Země: Německo Žánr: pagan / folk metal Datum vydání: 1.3.2013 Label: NoiseArt Records Tracklist: 01. Devouring Flames 02. Embraced by Fire 03. Element 04. Turning into Red 05. Einsame Wacht 06. Autumns Breath 07. Freier Geist 08. Winters Triumph Hodnocení: Ježura – 5,5/10 H. – 4/10 Skvrn – 4,5/10 Průměrné hodnocení: 4,7/10 Odkazy: web / facebook

Nejsem si úplně jistý, jestli jsem na stránkách Sicmaggot už někdy o německých Wolfchant psal, ale pokud ano, určitě jsem se nezapomněl zmínit o tom, že jakkoli většinu německého pagan metalu opravdu nemám rád, po letmé zkušenosti s Wolfchant jsem je zařadil spíše na tu snesitelnější stranu těch nedobrých kapel podobného ražení. Spolu s jejich novým albem “Embraced by Fire” se mi tak naskytla vítaná možnost nakouknout té jejich muzice pod pokličku, protože dohromady jeden zhlédnutý živák sice může leccos napovědět, ale jen sotva poskytne dostatek podkladů pro vynášení erudovaného verdiktu.

Jak už je možná patrné z úvodu, rozhodně nejsem znalcem starších alb Wolfchant, takže sotva mohu posoudit, nakolik deska “Embraced by Fire” pokračuje v jejich šlépějích, nicméně jedná se o materiál velmi snadno zpracovatelný a ve své podstatě zcela prostý. Wolfchant zde prezentují svižný metal, k jehož druhu se většinou (a ani tento případ není výjimkou) váží přívlastky jako pohanský, epický a řada dalších, které rozmanitými výrazy opisují stále jedno a to samé. Jde o klávesami nahoněnou hoblovačku, která spoléhá na to, že potenciální posluchačstvo zabere na souznění growlingu a epických melodií, přičemž úroveň výsledku se odvíjí od toho, jestli tomu tak je, a pokud ano, tak do jaké míry, se podařilo kýžený materiál zpracovat vkusně. Že se tato zásadní věc většinou krutě nedaří, s tím můžou zástupy Němců a ostatního nadšeného pohanstva sice nesouhlasit, ale je to fakt, takže o to cennější jsou ty nemnohé výjimky, které velmi plodná scéna čas od času odhalí. Ale jestli si myslíte, že právě novinka Wolfchant tvoří zářnou výjimku jasně a vysoko čnící nad bahno mrzkého podprůměru, tak se můžete zase uklidnit, protože nic takového tu v žádném případě netvrdím.

“Embraced by Fire” totiž nad žánrový průměr sice vyčnívá, ale jen velmi nenápadně. Dokonce tak moc nenápadně, že mě při pohled na hodnocení obou kolegů jímá přesvědčení, že jsem možná něco důležitého přeslechl, když chci hodnotit výše než oni. Třeba se tak skutečně stalo, ale věřte mi, že jsem se to snažil najít opravdu poctivě, a když jsem nic nenašel, asi se toho již těžko doberu. Potom ale mohu mít naprosto čisté svědomí, když tvrdím, že Wolfchant nahráli desku, která si sice rozhodně nemůže dělat ambice na umění a v životě bych se ji neodvážil zahrnout do množiny dobré (tudíž vysoce nadprůměrné) hudby, ale když člověk vypne mozek (zajímavé jak je u nás toto slovní spojení v podobných recenzích frekventované), nejenže podstatná část necelé tři čtvrtě hodinky onen mozek nepoškodí, ale sem tam se dokonce objeví místo, u kterého se dotyčný nemusí stydět, když se přistihne u toho, že se mu to i celkem líbí.

Snad všechny takové momenty, které jsem na “Embraced by Fire” napočítal, se kryjí se vzletnými melodickými refrény a několika přechody, které jsou dílem dvojice pěvců Nortwina a Lokhiho, tedy asi nejvýraznějšího trademarku kapely, pokud se tedy dá o něčem takovém v případě Wolfchant hovořit. Pochopitelně nejde o žádné strhující árie a mám-li být upřímný, ani jeden ze jmenovaných pánů není kdovíjak nadaným zpěvákem. Wolfchant si to ale zařídili tak šikovně, že to prostě nějak funguje a jde to bez problémů poslouchat. Na svižnou a agresivní sloku, která sama o sobě za moc nestojí, nalepíme nějakou tu jednoduchou pěknou melodii, zazpíváme to čistě, pak zase něco zahoblujeme, někam mezi to vyhrávku a bum – skladba je na světě. A ono to nějak funguje, protože pánové koneckonců celkem hrát umí, jakž takž jim to i zpívá, jeden nebo dva obstojné nápady se jim na desku také podařilo protlačit a neschopnost napsat skladbu, kterou by stálo za to brát vážně a ne jen jako kulisu, obratně maskují tím, co jim jde – napsat skladbu, která je sice v jádru naprosto primitivní, ale podaná tak, že to většinou nevadí a občas to dokonce trochu pobaví.

