Země: Švédsko Žánr: avantgarde black metal Datum vydání: 22.2.2013 Label: Trust No One Recordings Hodnocení: Licee – 7/10 H. – 9/10 Stick – 8/10 Atreides – 9/10 Průměrné hodnocení: 8,25/10 Odkazy: facebook

Pamatuji si na první poslech Terra Tenebrosa zhruba před dvěma lety, kdy jsem nemohla odolat prohlubujícímu se nadšení svých kamarádů za občasného pronesení: “Už jsi slyšela tu Terru Tenebrosu? Je to výborné!” Dlouho jsem krčila rameny neposkrvněna její temnotou, než jsem přeci jen otevřela dvířka do světa alba “The Tunnels” a nechala se jím naprosto pohltit. Bylo to stejně rychlé, jako by se pod vámi najednou otevřela sama “Terra” a spolkla vás do svých útrob. Ani jste se nestačili nadechnout. Jenomže jak rychle vás album “The Tunnels” sevřelo, tak rychle vás “The Purging” vyplivlo zpět do vašeho pokoje a pouze naznačilo, jaké to “tam dole” bylo.

Začátek alba v otevírajících skladbách “The Redeeming Teratoma” a “The Compression Chamber” je ještě dosti specifický pro hutnou, strašidelnou atmosféru, kterou Terra Tenebrosa podávala na první desce. Už zde si lze ale povšimnout, že ubrala ze své dronovější vizáže a nahradila ji metalovějšími prvky, což se hodně projevilo i v následující “Black Pearl in a Crystalline Shell”. Skladba nasadila poměrně svižné tempo, ale zhruba v půlce se opět uklidnila a naservírovala nám to známé “děsivé”, po kterém jsme od začátku tolik dychtili. “House of Flesh” má oproti tomu sice pěkný a líbivý moment, ale jinak je prázdná. Jistý zájem určitě probudí až “The Nucleus Turbine”, neboť jak sám název napovídá, určitě se budete cítit, jako byste se v jedné zrovna točili a zachycovali tak zmatené ústřižky dějících se okamžiků. Víc vám ale skladba nedá, sama je totiž zmatená a chaotická ve stylu: “Let’s make some noise”.

A jsme u titulního songu “The Purging”, započatého hypnotickou modlitbou, o což větší důraz získává nástup kytar a bicích. Kytarová linka ji přitom dodává dosti naléhavé vyznění, které nakonec vygraduje v celkem silnou pasáž za doprovodu podmanivé klávesové plochy. Dokonalejší začátek má ovšem skladba “Terra Tenebrosa” v pořadí. I když začíná celkem nenápadně, z rázu se zvedá vítr přinášející hlasy podivného davu. A ten mi opravdu nahání husí kůži. Celá skladba ve mně evokuje jakýsi post vůdce již zmíněného davu, který se v něm prochází a kontroluje své ovečky. Bohužel má ale i ona jistou slabinu, a sice konec, neboť končí dřív, než čekáte a plně si stihnete všeho vychnutat. Naštěstí ale po “At the Foot of the Tree”, přichází “Disintegration”, to nejlepší na konec. Nebála bych se říct, že je to jedna z nejlepších skladeb, kterou kdy Terra Tenebrosa nahrála. Nádherný začátek, nádherně vygradovaný konec, zkrátka geniální prožitek. Přesně díky ní nás Terra Tenebrosa přeci jen stahuje zpět do svých útrob a zahlazuje tak veškeré nedostatky, které při této skladbě sami rádi zapomínáme. Plynule pak přechází v “The Reave”, tečku na závěr.

Jak jsem se zmínila již na začátku, album “The Purging” je slabším odvarem “The Tunnels”, ale na druhou stranu obsahuje i důkaz toho, že se Terra Tenebrosa stále řadí mezi nejlepší kapely dnešní scény podobného žánru. Proto je deska celkově pořád nadprůměrná a stojí za to si ji poslechnout.

