„Pátek třináctého“ je pojem a zpochybňovat jeho status hororové legendy by bylo takřka kacířské. Jason Voorhees, mačeta, hokejová maska – to je nerozlučná trojka, která je a už navždy bude zapsaná zlatým písmem v žánrových análech jako jeden z nejvýraznějších filmových vrahů všech dob. Na retardovaného klučinu, který se v pěti letech utopil, je to víc než obstojná kariéra!

Kultovní hororová série si samozřejmě zaslouží speciální péči. Recenze na všechny dosavadní díly (s výjimkou crossoveru „Freddy vs. Jason“, který si schovám až na dobu, kdy tu bude také kompletní „Noční můra v Elm Street“ – i proto tenhle biják není ani obsažen ani zde) proto doplníme i shrnutím / žebříčkem celé série, kde se dozvíte, jak si podle mě jednotlivé části stojí ve vzájemném srovnání.

Samozřejmě nutno upozornit, že jde spíš o článek pro lidi, kteří mají nakoukáno nebo jim nevadí spoilerování. Na sérii, jež je prakticky celá o tom, jak chodí a vraždí, toho sice zas tolik vyspoilerovat nejde, přesto – zvaž, zdali číst dál, pokud si myslíš, že by ti to mohlo zkazit případný zážitek!

11. Jason Goes to Hell: The Final Friday (1993)

Nad posledním místem není vůbec nutné přemýšlet – devátý díl má titul nejhoršího „Pátku třináctého“ rezervovaný už navěky věků. Nedokážu si totiž představit, co by kdo musel natočit, aby to dopadlo hůře než „Jason Goes to Hell: The Final Friday“. Zprznit Jasona Voorheese ještě víc než zde – to už snad ani nejde.

„Pátek třináctého“ jako celek mám rád i z toho důvodu, že se jedná až o nečekaně vyrovnanou sérii. Zatímco jiné konkurenční hororové značky kvalitou létají mezi různými extrémy, „Pátek třináctého“ si i navzdory velkému množství dílu až nevídaně dlouho udržoval svůj punc kvality, což mi bylo nadmíru sympatické. „Jason Goes to Hell: The Final Friday“ je jediná část, která z daného standardu vybočuje skutečně drasticky.

Nebudeme si nic nalhávat, devítka je prostě totální sračka, kde nic nedává smysl, scénář je děravý jak síto, všude je nuda, navíc mu nelze odpustit ani nechutné převrácení mytologie a pravidel, degradování Jasona na pozici pouhého červa a jeho absenci po takřka celý film. Jedinými klady zůstává vzhled samotného Jasona ve fyzické formě (maska zažraná do ksichtu vypadá dobře), oproti předešlým, cenzurou postiženým dílům vyšší krvavost, boží vražda ve stanu a několik momentů tak hloupých, až jsou strašně vtipné. Ale i navzdory tomu je to pořád sračka.

10. Friday the 13th Part VIII: Jason Takes Manhattan (1989)

Myslím, že „Pátek třináctého“ si svou fazónu a čest držel bez většího zaváhání až do sedmičky (ano, počítám i pětku!), což je docela obdivuhodný výkon. Ukažte mi jinou takhle dlouho sérii, jež o sobě může bez obav říct, že si držela nastavenou laťku celých sedm filmů! Jednou ten propad ale přijít musel a stalo se tak s osmičkou, která se tím pádem dostává do nezáviděníhodné pozice dílu, s nímž skončila zlatá éra „Pátku třináctého“. Což možná bude souviset i s tím, že osmička je posledním dílem z osmdesátých let, kam „Pátek třináctého“ prostě patří.

A přitom osmička mohla být tak dobrá, svým zvrhlým způsobem strašně zábavná. Podtitul „Jason Takes Manhattan“ ovšem nepokrytě lže, protože Jason se jednou projde po Times Square a jinak nic. Ulice plné lidí čekající na vykuchání navíc ignoruje a jde jen po těch dvou, co si zrovna vyhlédl. Většinu filmu stráví na lodi, a i když si připíše pár slušných hitů (kytara, koupelna, boxerský souboj), v rozletu ho brzdí otravné vidiny hlavní holky a hlavně – nuda.

Je to tak, „Jason Takes Manhattan“ je velkou část stopáže jednoduše nudný. Paradoxem zůstává, že se sto minutami jde o s přehledem nejdelší díl celé ságy. Závěr, kdy toxický odpad promění Jasona zpátky v malého kluka, je navíc vysloveně dementní. Vzato kolem a kolem tedy čistě průměrný starý slasher.

