 |
|
Země: Kanada Originální název: Anything for Jackson Režie: Justin G. Dyck Hrací doba: 97 min
|
(Budou spoilery.)
Čím jsem starší, tím víc mě serou horory s otravnými teenagery. Nesere mě a priori to, že se jedná o mladé, ale brutálně mě točí, když se někdo chová jak afektovaný kretén. Spousta hororových tvůrců si pak bohužel představuje, že právě takové chování definuje člověka v náctiletém věku. Smutné je, že do určité míry mají i pravdu. Když si vzpomenu na sebe na střední, tak jsem byl hroznej kokot. Ale to přece neznamená, že nyní, když už jsem zmoudřel a začal pomalu fotrovatět, mě to nemůže srát, že jo.
No, a aby toho nebylo málo, tak právě mladí a hezcí lidé dost často bývají hlavními postavami hororových filmů. Dokonce si zřejmě i nějací tvůrci představují, že by těmhle otravným kundám měl divák fandit. Pche, jebat! Typicky to dopadá tak, že fandím čemukoliv hororovému – ať už je to zabiják, nadpřirozená entita, zmutovaná zvířata nebo obskurní oživlé věci typu pneumatika či kondom – aby to ty debily odpravilo co nejrychleji.
Pokud jste na tom podobně jako já a už vás nebaví furt dokola čumět na bandů volů, jejichž jedinou prioritou je zachlastat, zahulit a zašukat (v libovolné kombinaci a pořadí), mohli byste v tomto ohledu ocenit „Anything for Jackson“. Hlavními postavami snímků je totiž postarší manželský pár, jehož žebříček životních priorit tkví v něčem jiném. Audrey a Henry mají velký dům, Henry pracuje jako lékař a vlastně by se mohli mít dost dobře, kdyby se v jejich rodině nevyskytla tragédie, v jejímž důsledku přišli o milované vnouče.
Audrey a Henry si ale získávají sympatie ještě v jedné věci. Nerozhodli se svůj žal utápět v modlitbách nebo prostě a jednoduše držet smutek, namísto toho se pokoušejí se situací něco dělat a svého vnoučka získat zpátky. A s pomocí se obrátili na rohatého strejdu tam dole. Začali docházet do satanistické sekty, vzhledem ke svým prostředkům si dokázali sehnat nějaký zaprášený grimoár, sehnali si oběť – mladou těhotnou ženu, do níž hodlají svého vnuka přivolat –, mysleli na všechno, zabezpečili svůj dům a pustili se do díla.
Bohužel, s vyvoláváním pekelných mocností z prastarých knih nemají úplně zkušenosti, takže se jim to trochu vymkne z ruky. Okolo se nich se začnou kupit úmrtí a do baráku se jim nastěhují duchové. Když staroušci konečně pochopí, že jejich nápad ochočit si pekelné mocnosti nebyl nejlepší nápad jejich života, pozvou si na pomoc kolegu ze satanistických seancí, jenž veškerý svůj volný čas tráví studiem teorie, takže se rád chopí příležitosti své znalosti otestovat i v praxi.
Audrey a Henry nejsou klasičtí hrdinové, protože objektivně dělají něco, co dle standardních měřítek není úplně v cajku. Přesto se jedná o docela sympatické postavy, jejichž jednání lze pochopit, a člověk jim vlastně fandí. To mi přišlo fajn, protože jak už jsem diskutoval výše, hlavní figury v hororech mě častěji serou než naopak.
Snímek samotný je spíš pomalejší a snaží se o trochu jiné pojetí supernatural hororu, než je v poslední desetiletce zvykem. Sice i odsud nějakým způsobem čerpá a někteří bubáci na moderní duchařiny nechají vzpomenout, ale naštěstí se nejedná o klasickou báchorku s barákem, v němž straší. No, a taky tihle bubáci paradoxně patří k nejslabším chvílím „Anything for Jackson“. Nějakou větší parádu nadělají až v úplném závěru, kdy dojde na pokus o vyhrocené finále.
Svým způsobem je tedy „Anything for Jackson“ relativně fajn a neobtěžovalo mě to, ale nezanedbatelné problémy se tu určitě najdou. Film se nikdy nedokáže vyhoupnout nad laťku „dá se na to v klidu koukat“, a to bohužel ani v lokálních momentech. Jak už jsem řekl, hororové pasáže dokonce patří k tomu horšímu. Jakž takž funguje jen první pokus o bububu, protože je první, ale jakmile člověk zjistí, že nikomu vlastně nebezpečí nehrozí a bubák sám zmizne, protože se to všechno musí pohrotit až na konci, tak ty další bafačky už jsou o ničem. Závěr už toho nedokáže moc vylepšit, i když působí lépe, a finální vyústění do ztracena mě taky zásadně nenadchlo, i když uznávám, že šlo asi o nejrozumnější variantu.
