Země: Švédsko Žánr: progressive metal Datum vydání: 23.5.2011 Label: Candlelight Records Hodnocení: 7,5/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Chlapi ze švédského uskupení Wolverine trpěli několik posledních let v zajetí osobních potíží, ať šlo o zdraví nebo o rodinu. Nakonec se jim naštěstí podařilo vše urovnat a fanoušci tak po relativně dlouhé době mohou zkusit další rock-metalový hábit, nástupce téměř bezchybné dlouhohrající desky “Still”, který pro ně kapela ušila.

To, co platilo o předchozích počinech kapely, platí i nyní – je to opět trochu o něčem jiném. Zatímco “The Window Purpose” byla prog metalová záležitost, v něčem připomínající velikány Dream Theater, Opeth a Pain of Salvation, další “Cold Light of Monday” bylo hodně atmosférické a temné, třetí “Still” již dokonale nakombinovalo první pokusy, stvořilo drtivé hity a definovalo jejich styl. “Communication Lost” je mnohem temnější a přímočařejší, což bylo způsobeno právě osobními problémy. O těch se můžeme dozvědět i v textech na albu. Máme tu skladbu “Embrace” od zpěváka Stefana Zella o jeho dceři, která měla v prvním roce svého života problémy se srdcem, nebo skladby “Poison Ivy” a “Your Favorite War”, zabývající se stejným tématem (vztah kytaristy Marcuse Zella) ze dvou různých pohledů.

Na “Communication Lost” se přiliš nesází na riffy a nějaké strhující melodie, ale spíš na atmosféru a na emoce, to ovšem neznamená ztrátu chytlavých refrénů, hutných kytar a chutných sól. Zdá se mi, že na rozdíl od minula více vynikají klávesy, ty ještě více přidávají na temnotě, stejně jako smyčcové nástroje. Ačkoliv se podařilo temnou, zoufalou atmosféru, chvílemi až evokující některé doomové kapely (nebo místy i Anathemu z éry alba “Judgement”), přivést k dokonalosti, občas by se mohl objevit i zapamatovatelnější riff nebo jiný podobný hudební blok. Tak, jak je to teď, v hlavě vesměs zůstanou pouze refrény.

Nejoriginálnější částí, lehce se vymykající základnímu stylu desky, je skladba “Pulse”. Svým elektronickým beatem, brzy vystřídaným reálnými bicími, a znepokojující atmosférou, mi připomíná geniální “Sleepy Town” z minulého alba postavenou na podobném principu. Stejně jako minule tento pokus vyšel a vyčaroval mého favorita na desce, spolu s další výtečností “Your Favorite War”. Dalším experimentem je závěrečná “A Beginning”, což je čistě ambientní skladba, na prvních pár poslechů zajímavá, brzy se ale stane záležitostí, která se přeskakuje.

Jak se ale ukázalo, pomalejší tempo a temnota je dvojsečná zbraň, takže ke konci se začne dostavovat nuda. Balada “What Remains” je trochu zbytečně natažená a i přesto, že se po ní nachází kvalitní “In Memory of Me”, už se nedokážu probrat natolik, abych sledoval, co se děje i v dalších skladbách.

Nuže, Wolverine nám připravili temné album, technicky dokonalé a produkčně vlastně taky nemůžu nic vytknout, místy ale kompozičně pokulhává a pro posluchače nenabízí silné momenty. Z poslední trojky skladeb si nepamatuji prakticky nic. Oproti tomu je ale první polovina alba velice silná i přes absenci zapamatovatelných riffů. Suma sumárum, slušných sedm a půl bodu si chlapi zasloužili.