Další názory:

Terra Tenebrosa před dvěma lety nadchla snad všechny příznivce black metalové alternativy svým fenomenálním debutem “The Tunnels”, který jak blesk z čistého nebe udeřil neskutečně hypnotickou hutnou atmosférou, jejíž hloubka opravdu až překvapovala. Není tedy divu, že se toho od pokračování “The Purging” čekalo opravdu mnoho, a ačkoliv si mnozí na novinku poměrně stěžují a nejde jim pod vousy, v mých očích obstála a dokázala na svého předchůdce navázat důstojně, byť trochu odlišným pojetím – a to je vzhledem k tomu, o jak moc působivou desku šlo, rozhodně nemalá pochvala. Přesto si nemyslím, že by se ono pojetí “The Purging” od “The Tunnels” vzdalo až tak moc, možná jen po formální stránce, avšak po stránce pocitové onen vývoj vnímám jako naprosto přirozený a nenásilný, už jen z toho důvodu, že ten základ zůstal zachován. Opět je to tedy jakási “posunutá” rytmika, až skoro nerytmika, která té hudbě dodává jakýsi chaotický feeling, s nímž se pojí to hlavní, a sice atmosféra, která je opět ohromně působivá. Možná je sice malinko škoda, že “The Purging” neobsahuje žádnou hypnotickou tryznu, jakou na “The Tunnels” byla takřka geniální “The Mourning Stars”, to je však “výtka” jen malinká a čistě osobní, jinak totiž “The Purging” nemám takřka co vytknout, neboť je pro mě osobně zosobněním toho, jak si představuji kvalitní hudbu. Terra Tenebrosa v mých očích potvrdila svou výjimečnost, což rozhodně není málo…
H.

Soubor se stal na scéně celkem zjevením, když před dvěma lety vyšla vysoce ceněná nahrávka “The Tunnels”. Někdo to miloval, někdo to nenáviděl, ale rozhodně by nešlo říct, že by jen tak prošuměla kolem. Na očekávané desce “The Purging” došlo tak trochu ke změně výraziva. Skladby se staly čitelnějšími a s větším tahem na branku. Zkrátka Terra Tenebrosa zmetalovatěli. Tam, kde se minule potáceli hlubokými mokřady černočerného bahna, vás tentokrát tlučou obrovským bucharem přímo do palice. Důkazem budiž “přímočaré” nářezy “Black Pearl in a Crystalline Shell” nebo titulka “The Purging”. Nejsilnější odkaz k minulému albu v sobě nese věc s názvem “The Nucleus Turbine”. Obecně vzato se mi letošní počin asi líbí víc po kratší době než poslední záležitost. Asi je tu na vině ta větší přístupnost, díky které si však na druhou stranu říkám, zda třeba za rok bude deska schopna působit stejnou silou jako nyní.
Stick

Terra Tenebrosa pro mě bylo do nedávna jménem, které jsem sice choval v obecném povědomí, nicméně nikdy jsem k němu blíže nepřičichl. Mé setkání s aktuální deskou “The Purging” je tedy i setkáním prvním. Dopředu jsem věděl pouze to, že se jedná o směsku industrialu s black metalem, jejíž prvotině se dostalo z řad mých přátel slušné a především kladné odezvy. Když k tomu připočítám mou zálibu v industriální hudbě, neočekával jsem album, které by mne alespoň trochu nezaujalo, což se s prvním poslechem bezezbytku potvrdilo. A co víc, “The Purging” u mě s jistotou vygradovalo mezi alba letošního roku. Proč? Album nabízí poctivou tři čtvrtě hodinu poctivé hudby, u jejíhož poslechu nezbývá než obdivovat genialitu mozku kapely, který se nechává přezdívat The Cuckoo, pro jeho skladatelský um a cit pro atmosféru. Každá skladba je pečlivě promyšlena do detailů. Se stejnou pečlivostí jsou rovněž seřazeny skladby na albu. Nahrávka je díky tomu přirozeně různorodá, přechody a zvraty nepůsobí křečovitě, a tak neustále poutá pozornost posluchače. Je tvrdá a přímočará tam, kde má být, je atmosférická tam, kde má být, a psychedelická… je naprosto všude. Těžko říci, kterou skladbu bych vyzdvihl oproti ostatním, protože ač je každá schopna obstát sama o sobě, jde o nahrávku kompaktní, celistvou. Pokud bych ale musel, byla by to ambiení “The Nucleus Turbine”, hned následující “The Purging”, jež je po předešlé srdeční arytmii skutečným očištěním, nebo eponymní sludgovku “Terra Tenebrosa”. Suma sumárum, “The Purging” je opravdu dobré album, jež mne překvapilo a potěšilo svou žánrovou rozmanitostí, hloubkou a opravdu dlouhou dobou trvanlivosti, u které se dá předpokládat, že jen tak nepropadne. A tak to má být.
Atreides