Země: Rusko Žánr: history Rok vydání: 2016 Režie: Andrej Kravčuk Hrají: Danila Kozlovskij, Maxim Suchanov, Světlana Chodčenkova, Igor Petrenko Hrací doba: 133 min Zdroj fotek: KinoPoisk.ru

„Viking“ je film, jenž v určitých kruzích vzbudil docela velkou pozornost, hodně se od něj čekalo. Ruský snímek, který měl premiéru na samém sklonku loňského roku, měl být něčím, co se v posledních letech už příliš nenosí, netočí, jako kdyby filmaři na tenhle žánr zanevřeli nebo dokonce zapomněli, jak jej pořádně dělat – kvalitním historickým velkofilmem. Jenže jak už bývá pravidlem, velká očekávání mohou předznamenávat velká zklamání. A „Viking“ je toho důkazem.

Hned na začátku je nutno zdůraznit jednu věc – název snímku je vysoce zavádějící. Přestože se jmenuje „Viking“, o Vikinzích vlastně moc není. Ne, že by se snad ve snímku nevyskytovali, ale hrají zde spíše okrajovou roli, děj se netočí kolem nich, a navrch by asi bylo přesnější neříkat jim Vikingové, nýbrž Varjagové. Což byli, když to řekneme hodně ve zkratce, Vikingové, kteří se vydávali směrem do východní Evropy a také sehráli svou roli v dějinách historického státního útvaru Kyjevská Rus. Název si filmu si osobně vysvětluji jako vypočítavý tah, jak nalákat diváky na dnešní popularitu nordických mýtů a kultury.

A o čem tedy „Viking“ je? Právě o Kyjevské Rusi respektive o jednom z jejích nejvýznamnějších vůdců Vladimíru I. vládnoucím na přelomu 10. a 11. století. Ten je významný především tím, že se postaral o christianizaci Rusi, díky čemuž byl později prohlášen za svatého. Snímek sleduje jeho vzestup, kdy se dostane k moci přes mrtvoly svých starších bratrů Olega a Jaropolka, a jak posléze přinese na Rus křesťanství.

Látka je to bezesporu atraktivní a na snímku je znát, že se ji tvůrci snažili uchopit důstojným způsobem. Nejsem žádný historik a v tomhle období se příliš nevyznám, ale dle toho, co jsem si v rámci nezbytné přípravky přečetl, děj filmu odpovídá historickým událostem, tudíž se zřejmě o žádné znásilňovaní a překrucování dějin nejedná. Uvěřitelné mi přišly i dobové reálie, kostýmy a tyhle věci. Určitě je sympatické i to, že se „Viking“ nebojí krve, což uvěřitelnosti rovněž napomáhá.

V další řadě je „Vikingovi“ nutno přičíst k dobru, že z vizuálního hlediska vypadá skutečně nádherně. Na výsledku je vidět snaha dát tomu co nejreprezentativnější formu, jsou znát ty peníze, jaké do toho byly nality (jedná se o třetí nejdražší ruský film vůbec). Výprava je skutečně… inu, výpravná. Celé je to navíc natočené krásně, moc hezky se na to kouká a mnohé scény vypadají opravdu skvěle. Výborně jsou udělané bitvy, působivé je třeba i provedení pohanských rituálů, kteréžto dle mého názoru patří k vrcholům celého více jak dvouhodinového eposu. Zbytečně digitálně vypadal pouze mega-býk na začátku filmu a slajdování loděmi po bahně někde ve třech čtvrtinách, ale dejme tomu, že těch pár detailů by se odpustit dalo.

Navzdory všem nesporným kladům „Viking“ není strhujícím snímkem, jenž by dokázal diváka bavit po celou svou stopáž. Jedním z hlavních problémů je, že film bude strašně chaotický, neznáte-li historické pozadí. Pokud si člověk předem nenačte alespoň nějaké články na Wikipedii, aby měl jakous takous představu, co a kde že to ten Vladimír vlastně dělal a s kým měl co do činění, bude pro něj „Viking“ strašně nepřehledný a velmi rychle se v něm ztratí. Nicméně i s nastudováním historického základu a dokonce i při druhé projekci to stále není ono a u některých postav mi stále bylo nejasné, co jsou vlastně zač, natožpak abych přesně rozuměl jejich chování a motivaci.

I díky téhle nepřehlednosti se zanedlouho začne dostavovat nuda – krátce poté, co se opadne prvotní nadšení z krásné výpravy. A to ve spojení s vysokou stopáží filmu dává dohromady poměrně nezáživný koktejl. Ve druhé polovině už jsem se regulérně nudil a často koukal po hodinách, kolik času ještě zbývá do konce.

Není sporu o tom, že „Viking“ jednoduše předpokládá určitou znalost problematiky. Můžeme diskutovat o tom, jestli tento předpoklad není příliš silný a jestli snímek od diváka nežádá příliš, nebo jestli jde o oprávněný požadavek a pouze diletanti budou podobně v pytli jako já. Na druhou stranu, viděl jsem i historické filmy, které byly ještě delší, sledovaly osudy ještě většího množství postav a také se odehrávaly v historickém období, o němž nemám hlubších znalostí, jen laické povědomí, že se něco takového někdy proběhlo, a chytal jsem se a bavilo mě to. Každopádně, ať tak nebo tak, snímek, na nějž jsem se potěšil a posléze se u jeho sledování nudil, bohužel nemohu označit jinak než jako zklamání.

Přese všechno je „Viking“ záležitost, jakou by milovníci historických velkofilmů minout asi neměli. Už jen z toho důvodu, že podobné věci (obzvlášť budeme-li se bavit o skutečně historických počinech, nikoliv jen smyšlených dobrodružných příbězích zasazených do minulosti nebo na pozadí dějinných událostí) se v současnosti točí naprosto minimálně. Co se ale mě týče, já jsem „Vikinga“ viděl dvakrát – jednou při standardní sledovačce, podruhé jen tak po očku při psaní tohoto textu – a víckrát už to opakovat nechci, protože se mi výsledek zdaleka nelíbil natolik, abych byl ochoten mu věnovat další dvě hodiny života.