Země: Španělsko Žánr: (zoufalý pokus o) black metal Datum vydání: 23.7.2020 Label: selfrelease Hrací doba: 25:02 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Against PR

Nemám tušení, co se mi ujebalo v palici, když jsem se rozhodnul stáhnout si promo Burgûli. Už si nevzpomínám, jestli jsem to jen risknul s argumentem, že přinejhorším má „Runes“ jen pětadvacet minut, nebo jsem si to rovnou stahoval jako trolling, nebo mi ukázky nepřipadaly tak strašné. Doufám, že nešlo o tu poslední možnost, protože to bych byl teda pořádný kokot.

Na svoji motivaci si sice nevzpomínám, ale hned s prvním poslechem mi došlo, že jsem to tímhle downloadem pekelně dosral. Nebudu chodit kolem horké kaše – „Runes“ je prostě a jednoduše kardinální arcimrdka. Kdo to neslyší, tak má v uších nasráno. A neplatí to jenom o „Runes“; co jsem tak poslouchal ukázky z předešlých opusů (to byla ironie), tak tvorba Burgûli celkově stojí za totální vyližprdel. Samozřejmě mluvím o prdeli dva roky nemytého plesnivého houmlesáka s leprou, ne o nějaké voňavé roztomilé prdelce. Dokonce jsem s hrůzou zjistil, že „Runes“ na první poslech patří ještě k tomu snesitelnějšímu z diskografie Burgûli, protože trávit čas s demosnímky se už fakt rovná sebemrskačství.

Vlastně se mi o „Runes“ ani nechce moc mluvit, poněvadž stačí, abyste si pustili krátkou ukázku z přehrávače, co se tady někde válí okolo, a sami ihned uslyšíte, že když někdo hodí uschlé hovno na struny zapojené kytary, vyjde mu z toho lepší muzika než tohle. Jestli ale nemáte odvahu, tak vám prozradím, že se jedná o hluboce podprůměrný black metal mrzké úrovně, jehož autor nemá ani špetku soudnosti, sebereflexe, nedejbože nějakých schopností. Oproti zmiňovaným demům sice lze na „Runes“ vypozorovat nějaké zlepšení, ale je to buřt, protože i tohle EP se pořád brodí po hlavu ve sračkách.

Jestli ale odvahu máte, tak bych vám doporučil song „The Dark Host“. Z toho kňučení, co se tam ozývá, jsem šel napoprvé fakt do kolen a i se třetím poslechem (víckrát odmítám) mi brutálně cukají koutky. Schválně si to pusťte a řekněte mi, jestli by tohle mohl dát na svoje album někdo jiný než naprostý debil. Seriózně.

Kdybych Burgûli slyšel dřív, mohl by tenhle atak na vkus a soudnost posluchačů hrdě bojovat o titul největší pičoviny loňského roku v konkurenci kreténismů jako Unholy Vampyric Slaughter Sect. A co si budeme povídat, level Zarach ‘Baal’ Tharagh je tu taky na dohled. Jistě uznáte, že větší urážku aby jeden pohledal.

Za svojí pisálkovskou kariéru jsem už pár pojebávacích recenzí napsal a častokrát si pak kapely stěžovaly, že umím jen nadávat, ale neřeknu, co by se mělo zlepšit. Beru si to k srdci a poskytnu Burgûli, respektive jedinému členovi Kondea Gorthaurovi, svou radu: Vyser se na to. Beze srandy. Děláš si jenom ostudu.