Země: USA Rok vydání: 2004 Žánr: action horror Originální název: Gargoyle Český název: Gargoyl Režie: Jim Wynorski Hrají: Michael Paré, Sandra Hess, Kate Orsini Hrací doba: 90 min

(Budou spoilery.)

Když saháte po filmu, pod nějž se režijně podepsal sám Jim Wynorski, tak existují jen dvě možnosti. Tou první a výrazně bolestivější variantou je, že nemáte tušení, kdo to je Jim Wynorski. V takovém případě pro vás bude následující hodina a půl velmi nepříjemná a s největší pravděpodobností to ani nebude hodina a půl, protože to vypnete mnohem dříve. Druhou možností je, že naopak moc dobře víte, jaký kanón Jim Wynorski je, jste fanoušci zetkové kinematografie a dostali jste zrovna náladu si: a) zkurvit den, b) o další kousek zkurvit vkus, c) dokurvit hromadu dalších mozkových buněk.

Kdo ale potřebuje mozkové buňky? Hlavní je se pořádně zasmát a Jimovy perly (tuhle sice natočil pod pseudonymem Jay Andrews, ale to nehraje roli) jsou pro tenhle účel jako stvořené. Máte-li pochopení pro příšerné bijáky, tak to bývá obrovská prdel. „Gargoyle“ – též známé jako „Gargoyles“, „Gargoyle’s Revenge“ anebo „Gargoyle: Wings of Darkness“ – v tomto ohledu není výjimkou ani v nejmenším. Máte-li rádi filmovou žumpu, pak vám tohle veledílo jistě udělá radost. Echt stvrzenkou naprostého braku budiž i účast dalšího protřelého sračkáře Michaela Parého v hlavní roli, pro nějž se ostatně nejedná i jedinou spolupráci s Wynorskim (vrána k vráně, však to znáte), protože spolu dále natočili ještě majstrštyky jako „Crash Landing“ nebo „Komodo vs. Cobra“. Prostě je evidentní, že když si „Gargoyles“ pustíte, strávíte devadesát minut ve fakt exkluzivní společnosti.

Že půjde o vysoce epickou podívanou, jasně ukáže už intro filmu. Podíváme se do Rumunska roku 1532, kde jakási lepá děva nápadně podobná na Xenu jede na povozu. Na rozcestí (značky psané v angličtině) se vydá doprava. Na první akci se nijak dlouho nečeká, hned po setmění ji napadne gargoyl. A právě v tomhle momentě poznáte, že to bude stát kurva za to, protože příšera je fakt pokokot špatně a nepřirozeně umělá. Jasně, já to chápu, asi to tak nevyznívá, poněvadž špatným trikům ve špatných filmech se zde vysmívám dost často, ale tohle je fakt perla. Asi nejde o úplný strop (dno?) zoufalství, protože konkurence je vysoká, ale v pomyslném žebříčku trikových failů by se myslím „Gargoyle“ zařadilo do nadprůměru.

„Gargoyle“ každopádně není žádný historický brak. Dobové kulisy a kostýmy – nebo přinejmenším jejich náznak – by vyšly na moc peněz, takže hned poté, co se bandě vesničanů a knězovi s krutopřísnou kuší podaří příšeru uvěznit v zemi pod kamenem, se přesuneme do současnosti. Sledujeme dva agenty CIA (jednoho z nich hraje zmiňovaný Paré), kteří do Rumunska přijeli, aby tu od únosců vyzvedli syna velvyslance. Ale nebojte, tohle je jenom trapný subplot, o nějž tam vůbec nejde. Po automobilové honičce (což byla nejspíš nejnákladnější scéna celého bijáku, protože za tu obludně animovanou obludu snad nemohl dostat nikdo zaplaceno) najdou agenti po jednom z únosců jen krvavý flek, jenž krev nepřipomíná ani zdaleka. Jeho tělo se pak najde o kilometry daleko připíchnuté na věži nějakého hradu.

A teď koukejte, jak tyhle zetkové pecky dokážou být vtipně ujeté a splácat dohromady tolik věcí. Na hradě dělají mejdla uctívači Draculy (odehrává se to v Rumunsku, co jste čekali?!), takže následné vyšetřování agenty zavede třeba do gotického klubu jak z péčkového „Bladea“, jejž vlastní motorkář v kožených kaťatech, co se považuje za přímého potomka Draculy. Jeho problémy s konkurenčním gangem vyřeší – gargoyl. Z pohledu na něj se potom motorkář zblázní. Netvor se dále předvede i na pouti, kde si z ruského kola vyzobne jednoho retarda, anebo v zoo, kde sežere ženskou, co tam zůstala po zavíračce.

Vtipné ale je, že o nic z tohohle tam ve finále taky nejde. Důležitý je až kostel, kde probíhají archeologické práce a kde se zároveň hádají dva knězi – odcházející a jeho nástupce. Archeologové na hřbitově kostela objeví podzemní místnost a shodou náhod jde o přesně tu díru v zemi, v níž se podařilo gargoyla v historickém intru pohřbít. Zároveň tam nakladl vajíčka, co vypadají jak vajíčka od vetřelce. Nějak jsem si ani nevšimnul, jestli to měl být hermafrodit, anebo tam těch gargoylů bylo víc.

Tak či onak, celé to je strašně trapné, ale zábavu na úrovni udržuje docela častý výskyt epizodek s gargoylem, na jehož příšernou animaci se nejde vynadívat. Fakt palba. Jestli toužíte se zasmát nějaké fakt zhovadilé příšerce, tak věřte, že „Gargoyle“ vás v tomhle ohledu uspokojí. Všechno ostatní je jen balast mezi scénami s obludou. Film pomalu doklopýtá k finální konfrontaci agentů s gargoylem, dojde i na plamenomet a frajer Paré nakonec netvora odpraví kuší.

„Gargoyle“ je samozřejmě sračka jak řemen a nic jiného byste od toho neměli čekat. Jedná se ale o takovou tu milou sračku, která je ve vší své demenci a debilitě fakt zábavná. Když se kecá, je to o ničem, ale akční scény umí pobavit. A naštěstí se jich tu najde docela dost a titulní monstrum drtí bránice dost zodpovědně. Milovníkům filmových hoven tedy mohu doporučit!