![]() |
Země: Česká republika Tracklist: II. Blues for the Redsun Hrací doba: 35:50 Odkazy Drom: Odkazy Blues for the Redsun: K recenzi poskytl:
|
Od Blues for the Redsun jsme tu recenzovali prakticky každý fyzicky vydaný počin s výjimkou úplně prvního splitka s formací V rukou osudu. Byla by tedy škoda si sbírku článků nerozšířit i o jejich další nahrávku, kteroužto je další split s názvem „Fullmoon Alchemy Narcotic Session“. Jejich souputníky na tomhle releasu jsou liberečtí post-metalisté Drom, jejichž tvorbě jsme se zde možná trochu paradoxně věnovali výrazně méně. Vyjma malé recenze na (shodou náhod také) splitko s Moro Moro Land se tu kapela objevovala spíš v koncertních reportážích.
Říkám paradoxně, protože si myslím, že jestli má někdo z těchto dvou formací větší základnu příznivců, jsou to právě Drom. Což asi trochu dává smysl, jelikož za sebou mají víc desek a také hrají výrazně přívětivější hudbu než Blues for the Redsun, kteří produkují nechutně pomalý a ohavný sludge / doom. Po muzikální stránce se tedy zdánlivě jedná o docela rozdílné formace, díky čemuž mě prvně jejich spojení na společném nosiči trochu překvapilo, ale ve finále rozdílnost obou stran nijak nevadí, jakkoliv tím „Fullmoon Alchemy Narcotic Session“ sama sebe automaticky odsuzuje k tomu být jen standardním splitkem, kde si každý účastník odehraje to svoje, nikoliv uceleným počinem se soudržnou hudební stránkou. Abych ale nekecal, přinejmenším tematicky se obě skupiny sladily, byť k látce, která mi přijde typičtější pro Blues for the Redsun. Ve výsledném vstřebávání hudebního obsahu to ovšem hraje spíš minoritní roli.
„Fullmoon Alchemy Narcotic Session“ každopádně vyšlo jako dvanáctipalcový černý vinyl, k němuž je vyjma kapsy na desku přiložen i plakát a download code. Největší parádu nicméně dělá obálka, která mi připadá skvělá a suprově divná. Elpíčko pustili do světa Metalgate, ne jejichž poměry se jedná o poměrně atypický počin. Asi ne náhodou v tom vidím jedno z jejich nejzajímavějších vydání, protože obvykle mě jejich činnost nijak nevzrušuje.
Drom mě na koncertech bavili prakticky pokaždé, když jsem je měl možnost vidět, ale co do studiové tvorby jsem si k nim cestu nikdy pořádně nenašel. Ačkoliv musím přiznat, že jsem to nezkoušel nijak zvlášť pečlivě a určitě jsem se nesnažil poslouchat všechny jejich počiny. Bezmála dvacetiminutová „V tanci světel“, s níž se na „Fullmoon Alchemy Narcotic Session“ prezentují, se mi ale překvapivě líbí. Její úvod ještě působí lehce utahaně, ale po zlomu někde na začátku druhé minuty už Drom servírují charismatický atmosférický post-metal, kde mě nejvíc baví ty tišší momenty. Vyhrazená doba každopádně ubíhá hodně rychle, takže tady panuje spokojenost.
Blues for the Redsun v „Crime Reduction“ jedou svojí klasiku – ubahněná nihilistická tryzna ve šnečím tempu. Za vypíchnutí stojí asi dvě věci. Za prvé je to regulérní kytarová melodie, která se ozve někde v polovině songu, což je věc u Blues for the Redsun dost vzácná (nikoliv však nevídaná, viz třeba sólo v „Left Hand Solution“ z dema „Waiting for Enlightenment“). Za druhé je to skutečnost, že víc než kdy jindy tu cítím i riffy, které jako by vypadly ze stoneru a/nebo pravěkého doom metalu.
Srovnám-li to ovšem se starší tvorbou, musím bohužel říct, že minulé „Deadspace / Knocking on the Cemetary Gates“ mi přišlo zajímavější a uhrančivější, demosnímek „Waiting for Enlightenment“ asi také. To však nic nemění na tom, že Blues for the Redsun pořád drhnou marast takového kalibru, že podobný v našich končinách nenajdete, což je stále sympatické.
„Fullmoon Alchemy Narcotic Session“ jako celek mi zní víc jako dvě EPčka na společném asfaltu než ucelený počin, ale nejde o nějaký zásadní nedostatek. Obě strany jsou totiž fajn a vesměs s přehledem splňují, co od obou kapel člověk očekává. Osobně mě tentokrát o malinko víc baví Drom, a to bych si dopředu vsadil naopak.