9. Friday the 13th (2009)

Spousta lidí tenhle remake nemá rádo, další jej naopak obhajují. Po mém soudu si vyslovené odsouzení nezaslouží, ale v rámci „Pátku třináctého“ a jakožto pocta hororové ikoně nefunguje dvakrát uspokojivě.

Jestli si na tomhle remaku – který vlastně není skutečným remakem, ale spíš novou adaptací známé postavy – něčeho cením, je to zejména dlouhá předtitulková scéna. Jasonovo řádění u výletníků mezi stany patří k nejlepším vraždám napříč celou sérií. Ani ne tak nápaditostí smrtí, to jiné díly zvládly mnohem lépe, jako spíš intenzitou, která sahá po vysoké hororové lize.

Bohužel, nanejvýš slibnou úroveň jedné prologové scény se v následném filmu nepodařilo udržet ani náhodou. „Pátek třináctého“ posléze spadne do standardní moderní vyvražďovačky, která zbytečně updatuje tam, kde by se měla držet zavedených pravidel, a zbytečně se drží hororových klišé tam, kde by zoufale potřebovala invenci. Fail skrz naskrz to asi není, ale na rozdíl od jiných částí „Pátku třináctého“ mě tohle vůbec nenadchlo. Žádná velká sláva.

8. Friday the 13th (1980)

Oukej, chápu, jestli si teď budete klepat na čelo a myslet si něco o debilech. Pro spoustu z vás asi bude dost překvapivé, že originální „Pátek třináctého“ se u mě umístil takhle nízko, ale nemůžu si pomoct, tenhle film je prostě přeceňovaný a čas se k němu nezachoval dvakrát lichotivě.

Samozřejmě, že původnímu „Pátku třináctého“ nikdo neubírá, že měl pro svůj žánr obrovský význam. Přinejmenším stál na začátku slasherové mánie v osmdesátých letech, po níž nám zůstalo množství skvělých kultovních bijáků. Jen za to mu patří dík. Dnes už se ale „Pátek třináctého“ stal starým a více méně neškodným hororem, který má pár svých momentů, ale jako celek už se nemůže pochlubit nějakým zásadním tahem na bránu.

Na rozdíl od ostatních dílů moc nefunguje při opakovaných zhlédnutích. Nijak nezastírám, že když jsem kdysi viděl poprvé, tak na mě zapůsobil, jeho atmosféra byla hutná a přesvědčivá. Ale to bylo napoprvé a před mnoha lety. Jakmile už člověk ví, že zde vraždí Pamela Voorhees a jak to celé dopadne, ztrácí film mnohé ze svých předností. Mám k tomu respekt, ale vynášet do nebes nemohu.

7. Friday the 13th: A New Beginning (1985)

Naopak o pětce si myslím, že je až zbytečně podceňovaná a mnohem víc nenáviděná, než si reálně zaslouží. Samozřejmě, nevraždí tu Jason Voorhees, což lze bezesporu považovat za zásadní nedostatek, ale vyjma tohoto „detailu“ má pětka prakticky vše, co člověk od „Pátku třináctého“ může očekávat.

„A New Beginning“ se může pochlubit do té doby nejvyšším body countem z celé série, nechybí nahota, některé vraždy jsou docela nápadité (sex v lese) a jiné přinejmenším zapamatovatelné (gotička při aerobiku, kadibudka). Scéna s kadibudkou je navíc tak nádherně kreténská, až je skoro dokonalá, tomu se prostě nejde nesmát!

Na druhou stranu, pětce strašně moc škodí dětský černý hrdina, ten mě tady nehorázně sral, a dost nepovedení jsou i přehrávající vidláci. Tím chci ukázat, že „A New Beginning“ nepovažuji za nějaký zásadně skvělý biják, zcela jistě má své chyby. Ale i jim navzdory mi vždy přišel zábavný a se slušným tempem. Vraždící pasáže jej hodně táhnou nahoru. Tohle mě nijak neuráží.

6. Friday the 13th Part III (1982)

Od téhle pozice výš už se začínáme bavit o opravdu dobrých dílech. I po takovém prohlášení však asi dost z vás překvapí, že trojka není ještě výše. Důvod, proč je „až“ na šesté pozici, ovšem netkví v jejích nekvalitách, nýbrž v prostě skutečnosti, že všechny následující části mám ještě o kus radši.

