Země: Japonsko Rok vydání: 1974 Žánr: action Originální název: 直撃！地獄拳 Režie: Teruo Ishii Hrají: Shin’ichi Chiba, Makoto Satô, Eiji Gô Hrací doba: 87 min

(Budou spoilery!)

Není akční biják jako akční biják. Když se řekne klasický akční oldschool, asi se většině z nás vybaví braková béčka z osmdesátých let, kde to mlátili všichni ti Schwarzeneggerové, Stallonové, Norrisové a další frajeři. Jsou to super bijáky, o tom žádná, sám je mám fest rád. Ale pořád je to americká produkce a ta byla vždycky a ve všech ohledech trochu usraná a zbytečně korektní. Nejen v tomhle žánru, nýbrž obecně.

Jak každý znalec jistě ví, pro brutálnější akční nářezy je nutno zavítat do Asie. I tady máme takovou řekněme stravitelnější produkci – což myslím bez jakéhokoliv pejorativního nádechu. Právě odsud vzešly i mezinárodní hvězdy jako Bruce Lee nebo Jackie Chan. Vedle nich je tu ale hromada dalších, trochu skrytějších pokladů, z nichž některé jsou skutečné perly. Tyhle bijáky bývají mnohdy humorně praštěné, někdy i slušně krvavé, někdy i obojí zároveň (což je mimochodem trochu případ i našeho dnešního kousku), dost často ale nabízejí exkluzivní akční bitky, kvůli nimž stojí za to to se dívat. A i tyto počiny mají svá kultovní jména, mezi něž jednoznačně patří také Sonny Chiba.

Myslím, že největším kultem v Sonnyho filmografii je asi bez větších debat „Gekitotsu! Satsujin ken“ známější spíš pod anglickým názvem „The Street Fighter“. Na tuhle akční šlehu se v našem filmovém koutku také někdy dostane, žádné strachy, ale dnes vytáhneme jinou kvalitku, shodou náhod pocházející ze stejného roku jako „Gekitotsu! Satsujin ken“ – „Chokugeki! Jigoku-ken“, někdy též známou pod anglickým jménem „The Executioner“. Sonny Chiba jen tak mimochodem není jedinou známou firmou, která se na tomhle kousku podílela. Fajnšmekrům jistě nebude neznámý ani režisér Teruo Ishii, jehož tvorba určitě také stojí za průzkum.

Nicméně pojďme už k samotnému filmu. Sonny Chiba zde hraje potomka ninjů a od svého dědy se dle očekávání naučí jak někomu pořádně nakopat prdel. Asi nepřekvapí, že se mu to tady bude opravdu hodit. Společně s dalším týpkem, jehož nejdřív musí osvobodit z malajského vězení, jsou ne úplně dle zákona najati bývalým policistou, který si nyní vydělává jako nájemný vrah, aby zastavili přísun drog do Japonska. Tím, že chystanou velkou zásilku ukradnou a sami na ní vydělají. Mafie totiž k dovozu ilegálních substancí využívá hluchoněmou dceru evropského velvyslance, která má diplomatickou imunitu, což z celé situace dělá poněkud delikátní záležitost.

Nejedná se ovšem nějakou buddy akci, zmiňovaná trojice nejsou žádní kámoši. Na jednu stranu se pokoušejí splnit úkol, ale zároveň se do toho některým z nich moc nechce a ještě se zároveň ochcávají a sem tam i podrážejí. Každopádně, bitek je docela dost, protože mafie kvůli utajení nepoužívá zbraně, takže spojku chrání tlupa goril, s nimiž si to naši borci musejí ručně vyříkat.

Děj se tváří jednoduše a v zásadě vlastně jednoduchý je, ale místy je to typicky asijsky ulítlé a nepřehledné. Do toho klasika asijských bijáků – našinec má místy dost problémy rozeznat, kdo je vůbec kdo, protože sorry, fakt hromada z nich vypadá podobně. Naštěstí alespoň ústřední trojici si nikdo nesplete, protože Sonnyho ksicht zná každý a jeho dva parťáci jsou takové držky, že si je nespletete. Jeden z nich (ten z vězení) je navíc věčně nadržený chlívák, takže dojde i na kopu humorných situací. Místy jsem se u „Chokugeki! Jigoku-ken“ chlámal jak prase, protože některé hlášky mají fakt koule.

Nemyslete si ale, že „Chokugeki! Jigoku-ken“ je nějaká ztřeštěná crazy komedie typu „Bláznivé mise“. Bitky jsou dost ostré a dočkáte se i trochu té krve. Asi nejhustější kousky, s nimiž se film vytasí, je vytrhnuté žebro a vyhřezlé oči. Viděl jsem sice už i větší nářezy, ale i tak cool! Kromě toho potěší i závěrečná „pointa“, protože snímek nekončí žádným happy endem, ale spíš hořkým patem, i když se podaří mafii o drogy připravit.

„Chokugeki! Jigoku-ken“ je každopádně nepříliš známá akční paráda made in Japan. Pro fandy žánru povinnost jak svině.