakonec poměrně těžké uvěřit, že podobně propracované album vzniklo improvizací a netroufnu si odhadovat, nakolik byli alespoň z části hudebníci na nahrávání připraveni. Na novince však We Are Ghosts poprvé představují opravdu silný materiál s minimem slabých míst. „A N D A R T A“ v jistém ohledu staví hlavně na své atmosféře, ostatně vznikala podle svých autorů „během deště uprostřed pouště“. Jistě, že má své mouchy, ale to rozhodně neznamená, že by nestála za poslech.