Možná i z toho důvodu, že trojce lehce škodí zbytečně dlouhý rozjezd a seznamování se s postavami. Samozřejmě jsem nezapomněl, že to samé se děje i třeba ve dvojce a čtyřce, ale právě u trojky mi tahle pasáž přišla nejzdlouhavější.

Jakmile ale nastoupí na scénu Jason a rozjede svůj masakr, je to nepochybně kult jak prase a zlatý fond slasheru. Nehledě na skutečnost, že trojka prostě musí dostat respekt už kvůli holému faktu, že Jasonovi dala jeho trademarkovou hokejovou masku. Plus se tenhle díl může pochlubit jednou z nejvíc sympatických skladeb teenagerů na vykuchání a několika parádními vraždami (chůze po rukou, vymáčknutí oka, hod vidlemi, harpuna). Vyvražďovací klasika, o tom žádná!

5. Jason X (2001)

„Jason X“ je jeden z nejrozporuplnějších dílů celé série. Mnozí jej nenávidí a řadí jej k tomu absolutně nejhoršímu, co se kdy s nálepkou „Pátku třináctého“ objevilo, ale já k nim nepatřím. Je evidentní, že desítka se původnímu konceptu na hony vzdálila a že vlastně všechno na ní vypadá strašně hloupě. Počínaje samotným nápadem poslat Jasona do vesmíru, konče směšnými animovanými triky.

Jenže právě v tom tkví její kouzlo! „Jason X“ je totálně sjetá béčková jízda, která se vůbec nebere vážně, záměrně je do všech směrů přitažená za vlasy. Ať už se jedná o výstavní vraždy (Jason je tady dost ve formě… zejména kapalný dusík patří k tomu nejlepšímu v celé sérii), hromadu extrémně vtipných momentů (výlet do Crystal Lake ve virtuální realitě je prostě dokonalost) nebo zábavné hlášky. Vše je podáno s obrovským nadhledem a evidentní chutí pobavit sebe sama i diváka.

Je diskutabilní, zdali byl dobrý nápad takovou béčkovou krasojízdu aplikovat právě na Jasona Voorheese, ale mě osobně to vůbec nesere. Po slabší osmičce a naprosto tragické devítce „Pátek třináctého“ stejně potřeboval nový impuls a „Jason X“ jej představuje. S pořádnou porcí nadhledu si tohle člověk prostě nemůže nevychutnat. Svého času však desítka dostala těžkou sodu od kritiků i fanoušků, finančně propadla a původní sérii navazujících filmů pohřbila. Nejspíš už definitivně, protože pochybuji, že by někdo odignoroval remake a začal točit jedenáctku. Mně se ale tahle šílenost líbí.

4. Friday the 13th Part VII: The New Blood (1988)

I u sedmičky nejspíš bude takhle vysoké umístění docela překvapením, ale mám k tomu své důvody i argumenty. A tím největším je – Jason!

Sedmička možná není ultimátním „Pátkem třináctého“ co do formy a příběhu, ale má ultimátního Jasona Voorheese. Legendární zabiják nikdy předtím ani potom nevypadal tak skvěle jako tady. Už jde o pořádně uhnilého zombíka, jemuž všude po těle prosvítají kosti, což prostě vypadá úžasně. Navíc jej právě tady poprvé hraje Kane Hodder, nejznámější představitel Jasona, a svou roli si náležitě vychutnává. Přesně takhle jsem pana Voorheese chtěl vždycky vidět a už jen z toho důvodu musím sedmičku náležitě cenit.

Chápu, proč mnozí mají k „The New Blood“ výhrady, ale mě osobně přítomnost telepatky nijak zásadně nepila krev. Mohlo to dopadnout mnohem hůř. Spíš dost zabolí, jak necitlivě byla sedmička zcenzurovaná a prostříhaná, a ještě víc zabolí, že necenzurované verze ve slušné kvalitě se nikdy nedočkáme, protože původní natočené materiály byly v devadesátých letech zničeny. Podobně škodí i ohromně hloupý závěr, kdy z jezera vyskočí kdysi utopený fotr hlavní postavy. Ale tuhle kaňku jsem ochoten odpustit, protože i s nižší krvavostí je to super film a Jason je tu vizuálně za slasherového boha! A v necenzurované verzi by sedmička nejspíš byla ještě výše.