„Anything for Jackson“ mě tím pádem – uznávám, že trochu humorně – nejvíce bavilo tehdy, kdy se film drží při zemi a namísto nadpřirozených prvků pracuje s lidským dramatem, které se může opřít o dobré herce (ne, že by tohle v žánru bylo pravidlem). Celkově se bavíme o menším nenápadném kousku, jenž nenabízí nic zvláštního. Máte-li však náladu na podobně laděnou záležitost, nejde o vyloženě špatnou volbu. Jestli bych to ale přímo doporučil? To asi ne, na to mi „Anything for Jackson“ přišlo moc průměrné…
Podobné články
31.12.2020 The Dark and the Wicked (2020) Filmový koutek
11.1.2019 The Conjuring 2 (2016) Filmový koutek
26.1.2021 Books of Blood (2020) Filmový koutek
21.10.2020 Dead End (2003) Filmový koutek
14.1.2020 The Grudge (2020) Filmový koutek
15.10.2020 The Wretched (2019) Filmový koutek
něco jako (při kuřbě)… tak už toho démona vyvolej, ať už si konečně můžu nasadit zuby… ???
To by mohlo být v klidu (ne nutně škatulkováno do hororu), kdyby to mělo aspoň slušnou hudbu v pozadí (jako Devátá brána)….
He… jsem zrovna napsala originální námět na horor, takže jestli máte někdo pár stovek milionů a nevíte co s nimi, tak tohle by byl hit. Je to na motivy Karáska.
“Scarabeus” (goticky horor)
(Děj se odehrává ve druhé polovině předminulého století. Kamera místy něco na způsob Jodorovského. Nějaký pěkný filtr. Časté střídání barevného prostředí s mnoha krásnými předměty a temnoty a zdánlivé prázdnoty.)
Dva hezcí, mladí muži chodí starobylým městem a prohlíží si fasády domů a umělecká díla. Vypadají šťastně, jsou dobře a elegantně oblečení. Užívají si slunečný den. Nakonec dojdou ke katakombám. Orestes tam jít nechce. (Orestes je vzhledem jemný blonďák, téměř dívčího vzhledu.) Gaston (vypadá mužněji-brunet) mu s vtipem slibuje, že ho před každým zlem ochrání. (Lehce nadnesené, romanticky znějící dialogy. Příklad: Ať si zkusí se k tobě jen přiblížit třebas i démon z nejhlubších temnot, nedovolím mu, aby ti zkřivil vlas.) Orestes se hořce usměje, ale přikývne.
Gaston si dole vše prohlíží, Orestes ho stále prosí, aby už šli. Gaston se mu omlouvá a prozradí, že ho sem vzal stejně hlavně proto, aby se ho mohl svobodně dotýkat, což venku už dvě hodiny nemohl. Když odchází, ve vstupu uvidí postavu. Orestes Gastonovi zašeptá “Marcel” a omdlí. Marcel nijak nereaguje a beze slov odejde. (I on je velmi krásný, ale jeho krása je upírská. Je tmavovlasý, ostřejší rysy, zdá se o něco straší než ti dva.) Gaston pak odveze Oresta domů v kočáře. (Bydlí v hezkém prosvětleném, vzdušném domě, který je však zařízen jen napůl a některé místnosti jsou spíš nahodilou sbírkou řady hezkých věcí, než aby měly účel.) Orestes hned tvrdí, že je v pořádku, ale Gaston vidí, jak je nesvůj. Orestes pak až hystericky naléhá na Gastona, aby ho nikdy neopouštěl, neustále dokola opakuje, jak je s ním šťastný. Prosí, aby nikdy nezmiňoval jeho expřítele Marcela, nenutil ho o něm mluvit a aby se co nejrychleji odstěhovali. Jeho chování je křečovité, ale předstírá bezstarostnost. Kdykoli zmizí Gaston z dohledu, zjevuje se mu Marcel a říká mu, aby se k němu vrátil, protože Gastona stejně nemiluje. Orestes to odmítá, hádá se s jeho přízraky, nechce Gastonovi ublížit, ale nakonec po několika dnech uprostřed noci tajně odchází. Gaston je zničený, nejí, nespí, rozbíjí věci. Pořád čeká, že se Orestes vrátí nebo alespoň pošle list. Začne trpět halucinacemi a představou, ve které ho Orestes volá a prosí o pomoc.
(To vše se odehraje asi během dvaceti minut. Důraz na atmosféru.)
Gaston se tedy rozhodne najít Marcelův dům, protože je přesvědčen, že tam najde i Oresta. Ví, kde má hledat, protože je to ta část města, které se Orestes vyhýbal. Chce mu jen říct, že se na něj nezlobí za to, že se vrátil k Marcelovi, protože si myslí, že Orestes musí mít špatné svědomí a on nechce, aby se kvůli tomu trápil. Přeje si, aby byl šťastný. Také chce naposledy spatřit jeho krásnou tvář. Poté si plánuje někam odjet a zabít se, protože má za to, že bez Oresta nemá jeho život smysl, stejně jako předtím než ho potkal.
(Gaston si ve svém zoufalství často mluví pro sebe, baví se svým odrazem v zrcadle nebo okně.)
