Země: Tunisko Žánr: atmospheric black metal Datum vydání: 27.3.2020 Label: Dead Red Queen Records Hrací doba: 14:19 Odkazy: facebook / bandcamp / instagram K recenzi poskytl: Anubi Press

Na předešlé EP Ayyur s názvem „The Lunatic Creature“ jsem byl svého času docela zvědavý. Šlo o moje první setkání s kapelou. Zajímalo mě, jak bude znít black metal z Tuniska s poměrně zajímavým vizuálem (mám samozřejmě na mysli fotky samotné skupiny, nikoliv obaly, které mají Ayyur typicky o ničem). Navrch se do sestavy před pár lety připojil Shaxul, tedy původní vokalista Deathspell Omega, jenž v Ayyur ovšem obsluhuje bicí.

„The Lunatic Creature“ mi nicméně připadalo dost nudné. Šlo o řemeslně dobře udělaný průměr, který po obsahové stránce nedokázal zaujmout vůbec ničím. Získal jsem z toho dojem, že Ayyur jsou ve skutečnosti dost nezáživnou formací, jejíž tvorbě bych do budoucna svůj čas věnovat neměl.

Letošní minialbum „Balkarnin“ jsem si nepouštěl s žádným velkým očekáváním, vlastně jsem se do přehrávače prokliknul jen tak z povinnosti, abych si pustil obligátních pár vteřin. I ty leckdy stačí k tomu, aby člověk zjistil, zdali chce danou věc poslouchat zevrubněji. Ne, že by mě „Balkarnin“ během takhle krátké doby nějak zásadně položilo, ale nakonec jsem to nechal hrát déle jak několik sekund a na první poslech se mi zdálo, že se nové EP tváří slibněji než „The Lunatic Creature“. Rozhodl jsem se tedy dát Ayyur ještě jednu šanci.

A jaké jsou dojmy po zodpovědnějším náslechu? Popravdě řečeno, vlastně prakticky stejné jako po tom úvodním letmém. „Balkarnin“ zvukově staví na podobné receptuře jako „The Lunatic Creature“, ale zdá se mi, že obě přítomné skladby – nepojmenované, jen očíslované římskými číslicemi – jsou sevřenější a dramaturgicky pevnější. Snad i díky tomu na mě působí o trochu záživněji než písně z „The Lunatic Creature“.

Přesto ani „Balkarnin“ nemůžu označit za nějakou výrazně dobrou nebo snad alespoň zajímavou nahrávku. Finální pocity jsou totiž prakticky stejné jako u minulého EP: při pohledu zdálky se sice Ayyur možná tváří zajímavě a snad i tak na první pokus znějí, ale v konečném důsledku se nejedná o nic lepšího než na úrovni udělaný průměr. Obzvláště opakované poslechy rychle potvrdí, že materiál na „Balkarnin“ příliš silný není a že jeho životnost je tuze nízká.

Asi si dokážu představit, že tohle někoho bavit bude, v čemž nehledejte žádný skrytý výsměch – skutečně by mě nepřekvapilo, kdyby se „Balkarnin“ někomu do vkusu trefilo. Já však k takovým posluchačům nepatřím. Mě osobně Ayyur prakticky vůbec nezaujali ani na druhý pokus, takže do budoucna už si jejich počiny s největší pravděpodobností odpustím.