Země: Řecko Žánr: post-black metal Datum vydání: 23.10.2020 Label: I, Voidhanger Records Hrací doba: 50:12 Odkazy: facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: I, Voidhanger Records

„Mutatis Mutandis“ je dalším z řady alb, s jehož poslechem jsem se docela pral. Ne snad kvůli tomu, že by se jednalo o něco tak zásadně náročného nebo nevstřebatelného, spíš kvůli tomu, že jsem se dlouho nedokázal rozhodnout, jestli a nakolik se mi nahrávka líbí.

Situace se má totiž asi tak, že na druhé řadovce řeckých Kevel není objektivně vlastně nic moc špatně. Skupina hraje progresivnější moderní black metal s dalšími vlivy a dělá to vlastně poměrně dobře. Řekové se snaží, aby posluchače nenechali nudit, relativně šikovně pracují se strukturami písní a dokážou vymyslet i vcelku povedené momenty a zajímavé motivy.

Asi nejlépe v tomhle ohledu funguje finální „Utopia Planitia“, ale některé kusy jako „Terraforming“ nebo „Cosmic Domination“ jsou taky doecla fajn. Nějaké „menší“ kvalitní nápady se nechají nalézt v každé skladbě a naopak si nevzpomínám na nic, co by mě na „Mutatis Mutandis“ štvalo a u čeho bych měl pocit, že by bylo lepší, kdyby se to tam nenacházelo.

V čem tedy tkví problém? Jednoduše, „Mutatis Mutandis“ se mi zdá jako deska, která mě i navzdory objektivním kvalitám a prakticky žádným zásadním výhradám nijak zvlášť nebaví. Nemůžu zpochybnit, že tomu nechybí myšlenka, taky mi je jasné, že výsledek někdo dělal se svědomitostí a snad i vizí, měl schopnosti a tohle všechno. Znáte to. Ve své zdánlivé „dokonalosti“ mi ale počin přesto přijde trochu obyčejný, schází mu větší osobitost. Skladatelsky se mi to zdá v pořádku, ale Kevel ve výsledku neznějí nijak výlučně a v ničem se nevymykají z obrovského zástupu kapel, které taky dělají dobře, ale vlastně „jenom“ dobře.

V tomhle případě cítím, že verdikt je z mojí strany hodně přísný. Obzvlášť když Kevel srovnám s některými jinými kapelami. Řekové jsou například určitě výš než třeba podobně ladění Gaerea z Portugalska. Nehodlám ale kecat něco o objektivních kvalitách a uměle to vychvalovat, když jsem to ve finále poslouchal spíš z povinnosti, nevidím v tom charisma a vím, že už si to nikdy nepustím.