Země: Norsko Žánr: gothic metal Datum vydání: 18.9.2009 Label: AFM Records Hodnocení: 6/10 Odkazy: web / facebook

Theatre of Tragedy prodělali za nějakých 16 let na scéně vskutku neuvěřitelný vývoj. První tři desky “Theatre of Tragedy” (1995), “Velvet Darkness They Fear” (1996) a hlavně “Aégis” (1998) byly neobyčejnou a takřka dokonalou porcí doom/death metalu, okořeněného ženským zpěvem Liv Kristine (ano, to je ta panenka, dnes působící v Leaves’ Eyes). A pak najednou zlom. V podstatě z ničeho nic dvoualbový skok do vod jakéhosi podivného electro/techno metalu, aby se v roce 2004 s novou zpěvačkou Nell Sigland vydali vstříc ničím výjimečnému gothic metalu. A s touto tváří vydávají už druhé album “Forever Is the World”.

Jenže co to? Začátek první písničky “Hide and Seek” zní, jako kdyby jej Theatre of Tragedy nahráli před nějakými 13 lety. Pomalé, neveselé, nasycené chrčákem zpěváka Raymonda Rohonyio, mírně protkané ambientními klávesami. Zírám. V pozitivním smyslu. Ale pak najednou přichází “jenže co to” podruhé. Najednou se totiž písnička zlomí v jakýsi asi refrén, který sám o sobě není zas tak špatný, ale v kontextu působí hodně rušivě. Nic proti zpěvačce, zpívá dobře, ale má měkký hlas, a tak onen refrén taky vyznívá hodně měkce, což se do songu opravdu moc nehodí. Pořád se ale jedná o zřejmě nejsilnější kousek novinky.

Naopak druhá “A Nine Days Wonder” je postavená čistě na zpěvu Nell, stylem o dost blíže klasickému gothic metalu, přesto se ale pořád jedná o zábavný a celkem nápaditý song. Třetí skladba “Revolution” je zase takovou kombinací toho starého období a elektronického experimentu a také působí dost zábavně. Ale proč to tady vlastně takhle otrocky vypisuju? Aby bylo jasné, jak na mě deska působí, a sice to, že Theatre of Tragedy s “Forever Is the World” tak trochu bilancují všechny své předchozí tváře (čemuž odpovídá i obal, který je složen z motivů obálek všech předcházejících řadovek), přičemž o to absolutně nejzajímavější období se jen lehce otřeli.

Popsal jsem vám první tři skladby. A jsou ty nejlepší skladby, jaké nahrávka nabízí. Zbytek je takový nic moc, žádná písnička mi neutkvěla moc v paměti. Není to nijak extra špatné, celek ale na mě působí docela dost rozpačitě, zvláště pak když si vzpomenu na začátky kapely. Neočekával jsem, že by se snad mohli vrátit do dob prvních alb, očekával jsem ale přece jenom o trochu kvalitnější nahrávku, než je “Forever Is the World”. Mírné zklamání. No, i když, “mírné” asi ani ne, ale úplně normální a obyčejné zklamání. A to se mi hlavou po první písničce honila 7,5/10…