Přichází do Marcelova domu; velmi temného, velkého, starého sídla. Marcel mu řekne, že u něj Oresta nenajde. Musel prostě jen Gastona opustit stejně zbaběle, jako předtím opustil jeho. Mluví o Orestovi s despektem jako o zženštilém, dětinském a slibujícím věčnou lásku každému. Nabídne pak Gastonovi večeři. Ten nejprve odmítá. Pak si to ale rozmýšlí. Marcel je velmi charismatický muž, který ho přitahuje a Orestes jim byl určitým způsobem posedlý. Chce ho tedy poznat a nakonec pozvání přijímá. V kdysi nádherné, nyní zašlé místnosti jsou obsluhováni starým, pokrouceným sluhou a Marcel začíná vyprávět o svém sídle a několikrát kvůli různým zločinům přejmenovaném rodu. Občas fantazíruje a dělá různé žerty. Gaston neví, čemu může věřit a čemu ne. O Orestovi se s Marcelem bavit nemůže, protože ten pro něj nemá moc hezkých slov. Ostatně i Orestes říkal, že si ho Marcel nikdy nevážil a i to byl důvod, proč od něj odešel. Jinak se však Gastonovi zdá být skvělým, zábavným společníkem, ač jeho zálibu v temnotách, okultismu a rozkladu úplně nechápe. Marcel mu dá najevo, že se mu líbí a tak s ním Gaston, který nemá co ztratit, zůstává a stále doufá, že se vrátí Orestes.
Uprostřed komnat tajemného sídla ve společnosti Marcela na něj ovšem zapomíná tak rychle, až se za to sám před sebou stydí, protože ho považoval za jedinou, životní lásku. Má skoro pocit, že vše co cítil k Orestovi je Marcelem zastíněno a on je omámen jeho šarmem stejně jako Orestes. Má však také za to, že jeho si Marcel váží a že si spolu rozumí víc, než si rozuměl s Ortestem, který byl velmi křehký a nepraktický. Kolem Marcela je však skutečně něco zlověstného, přesně jak o něm říkal Orestes, a na slova lásky a něhu si také nehraje. Gaston si uvědomuje, že touží po tom samém, po čem toužil Orestes; zlomit jeho chlad. Přesto mu však nechce propadnout a plnit jeho rozmary.
Marcel mu vypráví o své prapraprababičce, slavné travičce a milence černého mága, který byl náhodou lapen po jednom neúspěšném chemickém pokusu, inkvizicí upálen a většina jeho díla zničena. Ona má být pohřbena dole pod sídlem. Měla prý od něj získat starý prsten, pocházející snad od samotných démonů a bohů temnot. Prsten je tvaru scarabea a jed, co prý obsahuje, dokáže okamžitě usmrtit a přitom zachovat tělo, aniž by podléhalo rozkladu. Takové tělo pak mohou posedávat různé entity a páchat v přestrojení za živé, co si zamanou. Za taková bezduchá těla (zvlášť dokonale krásné, mladé muže) démoni mágům platí zlatem, vědomostmi, magií, či věčným mládím.
Gaston to považuje za pohádku.
Po několika měsících společného soužití se mu zdá, že Marcel přeci jen projevu známky citu. Marcel ho také požádá, jestli by si ho mohl namalovat, ale trvá na tom, že obraz po doschnutí barev ihned odnese a spálí a Gaston ho nesmí nikdy spatřit. To mu samozřejmě připadá ujeté, ale Marcel trvá na tom, že pokud jej Gaston miluje a chce aby on někdy miloval jeho, potom se na obraz nepodívá. Gastonovi to bere jako rozmar, kterému se nechce podřídit a před doschnutím obrazu v noci tajně vyleze z postele a jde si ho prohlédnout. Na obraze je mrtvý v rakvi uprostřed květin. Vyděsí ho to. Chce se vrátit zpátky do postele a předstírat, že obraz neviděl, ale zjeví se mu přízrak scarabea. Snaží se jej zahnat, ale odporný brouk jej pronásleduje. Zvětšuje se, dohání ho k šílenství. Naznačuje mu, aby ho následoval dolů pod palác. Gaston se bojí, ale jde za ním. Dole pod palácem se mu zjeví mladá žena; údajná Marcelova prapraprababička, Marcel ji však zve matkou a prosí ji, aby Gastona ušetřila, že on už nestojí o věčnost, že chce zestárnout a umřít spolu s ním. Matka se mu vysmívá, nadává mu do hlupáků a předhazuje, že ho Gaston zradil a že by na něj klidně zapomněl tak snadno, jako předtím na Oresta. Marcel mu řekne, že ho namaloval, aby ho nemusel zabíjet, protože démonům slíbil přinést ho sem dolů mrtvého v rakvi a musel svůj slib splnit aspoň tím obrazem, což měl být určitý magický trik. Okolo nich stojí několik zakrytých rakví (jsou tam různé okultistické předměty a jiné harampádí). Matka strhne z jedné rakve závěs. Je v ní Orestes. Vypadá jako by spal. Gaston přiskočí k rakvi, snaží se Oresta probudit, i když ví, že je mrtvý.