Abych ale dostál své pověsti nemilosrdného kata podobných produktů, neodpustím si kopanec do rádoby epického, zbytečně dlouhého a naprosto stupidního klávesového intra, ze kterého je mi opravdu trošku na nic, a nic moc pozitivního nelze říct vlastně ani o cca polovině regulérních skladeb, které Wolfchant na desku umístili. Na druhou stranu je ale potřeba uznat, že pánové konečně dostali rozum a od hodinových eposů přešli na slabou čtvrt hodinku. Zatímco hodinové dílo z jejich kuchyně bych asi jen sotva vydržel doposlouchat v kuse, 43 minut a pár vteřin navrch, na které narostla stopáž “Embraced by Fire”, se dá skousnout bez větších problémů, ušima to profičí jako by nic a co je nejdůležitější – výplň prostoru mezi těma ušima tím nijak zvlášť neutrpí a občas… Ale to už tu opakuji poněkolikáté, takže snad jen poslední poznámka – prostá aritmetika praví, že 5,5 je na desetibodové škále sice nejtěsnějším rozdílem, ale pořád nad průměrem, a velmi těsně nad žánrový průměr dle mého skromného názoru patří i deska “Embraced by Fire”. Je to deska, kterou můžete bez mrknutí oka ignorovat, a o nic tak nepřijdete, ale když už se s ní pustíte do křížku, neudělá z vás slintajícího lobotomika, jako se to daří dlouhé řadě dalších a nezřídkakdy i řádově zavedenějších kapel…

Další názory:

Upřímně jsem od “Embraced by Fire” nečekal vůbec žádné zázraky a také jsem je nedostal. Wolfchant předvádějí naprosto obyčejnou pohanskou halekačku made in Deutschland, která v ničem nepřekvapí, neznechutí, prostě nic, jen si tak prohučí kolem a člověk na ni pět minut po jejím konci dočista zapomene… možná naštěstí. Rozhodně to není úplně neposlouchatelné, to by ostatně “Embraced by Fire” ode mě dostalo mnohem nižší hodnocení, lidi, kteří podobné věci takříkajíc žerou, to možná uspokojí (což nic proti tomu, já jsem taky v žánrech, které opravdu žeru, trochu shovívavější), ale z mého pohledu je tahle předvídatelná tři čtvrtě hodinka plná kýče a patosu albem zcela zbytečným. Přišel jsem, slyšel jsem, nepoblil jsem se, ale odcházím zase jinam a k téhle desce se už nikdy nevrátím.
H.

Na začátek hned oznamuji, že nepatřím k zastáncům názoru, že současná folk metalová scéna trpí přesycením, vyčerpáním studny nápadů a nové kapely žánru nemají co nabídnout. Problém vidím v tom, že spousta tzv. pohanských skupin (i když se s pohanstvím minuly asi jako buřt z marketu s masem) tvoří jakousi průměrovou šeď. A právě sem bych zařadil německé vlky Wolfchant. Naši sousedé na “Embraced by Fire” předvádějí klasický melodický metal doplněný všudypřítomnými klávesami. Představení vokalistů bych zařadil do pytle s nášivkou podprůměr, kdy mi čistý zpěv v některých momentech dokonce i vadí. I když je kombinování growlu a čistého hlasu dnes “in”, jen pár vyvolených dokáže tento prvek přetvořit v dokonalost. Všechny skladby jsou vytvořeny triviálním způsobem a nemají toho po kompoziční stránce moc co dát. Na závěr si neodpustím zmínku o přebálce, kterou vždy zkoumám a nechávám se jejím prostřednictvím informovat, co to vlastně uslyším. V tomto případě dopadla hudba přesně dle očekávání získaného z artworku a dá se vystihnout spojením impotence představivosti.
Skvrn