Země: USA Rok vydání: 2020 Žánr: home invasion Originální název: Becky Režie: Jonathan Milott, Cary Murnion Hrají: Lulu Wilson, Kevin James, Joel McHale Hrací doba: 93 min

(Budou spoilery.)

Asi neřeknu nic úplně nového nebo objevného, ale myslím, že k dnešnímu snímku se takové moudro docela hodí: u některých filmů prostě a jednoduše musíte přistoupit na jejich pravidla, abyste je mohli (d)ocenit a jakkoliv si je užít. Kousek s názvem „Becky“ k takovým podle mého názoru určitě patří. Pokusím se vysvětlit proč.

„Becky“ je totiž v jádru strašná blbost. Natočené je to celé jakože realisticky, ale asi všem musí být jasné, že v realitě by se taková premisa s největší pravděpodobností odvíjela úplně jinak. Pokud vám tohle vadí, pak se pro vás „Becky“ okamžitě stane trapnou hovadinou. Když ale pravidla přijmete a budete s filmem hrát tu hru, že by malá třináctiletá holka mohla sama skutečně pozabíjet bandu uprchlých nacistických muklů zocelených svou vírou, vězeňskou posilovnou a vězeňskou sodomií ve sprchách, pak si můžete užít zábavnou béčkou zabijačku s pěknými krvavými efekty. Rozhodnutí je na vás.

Věc se má asi následovně: Becky je náctiletý hajzlík, co se chová nesnesitelně a nejradši byste ji sami sejmuli. Sice si takhle vybíjí frustraci z toho, že jí umřela mamča, ale i tak se chová způsobem, že by jí normální člověk nejradši vlepil facku, že by dostala druhou o zeď a třetí o dno rakve. Její tatík nicméně podobné výchovné lepáky nerozdává. Namísto toho si to začal rozdávat s novou ženskou, což se Becky moc nelíbí. Táta s dcerkou každopádně jedou na víkend na chatu, kam na pozvání dorazí i tátova nová matrace se svým synem (oba jsou černoši – to v tomhle případě ještě bude důležité), o čemž Becky dopředu neví. Docela ji to nasere, tak sebere psa a uraženě odkráčí do lesa.

No, a zatímco trucuje v lese, do chaty dorazí čtveřice uprchlých trestanců vyznávajících filozofii, že bílá rasa je ta nejlepší a že Hitler byl sympatickej frajer. V chajdě si jejich kápo schoval jakýsi tajemný klíč (nikdy se nedozvíme od čeho), jenž mu má pomoct v jeho úkolu očistit rasu. Nebo tak něco. Klíč nicméně našla Becky. A protože jí muklové sejmou taťku, tak se namíchne a začne postupně kuchat ona je.

Nějaký ten scenáristický balast se bohužel najde a dojde i na obligátní vylévání citečků, ale jedna věc se „Becky“ musí nechat. Jakmile titulní hajzlík začne konat svoje dílo, tak je to fakt docela sranda. Zabití mi přišla dobrá a hezky krvavá, takže škoda, že se jich neobjevilo ještě víc. Ubodání hajzla pastelkami a pravítkem byla halda, stejně jako rozjebání člověka motorem od člunu nebo sekačkou na trávu. Na první místo bych ale dal scénku se střiháním visícího oka tupými dětskými nůžkami, to se vážně povedlo.

O moc víc toho vlastně „Becky“ nemá co nabídnout, ale ono to vlastně stačí. Naháněčka s trestanci po lese odsýpá slušně, vraždy jsou fajn a i díky střízlivé hrací době se z toho nakonec vyklubala příjemná jednohubka. Jak už jsem ale zmiňoval výše, nesmíte moc přemýšlet nad tím, že drsné trestance tam masakruje malá holka.

Všimnul jsem si nicméně, že se v souvislosti s „Becky“ nejčastěji mluví o jiné věci. Vůdce nazi gangu s vytetovaným hákovým křížem na zátylku si střihnul nějaký Kevin James, což je komediální herec, pro něhož se jedná o první zápornou roli v kariéře. Původně měl mimochodem postavu hrát Simon Pegg, jehož určitě budete znát ze „Shaun of the Dead“. Mně tohle každopádně nijak zajímavé nepřišlo, protože na komedie nekoukám, takže jsem ani nepoznal, že jde o nějakého komika, a tudíž mi to bylo jedno. Upřímně, zajímavější mi přišel jeho poskok v podání Roberta Mailleta. Tenhle chlap je neskutečný hromotluk a přijde mi škoda, že ve filmech nedostává víc prostoru.

Tématem do pranice budiž žánrové zasazení „Becky“. Nic hororového tu nenajdete, trochu násilí ještě horor neudělá. Na akci to není moc akční, na drama nebo thriller moc nadsazené, ale na komedii moc seriózní. Bez debat jsou snad jedině elementy home invasion a revenge subžánrů. Vtipné je, že by mi na „Becky“ hodně sedělo označení „žánrovka“… prostě takový ten film, jejž ocení především fandové žánru, kteří si jej mohou i nefalšovaně užít. Akorát nevím jakého žánru. Příznivci hororu, jimž není cizí trochu nadhledu a zábavy, by na „Becky“ mohli ocenit dobře provedené násilné scény. V obecnosti bych ale snímek nejvíc doporučil fandům béčkové kinematografie.

Mně osobně se to vlastně vcelku líbilo. Výhrady bych rozhodně měl a některé momenty se podle mě daly řešit výrazně lépe, ale celkově vzato to vlastně bylo úplně oukej. Na jedno podívání – proč ne.