Země: Německo Žánr: heavy / black metal Datum vydání: 1.1.2019 Label: selfrelease Hrací doba: 18:07 Odkazy: bandcamp

Občas se stává, že člověku stačí jen pár vteřin, aby mu bylo okamžitě jasné, že tohle je jeho styl a že tahle nahrávka jej bude bavit. Myslím, že se to nestává neustále, ale úplně výjimečné to není, má-li dotyčný již dost naposloucháno a má-li ujasněno, co přesně od té svojí muziky chce a vyžaduje. Pro mě osobně se takovým objevem na první poslech nedávno stali němečtí Hexenbrett, jimž začátkem letošního roku vyšlo debutové minialbum „Erste Beschwörung“. Právě to bych zde nyní rád představil, poněvadž věřím, že by tenhle koktejl black metalu a heavy metalu mohl zachutnat mnohým z vás.

Řekl bych, že Hexenbrett hoblují spíš heavy metal. Struktura skladeb i styl riffů odpovídají formulím základního metalového žánru než jeho extrémnější odnoži. Black metal na „Erste Beschwörung“ vystupuje víc v pocitové rovině, jako taková patina, která výsledku dodává špinavost a obskurní feeling. Hudebně probleskává spíš výjimečně a prakticky nikdy ve své čistokrevné formě. Samozřejmě nemůže chybět ani cit pro metalovou starou školu, což je další aspekt, který sound Hexenbrett ve velké míře definuje.

Samozřejmě si můžete říct, že zajebat heavymetalovou špínu s blackovým feelingem není až takové terno, takže jistě čekáte na to, čím přesně že to Hexenbrett tak zaujali. Věřím nicméně, že kdybyste si „Erste Beschwörung“ pustili teď hned i bez nápovědy v textu, dost rychle byste na to přišli. Němci si totiž na svou prvotinu nachystali kotel výborných riffů, při nichž musí radostí poskočit srdce každého staromilce. Muziku doplnili také o vhodně využívané klávesy, které výsledku dodávají další vrstvu, a ze všeho toho dohromady jim pod rukama vznikla mocně lákavá čarodějnická atmosféra.

Některé pasáže na ípku jsou jednoduše zasraně epické a nechce se mi věřit, že tohle nebude chutnat lidem, kteří si užívají kupříkladu novější Darkthrone. Nějaký výborný riff nebo odstřelující pasáž se nechají najít prakticky v každém songu, ale kdybych měl zvolit největší hit, pak bez většího zaváhání doporučím třetí „Farben der Nacht“ s naprosto libovým ústředním motivem a působivou pomalejší pasáží. Na své si samozřejmě přijdou i příznivci heavymetalových sólíček, a to nejen v tomhle songu.

Na EP se bohužel nachází i pár slabších momentů, které mě trochu tahají za uši i teď, po větším počtu poslechů; prostě jsem si na ně nedokázal stoprocentně zvyknout. Naštěstí ale nikdy nejde o nic, co by celkové dojmy z „Erste Beschwörung“ vyloženě potápělo a kvůli čemu by nahrávka začala být neposlouchatelná. Rozhodně však platí, že Hexenbrett ještě mají na čem zamakat. Už teď se jim ale nedá upřít schopnost přijít s výstavními riffy a vytvořit podmanivou klávesovou chvilku. Za slyšení to podle mě stojí a další tvorbu Hexenbrett doporučuji sledovat. Jestli se vám líbila třeba loňská fošna dánských Majestic Mass, tak byste neměli váhat.