Země: Velká Británie Rok vydání: 2020 Žánr: zombie horror Originální název: Patients of a Saint Režie: Russell Owen Hrají: Jess Chanliau, Meg Alexandra, Gabz Barker, Kate Bell Hrací doba: 106 min

(Budou velké spoilery.)

Zombie horor je dost oblíbená a tvůrci hojně vyhledávaná disciplína. Každý rok se pár nových kousků urodí a k letošní úrodě mimo jiné přispěl britský biják „Patients of a Saint“. Prozradím vám to hned a na rovinu – kdyby si to přispívání všichni zúčastnění nechali od cesty a šli radši na pivo, udělali by pravděpodobně lépe.

„Patients of a Saint“ je fakt hutný blábol. Film postrádá napětí, akci i gore, všechny postavy jsou prudce nesympatické, vlastně se tam většinu času děje úplně hovno, a navrch to ani není humorně blbé. Nejhorší mi na tom všem ale přijde jiná věc – že se „Patients of a Saint“ bere tak šíleně vážně. Celé se to tváří důležitě jak hovno v míse a budí to dojem, že všichni zainteresovaní byli upřímně přesvědčení, že natáčejí seriózní zombie horor, který má co sdělit.

Bolí to o to víc, že „Patients of a Saint“ podle mého názoru nějaký potenciál skutečně mělo. Netvrdím, že šlo z daného námětu vykutat zlato a hororovou perlu, ale jsem přesvědčen, že prostor na vytvoření dobře udělané žánrovky se tam určitě nacházel. Akorát škoda, že si jej nevšimli ani režisér, ani scénárista.

Věci se mají asi následovně: představte si odlehlý ostrov, na němž se nachází pěkně ostrá věznice s mužským i ženským křídlem. Na některých vězních se provádějí lékařské pokusy, podávají se jim experimentální léky. Hádám, že nemusím dodávat, co z těchto pokusů vzejde.

Filmem nás provází fakt drsná bývalá mariňačka, kterou do vězení zavřeli samozřejmě neprávem a která nepostrádá obligátní traumičku. Svou účast na pokusech odmítne a radši si ponechá trest smrti, jemuž by se po souhlasu s účastí mohla vyhnout, ale jakmile se po chodbách věznice rozeběhnou zombíci, pere se o život jak o život (haha).

Kromě ní se tam objevuje ještě třeba sériová vražedkyně, která je strašně hustá, strašně černá a strašně tlustá a všichni jí říkají Řeznice, černá feťačka s dredy, která se nakonec musí obětovat pro ostatní, blbá blondýna, zakřiknutý doktůrek, dozorce-hajzl, svinská ředitelka věznice… a nějací další zoufalci, co tam jsou jen od toho, aby někdy v průběhu snímku zdechli. Typicky všichni bílí chlapi a/nebo autority jsou buď svině nebo neschopní blbci, zatímco místní barevná galérka má vypracovaný cit pro morálku a vždycky ví, co by se mělo udělat. Vedle toho se tam občas mihne i nějaký zombík, ale občas to vypadá, že se objevil spíš omylem.

Tohle je spíš ale jenom úsměvné. „Patients of a Saint“ má zásadnější problémy. Scénář se například vůbec neobtěžuje se cokoliv vysvětlovat. Večer je všechno v pohodě a pak najednou jeb ho – po celé věznici zničehonic nic běhá armáda nemrtvých. Kde se takhle náhle vzali, to nikdo neřeší. Jakože fakt. Z nějakého důvodu žádná postava pomalu ani nemrkne překvapením, že vězení najednou zamořila hromada nemrtvých parchantů s chutí na lidské maso, všichni jsou s tímhle fakt naprosto v cajku a rovnou se začnou zachraňovat… teda, běhat po povětšinou prázdných chodbách, případně se zavřou v nějaké místnosti a rádoby chytře kecají.

Celou dobu jsem měl pocit, jako kdyby postavy ve filmu věděly mnohem víc než divák, ale ne takovým tím žádoucím způsobem, že by to snad bylo chytře napsané. Spíš takovým tím způsobem, jako když se při psaní scénáře nepřemýšlí. O to vtipnější nicméně je, že stejně dokážete s neomylnou přesností odhadovat, co se stane vzápětí, protože „Patients of a Saint“ naprosto spolehlivě a pečlivě vymetá veškerá myslitelná klišé zombie filmů.

Aby to bylo dokonalé, nezapomeňte k tomu připočítat tklivé vzpomínání hlavní vojandy na maminku a neuvěřitelně trapný závěr, jenž celému tomu zoufalství nasadí korunu. Osobně mám rád, když bijáky končí špatně, protože se to moc často neděje. Nepamatuji si ale případ, že by nějaký film skončil jakože špatně, a přesto mě to tak mocně nasralo. Lze v tom nicméně vidět třešničku nekvality na diletantském celku.

Stručně řečeno, „Patients of a Saint“ je regulérní zoufalost, ačkoliv řemeslně obstojně udělaná. Obsahově se nicméně jedná o kardinální píčovinu, která selhává snad ve všech ohledech, a navíc ještě nudí… zkurveně nudí. Kdyby se tam objevilo alespoň nějaké ucházející gore a potahalo se pár střev, ale ani na to se tvůrci nezmohli, což ale jenom potvrzuje, o jak bezpohlavní a nijakou hloupost jde.