3. Friday the 13th: The Final Chapter (1984)

Trojka a ještě o kousek víc čtyřka jsou ty absolutně pravé „Pátky třináctého“. Je paradoxní, že ve čtyřce Jason nikoho nezabije mačetou, aby s ní nakonec sám pošel, ale s touhle jedinou výjimkou se jedná o krystalicky čistý „Pátek třináctého“ se všemi klady (i zápory) a trademarky. Tohle je jednoduše ono, všechno je na svém místě, Jason ve formě, vraždy povedené, uspokojivě krvavé (tohle je ještě předtím, než se do série naplno pustila cenzura), prostě paráda.

Jestli patříte k nevzdělancům a nutně potřebujete vědět, o čem „Pátek třináctého“ je, ale nemáte čas na víc než jeden film, pak byste měli sáhnout právě po „The Final Chapter“. Tady dostanete tu pravou nalejvárnu. Co víc k tomu dodat?

2. Friday the 13th Part 2 (1981)

O tomhle umístění jsem nějakou dobu přemýšlel, jelikož dvojku a čtyřku si cením prakticky nastejno. „The Final Chapter“ je možná ten kvintesenciální „Pátek třináctého“ představující tuhle oldschool slasherovou sérii v celé její kráse, ale dvojka jí v tomto ohledu zdárně šlape na paty a v názornosti a „pátkotřináctovosti“ prohrává z velké části díky tomu, že zde Jason ještě nemá svou ikonickou hokejovou masku a nosí na hlavně pytel.

Nicméně je to právě dvojka, která zavedla veškerá pravidla, jichž se série s výjimkou pětky držela jak klíště prakticky až do sedmičky a trochu volněji včetně pětky až do osmičky, a především poprvé uvedla na scénu Jasona Voorheese v celé jeho parádě. Právě zde se Jason ujal rodinného řemesla a začal sekat teenagery okolo Crystal Lake. Už jen z to si dvojka respekt zaslouží.

Kromě toho mi dvojka z filmového hlediska přece jenom přijde o malinko lepší než třeba čtyřka, i navzdory svému stáří je pořád napínavá, na rozdíl od jedničky dokázala zestárnout se ctí a i dnes pořád funguje.

1. Jason Lives: Friday the 13th Part VI (1986)

Šestka sice stále ještě drží klasická pravidla série, ale představuje mírný odklon v tom smyslu, že se zde poprvé do „Pátku třináctého“ vkradl humor. Ten ale vůbec neškodí, naopak šestku skvěle koření a ta si tím pádem mohla dokráčet pro titul nejlepšího dílu vůbec. Může to vypadat zvláštně, že se nějaká série dočká svého vrcholu až po šesti dílech, ale je to tak.

„Jason Lives“ netrpí zdlouhavým seznamovacím začátkem. Jason se uvede hned v první scéně – poprvé jako zombie – a okamžitě rozjede novou sérii vražd. Tenhle díl má tím pádem vysoké tempo i tah na bránu, do té doby suverénně nejostřejšího Jasona, dobré humorné momenty, pár velmi povedených vražd a v neposlední řadě nejhezčí a nejsympatičtější „final girl“ v celé sérii. Také zlikvidování Jasona patří k těm rozumnějším. Ve všech směrech prostě veliká paráda.

Budoucnost série:

S budoucností „Pátku třináctého“ to aktuálně nevypadá dvakrát růžově. Může se to zdát nedávno, ale naposledy se Jason oháněl mačetou v roce 2009, což už je devět let a tudíž nejdelší prodleva mezi dvěma díly dobrodružství maskovaného frajera. A nezdá se, že by se na tom mělo něco v dohledné době změnit. Další pokračování bylo v plánu a dokonce časem pronikaly pracovní názvy jako „Friday the 13th: Part 13“ nebo „Friday The 13th: Camp Blood – The Death of Jason Voorhees“. Datum premiéry se ale neustále posouvalo, až bylo nakonec úplně zrušeno.

Především ale „Pátek třináctého“ brzdí byrokracie. Práva po konci osmdesátých let přecházela mezi různými studii a v letošním roce se stěhují opět, tentokrát k New Line/Warner Bros. Vedle toho ještě běží žaloba Victora Millera, scénáristy prvního „Pátku třináctého“ z roku 1980, kvůli níž se také prakticky nemůže natáčet, dokud nebude věc urovnána.

Osobně si nemyslím, že by Jason Voorhees definitivně pověsil mačetu na hřebík. Na to jeho jméno až příliš rezonuje fanouškovskou obcí, čehož určitě ještě někdo bude chtít využít. Nicméně se zdá, že to ještě chvíli potrvá, než nějaký nový biják vznikne.

---